24 C 72/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Hanou Zdeňkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: vyklizení nemovité věci

I. Žalovaný je povinen vyklidit nemovité věci, a to stavební pozemek [anonymizováno] [číslo] jehož součástí je stavba [část obce], [adresa], rodinný dům, pozemek, [anonymizováno] [číslo] to vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce] [anonymizováno] [list vlastnictví], [katastrální uzemí], [územní celek] a vyklizené je odevzdat žalobkyni do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku..

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 174,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba: [část obce], [adresa], rodinný dům, pozemek parc. [číslo] to vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] (dále jen„ nemovitost“). Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně žila v nemovitosti se žalovaným a jejich dětmi do doby, kdy ukončila se žalovaným partnerský vztah. Za účelem zajištění stabilního rodinného zázemí dětem byla žalobkyně nucena nemovitost dne 13. 6. 2022 opustit, jelikož žalovaný se odmítal a odmítá z nemovitosti vystěhovat. Žalovaný bydlí v nemovitosti bez právního titulu, proto se žalobkyně opakovaně snažila se žalovaným domluvit, avšak žalovaný nijak nereaguje a zůstává v nemovitosti. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k vyklizení nemovitosti dne 7. října 2022, kdy byla žalovanému dána lhůta k vyklizení nejpozději do 15. 11. 2022, avšak žalovaný nemovitost do dnešního dne nevyklidil, proto žalobkyni nezbylo než domáhat se svých práv soudná cestou.

2. Žalovaný k věci uvedl, že žalobu neuznává, neboť mu svědčí právo nemovitost užívat z titulu nájemní smlouvy, kterou uzavřel s žalovanou. Nesporoval, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zaspána jako výlučný vlastník nemovitosti, avšak hypoteční úvěr ve výši 5 000 000 Kč, který čerpala žalobkyně, faktický splácel žalovaný a částka ve výši 650 000 Kč, kterou hradili část ceny nemovitosti, byla ze společných prostředků žalobkyně a žalovaného. Dále žalovaný do nemovitosti a její rekonstrukce investoval další finanční prostředky, a to celkem ve výši cca 8-10 milionů korun v proběhu let 2008 – 2022. Měsíčně pak žalovaný hradil náklady spojené s užíváním nemovitosti ve výši 50 – 100 000 Kč měsíčně. Způsob užívání nemovitosti byla mezi účastníky podle žalovaného dohodnut tak, že v případě odstěhování z domu vyplatí partner, který v nemovitosti zůstal, druhému ½ hodnoty nemovitosti a stane se jejím výlučným vlastníkem. Dále mezi ssebou uzavřeli nájemní smlouvu. Podaná žaloba je tak dle názoru žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný se dále finančně podílel i na nabytí dalších nemovitostí, jejichž vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí je žalobkyně nebo [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO].

3. Soud k prokázání tvrzených skutečností provedl následující důkazy:

4. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že jako výlučný vlastník nemovitosti - pozemku p. [číslo] [územní celek], k.ú. [část obce] u [obec], je zapsána žalobkyně.

5. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení nemovitosti předžalobní výzvou ze dne 7.10.2022, předžalobní výzvy byla žalovanému odeslána prostřednictví poštovní přepravy dne 7.10.2022.

6. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že se domnívá, že smlouvu uzavírali v r. 2012, když šla žalobkyně na [anonymizováno] operaci [anonymizováno] Smlouvu nedohledal, nicméně myslí si, že by ji mohla mít jejich advokátka a když letěli [anonymizována dvě slova] do [země], tak se domnívá, že to, co v nájemní smlouvě bylo ve stejném znění uvedeno i v závěti. Žalovaný k věci dále uvedl, že pracoval ve [anonymizována tři slova] v r. [rok], kde se poznal s žalobkyní. Ona k němu tehdy nastoupila jako asistentka, potom založili další společnost spolu, společnost byla napsána na žalobkyni, neboť žalovaný měl konkurenční doložku a nesměl v oboru dále podnikat. V r. [rok] potom likvidovali pobočky [anonymizováno], kdy největší obchody šly za nimi, v té době se majetek společnosti zvyšoval dvojnásobně každý rok. Dohodli se ohledně domu, že kdyby se rozešli, že ten, který si dům nechá, tak vyplatí druhému 50% odhadní ceny. V době, kdy dům pořizovali, tak na tom nebyli úplně finančně ideálně, takže složili asi 650 000 Kč jako akontaci, na zbytek si tedy brali půjčku s tím, že žalobkyně byla doma, starala se o děti a žalovaný stavěl a financoval dům, na což má svědky, ty by mohl navrhnout. V r. [rok] mu zemřel otec, začalo to ve vztahu haprovat, začaly mu problémy, žalobkyně odešla, nějakým způsobem se to snažili ještě napravit, ale to se nepodařilo. Dále uvedl, že při jednání před mediátorem, kterým byl pan [příjmení], což by také tento potvrdil, se domluvili, že uzavřou dohodu o dětech a o majetku. Nejdříve tedy uzavřeli dohodu o dětech a dále zjistili, že to dělení majetku je tak komplikované, že budou jednat dále. K dotazu soudu, aby se žalovaný vyjádřil k obsahu nájemní smlouvy a okolnostem uzavření, uvedl, že to bylo v roce 2012, kdy smlouvu napsali, když šla žalobkyně do nemocnice na zákrok s tím, že kdyby se jí něco stalo, tak aby dům na základě této smlouvy mohl užívat a dohodli si tedy to, co už říkal, že na základě znaleckého posudku jeden druhému vyplatí tedy 50% hodnoty domu. Nic dalšího ohledně obsahu už si nevybavuje. K dotazu, zda bylo hrazeno nájemné, uvedl, že tehdy s žalobkyní žili, měli tedy jedny peníze, že vždycky dával 100 000 – 150 000 Kč měsíčně žalobkyni, která to potom třeba jednou v hotovosti, jednou za 2 – 3 měsíce vložila na svůj účet, z toho se hradila splátka hypotéky a běžný provoz domácnosti. K dotazům zástupkyně žalobkyně, co se týče nájemní smlouvy, jak přesně ji uzavřeli, za jakých okolností, kde, uvedl žalovaný, že byla napsána na linkovaném papíře, vytrženém ze sešitu. Myslí si, že to sepsali tu noc, než šla žalobkyně na tu operaci, že si z toho ještě dělali legraci, v ložnici žalobkyně – měli tehdy dvě ložnice, protože žalovaný hodně chrápe a spali tedy odděleně. Splátka hypotéky byla dříve 31 000 Kč, teď snad 26 000 Kč, není si jistý, ví jenom, že zbývá zhruba 1 500 000 Kč k doplacení. Příjmy žalovaného v té době byly [anonymizována tři slova] tak 20 000 – 30 000 Kč a zbytek potom závisel na provizi za dodávky [anonymizováno] do řetězců, většinou se to pohybovalo kolem těch 100 000 – 150 000 Kč a toto tedy předával žalobkyni. Exekuce žalovaný v té době měl, bylo to v době, kdy ji potřeboval mít, protože figuroval v jednom kontroverzním sporu, očekával, že prohraje a že bude muset hradit náklady exekucí, [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [rok] [rok]. K dotazu zástupce žalovaného ohledně nájemní smlouvy, co si v ní konkrétně sjednali, zda si sjednali užívání celého domu nebo části, uvedl žalovaný, že to bylo uzavřeno pro případ, že by se žalobkyni něco stalo, aby tam teda s kluky mohli bydlet v tom domě v [část obce]. Popíjeli tehdy a toto sepsali. K dotazu soudu, jak dospěl tedy k závěru, že se jedná o nájemní smlouvu, jestli to takto tehdy oni pojmenovali nebo zda to tomu sdělil advokát nebo jak k tomu názvu přišel, uvedl žalovaný, že si to už nepamatuje, že si myslel, že to je ve věcech žalobkyně, které měla ještě ze studií, ale nikde to nenašel. K dotazu zástupce žalovaného ohledně druhé nájemní smlouvy, zda tato měla vzniknout později, kdy k tomu došlo, za jakých okolností a co bylo jejím obsahem, uvedl žalovaný, že si to úplně už přesně nepamatuje, že si myslí, že ji dělala [anonymizováno] [příjmení], což byla jejich advokátka a měli celou dobu jenom jednu právní zástupkyni, tehdy se to sepisovalo kvůli exekucím, kdyby chtěl exekutor sáhnout na majetek v [část obce]. Žalovaný si myslí, že se tedy smlouva podepsala a k dotazu, co bylo jejím obsahem, uvedl, že to byla sofistikovanější forma toho, co uzavřeli tehdy s žalobkyní, že obsahem tedy bylo, že kdyby se jemu nebo žalobkyni něco stalo, že by tedy zůstali v [část obce]. Mělo to být snad v r. 2016, žalovaný se domnívá, že se snad v této smlouvě dohodli i na tom, že už tehdy měli víc majetku, že kdyby chtěla žalobkyně [příjmení], tak si nechá [část obce] a on si tedy vezme jinou nemovitost. Dále uvádí k dotazu zástupce žalovaného, že nemovitost společně s žalobkyní a dětmi užívali do května 2022, potom žalobkyně odešla a vzala si byt [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kde bydlí s dětmi. Dům užívá společně s dětmi, se syny s tím, že oni tam za ním přijedou, zejména tedy mladší syn, občas i starší, nicméně bydlí s mamčou a potom zase odjedou zpátky na [příjmení], v domě synové přes noc nespí, takto žalovaného navštěvují nepravidelně. K dotazu, kolik kdo do nemovitosti investoval, žalovaný uvedl, že to koupili, že to tedy byla novostavba, ale bez plotů, taková ta rychlokvaška, takže tam dělali ploty, kuchyň, stání před garáží, potom se dělala okna, fotovoltaika, obložení, kameny atd., domnívá se, že určitě 6 – 7 milionu do toho investovali s tím, že větší část tedy hradil on, ale přispívala i žalobkyně. Příjem žalovaného v současné době tvoří provize [anonymizována tři slova], což je teď slabší období, takže to je tak 50 000 – 70 000 Kč měsíčně, měsíčně platí výživné ve výši 30 000 Kč, na tom se s žalobkyní dohodli a soud tuto dohodu schválil. V současné době nemá žalovaný možnost jiného bydlení.

7. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným žili po dobu trvání jejich partnerského vztahu v nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Po rozpadu jejich partnerského vztahu se žalobkyně dne 13.6.2022 z nemovitosti spolu s nezletilými dětmi odstěhovala, neboť žalovaný to odmítal, a následně žalovaného vyzvala písemně dopisem ze dne 7.10.2022 k vyklizení nemovitosti do 15.11.2022. Žalovaný však nemovitost do dnešního dne nevyklidil.

8. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle ustan. § 2237 obč. zák. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

10. Podle ustan § 2238obč. zák. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.

11. Podle ustan. § 2189 obč. zák. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

12. Podle ustan. § 2190 kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný užívá nemovitost ve výlučném vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu, žalobkyně jej písemně vyzvala, aby nemovitost ve stanovené lhůtě vyklidil, neboť jako vlastník nemovitosti má v souladu s ust. § 1040 o. z. právo na ochranu proti žalovanému, který do jejího vlastnického práva neoprávněně zasahuje, tedy právo požadovat po žalovaném vyklizení bytu. Vzhledem k tomu, že žalovaný tak ve stanovené lhůtě neučinil a nemovitost užívá dále, a to bez právního důvodu, uložil soud žalovanému předmětnou nemovitost vyklidit. Vzhledem k okolnostem věci (žalobkyně a žalovaný vedli v nemovitosti po dobu jejich partnerského vztahu od roku 2010 do roku 2022 společnou domácnost) pak soud stanovil žalovanému v souladu s ustan. § 160, odst. 1 o.s.ř. delší lhůtu, než je zákonná patnáctidenní pariční lhůta k vyklizení nemovitosti uvedená v ustan. § 160 o.s.ř..

