22 C 60/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné a zajištění nákladů neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen hradit na výživu žalobkyně částku 4 000 Kč měsíčně od 17. 7. 2021 do 17. 7. 2023 vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, počínaje dnem právní mocí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady neprovdané matky ve výši 2 400 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen hradit na výživu žalobkyně částku 4 000 Kč měsíčně od 12. 3. 2021 do 16. 7. 2021 vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, se zamítá.

IV. Nedoplatek žalovaného na výživném pro žalobkyni za období od 17. 7. 2021 do 30. 11. 2022 ve výši 65 806 Kč je žalovaný povinen uhradit do šesti měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 630 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen uhradit soudní poplatek z návrhu ve výši 4 060 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala, uložení žalovanému povinnosti hradit výživné žalobkyni od 12. března 2021 částkou 4 000 Kč měsíčně, splatnou vždy 15. dne v měsíci předem a dále náklady spojené se slehnutím ve výši 2 400 Kč. Žalobkyně tvrdí, že otcovství žalovaného k dítěti [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum] bylo určeno 6. 9. 2021 souhlasným prohlášením rodičů před matrikou [stát. instituce]. Žalobkyně je svobodná. Po nástupu žalovaného do VTOS a narození dítěte žalovaný ničím nepřispěl na zvýšené výdaje v souvislosti s těhotenstvím a slehnutím. Od července 2021 pobírá žalobkyně rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně. Po porodu hradila vyšší náklady na stravu, neboť jí byla doporučena strava bohatá na bílkoviny a vitamíny. Na jízdném do a z porodnice v [obec] zaplatila 1 000 Kč. Za vitamíny a doplňky stravy zaplatila od porodu do současnosti 1 400 Kč. Žalovaný je svobodný a v době podání žalobního návrhu se pro spáchání úmyslných trestných činů nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Jiřice Měsíční výdělek žalovaného není žalobkyni znám. Mimo vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], má vyživovací povinnost k synovi [jméno] [celé jméno žalovaného], který se narodil v průběhu společného soužití s žalobkyní dne [datum]. Jediným příjmem žalobkyně je rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Společnou domácnost s partnerem nesdílí, sdílím ji pouze s matkou a nezletilými dětmi v domě, který je ve vlastnictví matky. Žalobkyně obývá s dětmi dvě místnosti, matce za bydlení přispívá 2 500 Kč. Jinak hradí jídlo pro sebe a nezletilé děti, někdy přispěje i matce, protože pro všechny vaří, nadto někdy pro žalobkyni a děti něco koupí. Tedy celkem za jídlo měsíčně hradí 6 500 Kč. Výdaje spojené s domem jinak hradí matka, je to elektřina 9 600 Kč měsíčně, 2x pojištění čtvrtletně 1 400 Kč, pojištění na majetek 1 500 Kč nebo 1 400 Kč, zde si není zcela jista, kolik je plněno. Určitě ví, že se hradí dvě pojistky, jednu matka hradí částkou 1 400 Kč čtvrtletně, druhou také hradí čtvrtletně, částkou 1 400 Kč nebo 1 500 Kč, to je právě pojištění majetku. Ve společné domácnosti kromě žalobkyně a matky tedy žijí nezletilé děti [jméno] a [jméno]. Na [jméno] přijímá výživné 2 500 Kč měsíčně, z čehož 2 000 Kč je splátka běžného výživného, 500 Kč je dlužné výživné, na [jméno] je hrazeno výživné 1 000 Kč. Výdaje spojené s těhotenstvím a s výživou uplatňuje v částce 2 400 Kč. Částka 1 400 Kč jsou výdaje spojené se stravováním, výdaje 1 000 Kč jsou náklady spojené s dopravou do nemocnice v [obec], kde rodila. Jedná se o výdaje, spojené s úhradou benzínu, které hradila matka a které této následně zaplatila. Prvá cesta byla z nemocnice na [obec] do [obec] a následně zpět do místa mého bydliště. Co se týká plnění hrazených žalovaným, tak je pravdou, že od odesílatele [jméno] [příjmení] obdržela nějaké platby. Tyto platby však nebyly určeny na výživu žalobkyně ani nezletilých dětí. Jednak jednalo o částky, za které nakoupila obsah balíku, který se poté žalovanému do vězení posílal, jednak se jednalo o částky na úhradu telefonního tarifu, protože s žalovaným byli v kontaktu každý den telefonicky, a dále se jednalo o částky, které byly žalobkyni posílány s tím, že je přepošle žalovanému. Dohoda byla taková, že vše bude do výkonu trestu zasílat žalobkyně, protože s žalovaným byla každý den v kontaktu, vše s ním domlouvala. Žádné výdaje na výživu žalobkyně či výdaje spojené s těhotenstvím takto hrazeny nebyly. Ve vztahu k žalobkyni bylo vedeno insolvenční řízení, což nechtěla uvádět, neboť měla za to, že má uvádět pouze výdaje spojené s bydlením. Má závazky přibližně v částce 660 000 Kč, jedná se závazky čerpané v předchozí době u [právnická osoba], [anonymizováno] a [anonymizováno]. U [právnická osoba] závazek činí přibližně 330 340 Kč, u [právnická osoba] přibližně 240 000 Kč, u [právnická osoba] přibližně 100 000 Kč, zde byly nejvyšší úroky. Žalobkyně, když byla mladší, se domnívala, že takto získá jednoduše peníze, následně však zjistila, že není schopna tyto závazky splácet. Nyní je tedy v insolvenci, kdy hradí minimální možnou částku 2 350 Kč, a to ještě tak, že ji má zajištěnu formou daru. Je to proto, že v současné době čerpá mateřskou dovolenou a jinak by jí žádné oddlužení nebylo schváleno. Tedy, kromě částky 2 500 Kč plní ještě částku 2 350 Kč na oddlužení. Situace byla taková, že navštívila dluhovou poradnu, kde jí bylo vysvětleno, že její příjem je pro insolvenci příliš nízký. Aby ji tedy vůbec schválili, musela matka s žalobkyní uzavřít darovací smlouvu, kdy jí poskytuje 2 350 Kč měsíčně. V reálu si ale tuto částku hradí sama a po matce ji nežádá. Celkem tedy měsíčně platí 2 500 Kč matce, 2 350 Kč na oddlužení.

