24 C 4/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Zdeňkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 18 224 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 224 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13 868 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené žalované částky spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný dne [datum] úmyslně poškodil úderem sevřené dlaně kapotu vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které je ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení] (dále jen jako„ Poškozený“). Poškozený měl k poškozenému vozidlu u žalobkyně sjednáno havarijní pojištění. Žalobkyně proto Poškozenému vyplatila, po odečtení spoluúčasti ve výši 10 000 Kč, částku ve výši 18 224 Kč, jež představovala náklady na opravu poškozeného vozidla. Vzhledem k tomu, že žalovaný škodní událost zavinil úmyslně, vzniklo Poškozenému vůči žalovanému právo na náhradu způsobené škody, pročež toto právo na náhradu škody následně přešlo v důsledku výplaty pojistného plnění na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dne 27. 5. 2021, což mu bylo doručeno dne [datum] a následně dne [datum] žalovanému zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a navrhoval žalobu zcela zamítnout. Žalovaný potvrdil, že došlo k dopravní nehodě, jejímiž účastníky byl žalovaný a Poškozený s tím, že tato nehoda byla vyšetřována policií. Žalovaný však uplatněný nárok neuznal zejména z důvodu, že žalobkyně v rámci podání ze dne 14. 7. 2021 sdělila, že se k danému trestnímu řízení nepřipojuje, přičemž tímto se žalobkyně vzdala svého postavení poškozeného a možnosti žádat náhradu škody, pokud by taková existovala, v rámci adhezního řízení, kdy důsledky tohoto úkonu dopadají primárně do trestního řízení. Vedle nepřihlášení se do trestního řízení v postavení poškozeného však žalobkyně v tomto podání uvedla, že v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 1. 4. 2021 jí nebyla způsobena žádná škoda. Tímto vyjádřením žalobkyně jasně potvrdila dle žalovaného, že žádnou škodu, která měla být způsobena žalovaným při předmětné nehodě, neeviduje, žádná taková nevznikla a neexistuje. Toto prohlášení žalobkyně již není dle žalovaného jen prohlášením pro účely trestního řízení, ale jedná se o potvrzení s obecnými právními důsledky a potvrzení o neexistenci pohledávky, kterou žalobkyně v nyní probíhajícím řízení nedůvodně vymáhá. Na základě prohlášení žalobkyně o neexistenci její pohledávky žalovaný zvolil procesní postup v rámci trestního řízení, když pro tento jeho postup bylo jedním z podstatných podkladů právě prohlášení žalobkyně, na které se nejen žalovaný, ale dle žalovaného i policejní orgán, spolehl a vycházel důvodně z toho, že se jedná o prohlášení závazné a také pravdivé. Pokud však žalobkyně uváděla nepravdivé informace, uvedla žalovaného v omyl. Dále žalovaný argumentoval tím, že pokud by na počátku však pohledávka existovala, je třeba na prohlášení žalobkyně v rámci trestního řízení hledět jako na vzdání se této pohledávky, případně odpuštění dluhu, se kterým žalovaný samozřejmě souhlasí. Žalovaný na základě výše uvedeného má tak za to, že žalobkyní vymáhaná pohledávka neexistuje, což měla sama žalobkyně potvrdit. Současně žalovaný poukazoval na rozdílné postavení účastníků řízení, kdy uváděl, že žalobkyně jako osoba zběhlá v oblasti pojišťovnictví, oproti žalovanému jako laikovi, si měla být vědoma svého jednání, důsledků a významu svých prohlášení, a to jak pro účely trestního, tak jejího hmotněprávního prohlášení a také že si musela být vědoma toho, že v případě, že potvrdí fakt, že žalobkyni nebyla způsobena žádná škoda, pozbyde možnost uplatňovat jakékoli nároky s tímto spojené, a to nejen v rámci adhezního řízení, ale i v řízeních jiných, když se těchto případných nároků fakticky vzdala.

