24 C 71/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Zdeňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví o zaplacení částky 288 000 Kč s příslušenstvím I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k nemovitosti – pozemku parc. č. St. Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům, k. ú. adresa, obec adresa, vše zapsáno na LV Anonymizováno v k. ú. adresa, obec adresa, vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa – východ, s e z r u š u j e. II. Nemovitosti, pozemek parc. č. St. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům, k. ú. adresa, obec adresa, vše zapsáno na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, obec adresa, vedeno Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa – východ, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání částku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vypořádání částku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75% ročně od datum do zaplacení, se zamítá. VI. Žalobkyně je povinna uhradit na nákladech státu k rukám České republiky, Okresního soudu adresa – východ jednu polovinu znalečného, jehož výše bude stanovena samostatným usnesením do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VII. Žalovaní jsou povinni uhradit na nákladech státu k rukám České republiky, Okresního soudu adresa – východ jednu polovinu znalečného, jehož výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VIII. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným se účastníkům nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává. IX. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení v rozsahu 100% částku částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. Anonymizováno (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba rodinného domu č p. Anonymizováno, nacházející se v kat. území Anonymizováno, obci adresa, zapsaný na LV č. hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa – východ (dále jen jako „rodinný dům“) s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky rodinného domu a žalobkyně si nadále nepřeje setrvávat v tomto spoluvlastnictví, přičemž dodala, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví, když v tomto případě nebyla nalezena shoda mezi spoluvlastníky, jak společně spravovat a jak nakládat s rodinným domem, pročež žalobkyně projevila zájem vyřešit tuto věc nabídkou odkupu spoluvlastnického podílu od žalovaných, když tak opět mezi stranami nebyla nalezena dohoda v souvislosti s prodejem spoluvlastnického podílu, pročež je v nastalé situaci přesvědčena, že po ní nelze spravedlivě požadovat setrvání ve spoluvlastnictví. Žalobkyně navrhla stanovení hodnoty rodinného domu znalcem stanoveným soudem, přičemž žádala o zrušení spoluvlastnictví, neboť z povahy věci nelze rodinný dům rozdělit. V dané věci přichází v úvahu přikázání věci do vlastnictví žalobkyně, která již projevila zájem odkoupit spoluvlastnického podílu žalovaných, a to za náhradu stanovenou na základě znaleckého posudku, když to byla právě žalobkyně, která prvotně projevila zájem odkoupit spoluvlastnického podílu žalovaných a vyřešit tak současnou situaci spoluvlastníků vzájemnou dohodou a starat se tak o rodinný dům jako celek. Mezi žalobkyní a žalovanými nedošlo k uzavření dohody o odkupu spoluvlastnického podílu na rodinném domě, a to i přesto, že jednání mezi stranami trvalo více než rok, pročež je žalobkyně nucena se obrátit na soud. Současně žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl, že žalovaní jsou povinni uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. V žalobě žalobkyně uvedla u žalované 2) adresu adresa. Řízení o této žalobě je vedeno nadepsaným soudem pod sp. zn. spisová značka.