2. Žalovaný k návrhu uvedl následující. Dle informací žalovaného není žalobkyně svobodná, žije ve společné domácnosti s druhem, partnerem, jehož zná žalovaný pouze křestní jméno [jméno] a který žalobkyni přispívá na domácnost i další výdaje. Za nepravdivé žalovaný považuje tvrzení, že žalobkyni nepřispěl ničeho na výdaje spojené s těhotenstvím a slehnutím, tedy na vyšší výdaje spojené s porodem, kdy navrhuje k tomuto slyšet svědky, osoby blízké žalobci, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří taktéž předloží důkazy o provedených platbách, a to jak listinné, tak se vyjádří v rámci svého slyšení, když žalobkyni byla plněna částka přesahující 40 000 Kč. Žalovaný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, který vykonává ve věznici Jiřice, kdy ač opakovaně žádal o pracovní zařazení, dosud pracovně zařazen nebyl, což znamená, že žalobkyně zde opět uvádí nepravdivé tvrzení, že žalovaný dosahuje měsíční výdělek. O pracovní zařazení žádal primárně z důvodu plnění vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Ve výkonu trestu se nachází od [datum], konec trestu je stanoven na [datum], přičemž toto může být soudem ověřeno u Vězeňské služby ČR, Věznice Jiřice. K tomu, jaké částky byly dle žalovaného žalobkyni plnění, nyní schopen specifikovat, v jaké výši bylo žalobkyni plněno. Je pravdou, že některé platby, které byly zasílány, byly platby pro žalovaného. Něco hradil i děda [jméno] [příjmení], ten se již ale k soudu dostavit nemůže a nemůže to doložit, neboť v mezidobí zemřel. Od dědy byly plněny platby 2 000 Kč, plnil také 5 000 Kč, to bylo na Vánoce. Je pravdou, že v době, kdy účastníci byli ještě partneři, probíhalo to tak, že veškeré platby od matky žalovaného, [jméno] [příjmení], byly zasílány přes žalobkyni. Tomu odpovídají i čísla účtů. Následně od ledna 2022 již tyto platby realizovala matka přímo žalovanému. Je pravdou, že na náklady spojené se slehnutím 2 400 Kč žalobkyni neplnil ničeho. Není ale schopen specifikovat, co z plateb, které byly zaslány, byly na výživu dětí, které byly pro mne a které byly pro žalobkyni. Ke svému zaměstnání uvedl, že v současné době je zaměstnán u [právnická osoba], nepamatuje si, kde tato společnost sídlí. Zde je zaměstnán na dohodu o provedení práce.

3. Skutková zjištění:

4. Účastníci sporu jsou zapsáni jak rodiče nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum] a nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum]. Žalobkyně je vedena jako svobodná, žalovaný jsou veden jako svobodný. (potvrzení o provedení lustraci v centrální evidenci obyvatel na čl. 8 – 9 spisu, potvrzení o provedení lustraci v centrální evidenci obyvatel na čl. 6 – 7 spisu, rodný list na čl. 3 spisu, rodný list na čl. 4 spisu)

5. Ke jménu žalovaného není vedeno žádné insolvenční řízení. (výstup insolvenčního rejstříku na čl. 5 spisu)

6. Žalovaný byl veden jako umístěný ve Věznici Jiřice na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 vydaného ve věci sp. zn. [spisová značka], počátek věznění od [datum], plánovaný konec věznění [datum]. Dle historie věznění byl žalovaný umístěn ve Vazební věznici Hradec Králové od [datum] do [datum] (vyhledávání osob na čl. 10, 35 spisu)

