24 C 412/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Zdeňkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 11 378 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,35 Kč od 25.9.2023 do 26.9.2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 27.9.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 1 378 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 378 Kč od 27.9.2023 do zaplacení ve výši 15 %, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 712 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení částky 11 378 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 12. 5. 2023 úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala k úhradě poskytnuté částky a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalovaná si sjednala službu bezpečné splátky ve výši 99 Kč a SMS servis ve výši 49 Kč. Žalobkyně poskytla finanční prostředky žalované na bankovní účet žalované dne 12. 5. 2023. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, nezaplatila žalobkyni ničeho, proto se úvěr stal dne 12. 6. 2023 splatný. Dlužná částka se tak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 600 Kč (3 % z nezaplacené jistiny úvěru) a poté ještě z kapitalizovaného úroku z prodlení od 25. 9. 2023 do 26. 9. 2023, který žalobkyně vypočetla na částku 9,35 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila na dlužné částce ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně uzavřela dne 12. 5. 2023 s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, a to do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, úvěr byl tedy splatný 11. 6. 2023. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč, poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč a pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč (prokázáno úvěrovou smlouvou, informacemi o zpracování osobních údajů, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopií občanského průkazu žalované a Sazebníkem). Sjednaný úvěr byl žalobkyní vyplacen dne 12. 5. 2023 na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy). Žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho. Dlužná částka se tak dle žalobkyně sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 600 Kč a dále z kapitalizovaného úroku z prodlení 9,35 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad ve vztahu k žalované). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne 25. 8. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu z 28. 8. 2023).

5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle věty prvé § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalované řádně neposoudila její schopnost úvěr splácet. Žalobkyně nijak nedoložila, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované a ani k tomu nedoložila potřebné podklady dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně pouze obecně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřovala zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela toliko z údajů o žalované uvedené žalovanou, podle toho žalobkyně vycházela z toho, že měsíční příjmy žalované dosahují 27 000 Kč ze zaměstnání, příjmy ostatních členů domácnosti dosahují částky 40 000 Kč a že žadatelka má jedno dítě, kde žalovaná bydlí ani jaké má měsíční výdaje, nebylo vůbec uvedeno (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta ze dne 26. 9. 2023). Dále žalobkyně k otázce posouzení úvěryschopnosti žalované doložila jen obecný dokument nazvaný„ metodika posouzení“, který však toliko obecně popisuje způsob postupu při ověřování úvěryschopnosti žadatele o úvěr. Nic dalšího žalobkyně netvrdila ani nedoložila. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, nejsou měsíční příjmy ani náklady žalované nijak doloženy, ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovanou jakkoliv ověřila (např. pracovní smlouvou, výplatními pásky, nájemní smlouva atd.). Pokud pak žalobkyně z takto sdělených údajů bez dalšího vycházela, absolutně nemohla dle názoru soudu dostát svým povinnostem ve smyslu § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně si stačila pouze z lustrací ve veřejně dostupných databází s tím, že žalobkyně nijak nedoložila, že by skutečně obdržela od žalované, případně ověřovala doložený příjem a výdaje žalované (které vůbec neuvedla), kdy ani dále více nespecifikovala, jaké příjmy a výdaje měly být od žalované obdrženy. Další informace o žalované nezjišťovala ani neověřovala, např. vyžádáním výpisu z účtu, na který byl úvěr poskytnut. K tomuto soud konstatuje, že žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré výdaje žalované, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň podstatné příjmy a výdaje žalované, a toto soudu doložit, což však žalobkyně neučinila a tyto příjmy ani výdaje, které měla mít doložené od žalované ani netvrdila.

15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací o žalované, aby mohla řádně vyhodnotit její majetkové poměry pro účely její schopnosti splácet úvěr, přičemž o nedostatečném posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr svědčí i způsob, jakým byla smlouva uzavřena a že žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Protože před uzavřením smlouvy nedošlo k posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dán důvod neplatnosti předmětné smlouvy.

17. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 588 o.z. tak, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., jelikož žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (jelikož finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 10 000 Kč, a to bez poplatku za poskytnutí úvěru, poplatků za doplňkové služby, smluvní pokuty a náhrady účelně vynaložených nákladů. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z., který soud přiznal ve výši a od data požadovaného žalobkyní ve výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná tedy zamítnuta (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná, poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 76 % (žalobkyně byla úspěšná co do části jistiny a úroku z prodlení; co do části poplatků, účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta). V případě, že by žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, odpovídala by náhrada nákladů řízení částce 2 252 Kč, která se sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 6, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), za tři úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. dle tarifní hodnoty 11 378 Kč po 300 Kč za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) a z částky 100 Kč představují náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 a.t. a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 252 Kč. Jak již bylo zmíněno, v tomto řízení byla žalobkyně ve věci úspěšná ze 76 %, z toho důvodu soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 712 Kč (tato částka odpovídá 76 % z částky 2 252 Kč).

19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).