2. Žalobkyně se dále návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaných zaplacení částky částka a zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaní odmítají žalobkyni výkon práv ze spoluvlastnictví nemovitosti, když je nemovitost užívána výlučně žalovanými nad rámec jejich spoluvlastnického podílu. Tím využívají nemovitost jako celek bez jakéhokoli právního důvodu, když tímto jednáním žalovaní brání žalobkyni výkonu jejího vlastnického práva k nemovitosti a k jejímu podílu na ní, jelikož je nemovitost užívána právě žalovanými. Žalovaní s žalobkyní neuzavřeli nikdy žádnou nájemní smlouvu, ani jinou smlouvu či dohodu, která by je opravňovala k takovému jednání, kterým je žalobkyni bráněno užívat její spoluvlastnický podíl na nemovitosti, když tímto dochází k užívání nemovitosti v celém jejich rozsahu, tedy konkrétně co do spoluvlastnického podílu žalobkyně. Svým jednáním se žalovaní bezdůvodně obohacují s tím, že žalobkyni náleží vydání bezdůvodného obohacení minimálně od datum (nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyní), a to až ke dni podání návrhu, konkrétně tak žádá vydání bezdůvodného obohacení za období od datum do datum. Žalobkyni tedy svědčí právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného (resp. podílu na obvyklém nájemném odpovídajícímu velikosti spoluvlastnického podílu na nemovitostech). Žalobkyně bylo dle obvyklého nájemného podobných nemovitostí v dané lokalitě nájemné vyčísleno částkou ve výši částka za celé nemovitosti za 1 měsíc užívání, a proto jí s ohledem na její spoluvlastnický podíl náleží částka ve výši částka za 1 měsíc užívání. Žalobkyně uvedla, že vyzvala žalované k uhrazení a vydání bezdůvodného obohacení, žalovaní nijak nereagovali a neuhradili ničeho.

3. Nadepsaný soud vydal v řízení o návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum elektronický platební rozkaz, č. j. Anonymizováno č. účtu-Anonymizováno, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalovaná je společně a nerozdílně s ostatními žalovanými povinna do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

4. Žalovaná 2) podala proti návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu odpor, ve kterém uvedla, že nároky žalobkyně má za absurdní a smyšlené. Žalobkyně se jako spoluvlastník rodinného domu nikdy dříve na žalované neobrátila, a to s jakoukoli žádostí či námitkou ohledně způsobu využívání předmětné nemovitosti. Její prvním krokem v této věci tak bylo zaslání předžalobní výzvy a následné podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se nemohla obohatit, neboť ani ona sama rodinný dům neobývá. Tento dům je trvale neobydlen, vyklizen a uzamčen. Žalovaná č. hodnota dodala, že sama obývá sousední nemovitost č. p. Anonymizováno, kde má i trvalý pobyt. Žalovaná 2) tak nerozumí nepodloženému tvrzení žalobkyně, že jí je ze strany žalovaných, „bráněno užívat její spoluvlastnický podíl na nemovitosti.“. Proto jej žalovaná 2) musí jako účelový zcela odmítnout. Žalobkyně svou žalobu vystavila pouze na vágních tvrzeních, přičemž podle žalované 2) se ze strany žalobkyně celou dobu jednalo o účelové jednání, jehož zamýšleným cílem bylo podat tuto žalobu. Toto chování žalobkyně tak žalovaná č. hodnota v jeho úplném kontextu (i při současném podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví) považuje za nemorální, nepoctivé a zcela za hranicí toho, co by mělo požívat právní ochrany (s odkazem na § 8 či § 16 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník; dále jen „o.z.“). Chování žalobkyně je tak účelové, od samého počátku sledující nepoctivý záměr a žalovaná 2) je nucena se domnívat, že skutečným záměrem žalobkyně je od samého počátku žalované poškodit a dosáhnout zrušení spoluvlastnictví. Pro uvedené žalovaná 2) navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a přiznal ji náhradu nákladů řízení.

5. Řízení o návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu bylo poté vedeno nadepsaným soudem pod sp. zn. spisová značka.

6. Žalovaná 2) ve svém vyjádření ze dne datum k žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uvedla, že bylo manželství obou žalovaných rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. spisová značka s tím, že mělo dojít k majetkovému vypořádání bývalých manželů až po právní moci rozvodu. K tomuto však nikdy úplně nedošlo a z tohoto důvodu jsou tak u rodinného domu uvedeni jako vlastníci podílu ½ v režimu SJM. Dále uvedla, že v současné době nedisponuje finančními prostředky, které by ji umožnily odkoupit spoluvlastnický podíl žalobkyně. V zásadě tak proti podanému návrhu nebrojí, avšak za podmínky, že ji bude skutečně vyplaceno finanční vyrovnání pro případ, že soud nařídí zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje dané nemovitosti. Toto finanční vyrovnání tak dle výše jejího vlastnického podílu představuje ¼ takto utržených finančních prostředků. Vzhledem k charakteru řízení mající povahu iudicii duplicis, kdy se jedná o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nelze ve věci určit, který účastník měl ve věci plný úspěch, obecným východiskem by tak pro rozhodování o těchto nákladech by tak mělo být nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran. Proto navrhla, aby soud v případě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nepřiznal náhradu žádné ze stran.

7. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka nadepsaný soud rozhodl o spojení řízení vedených pod sp. zn. spisová značka a pod sp. zn. spisová značka ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. spisová značka.

8. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka byla nadepsaným soudem jmenována znalkyně, jejímž znaleckým úkolem bylo stanovit obvyklou (tržní) cenu rodinného domu.

9. Při jednání soudu, konaném dne datum, žalobkyně a žalovaná 2) učinili nesporným, že rozdělení nemovitosti nepřipadá v úvahu. Žalovaný 1) se k jednání soudu konanému dne datum nedostavil, ač byl řádně předvolán. Dále při tomto jednání žalovaná 2) uvedla, že jí nebyla nikdy doručena žádná výzva, ani žádná předžalobní upomínka, ani k zaplacení, ani k vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitosti, žalovaná vždy bydlela v nemovitosti na adrese adresa, jedná se tedy o chybu žalující strany, která nemůže být kladena k tíži žalované 2). V reakci žalobkyně uvedla, že vycházeli z toho, že se jedná o manžele, proto si vybrali jednu adresu z jednoho manželů a na tuto bylo doručováno. Při tomto jednání byli taktéž účastníci poučeni podle ustanovení § 118b o.s.ř. o koncentraci řízení.

10. Při jednání soudu konaném dne datum žalovaná 2) uvedla, že chce nabýt nemovitost do svého vlastnictví s tím, že následně toto převede na svého syna a snachu.

11. Soud poté usnesením při jednání konaném dne datum rozhodl, že návrh žalované o poskytnutí lhůty k prokázání solventnosti žalované se zamítá, a dále, že důkazní řízení se končí.

12. Při jednání soudu, konaném dne datum, a po provedeném dokazování, žalobkyně uvedla, že prokázala svoji solventnost, je tedy připravena nabýt nemovitost do svého vlastnictví a vyplatit žalovaným jejich vypořádací podíl. Nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení je oprávněný, neboť žalovaní nemovitost ovládali, neumožnili žalobkyni výkon jejich spoluvlastnických práv, a tak by tento nárok měl být žalobkyni přiznán. V případě, že by soud tento nárok nepřiznal, pak navrhla, aby bylo o nákladech řízení rozhodnuto podle ust. § 150 o.s.ř. Co se týče nákladů v části řízení o vypořádání spoluvlastnictví, neměly by být náklady přiznány žádnému z účastníků.

13. Při jednání soudu, konaném dne datum, a po provedeném dokazování, žalovaná uvedla na straně žalobkyně stojí dobrá finanční situace (solventnost), pro žalovanou pak svědčí to, že ve vedlejší nemovitosti žije, má dvě dospělé děti, které již mají své rodiny a chtěly by tedy nemovitost zcelit a obývat. K nároku na vydání bezdůvodného obohacení uvedla, že je neoprávněný a nelze jej přiznat. I z posudku, který je součástí spisu a zejména z fotografií, které jsou součástí tohoto posudku, vyplývá, že nemovitost není užívána, že zřejmě není ani vůbec obydlitelná, ani žalovaná, ani žalovaný ji neužívají. Nic tedy žalované nebránilo, aby se chopila svého vlastnického práva a nemovitost užívala. Navíc i z formálních důvodů výzva, kterou žalobkyně zaslala žalované, jak vyšlo v řízení najevo, byla zaslána na adresu, na které se žalobkyně nikdy nezdržovala, jedná se o adresu obecního úřadu, na kterém má evidovanou adresu TP žalovaný. Proto navrhla v této části žalobu zamítnout, a dále, aby jí byl přiznán žalované nárok na náhradu nákladů řízení.