3. Žalobkyně se k tvrzení žalovaného, že žalobkyně potvrdila neexistenci pohledávky, vyjádřila tak, že se svými pohledávkami disponuje dispozičním oprávněním, je tedy pouze na jejím uvážení, zda bude náhradu škody požadovat jako poškozená v rámci trestního řízení nebo v civilním řízení jako občanskoprávní nárok s tím, že neuplatnění pohledávky v jednom z řízení pak nelze dle žalobkyně považovat za vzdání se nároku či snad za neexistenci pohledávky. Žalobkyně se rozhodla svoji pohledávku v celé výši vymáhat v rámci občanskoprávního řízení. Žalobkyně dále uváděla, že ještě před zahájením trestního stíhání žalovaného (tj. 10. 6. 2021) byla žalovanému dne 27. 5. 2021 zaslána výzva k náhradě škody se všemi údaji ohledně škodní události, kterou si dne 28. 5. 2021 žalovaný převzal. Dle žalobkyně tak žalovaný na základě této výzvy věděl o vzniku škody, o její výši a i o jejím uplatnění vůči jeho osobě, a to ještě před zahájením trestního řízení. Jelikož tedy žalobkyně již započala vymáhání této pohledávky, k řízení vedeném Policií ČR se jako poškozená výslovně nepřipojila a pro tyto účely uvedla, že jí nebyla způsobena škoda. Dle žalobkyně je zcela zřejmé, že toto prohlášení bylo učiněno pouze pro účely trestního řízení, což ostatně vyplývá z kontextu celé situace (pohledávka již byla vyčíslena a vůči žalovanému uplatněna), z označení přípisu (nejedná se o prominutí dluhu či obdobný koncept), a z adresáta (tj. Policie ČR, nikoli žalovaný), a tak nelze z něj vykládat účinky jakéhosi obecného charakteru. Z tohoto prohlášení nelze podle žalobkyně dovodit neexistenci dané pohledávky, když o její existenci žalovaný věděl již od 28. 5. 2021. Žalobkyně se poté vyjádřila k poznámce žalovaného ohledně postavení obou účastníků řízení, kdy poukázala na to, že se žalovaný do celé situace dostal sám svým úmyslným protiprávním jednáním, když spáchal trestný čin poškození cizí věci a trestný čin výtržnictví a nyní se pouze snaží zbavit své zákonem stanovené povinnosti k náhradě škody, není tedy na místě nahlížet na žalovaného jako na slabší stranu.

4. Při jednání soudu dne 23. 3. 2022 žalovaný uvedl, že předmětné trestní řízení bylo podmíněně zastaveno, kdy žalovaný uhradil Poškozenému v trestním řízení škodu ve výši 10 000, což byla škoda, která vznikla Poškozenému v trestním řízení, tedy Poškozeným uhrazená spoluúčast. <i>5. Soud provedl k prokázání tvrzených skutečností následující listinné důkazy:</i> 6. Z úředního záznamu o podání vysvětlení Poškozeného na PČR dne 1. 4. 2021 soud zjistil, že Poškozený zde detailně popsal, jak proběhl incident ze dne 1. 4. 2021, tedy jak žalovaný udeřil pěstí pravé ruky do kapoty vozidla Poškozeného, tj. do vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. K poškození, ke kterému došlo na vozidle Poškozeného, uvedl, že věc konzultoval s autoprodejnou, kde mu bylo řečeno, že nová kapota na jeho vozidlo stojí cca 25 000 Kč. Poškozený současně uvedl, že kromě povinného ručení má sjednáno k jeho vozidlu i havarijní pojištění, přičemž vandalismus je zahrnut v pojistce. Dále Poškozený uvedl, že vozidlo v nejbližší době vezme do servisu a nechá ho opravit.

7. Z usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že tímto usnesením bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného jako obviněného ze spáchání přečinu poškození cizí věci a přečinu výtržnictví, kterých se měl dopustit tím, že dne [datum] poté, co měl bezprostředně předtím konflikt v dopravě s Poškozeným, přistoupil z levé strany k přední části vozidla Poškozeného [značka automobilu], na kterém následně způsobil úderem malíkové hrany sevřené dlaně poškození víka vozidla Poškozeného, a to konkrétně prohlubeň nad levým předním nadkolím v karosářském zlomu na úrovni ukončení předního světlometu v hodnotě 28 551 Kč, čímž Poškozenému způsobil škodu ve výši 28 551 Kč. V rámci odůvodnění tohoto usnesení bylo mimo jiné uvedeno, že policejní orgán ohledně způsobené škody čerpal z vypracovaného znaleckého posudku.

8. Z hlášenky Autopojištění soud zjistil, že Poškozený coby pojistník nahlásil žalobkyni vznik pojistné události na jeho vozidle ze dne 1. 4. 2021, kde k popisu škody uvedl, že žalovaný vystoupil a udeřil pěstí do vozidla, kde promáčkl kapotu. Jako poškození uvedl: kapota nad motorem v levé části. Poškozený měl vozidlo havarijně pojištěno proti vandalismu, kdy spoluúčast činí 10 000 Kč.