7. Vězeňská služba České republiky, Věznice Jiřice, sdělila, že žalovaný byl umístěn v období [datum] – [datum]. Pracovně zařazen nebyl. V měsíci říjnu 2021 byl proveden pokus žalovaného zaměstnat, vzhledem k jeho osobnosti však ředitel věznice jeho zařazení na volnou pracovní pozici neschválil. Pracovní pozice pro odsouzené jsou početně limitované a pracovní zařazení odsouzeného vedle jeho žádosti o práci, která na pracovní zařazení nemá rozhodný vliv, ovlivňuje další významné množství faktorů. (sdělení + hlášení změn na čl. 33, 35 spisu)

8. Dle Statistiky rodinných účtů u Českého statistického úřadu v obci s počtem obyvatel 50 000 a více, činí náklady domácnosti s pronajatým bytem, když v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný by vlastnil dům či byt v osobním vlastnictví, či družstevní, za potraviny a nealkoholické nápoje částku 32 229 Kč ročně, odívání a obuv 6 476 Kč ročně, bydlení, voda, energie a paliva 57 786 Kč ročně, doprava 9 065 Kč, pošta a telekomunikace 6 831 Kč, Výdaje spojené se zdravotním stavem nebyly žalovaným tvrzeny a ani se z obsahu spisu nepodávají. Co se týká položek, jimiž jsou bytové zařízení, vybavení domácnosti, rekreace a kultura, vzdělávání, ostatní zboží a služby, tak k těmto pro souzenou věc nebylo přihlédnuto. (ČSÚ – statistické údaje, domácnosti dle velikosti obce a právního důvodu užívání bytu na čl. 42 spisu)

9. Dle Přehledu vyplacených dávek oprávněné osobě vystaveného Úřadem práce České republiky – Krajská pobočka v Příbrami, za období od [datum] do [datum] byla žalobkyni vyplácena pravidelně pouze rodičovský příspěvek, v červenci 2021 ve výši 4 000 Kč, nadále vždy ve výši 10 000 Kč, jednorázově bylo vyplaceno žalobkyni porodné v částce 10 000 Kč (přehled vyplacených dávek oprávněné osobě na čl. 49 – 50 spisu + sdělení k žádosti o součinnost třetích osob na čl. 51 spisu)

10. Úřad práce ČR, Krajská pobočka pro hl. m. Prahu, , že žalovaný je veden jako uchazeč o zaměstnání, kontaktní pracoviště [obec a číslo], v evidenci zaměstnanosti [datum]. Nepobírá podporu v nezaměstnanosti, žádost nebyla podána. Dosud nebyla předložena ani žádná doporučenka. Přehled volných pracovních míst je volně k dispozici na pracovištích ÚP - na nástěnkách, nebo na internetovém kiosku. Pravidelně dostavuje na sjednané schůzky (nepřítomnost by vedla k sankčnímu vyřazení). V čestném prohlášení uchazeče v žádosti o zprostředkování uvedl nejvyšší dosažené vzdělání – základní + praktická škola. Projevil zájem o zaměstnání v oboru: řidiči osobních a malých dodávkových automobilů, zedníci. Neuvedl žádné zdravotní omezení. Byl v centrální databázi státní sociální podpory Úřadu práce ČR. (sdělení ÚP, Krajská pobočka hl. m. Praha na čl. 54 – 55 spisu)

11. Průměrná mzda mužů se základním a nedokončeným vzděláním činil v době před rokem narození nezletilého dítěte 23 155 Kč (přehled průměrných příjmů na čl. 57 spisu)

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že z plateb jí poukazovaných prostřednictvím žalobkyně žalovanému, kdy tento byl ve výkonu trestu, na výživu žalobkyně nebyly realizovány žádné platby. Prostřednictvím žalobkyně vždy realizovala platby pouze pro žalovaného. To odpovídá tomu, co je uvedeno ve výpisech z účtu, v nichž vždy přesně uvedla, na co platba má být použita. Pokud bylo uvedeno balík, jednalo o finanční prostředky, z nichž byly nakoupeny věci, které žalovaný potřeboval ve výkonu trestu a které mu následně žalobkyně dala do balíku a poslala do věznice. Pokud svědkyně uvedla kredit, tak se jednalo o platby na kreditní telefon, resp. kreditní kartu do telefonu, pro žalovaného. Takto byly platby realizovány ještě v lednu, poslední měla být v únoru. Žalobkyně a žalovaný ukončili partnerský vztah na konci roku 2021. Svědkyně ještě na počátku roku 2022 platby realizovala prostřednictvím žalobkyně, tato ji však následně požádala, aby již platby pro žalovaného realizovala sama, což následně začala činit. Naposledy s žalobkyní byla v kontaktu v únoru 2022, od této doby s žalobkyní v kontaktu nebyla.

