25 C 123/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Bc. Zdeňkou Krejzarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 55 900,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 485,87 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 485,87 Kč od 3. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 414,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 3. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 739,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 19. 2. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky 55 900,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne 17. 7. 2025 prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy žalovaný úvěr čerpal celkem ve výši 55 900,01 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr měl být splacen nejpozději dne 2. 12. 2025. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán upomínkami odeslanými právní předchůdkyní žalobkyně a následně předžalobní upomínkou odeslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne 27. 1. 2026. Celková pohledávka činí celkem 55 900,01 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

4. Soud tedy dle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř., věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Pakliže soud nárok uplatnění žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději, a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.

6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , reg. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, dne 17. 7. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 40 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, a to vždy do 15 dnů od data výpisu. spolu s úrokem ve výši 146,949 % ročně (0,4026 % denně). Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 146,949 % ročně (0,4026 % denně) z nesplaceného úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou minimální měsíční splátky byl ve smlouvě sjednán poplatek z prodlení ve výši 250 Kč (viz úvěrová smlouva ze dne 17. 7. 2025, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly standardní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. V čl. 7 podmínek bylo uvedeno, že částka, která má být právní předchůdkyni žalobkyně vrácena, je uvedena ve výpisu žalovaného s tím, že v termínu splatnosti je třeba uhradit alespoň minimální částku platby, a to prostřednictvím osobního uživatelského účtu žalovaného, nebo bankovním převodem na účet uvedený právní předchůdkyní žalobkyně v osobním uživatelském účtu žalovaného, a to s uvedením variabilního symbolu v podrobnostech platby. V čl. 8 podmínek bylo pro případ prodlení žalovaného s minimální měsíční splátkou sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru ukončit a úvěr okamžitě zesplatnit. V čl. 3.5 podmínek bylo uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně má před uzavřením úvěrové smlouvy právo zjistit a ověřit totožnost žalovaného a požadovat od žalovaného a/nebo třetích stran další informace a/nebo dokumenty, které potřebuje pro rozhodnutí, zda má úvěrovou smlouvu uzavřít a poskytnout úvěr (viz standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 17. 7. 2025 částku 40 000 Kč (viz potvrzení o platbě, údaje poskytnuté žalovaným k úvěruschopnosti). Žalovaný uhradil pouze dne 25. 9. 2025 částku 5 514,13 Kč, jež byla započtena na jistinu (viz transakční historie). Fakturou s datem splatnosti dne 2. 12. 2025 byla žalovanému vyúčtována minimální částka ve výši 27 047,72 Kč k zaplacení do 2. 12. 2025 (viz Faktura). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (viz smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021, seznam postoupených pohledávek). Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému (viz oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil, ačkoli k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 23. 1. 2026 (viz předžalobní upomínka a potvrzení o podání zásilky). Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 34 485,97 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč (5 x 250 Kč) a úroků ve výši 20 414,04 Kč.

7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

8. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 17. 7. 2025.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitel16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti, se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

19. V řízení bylo zjištěno, že svá zjištění k posouzení úvěruschopnosti omezila toliko na údaje uvedené žalovaným. Smlouva o úvěru byla uzavřena za užití prostředků na dálku, což již samo o sobě předurčuje možnost komunikace stran a podrobné ověření situace klienta. Přezkum úvěruschopnosti, respektive příjmů a výdajů žalovaného, tak byl omezen výhradně na údaje, které uvedl žalovaný. V řízení má soud tak za prokázané, že zkoumání údajů rozhodných pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně omezila na zjištění údajů získaných od žalovaného, aniž by s odbornou péčí tyto údaje ověřila, např. aniž by údaje ohledně příjmů byly podloženy potvrzením zaměstnavatele žalovaného. Rovněž žalobkyně ani nepřezkoumávala listiny dokládající zejména výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyně ani nezkoumala osobní situaci žalovaného, neboť i ta předurčuje jeho majetkovou situaci (osoby závislé výživou na žalovaném, počet nevýdělečných osob v domácnosti, výdělečných osob v domácnosti). Nebyly vůbec doloženy výdaje domácnosti žalovaného, ani příjmy a výdaje členů domácnosti žalovaného. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Žalobkyní zřejmě nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Již tyto skutečnosti musí nutně vést k závěru, že přezkum úvěruschopnosti nebyl ze strany žalobkyně proveden s odbornou péčí a soudu nezbývá než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, přičemž jak se podává ze shora citovaného ust. § 87 odst. 1 ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

20. S ohledem na shora citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal jako absolutně neplatnou, přičemž je tak nutné peněžní prostředky, které žalobkyně poskytla prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu shora citovaného ust. § 2991 a násl. o. z.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného převedla částku celkem ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku plnil částkou ve výši 5 514,13 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku ve výši 34 485,87 Kč a je povinen toto plnění vrátit. Žalovaný bezdůvodné obohacení v této částce přesto do dnešního dne nevydal. Žalovaný řádně a včas neuhradil svůj závazek a dostal se tak dle § 1968 o. z. do prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto náleží žalobkyni též úrok z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 o. z.). Soud proto žalobě co do částky ve výši 34 485,87 Kč včetně úroku z prodlení jako důvodné vyhověl (výrok I.)

22. Domáhala-li se žalobkyně na žalovaném dále uložení povinnosti k úhradě částky 21 414,04 Kč jako úroků a poplatků, tak soud v této části žalobní návrh jako nedůvodný vzhledem k shora uvedenému zamítl (výrok II.).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 61,69 % (34 485,87/55 900,01 * 100) proti 38,31 % žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 23,38 % (61,69 % - 38,31 %) svých účelně vynaložených nákladů, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 237 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty ve výši 55 900,01 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 370 Kč ve výši 2 387,70 Kč, celkem tedy 15 994,70 Kč, z toho 23,38 % činí 3 739,60 Kč.

24. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).