14. Žalovaný 1) se na soudní jednání konané téhož dne bez omluvy nedostavil a ani soudu nezaslal omluvu a nezdůvodnila svoji nepřítomnost při soudním jednání, i když byla řádně předvolána na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. (doručení vykázáno ke dni datum). Z tohoto důvodu soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

15. Soud provedl k prokázání tvrzených skutečností následující listinné důkazy:

16. Z dvou zásilek adresovaných manželům (žalovaným) odeslaných dne datum soud zjistil, že tyto zásilky byly zaslány na adresu na adresu adresa, na obou vrácených zásilkách je zde uvedeno, že adresát nemá schránku a že na adrese sídlí obecní úřad.

17. K tomu žalovaná 2) uvedla, že na této adrese nikdy nebydlela, že se vždy zdržovala a zdržuje se na adrese adresa a s ohledem na to, že tato adresa je i u žalované uvedena v adrese (v návrhu), pak je zřejmé, že žalobkyní je tato adresa žalované známa.

18. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni datum soud zjistil, že žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl ve výši ½ k rodinnému domu (srov. bod 1 tohoto rozsudku), přičemž spoluvlastnický podíl o výši ½ je dosud zapsán tak, že je vlastněn žalovanými v režimu SJM.

19. Z výzvy ze dne datum ve věci vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti adresované oběma žalovaným na adresu adresa soud zjistil, že žalobkyně žalovaným sdělila, že chce vypořádat jejich spoluvlastnictví, přičemž má zájem nabýt nemovitost do svého vlastnictví koupí s tím, že výzva je pokusem o smírné řešení věci před uplatněním nároku u příslušného soudu. Z doručenky k této výzvě soud zjistil, že výzvy byly zaslány oběma žalovaným (jednotlivě) na adresu adresa dne datum.

20. Z mapky a z informativního výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná 2) je vlastníkem nemovitosti sousedící s rodinným domem, tedy pozemku parc. č. st. Anonymizováno, na němž stoji stavba rodinného domu č.p. Anonymizováno, zapsaný na LV Anonymizováno (shodné katastrální území a obec, jako rodinný dům; viz. bod 1 tohoto rozsudku).

21. Z výzvy ze dne datum k vydání bezdůvodného obohacení a k vydání klíčů adresované oběma žalovaným na adresu adresa soud zjistil, že žalobkyně žalované vyzvala žalované k vydání klíčů k nemovitostem, namítla, že žalovaní nadužívají svého vlastnického práva vůči žalobkyni, čímž vzniká bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného (resp. podílu na obvyklém nájemném odpovídajícímu velikosti spoluvlastnického podílu na nemovitostech), pročež žalobkyně žalované vyzvala k dobrovolnému plnění před tím, než bude nucena obrátit se se svým nárokem na soud.

22. Z inzerátu k pronájmu rodinného domu 85 m², 918 m², pozemek adresa soud zjistil, že tento je nabízen k pronájmu částka za měsíc a z inzerátu k pronájmu rodinného domu 97 m², pozemek 400 m², Šámalova, adresa soud zjistil, že tento je nabízen za částka za měsíc.

23. Z mapky předložené žalovanou 2) při jednání soudu konaném dne datum soud zjistil, že nemovitost – rodinný dům č.p. Anonymizováno (srov. výše) sousedí s rodinným domem, jež je předmětem tohoto řízení, přičemž k tomuto žalovaná 2) uvedla, že v rodinném domě č.p. Anonymizováno bydlí, tento skutečně obývá a nemovitost, které se týká žaloba, čp. Anonymizováno, tuto neobývá a nějak ji neužívá.

