24 C 376/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Hanou Zdeňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zvýšení výživného na zletilé dítě

I. Výživné naposledy stanovené žalovanému rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum č.j. spisová značka ve výši částka co od datum zvyšuje na částku částka měsíčně, platební podmínky zůstávají stejné.

II. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni se ke dni datum zrušuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném za období od datum do datum částku ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost platit žalobkyni výživné ve výši částka/měsíčně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je dcerou žalovaného, v červnu 2025 ukončila studium na Anonymizováno. Výživné pro žalobkyni bylo původně stanoveno rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum č.j.: spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka ve výši částka/měsíčně, následně již nikdy zvyšováno nebylo. Náklady žalobkyně se však v posledních třech letech značně zvýšili, a to jak s ohledem na studium na střední škole, tak v souvislosti s obecným zdražováním v posledních letech, porto žalobkyně podala návrh na zvýšení výživného.

2. Žalovaný se k návrhu žalobkyně nevyjádřil, k jednání dne datum, k němuž byla řádně a včas předvolán se nedostavil, soud porto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů.

3. Listinné důkazy:

4. Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum č.j.: spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka byla žalovanému stanovena povinnost platit žalobkyni výživné ve výši částka/měsíčně (č.l. 12, 16).

5. Z výučního listu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně ukončila středoškolské studium v oboru „kadeřník“ dne datum (č.l. 20).

6. Dne datum byl ze strany zaměstnavatele matky žalobkyně ukončen pracovní poměr matky žalobkyně, neboť pozbyla zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní zaměstnání – bankéř senior (č.l. 34).

7. Náklady na studium a na živobytí doložila žalobkyně fakturami a účtenkami za období, za nějž se domáhá zvýšení výživného (č.l. 38- 87).

8. Platby žalovaného na výživné žalobkyně vyplývají z výpisu z účtu matky žalobkyně.

9. Podle § 910, odst. 1 a 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost, vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

10. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Podle § 913 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Dle ustan. § 916 občanského zákoníku, neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

13. Dle ustan. § 922 občanského zákoníku, výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného právnická osoba i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne 14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni do června 2025 trvala. Žalobkyni bylo ke dni ukončení studia 18 let, k datum se připravovala na výkon svého budoucího povolání studiem na Středním odborném učilišti kadeřnickém. Do té doby nebyla schopna se sama živit, do zaměstnání nastoupila po ukončení studia od září 2025. S ohledem na denní studium a nezletilost si nebyla schopna během studia přivydělávat brigádami. Náklady na svoje životní potřeby, které žalobkyně uvedla v žalobě, pak jsou dle názoru soudu přiměřené jejímu věku a soud je neshledává nijak přemrštěnými. Žalovaný má bydliště na adrese úřadu. Soud se jej přesto snažil zastihnout prostřednictvím kontaktů, které zjistil (email a telefonní číslo). Žalovaný však nijak nereagoval, k žalobě se nevyjádřil, soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů. Žalobkyně tvrdila a doložila, že žalovaný za dobu od září 2022 do června 2025 zaplatil na výživném o částka více, než mu bylo uloženo shora citovanými rozhodnutími Obvodního soudu pro adresa a Městským soudem v Praze. Soud proto vyhověl důvodnému návrhu žalobkyně a výživné za dobu od září 2022 do června 2025 (kdy žalobkyně ukončila studium) výživné dle jejího návrhu zvýšil. Při výpočtu dlužného výživného za uvedené období pak soud přihlédl k platbám žalovaného nad rámec stanoveného výživného. Zároveň soud k návrhu žalobkyně vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni ke dni datum zrušil, neboť žalobkyně k datum ukončila přípravu na své budoucí povolání a od uvedeného data je již schopna se sama živit.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.