14. Skutkové verzi žalovaného, který tvrdil, že uzavřel s žalobkyní nájemní smlouvu, soud neuvěřil. Žalovaný jednak nájemní smlouvu soudu nepředložil, při svém účastnickém výslechu pak nebyl schopen uvést ani žádné podobnosti k obsahu tvrzené nájemní smlouvy. Z jeho výpovědi nadto vyplynulo, že s žalobkyní den před její operací„ popíjeli“ a sepsali nějakou dohodu pro případ, že by se žalobkyni„ něco stalo“, aby v takovém případě mohl žalovaný dům nadále užívat. Je tedy zřejmé, že pokud skutečně k nějaké dohodě mezi žalobkyní a žalovaným ohledně užívání nemovitosti vůbec došlo, je otázkou, jestli byla taková dohoda sepsaná po požití alkoholického nápoje míněna vážně, a pokud ano, pak soud nemá za prokázané, co bylo jejím obsahem. Z toho, co uvedl žalovaný, se totiž jeví pravděpodobné, že se jednalo spíše o pořízení pro případ smrti žalobkyně, nikoliv platnou nájemní smlouvu. V úvahu pak připadá jako právní důvod užívání nemovitosti ještě výprosa ve smyslu ustan. 2189 a násl. obč. zák., ovšem v takovém případě může ten, kdo věc výprosníkovi přenechal, požadovat její vrácení podle libosti. I v tomto případě by tedy žalovaný užíval nemovitost bez právního důvodu, neboť žalobkyně jej vyzvala k vyklizení (vrácení) nemovitosti. Ostatně i z tvrzení žalovaného vyplynulo, že žádné nájemné žalobkyni neplatil. Soud proto uzavřel, že žalovaný neunesl důkazní břemeno, nepodařilo se mu prokázat svá tvrzení ohledně existence právního důvodu k užívání nemovitosti a soud vzal za prokázanou skutkovou verzi žalobkyně.

15. Pokud pak žalovaný namítal, že do nemovitosti investoval značné finanční prostředky a žaloba na vyklizení je proto v rozporu s dobrými mravy, konstatoval soud, že nic takového žalovaný neprokázal. Žalovaný k tomu navrhoval toliko výslechy dvou svědků, kterým měl hradit finanční prostředky za provedené práce, což však dle názoru soudu nemůže nic svědčit o tom, o čí finanční prostředky se jednalo (zda žalobkyně nebo žalovaného, neboť účastnici nebyli manželé, neměli společné jmění manželů a v právním smyslu tedy neměli ani žádné„ společné finanční prostředky“), když žádný jiný důkaz, z nějž by investice z výlučných prostředků žalovaného do nemovitosti v tvrzené výši 8-10 milionů korun mohly být prokázány, nenavrhnul (potvrzení o bankovních transakcích apod.). K dotazu soudu pak žalovaný uvedl, že žádné soudní řízení o majetkové vypořádání s žalobkyní dosud neinicioval. Ani tvrzení žalovaného, že v nemovitosti je realizována střídavá péče o nezletilé děti, se neukázalo pravdivým, neboť sám žalovaný připustil, že synové jej navštěvují toliko příležitostně a nepravidelně a nikdy v nemovitosti nezůstávají přes noc. Soud proto navrhované důkazy jako nadbytečné neprovedl, když rozpor žaloby s dobrými mravy na základě tvrzení žalovaného v ničem neshledal.

16. Důkaz rozsudkem zdejšího soudu č.j.: [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], pak soud nepřipustil, neboť řízení bylo koncentrováno ve smyslu sutan. § 118b) o.s.ř. při jednání dne [datum] a žalovanému, který byl účastníkem řízení vedeném pod spisovou značkou [spisová značka] musel být v okamžiku koncentrace řízení průběh opatrovnického řízení a znění17. Pokud pak žalovaný navrhoval k důkazu pořízení pro případ smrti, které by mělo být uloženo u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], i v tomto případě považoval soud vyžádání uvedené listiny její a provedení jako důkazu za nadbytečné, neboť ta byla pořízena pro případ smrti (zřejmě žalobkyně) a nemůže tedy mít za života žalobkyně vliv na majetkové poměry účastníků, proto nebyla k důkazu provedena. Jestliže tedy žalovaný uplatňuje tvrzené spoluvlastnické či jiné právo k nemovitostem žalobkyně, je na něm, aby svoje práva přiměřeným způsobem hájil, nikoliv však v řízení o vyklizení nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník žalobkyně a žalovaný ji užívá bez právního důvodu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 174,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 0 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 450 Kč ve výši 724,50 Kč.