24 C 247/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Zdeňkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 24 210 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 290 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 290 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 920 Kč za období od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 19 920 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit společnosti právnická osoba celkem částku ve výši částka, představující půjčku ve výši částka a souhrnný poplatek ve výši částka, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 960 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od data podpisu smlouvy, tj. dne datum. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem (tj. právnická osoba) a právnická osoba anonymizováno došlo s účinností od datum k postoupení pohledávky na předchůdce žalobkyně, tj. na anonymizována dvě slova s tím, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne datum. Dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. V souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy o půjčce bylo plnění žalovaného započteno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se tak dle žalobkyně v současné době skládá pouze z jistiny ve výši částka a ze zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, a to ani po předžalobní výzvě ze dne datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v samotné žalobě, avšak žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v anonymizováno republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Protože mezi Českou republikou a anonymizováno republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku půjčky, aplikoval soud na daný vztah - v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bodu 1. nařízení EP a Rady ES číslo je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky.

5. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku v částce částka s tím, že žalovaný ji měl vrátit spolu s částkou ve výši částka, označenou ve smlouvě pouze jako„ souhrnný poplatek“, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 960 Kč. Žalovaný si částku částka převzal v hotovosti při podpisu této smlouvy (prokázáno smlouvou o půjčce číslo). Žalovaný neuhradil v souladu se smlouvou celou sjednanou půjčku, když na svůj dluh uhradil toliko částka. Dne datum právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na právnická osoba anonymizováno, přičemž tato společnost následně dne datum postoupila tuto pohledávku na žalobkyni, což oboje bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně poštovního podacího archu, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně podacího archu ze dne datum).

6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků řízení při aplikaci § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“) tak, že spolu uzavřeli smlouvu o půjčce v souladu s § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť smlouva o půjčce byla uzavřena dne datum.

8. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Za prokázanou má soud aktivní legitimaci žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni převedla, a to včetně jejího příslušenství. Dnem účinnosti této smlouvy tak vznikla aktivní legitimace žalobkyně.

14. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, jednal jako fyzická osoba – nepodnikatel (dle § 52 odst. 3 obč. zák.), právní předchůdce žalobkyně naopak jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a měl tak postavení dodavatele (dle § 52 odst. 2 obč. zák.) s tím, že uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.). Podle § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Soud upozorňuje, že též u dohody o úrocích při peněžité půjčce platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

16. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo v ostatních případech pro rozpor s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

17. Za shora uvedeného stavu soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši částka a dále byl ve smlouvě sjednán tzv.„ souhrnný poplatek“ ve výši částka. Souhrnný poplatek však nebyl ve smlouvě nijak blíže definován. Není tedy zde přesně uvedeno či nějak rozvedeno, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Dle názoru soudu jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádnému protiplnění žalobkyně. Z povahy věci tak nejde o nic jiného než o úrok, byť tak není explicitně označen ve smlouvě, tedy o úrok skrytý.

18. V případě dané smlouvy o půjčce činil kapitalizovaný úrok částku částka za poskytnutí půjčky částka, která měla být vrácena prostřednictvím 52 týdenních splátek. Výše úroku tak činí anonymizováno jistiny půjčky. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně, procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů půjčky, která činila anonymizováno dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce. V roce rok však banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok mezi 13,43 až 14,50 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB. S ohledem na uvedené je zřejmé, že výše sjednaného úroku přesáhla v daném případě průměrnou úrokovou sazbu bank téměř pětinásobně.

19. Sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný ve smlouvě jako tzv. souhrnný poplatek, byl tak dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru v takto nadsazené výši oproti obvyklým úrokovým sazbám v rozhodné době, a proto celé ujednání o takto zjevně nepřiměřeném úroku (tzv. souhrnném poplatku) soud vyhodnotil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. (k tomu viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího sp. zn. 22 Co 215/2015 nebo 27 Co 219/2015).

20. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku částka. Tuto částku je nutno započíst na jistinu, neboť ujednání ve smlouvě týkající se souhrnného poplatku (úroku) je z výše uvedených důvodů neplatné. Žalovanému tak zbývá uhradit pouze částku jistiny ve výši rozdílu mezi vypůjčenou částkou a vrácenými prostředky, tj. ve výši částka (částka - částka).

21. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny částka (výrok I.) a ohledně nároku na úhradu souhrnného poplatku a již splacené části poskytnuté jistiny nebyla podána důvodně. V případě uplatněného nároku na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši částka za období od datum do datum (tj. souhrnného poplatku), soud s ohledem na shora uvedené odůvodnění, žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

22. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši stanovené ke dni prodlení s tím, že soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ode dne datum s ohledem na to, že od tohoto data žalobkyně úrok z prodlení požaduje a jedná se o datum, kdy již žalovaný byl v prodlení s placením svého dluhu (§ 517 odst. 2 obč. zák., nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Přiznaná výše zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % odpovídá sazbě stanovené Českou národní bankou pro dobu, kdy došlo k prodlení (pozn. žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od datum) a soud ji žalobkyni tak přiznal v konstantní výši, jež byla v době prodlení, kdy po celou dobu trvání prodlení je tedy sazba konstantní (výrok I.). Soud žalobkyni přiznal tedy tento zákonný úrok, avšak počítaný pouze z přiznané částky, tj. z částky částka, ve zbývajícím pak žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a měla by tedy hradit v poměrné části náklady řízení žalovanému, tomu však doposud žádné náklady řízení nevznikly.

24. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.