13. S výpovědí svědkyně korespondují listiny, jimiž jsou potvrzení o provedení transakce na čl. 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24 spisu. Dle uvedených potvrzení o provedených platbách, odesílatelem plateb je [jméno] [příjmení], přičemž jsou uvedeny platby 2 000 Kč dne 3. 11. 2021, 1 000 Kč dne 2. 11. 2021, 500 Kč dne 28. 9. 2021, 1 350 Kč dne 24. 8. 2021, 500 Kč dne 22. 2. 2022, 500 Kč dne 29. 1. 2022, 500 Kč dne 4. 1. 2022, kdy vždy je uvedena poznámka„ balík“. Jako příjemce je uvedena [jméno] [příjmení]. Z těchto listin se podává, že odesílatelem plateb byla vždy [jméno] [příjmení], nikoliv žalovaný, který se těchto listin dovolával s tvrzením, že jimi bylo plněno výživné. Pokud byla ve věci slyšena [jméno] [příjmení], tak z její výpovědi bylo zjištěno, že tyto platby nebyly platbami, které by byly jí poukazovány na plnění výživného, k němuž je povinen žalovaný. Jednalo se výhradně o platby, které byly poukazovány žalobkyni, aby z takto přijatých finančních prostředků zakoupila potřeby pro žalovaného, který byl ve výkonu trestu, a následně mu je formou balíku zaslala. Svědkyně také uvedla, že následně ji žalobkyně požádala, aby jí finanční prostředky, určené pro sanování potřeb žalovaného ve výkonu trestu již nezasílala, neboť vztah s žalovaným již ukončila, což svědkyně akceptovala.

14. Tvrdil-li tedy žalovaný, že na výživu žalobkyně plnil částku 40 000 Kč, tak toto se nepodává ani z předložených potvrzení o úhradách, z těchto se podává úhrada, nadto nižší částky, [jméno] [příjmení] žalobkyni, přičemž za postavené najisto lze vzít, že ani tyto platby nebyly plněním výživného. Lze tak vzít za najisto postavené, že žalovaným nebylo na výživu žalobkyně plněno ničeho.

15. Co se týká částky výdajů spojených s těhotenstvím a porodem, tak zde byl skutkový děj postaven najisto v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř., když strany sporu učinily nesporným, že výdaje spojené s těhotenstvím a slehnutím činily částku 2 400 Kč.

16. Žalovaný dále navrhl slyšet svědka [jméno] [příjmení], kdy výslech jmenovaného měl prokázat tvrzení žalovaného o hrazených částkách žalobkyni. K tomuto lze činit skutkový závěr z provedených důkazů, jimiž je svědecká výpověď [jméno] [příjmení] a listinných důkazů, výpisů z účtů. Tedy pokud nebylo provedeno slyšení jmenovaného, neboť zemřel, nebrání tato skutečnost v postavení skutkového děje.

17. Sdělení na čl. 37 spisu sdělení Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště pro [část Prahy], z nějž se podává, že o osobě žalovaného nejsou vedeny žádné informace, soud nehodnotí, když nebylo vzato za prokázané, že žalovaný by se v obvodu tohoto úřadu, v místě bydliště žalobkyně, zdržoval.

18. Skutkový závěr:

19. Účastníci sporu jsou zapsáni jak rodiče nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum] a nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum], v centrální evidenci obyvatel jsou žalobkyně i žalovaný vedeni jako svobodní.

20. Ke jménu žalovaného není vedeno žádné insolvenční řízení. Žalovaný byl veden jako umístěný ve věznici, počátek věznění od [datum], plánovaný konec věznění [datum], již v předchozí době byl umístěn ve Vazební věznici Hradec Králové od [datum] do [datum]. Ve Věznici Jiřice byl umístěn v období [datum] – [datum]. Pracovně zařazen nebyl. V měsíci říjnu 2021 byl proveden pokus žalovaného zaměstnat, vzhledem k jeho osobnosti však ředitel věznice jeho zařazení na volnou pracovní pozici neschválil. Dle Statistiky rodinných účtů u Českého statistického úřadu v obci s počtem obyvatel 50 000 a více, činí průměrné roční náklady domácnosti s pronajatým bytem, když v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný by vlastnil dům či byt v osobním vlastnictví, či družstevní, za potraviny a nealkoholické nápoje, odívání a obuv, bydlení, voda, energie a paliva, doprava, pošta a telekomunikace v průměru 112 387 Kč ročně, 9 366 Kč měsíčně. Výdaje spojené se zdravotním stavem nebyly žalovaným tvrzeny a ani se z obsahu spisu nepodávají, k čemuž je třeba odkázat sdělení Úřadu práce České republiky, jemuž žalovaný sám výslovně uvedl, že žádným zdravotními obtíži netrpí. Na straně žalovaného je vzato za prokázané, že má příjem z pracovní činnosti, avšak není vykazován. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba], uzavřel dohodu o pracovní činnosti. Tuto však soudu, ač při jednání soudu uvedl, že tak učiní, nepředložil. K výzvě soudu, nechť předloží výkaz příjmu žalovaného, uvedené společnost nereagovala, což svědčí o tom, že příjem žalovaného není řádně vykazován, kdy toto odpovídá i skutečnostem sděleným Úřadem práce ČR. Dle jeho sdělení žalovaný je sic evidován, na schůzky dochází, neboť by jinak došlo k sankčnímu vyřazení, avšak ani jednou nepředložil žádnou doporučenku, byť volná místa jsou k dispozici. Taktéž nežádal o žádné dávky. Pokud žalovaný nereaguje na žádnou nabídku činěnou úřadem práce, odpovídá to jeho tvrzení, že svůj příjem má již zajištěn. Za situace, kdy nebylo možné skutečný příjem žalovaného zjistit, bylo vycházeno z údaje Českého statistického úřadu, průměrné mzdy pro muže se základním vzděláním (žalovaný úřadu práce uvedl, že má základní vzdělání), a to 23 155 Kč.