24. Z rozsudku nadepsaného soudu ze dne datum, č. j. spisová značka soud zjistil, že manželství žalovaných bylo k právní moci rozsudku, tedy ke dni datum, rozvedeno.

25. Z výpisu zůstatku na běžném účtu žalobkyně u právnická osoba. ke dni datum soud zjistil, že aktuální použitelný zůstatek žalobkyně je v částce částka 26. Ze znaleckého posudku č. č. účtu vypracovaného soudní znalkyní v oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí tituly před jménem jméno FO dne datum soud zjistil, že tržní hodnota nemovitosti ve výši částka. Ze znaleckého posudku vyplývá, že rodinný dům je neobyvatelný, většina vybavení a některé konstrukce chybí, do rodinného domu zatéká.

27. Z vyjádření znalkyně ze dne datum soud zjistil, že ocenění znalkyně provedla podle cen požadovaných za použití příslušných koeficientů a stanovila tedy nikoliv obvyklou cenu, ale tržní hodnotu nemovitosti, neboť nebyl k dispozici dostatečný počet srovnatelných nemovitostí, který byl v místě a čase zobchodován.

28. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012, Sb. občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“) platí, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 citovaného ustanovení dále platí, že každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

29. Podle § 1143 o.z. platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

30. Podle § 1144 odst. 1 o.z. platí, že je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila by se tím podstatně její hodnota.

31. Podle § 1147 o.z. platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

32. Přikázání věci do vlastnictví některého ze spoluvlastníků je podmíněno naplněním předpokladů, které lze odlišit na subjektivní a objektivní. Dlouhodobě ustáleným předpokladem je skutečnost, že spoluvlastník, kterému má být věc přikázána, s tímto postupem souhlasí. Dalším předpokladem je hledisko kredibility (solventnosti) účastníka k „vyplacení“ spoluvlastnického podílu jak z hlediska samotné schopnosti náhradu zaplatit, tak i z hlediska jejího včasného poskytnutí. U obytných domů se zkoumá bytová potřeba spoluvlastníků, přihlíží se k tomu, kdo dům dosud obýval, kdo ho udržoval, opravoval, příp. do něj investoval a kdo je schopen starat se i nadále o jeho údržbu. Prosazuje se také zásada, podle níž nelze věc přikázat tomu ze spoluvlastníků, který ji chce prodat, se současným zdůrazněním, že tato zásada neplatí bezvýjimečně a může v poměrech konkrétního případu doznat modifikace. Při úvaze o účelném využití věci se upřednostňuje její využití spoluvlastníkem před využitím věci osobou blízkou spoluvlastníku. Dosavadní soudní praxe mezi další rozhodné okolnosti řadí např. schopnost provést rekonstrukci nemovitosti (pokud tuto rekonstrukci vyžadoval stavební stav nebo skutečnost, že šlo o objekt zajímavý z historického, kulturního či jiného hlediska) nebo i postup účastníků při jednání o smluvním vypořádání spoluvlastnictví, prvek osobního vztahu k předmětu spoluvlastnictví ať již v podobě historické rodinné majetkové vazby na společnou věc nebo v relaci k tzv. nápravě majetkových křivd.

33. Mezi účastníky nebylo v řízení sporu o jejich spoluvlastnictví k předmětnému rodinnému domu, ani o zrušení a způsobu vypořádání tohoto spoluvlastnictví. Rozsudek o rozvodu manželství žalovaných nabyl právní moci dne datum a vzhledem k tomu, že nedošlo k zúžení, zrušení či zániku společného jmění manželů (SJM), toto SJM žalovaných ve vztahu k rodinnému domu zaniklo ve smyslu § 741 o.z. tak, že rodinný dům je v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné. V ohledu způsobu vypořádání tohoto spoluvlastnictví účastníci učinili nesporným, že rodinný dům nelze dělit. Z těchto důvodů se soud proto nezabýval jednotlivými subsidiárními způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví stanovenými v ustanovení § 1444 a § 1447 o. z.