9. Z faktury [číslo] soud zjistil, že dodavatel, tj. [právnická osoba] vyúčtoval Poškozenému za opravu vozidla [registrační značka] (vztahující se k dané pojistné události) částku 28 224 Kč včetně DPH.

10. Z likvidační zprávy- havarijní pojištění ohledně pojistné události č. [anonymizováno] soud zjistil, že náklady na opravdu poškozeného vozidla Poškozeného činí 28 224 Kč s tím, že spoluúčast je 10 000 Kč, celkem tak Poškozenému z pojištění bude vyplaceno 18 224 Kč. V komentáři k této zprávě je uvedeno, že na PČR byly vyžádány kontaktní údaje na viníka, aby mohli vyplacené plnění regresovat.

11. Z informace o vyřízení škody ze dne 1. 4. 20021, č. [anonymizováno] soud zjistil, že Poškozenému coby klientovi žalobkyně, bylo dne [datum] vyplaceno pojistné plnění ve výši 18 224 Kč s DPH.

12. Ze zprávy žalobkyně označené jako uplatnění práva na náhradu škody adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s pojistnou událostí č. [anonymizováno] ze dne [datum], kdy došlo k úmyslnému poškození vozidla Poškozeného, za které podle výsledků šetření PČR odpovídá žalovaný, vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 224 Kč, a to z důvodu, že žalobkyně poskytla Poškozenému z titulu jeho pojištění pojistné plnění právě v této výši.

13. Z podacího lístku a dodejky vyplývá, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 5. 2021 s tím, že žalovaný si ji osobně převzal dne 28. 5. 2021 oproti jeho podpisu.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 8. 2021 včetně poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky 21 407 Kč, skládající se z jistiny ve výši 18 224 Kč a dále z příslušenství, a to z titulu regresní náhrady pojistného plnění, kdy tuto částku měl uhradit nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy.

15. Z podání žalobkyně ze dne 14. 7. 2021 adresované PČR k jejich sp. zn. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně zde uvedla, že v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 1. 4. 2021 jí nebyla způsobena žádná škoda a dále, že se k trestnímu řízení nepřipojuje. <i>16. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:</i> 17. Soud vzal za prokázané, že dne 1. 4. 2021 došlo k popsanému incidentu, kdy žalovaný pěstí pravé ruky udeřil do kapoty vozidla Poškozeného [značka automobilu], reg. zn: [anonymizováno] [číslo], čímž mu způsobil škodu na jeho vozidle. Poškozený měl sjednané havarijní pojištění u žalobkyně, a to i proti vandalismu. Poškozený tedy nahlásil u žalobkyně danou pojistnou událost s tím, že žalobkyně ji vede pod č. [anonymizováno]. Poškozený si nechal opravit poškozené vozidlo, přičemž tato oprava poškozené kapoty vozidla vyšla dle výše specifikované faktury na částku 28 224 Kč (kdy tuto částku žádný z účastníků řízení nezpochybňoval). Následně tak žalobkyně z titulu uzavřené pojistné smlouvy pojistníkovi- tj. Poškozenému vyplatila na tuto pojistnou události dne 21. 5. 2021 pojistné plnění ve výši 18 224 Kč, jelikož 10 000 Kč byla spoluúčast dle pojistné smlouvy. Jelikož žalobkyně vyplatila Poškozenému pojistné plnění, přešlo toto právo na náhradu škody na žalobkyni. Žalobkyně proto následně vyzvala žalovaného k úhradě náhrady škody ve výši 18 224 Kč, kdy tato výzva byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 28. 5. 2021 Policie ČR dne [datum] zahájila trestní stíhání žalovaného jako obviněného ze spáchání přečinu poškození cizí věci a přečinu výtržnictví, kterých se měl dopustit právě daným jednáním ze dne 1. 4. 2021 na vozidle Poškozeného. Žalobkyně se do trestního řízení proti žalovanému nepřipojila. Dle sdělení žalovanému mělo být toto trestní řízení podmíněně zastaveno s tím, že žalovaný v trestním řízení Poškozenému uhradil škodu ve výši 10 000 Kč jakožto uhrazenou spoluúčast. Dne 19. 8. 2021 zaslala žalobkyně předžalobní upomínku žalovanému. Na tuto pohledávku žalovaný ničeho neuhradil. <i>18. Podle § 2910 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“) platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> <i>19. Podle 2917 o.z. platí, že kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.</i> <i>20. Podle § 2820 odst. 1 o.z. platí, že vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.</i> 21. Ze shora uvedeného zjištěného skutkového stavu je nepochybné, že žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil škodu na vozidle Poškozeného ve výši 28 224 Kč. Poškozený měl sjednáno havarijní pojištění u žalobkyně, která následně Poškozenému z titulu pojistné smlouvy vyplatila pojistné plnění za opravu poškozeného vozidla ve výši 18 224 Kč, kdy 10 000 Kč bylo započteno na spoluúčast. Vzhledem tedy k tomu, že mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaný zavinil svým jednáním škodní událost, vzniklo Poškozenému vůči žalovanému právo na náhradu způsobené škody dle § 2910 o.z. V důsledku výplaty pojistného plnění ze strany žalobkyně Poškozenému v souvislosti s nastalou pojistnou událostí toto právo na náhradu způsobené škody přešlo ze zákona dle § 2820 o.z. na žalobkyni, a to v rozsahu do výše poskytnutého plnění z pojištění, tj. ve výši 18 224 Kč včetně příslušenství. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky dne 19. 8. 2021, žalovaný však v dané lhůtě nezaplatil, v důsledku čehož se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.), a je tak povinen platit od 4. 9. 2021 i úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