21. Na straně žalobkyně byl zjištěn příjem tvořený pouze rodičovským příspěvkem, který v červenci 2021 činil 4 000 Kč, nadále je vyplácen ve výši 10 000 Kč. Kromě tohoto byla žalobkyni vyplacena jednorázová částka porodného 10 000 Kč. Žalobkyně obývá domácnost své matky, která zajišťuje kromě bydlení i stravu žalobkyně a nezletilých dětí v domácnosti. Žalobkyně této hradí měsíčně částku 2 500 Kč, nepravidelně přispívá jednorázovou finanční částkou. Žalobkyně je vedena v insolvenci, oddlužení, hradí měsíčně částku 2 350 Kč. S ohledem k její situaci by nebylo rozhodnuto o oddlužení, nebylo-li by doloženo, že uvedenou částku bude žalobkyni poskytovat její matka, žalobkyně ji však hradí sama z dávky rodičovského příspěvku. Je třeba podotknout, že v rámci tohoto sporu jsou hodnoceny jiné skutečnosti, nežli jsou hodnoceny v řízení o insolvenci. Pro tento spor však lze uzavřít, že tvrzení žalobkyně o její majetkové situaci je pravdivým. V řízení bylo doloženo, že jediným příjmem žalobkyně je rodičovský příspěvek, kromě jednorázové částky porodného. Tomuto příjmu žalobkyně zcela odpovídají jí hrazené výdaje, které činí v průměru měsíčně 5 000 Kč. Nadále tak žalobkyni zbývá, kromě výživného, které pobírá na nezletilé děti, v průměru částka 5 000 Kč, z níž zajišťuje veškeré své potřeby a částečně i potřeby dětí. Pokud tedy žalobkyně uvedla, že stravu její a dětí zajišťuje její matka, je to zcela odpovídající situaci žalobkyně, která by z částky rodičovského příspěvku a výživného nepochybně nemohla pokrýt veškeré potřeby své a dětí. Matka žalobkyně tak, byť naturální formou, hradí výdaje žalobkyně. Výdaje žalobkyně spojené s těhotenstvím a porodem činily částku 2 400 Kč.

22. Podle § 920, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

23. Podle § 922 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

24. Žalobkyně se svým návrhem domáhá plnění výživného, kdy dle shora citovaného ustanovení je tento nárok dán po dobu dvou let od narození dítěte. Dle citovaného zákonného ustanovení je dán nárok matky na plnění výživného pro její osobu, kdy zákon jednoznačně stanoví, že tato povinnost je dána od narození dítěte po dobu dvou let, a dále nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.

25. Žalobkyně se svým návrhem domáhá výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně od března 2021, tedy i v době před narozením dítěte, kdy zde nárok s ohledem ke znění zákona nemůže být důvodným, nákladů na těhotenství a slehnutí ve výši 2 400 Kč. Soud zdůrazňuje, že nárok dle § 920 o. z. je dán od narození dítěte, které se narodilo [datum], přičemž žalobkyně svůj nárok vymezuje v žalobním žádání od 12. 3. 2021. V té části, v níž se tedy žalobkyně domáhala uložení žalovanému povinnosti žalovaného hradit výživné žalobkyně od 12. 3. 2021 do 16. 7. 2021, byl žalobní návrh zamítnut.