34. Účastníci se tedy shodli na zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání přikázáním jednomu z účastníků. Žalobkyně se svým návrhem domáhala, aby byl rodinný dům přikázán do jejího vlastnictví s tím, že předkládala soudu důkazní prostředky prokazující její solventnost. Žalovaný 1) po celou dobu sporu nezaslal soudu žádné vyjádření, ač byl vyzván, a nezúčastnil se ani jednoho jednání, ač byl řádně předvolán, pročež netvrdil žádné skutečnosti a soudu nepředložil žádné důkazní prostředky podporující to, aby byl rodinný dům přikázán do jeho vlastnictví. Žalovaná 2) ve svém vyjádření ze dne datum uvedla, že v současné době nedisponuje finančními prostředky, které by ji umožnily odkoupit spoluvlastnický podíl žalobkyně, a v zásadě tak proti podanému návrhu nebrojí. Vzhledem k tomuto procesnímu stanovisku žalovaná 2) soudu do koncentrace řízení podle § 118b o.s.ř. netvrdila žádné skutečnosti a ani nepředložila žádné důkazní prostředky podporující přikázání rodinného domu do jejího vlastnictví. Žalovaná následně změnila své procesní stanovisko a při jednání soudu, konaném dne datum, uvedla, že by chtěla přikázat rodinný dům do svého vlastnictví, avšak při předchozím jednání byla poučena, že může uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo, přičemž žalovaná, resp. její právní zástupce, v reakci na poučení uvedla, že nemá žádné další důkazní návrhy. K případným novým tvrzením o solventnosti žalované 2) či důvodech, proč by měl být rodinný dům přikázán právě jí, a k případným důkazním prostředkům prokazující tyto tvrzení tak soud nemohl podle § 118b o.s.ř. přihlédnout, neboť se nejedná o skutečnosti či důkazy, které žalovaná nemohla bez své viny včas uvést. Pro uvedené nebylo možné za situace, kdy byla v řízení prokázána solventnost žalobkyně, přikázat rodinný dům do vlastnictví jiného účastníka řízení než žalobkyně.

35. Na základě shora uvedených závěrů proto soud rodinný dům přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a uložit jí povinnost vyplatit vypořádací podíl – přiměřenou náhradu žalovaným, která činí pro každého částku částka. Přiměřená náhrada byla stanovena z tržní ceny celkově vypořádané nemovitosti, když zrušeno a vypořádáno je podílové spoluvlastnictví k celku předmětné nemovitosti, jež je jako celek přikazována jednomu ze spoluvlastníků, ten je tak povinen vyplatit ostatním spoluvlastníkům, tj. žalovaným přiměřenou náhradu dle rozsahu jejich spoluvlastnických podílu. Podle závěrů znaleckého zkoumání tržní cena nemovitosti činí částku částka. V tomto případě přiměřená náhrada, odvozená od velikosti spoluvlastnického podílu žalovaných na rodinném domě (každý ve výši ¼) odpovídá ¼ z tržní ceny rodinného domu, tedy částka. V posuzované věci soud vycházel z tržní ceny rodinného domu a nikoli ceny obvyklé, neboť nebyl k dispozici dostatečný počet srovnatelných nemovitostí, který byl v místě a čase zobchodován. Lhůta k plnění je pak stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když v projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší. S ohledem na shora uvedené proto nezbylo soudu než rozhodnout, tak jak je uvedeno ve výroku I., II., III. a IV. tohoto rozsudku.

36. Podle § 2991 odst. 1 platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že návrh na vydání bezdůvodného obohacení nebyl podána důvodně.