22. K argumentaci žalovaného, že žalobkyně v rámci podání ze dne 14. 7. 2021 sdělila, že ji nebyla způsobena žádná škoda v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 1. 4. 2021 a současně sdělila, že se nepřipojuje k trestnímu řízení, soud konstatuje, že toto prohlášení žalobkyně o nepřipojení se k trestnímu řízení proti žalovanému (v té době již obviněnému) má pouze účinky v rámci trestního řízení, a to dle § 43 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Z tohoto ustanovení vyplývá, že vzdání se těchto práv poškozeným se zásadně týká jen práv procesní povahy v trestním řízení, nikoli práv vyplývajících z hmotného práva, nelze se tedy vzdát práva či nároku na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, jež vyplývají z příslušného hmotněprávního předpisu (viz Oběti trestných činů, 2. vydání, 2020, s. 267 - 292: P. Šámal, J. Zezulová, M. Růžička). K tomuto soud dodává, že poškozeného nelze nutit k tomu, aby vystupoval v trestním řízení v postavení poškozeného. Žalobkyně tedy využila svého práva a neuplatnila svá procesní práva v trestním řízení, ale naopak rovnou v občanskoprávním řízení z titulu nároku na náhradu škody, což jí nelze klást k tíži. Soud dále k tomuto prohlášení uvádí, že toto prohlášení bylo učiněno žalobkyní vůči orgánu činnému v trestním řízení, nikoliv vůči žalovanému, a vůči němu to nemá žádný právní dosah (pouze jen to, že se poškozený nepřipojil k trestnímu řízení). Žalobkyně navíc již dne 27. 5. 2021 oznámila žalovanému, že uplatňuje proti němu náhradu škody, kterou žalovaný zavinil svým úmyslným jednáním. Žalovaný tak od 28. 5. 2021 věděl, že žalobkyně proti němu uplatňuje náhradu škody z titulu regresní náhrady vyplaceného pojistného plnění Poškozenému a věděl jaká je přesná výše této škody. Co se týká části prohlášení, kde žalobkyně uvedla, že ji žádná škoda nevznikla, soud rovněž uvádí, že toto bylo sděleno pouze pro účely PČR k jejich trestnímu řízení a v souvislosti s tím, že žalobkyně rovněž oznámila PČR, že se nepřipojuje do adhezního řízení. Nadto se žalobkyně již předtím rozhodla, na což má právo, uplatnit svou pohledávku za žalovaným prostřednictvím občanskoprávního řízení. Z daného prohlášení žalobkyně ze dne 14. 7. 2021, i s ohledem na výše uvedené, dle názoru soudu nevyplývá, že by se jednalo o odpuštění dluhu žalovanému, když toto nebylo ani adresováno žalovanému. Nadto soud dodává, že pakliže o tomto měl žalovaný pochybnosti, mohl kontaktovat žalobkyni s dotazem, jestli její uplatnění náhrady škody, doručené mu do vlastních rukou dne 28. 5. 2021, stále uplatňuje či nikoliv.

23. K námitce žalovaného ohledně nerovného postavení účastníků řízení soud s odkazem na vše výše uvedené uvádí, že tato námitka je zcela lichá, neboť žalovaný věděl o uplatnění náhrady škody žalobkyní v rámci občanskoprávního řízení již od 28. 5. 2021 a měl a mohl se podle toho zařídit i v rámci trestního řízení.

24. Na základě výše uvedeného vzal soud za prokázanou skutkovou verzi žalobkyně, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 868 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 224 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, replika k vyjádření žalovaného ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 1 500 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč.

26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).