26. Co se týká nároku na výživu žalobkyně, tak podstatným je, zdali se ženě, která není za otce provdána, narodilo dítě, což v daném případě je splněno. Rozhodným není, zdali matka je na otce zcela odkázána svojí výživou, zdali je jinak schopna se samostatně živit, není ani rozhodným, zdali rodiče dítěte vedli rodinnou domácnost, apod. Podstatným pro vznik nároku na úhradu výživného je pouze to, že neprovdané ženě se narodilo dítě, o které pečuje, v důsledku čehož je třeba ji chránit tak, aby na její straně nedošlo k postižení její majetkové sféry. Zákon je koncipován tak, že otec dítěte matce kompenzuje to, že se musí starat o dítě, tudíž nemá možnost, respektive je snížena možnost, matky se uplatnit na trhu práce, kdy touto kompenzací je chráněno i narozené dítě. Pouze toto jediné je z hlediska žalobkyně relevantním. Na straně žalobkyně bylo zjištěno, že tato má k dispozici pouze částku rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tak věnuje osobní péči nezletilému dítěti, což nepochybně determinuje její možnost uplatnění na trhu práce, což právě odráží ustanovení § 920, odst. 1 o. z. Žalobkyně s nezletilým obývá domácnost svojí matky, jíž přispívá částku 2 500 Kč a dále jí jednorázovými částkami, neboť matka žalobkyně této a nezletilému dítěti zajišťuje stravu. Je zřejmé, že výživu žalobkyně z podstatné části zajišťuje její matka, která jí poskytuje ubytování a stravu, což jsou zásadní položky výdajů každého člověka, když se jedná o uspokojení základních potřeb. Pokud žalobkyně uvedla, že je k jejímu jménu vedena insolvence, neboť v předchozí době čerpala úvěry, které nebyla schopna následně splácet, přičemž takto musí hradit částku minimálně ve výši 2 350 Kč, tak k tomuto výdaji je také nutné přihlédnout, neboť umožní žalobkyni řešit svojí majetkovou situaci do budoucí doby a tím i nezletilých dětí, když při splnění podmínek oddlužení již nadále žalobkyně, potažmo i děti, nebudou zatěžovat poměrně vysoké závazky, které by tak při nesplnění oddlužení musela žalobkyně plnit, což by významně zasahovalo i do majetkové sféry nezletilých dětí. Uvedla-li žalobkyně, že tuto částku má dle darovací smlouvy jí poskytovat matka, přičemž jí však hradí sama z rodičovského příspěvku, tak k tomuto je nutno podotknout, že matka tím, že z velké míry sanuje potřeby žalobkyně, v zásadě tuto svoji povinnost plní, neboť částkou 2 500 Kč, kterou žalobkyně své matce na bydlení a stravu přispívá, nepochybně nejsou pokryty veškeré náklady žalobkyně na stravu a bydlení. Pokud tedy žalobkyně po úhradě svých výdajů má k dispozici v průměru částku 5 000 Kč měsíčně, z níž musí hradit veškeré své další výdaje (např. ošacení, drogerie, lékař), ale také potřeby nezletilých dětí, k nimž má vyživovací povinnost, jsou na její straně dány předpoklady pro určení výživného v částce 4 000 Kč, neboť takto určená částka rozhodně odpovídá potřebám dospělého člověka. K uvedenému je taktéž nutno uvést, že dávky sociálních systému jsou subsidiárními k úhradě výživného, vyživovací povinnost předchází platbám sociálních dávek. Pro úplnost je třeba konstatovat, že pokud žalobkyni jsou poukazovány částky výživného pro nezletilé děti, tak tyto jsou určeny výhradně pro potřeby nezletilých dětí, nejedná se o příjem žalobkyně.