38. Základní podmínkou vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení je skutečnost, že se osoba na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí. V nyní posuzované věci je takovou podmínkou skutečnost, že by žalovaní nadužívali rodinný dům nad rámec svých spoluvlastnických podílů, jinými slovy by se mohli žalovaní na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit v případě, že by rodinný dům užívali ve větším rozsahu než z jedné (vzhledem ke skutečnost, že účastníci nikterak nemají rozdělené užívání nemovitosti) ideální poloviny rodinného domu. To však nebylo v řízení prokázáno. Z prokázaného skutkového stavu, zejm. znaleckého posudku, vyplynulo, že rodinný dům není obýván, je neobyvatelný, pročež není fakticky nadužíván žalovanými a žalobkyně se mohla kdykoli chopit své vlastnické držby. Pro uvedené nemohl žalobkyni vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pročež soud její žalobu, kterou se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení částka Anonymizováno spolu se zákonným úrokem z prodlení, zamítl (výrok V. tohoto rozsudku).

39. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, Pl. ÚS-st. 59/23). Soud pro uvedené, při aplikaci § 142 o.s.ř., dospěl k závěru, že ve vztahu mezi žalovaným 1) a žalobkyní co do řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví měli oba účastníci úspěch ve věci, a současně žalovanému 1) co do řízení o vydání bezdůvodné obohacení, ačkoli byl žalovaný 1) zcela úspěšný, žádné náklady nevznikly, rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným tak, že se účastníkům nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok VIII. tohoto rozsudku). Pro shodné důvody, při aplikaci § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, soud přiznal státu náklady, jež vznikly v souvislosti s řízením (náklady za znalecký posudek) a uložil straně žalující a straně žalované nést tyto náklady napůl (výroky VI. a VII. tohoto rozsudku). Celková výše nákladů řízení státu však v době rozhodnutí nebyla soudu známa, a proto jejich výše bude vyčíslena v samostatném usnesení.

40. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2) rozhodl soud při aplikaci § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 143 o. s. ř. (výrok IX. Tohoto rozsudku), neboť předžalobní výzvy byly žalované 2) zaslány na adresu žalovaného 1), přestože žalobkyně přesnou adresu žalované 2) bez pochybností znala, neboť její správnou adresu uvedla v návrhu na zahájení řízení (nadto je adresa žalované 2) zjistitelná z katastru nemovitostí), a to v situaci, kdy podle procesních stanovisek stran a i podle jejich jednání nebylo vyloučeno, že by se účastníci na mimosoudním vypořádání domluvili. Žalobkyně tak nesplnila podmínku přiznání nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o.s.ř., pročež jí nemohly být náklady přiznány. Současně měla žalovaná 2) plný úspěch v rámci řízení o vydání bezdůvodného obohacení a částečný úspěch (srov. předchozí bod) v rámci řízení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a proto při aplikaci § 142 odst. 1 o.s.ř. co do řízení o vydání bezdůvodného obohacení a do části nákladů v rámci řízení o vypořádání spoluvlastnictví (v části částečného úspěchu žalované) a při aplikaci § 142a odst. 1 a § 143 o. s. ř. co do řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (ve zbývající části částečného neúspěchu žalované) přiznal soud žalované 2) nárok na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly, a to v částce částka. Tyto náklady se skládají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do datum (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající se z částky částka za každý ze dvou úkonů (převzetí a příprava zastoupení, odůvodněný odpor obsahující vyjádření k věci) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 1 (co do části řízení o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu do spojení řízení, viz. výše), dále podle § 8 odst. 5 a.t. z tarifní hodnoty částka (cena celé nemovité věci po odečtení podílu navrhovatele, resp. žalovaných) sestávající se z částky částka za každý ze dvou úkonů (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k věci) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 1 (co do části řízení o návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví do spojení řízení, viz. výše), a dále podle všech uvedených ustanovení z tarifní hodnoty částka (po spojení řízení došlo k sečtení tarifních hodnot) sestávající se z částky částka za každý ze dvou úkonů (účast na jednání dne datum a na jednání dne datum) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 1, a dále z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li účastník povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se věřitel domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.