27. Co se týká žalovaného, tak tento byl umístěn ve výkonu trestu. Ze sdělení příslušné věznice bylo zjištěno, že žalovaného nebylo možné umístit do výkonu práce z důvodů na jeho straně. Ke svému zaměstnání po propuštění z výkonu trestu žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba], nepamatuje si však, kde tato společnost sídlí, je zde zaměstnán na dohodu o provedení práce, kterou soudu doloží, což neučinil. Soudem byl dle § 120, odst. 2 o. s. ř. učiněn dotaz na společnost [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [obec a číslo] s tím, nechť sdělí výši příjmů žalovaného. Za situace, kdy uvedená společnost nesdělila ničeho, žalovaný při jednání soudu uvedl, že předloží dohodu o provedení práce, přičemž tak neučinil, je třeba věc hodnotit v režimu § 120, odst. 1, věty prvé, o. s. ř., dle nějž účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný označil k prokázání svých majetkových poměrů dohodu o provedení práce, kterou však nedoložil, pokud soud učinil dotaz uvedené společnosti v režimu § 120, odst. 2 o. s. ř., nebylo ani takto možné příjem žalovaného zjistit, k čemuž je třeba opět zdůraznit, že je na žalovaném, aby své majetkové poměry doložil, řízení zde není vedeno vyšetřovací zásadou. Pro nárok dle § 920 o. z. je třeba aplikovat obecná ustanovení o výživném, kdy platí dle § 913 o. z.,„ Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.“ Za situace, kdy na straně žalovaného nebylo zjištěno, nebylo jím ani tvrzeno, že by jeho schopnosti získávat příjem pracovní činnosti byly jakkoliv omezeny z hlediska zdravotního, či jiných relevantních důvodů, lze vycházet z průměrného příjmu, jehož osoby mužského pohlaví dosahují, kdy je vycházeno z příjmů za předcházející období, neboť došlo k navýšení příjmů. Pokud žalovaný byl ve výkonu trestu, přičemž zde nebyl zaměstnán, jedná se o důvody výhradně na straně žalovaného. Tedy i za dobu výkonu trestu lze vycházet z průměrného příjmu, kterého by žalovaný mohl dosahovat. Lze tudíž uzavřít, že na straně žalovaného lze vycházet z průměrného měsíčního příjmu ve výši 23 155 Kč. Co se týká výdajů na straně žalovaného, tak v řízení nebyly zjištěny, a nebyly ani tvrzeny, jiné výdaje nežli spojené s uspokojením základních potřeb, které v průměru na straně žalovaného dle příslušných údajů statistického úřadu činí 9 366 Kč. Při hodnocení majetkových poměrů žalobkyně, která má k dispozici pouze částku rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč, žalovaného, v jehož schopnostech je dosahovat příjmu 23 155 Kč, kdy žalobkyně věnuje osobní péči nezletilému dítěti, na jehož výživu, ani výživu žalobkyně, žalovaný nepřispívá, na osobní péči o dítě žalovaný neparticipuje, nezbývá, nežli uzavřít, že částka výživného ve výši 4 000 Kč je odpovídající majetkovým i osobním poměrům žalobkyně i žalovaného, proto návrhu bylo vyhověno za období od 17. 7. 2021 do 17. 7. 2023, tedy pro období dvou let v souladu s ustanovením § 922 o. z. Dlužné výživné je určeno za rok 2021 v rozmezí 5 měsíců, za rok 2022 v rozmezí 11 měsíců, za měsíc července 2021 v poměru určeném výpočtem 31 dnů celkem – 17 dnů od narození dítěte = 14 dnů; 4 000 Kč: 31 dnů = 129 Kč/den, tedy 129 Kč x 14 => 1 806 Kč. Celková částka je tak 5 x 4 000 Kč + 11 x 4 000 Kč + 1 806 Kč => 65 806 Kč. Co se týká nákladů neprovdané matky, tak soud cituje komentář ASPI k ustanovení § 920, který uvádí:„ V souvislosti s těhotenstvím a porodem (dříve slehnutím) pravidelně ženě vznikají různé výdaje. Půjde zejména o cestovní výlohy na pravidelné lékařské prohlídky a kontroly, výdaje za těhotenské oblečení a obuv, výdaje za léky a potravinové doplňky a případné další náklady blíže nespecifikované. Otec dítěte má povinnost na tyto výdaje těhotné ženě v přiměřené výši přispívat. Z dikce zákona je patrné, že se na těchto nákladech podílí i nastávající matka (srov. výraz "přispěje..."). V dosavadní nauce převažuje názor, že náklady spojené s těhotenstvím a porodem žena nemusí zpravidla prokazovat, jen tzv. zvláštní (a nikoli běžné) náklady by se prokazovat měly.“. V souzené věci učinili účastníci nesporným, že tyto činí částku 2 400 Kč, soud ji tedy hodnotí v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř., kdy bere za prokázané, že výdaje na těhotenství a porod v této výši žalobkyně vynaložila. Pro úplnost je však třeba uvést, že s ohledem k výši této částky je nepochybné, že žalobkyně jako těhotná žena tyto výdaje nepochybně vynaložila, neboť jak uvádí shora citovaný komentář, v souvislosti s těhotenstvím ženě pravidelně vznikají výdaje, mimo jiné za lékařské prohlídky, těhotenské ošacení, obuv, stravu, kdy tyto musely přesáhnout částku žalobkyní uplatněnou. Zde je tak třeba taktéž žalobu hodnotit jako důvodnou, žalobnímu návrhu tedy bylo vyhověno a žalovaný byl zavázán uhradit žalobkyni na náklady spojené s těhotenstvím a porodem částku 2 400 Kč.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 2 zákona č. 991/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

29. Žalobkyně se domáhala přiznání výživného za období od 12. 3. 2021 jakožto nároku do dvou let dítěte, tedy do 17. 7. 2023, celkem tak úhrady částky poměrně za měsíc březen 2021 ve výši 2 452 Kč, dále za 9 měsíců roku 2021, tedy 9 x 4 000 Kč = 36 000 Kč, za rok 2022 ve výši 12 měsíců x 4 000 Kč = 48 000 Kč, a pro rok 2023 za 6 měsíců x 4 000 Kč = 24 000 Kč + 17 dnů měsíce července ve výši 2 194 Kč, celkem tak učinila předmětem žalobního žádání částku výživného ve výši 112 646 Kč + částku nákladů neprovdané matky ve výši 2 400 Kč, přičemž neúspěšnou byla pro úhradu výživného za období od 12. 3. 2021 do 16. 7. 2021 v částce 16 646 Kč. Částka 112 646 Kč tak činí 100 %, částka 16 646 Kč činí 15 % po zaokrouhlení. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 15 % = 85 % => 85 % - 15 % = 70 %, tedy žalobkyně byla úspěšnou v poměru 70 %.

30. Vyhláška č. 254/2015 Sb., § 1, odst. 1, 2, 3, písm. a), c), § 2, odst. 1, 2, 3 upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce. Pro určení hodnoty sporu se použijí obdobně ustanovení o tarifní hodnotě podle advokátního tarifu. Pro účely vyhlášky se úkonem rozumí zejména a) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, c) účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. Ve věcech výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, je-li vymáháno peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí výše paušální náhrady za podání návrhu na zahájení řízení 100 Kč. V případech neuvedených v odstavcích 1 a 2 činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a pro účely § 89a exekučního řádu 300 Kč za každý úkon.

31. V souzené věci byla převážně úspěšnou žalobkyně. Této tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení jakožto v řízení nezastoupenému účastníku, a to v souladu se shora citovanou vyhláškou, které činí 300 Kč za jeden úkon ve věci. Žalobkyně ve věci učinila úkony, jimiž jsou podání žalobního návrhu, 2x účast při jednání soudu. Celkem tak náklady řízení činí 3 x 300 Kč = 900 Kč. V poměru úspěchu žalobkyně částka nákladů činí 70 % z částky 900 Kč, tudíž 630 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku dle § 160, odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, která zakládá úvahu o další lhůtě k plnění či plnění ve splátkách.

32. Pro úplnost soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 28 Cdo 1336/2016, které uvádí:„ Pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je určující stav v době vydání rozhodnutí soudu, a proto není absence výzvy podle § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, v nichž žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten plnit ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř., není sebemenšího důvodu, aby byl věřitel za absenci předžalobní výzvy sankcionován.“ V souzené věci sic žalovaný učinil nesporným, že náklady na slehnutí činily částku 2 400 Kč, neprojevil však žádnou vůli k plnění tohoto nároku, co se týká výživného, tak tento nárok sporoval plně, nepravdivě v řízení tvrdil, že na tento nárok jím již byla plněna částka 40 000 Kč, což bylo důkazy v řízení provedenými vyvráceno. Je tudíž zřejmým, že žalovaný nejenom, že nepřivodil zánik žalobou uplatněného nároku, ale z jeho postoje je zřejmým, že není ochoten tento nárok plnit. Proto lze uzavřít, že i při absenci předžalobní výzvy je nárok na nákladů řízení na straně žalobkyně dán.

33. Podle § 11, odst. 1, písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, od poplatku se osvobozují navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení, nejde-li o vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí.

34. Podle § 2, odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství (dále jen„ partnerství“) je či není.

35. Podle § 6, odst. 2, 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno více peněžitých plnění, je základem procentního poplatku jejich součet. Peněžitá plnění, pro která je stanovena rozdílná sazba poplatku, jsou však samostatným základem poplatku. Jde-li o opětující se peněžité plnění, je základem procentního poplatku cena odpovídající součtu všech opětujících se plnění. Jde-li o peněžité plnění na dobu neurčitou, včetně plnění požadovaného do okamžiku zaplacení jiného peněžitého plnění, na dobu života nebo na dobu delší než 5 let, je základem poplatku pětinásobek ceny ročního plnění.

36. V souzené věci se nejedná o spor, jehož předmětem je vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí. Je tak namístě aplikovat ustanovení § 11, odst. 2, písm. c) a v návaznosti na toto ustanovení § 2, odst. 3 shora citovaného zákona. V řízení je rozhodováno o dvou samostatných nárocích, a to náklady na těhotenství a porod a výživné, které je opětujícím plněním, avšak na dobu kratší nežli pět let. Soudní poplatek je tak určen součtem poplatků pro tato dvě samostatná plnění. Výše soudního poplatku byla určena dle Sazebníku shora citovaného zákona, a to položky č. 1, písm. a) ve výši 1 000 Kč pro nárok, jímž jest náklady na těhotenství a porod, a položky č. 1, písm. b) pro nárok výživného v částce 4 800 Kč (základ poplatku činí 12 x 2 x 4 000 Kč, tedy částka 96 000 Kč, z níž je určen soudní poplatek ve výši 5 %). Součet těchto částek činí 5 800 Kč. Žalobkyně byla s žalobním návrhem úspěšnou v poměru 70 %, žalovaný je tak povinen plnit soudní poplatek ve výši 70 = z částky 5 800 Kč, tedy 4 060 Kč. Soudní poplatek v této výši, když poplatková povinnost přešla na žalovaného, je tento povinen uhradit do dispozice Okresního soudu Praha – východ do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku v souladu se lhůtou vymezenou v ustanovení § 9, odst. 1 citovaného zákona.