3 C 347/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 88 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 88 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 88 800 Kč od 9. 10. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 444,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. České republice – Okresnímu soudu Praha-východ se náhrada nákladů řízení v souvislosti s ustanovením tlumočníka nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 10. 2019 domáhá zaplacení částky 88 800 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalovaná byla hospitalizována ve zdravotnickém zařízení žalobkyně od 11. 10. 2018 do 25. 10. 2018 a od 17. 12. 2018 do 9. 1. 2019. V této době nebyla účastna českého veřejného zdravotního pojištění, proto je povinna hradit náklady na zdravotní péči, která jí byla poskytnuta. Náklady za jeden ošetřovací den v [anonymizováno] nemocnici [část obce] činí dle zveřejněného ceníku 2 400 Kč. Žalovaná byla hospitalizována v [anonymizováno] nemocnici [část obce] celkem 37 ošetřovacích dnů, tedy její dluh činí 88 800 Kč. Dne 9. 1. 2019 žalovaná část dluhu ve výši 55 200 Kč uznala a zavázala se jej splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Na svůj dluh dosud neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. Nevyjádřila se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním: 4. [anonymizováno] nemocnice [část obce] vedla ke jménu žalované sociální záznam [číslo]. Dle záznamu byla žalovaná přijata dne 20. 7. 2016 k prvnímu léčení, v daném období měla trvalý pobyt v Polsku, žila asi rok v [obec] s přítelem, pracovala jako dělnice ve výrobě. Byla jí vystavena dočasná pracovní neschopnost. Dne 21. 9. 2016 byla žalovaná propuštěna z péče. Další údaj o hospitalizaci žalované se vztahuje ke dni 11. 10. 2018. Dle tehdy provedeného pohovoru byla svobodná, v Čechách žila 4 roky, trvalé bydliště měla v Polsku, žila s matkou v [obec] a byla nezaměstnaná, vedena na úřadu práce. Dle záznamu byla pracovnici oddělení pojišťoven zaslána kopie OP a karty pojištěnce. V záznamu je uvedena informace od pracovnice oddělení pojišťoven, že„ karta pojištěnce je neplatná, pojištění zaniklo, což bylo ověřeno telefonicky na VZP dle data narození; podle OP se pokusí zažádat o vydání NC přes polskou stranu, ale trvá to dlouho, takže prozatím je pacientka vedena jako samoplátce (poznámka: nevíme, zda polská strana NC vydá – jestli je paní v Polsku vůbec pojištěna“)“. Dne 26. 10. 2018 je evidován záznam o dimisi. Dne 18. 12. 2018 je zapsán záznam o třetí hospitalizaci žalované v [anonymizováno] od 17. 12. 2018. Dne 2. 1. 2019 je zaznamenán překlad žalované do přízemí. Dne 8. 1. 2019 je uveden záznam o tom, že pacientka má vystavenu fakturu za pobyt v [anonymizováno] na celkem 55 200 Kč a bude vytvořen splátkový kalendář na 1 500 Kč měsíčně. Dne 9. 1. 2019 je uveden záznam o dimisi pacienta (sociální záznam [číslo] čl. 109 spisu)

5. Na jméno žalované vystavila žalobkyně fakturu [číslo] ze dne 9. 1. 2019 s datem splatnosti 9. 2. 2019 na částku 19 200 Kč. Faktura obsahuje vyúčtování lékařské péče poskytnuté v [anonymizováno] [část obce] žalované, a to za ošetření dne 1. 1. 2019 na [anonymizováno] v 1. patře a za ošetření mezi dny 2. 1. 2019 – 9. 1. 2019, tj. 7 ošetřovacích dnů, na pavilonu v přízemí. Jeden ošetřovací den dle faktury činí 2 400 Kč. Faktura dále obsahuje upozornění, že v případě pozdní úhrady je žalobkyně povinna jako státní příspěvková organizace účtovat úroky z prodlení ve výši stanovené platnou legislativou a poučení, že v případě dodatečného doložení dokladu o veřejném zdravotním pojištění platného pro výše uvedené období bude faktura stornována. V zápatí faktury je uvedena poznámka 9. 1. 2019 převzala: [celé jméno žalované], je uveden podpis. (faktura [číslo] ze dne 9. 1. 2019, čl. 113 spisu)

6. Na jméno žalované vystavila žalobkyně fakturu [číslo] ze dne 3. 1. 2019 s datem splatnosti 3. 2. 2019 na částku 36 000 Kč. Faktura obsahuje vyúčtování lékařské péče poskytnuté v [anonymizováno] [část obce] žalované, a to za ošetření mezi dny 17. 12. 2018 do 31. 12. 2018, tj. za 15 ošetřovacích dnů, kdy jeden ošetřovací den činí 2 400 Kč. Faktura obsahuje upozornění, že v případě pozdní úhrady je žalobkyně povinna jako státní příspěvková organizace účtovat úroky z prodlení ve výši stanovené platnou legislativou a poučení, že v případě dodatečného doložení dokladu o veřejném zdravotním pojištění platného pro výše uvedené období bude faktura stornována. V zápatí faktury je uvedena poznámka 8. 1. 2019 převzala: [celé jméno žalované], je uveden podpis. (faktura [číslo] ze dne 3. 1. 2019, čl. 114 spisu)

7. Na jméno žalované vystavila žalobkyně fakturu [číslo] ze dne 26. 10. 2018 s datem splatnosti 26. 11. 2018 na částku 33 600 Kč. Faktura obsahuje vyúčtování lékařské péče poskytnuté v [anonymizováno] [část obce] žalované na pavilonu 26 ve dnech 11. 10. 2018 a 25. 10. 2018, tj. za 14 ošetřovacích dnů, kdy jeden ošetřovací den činí 2 400 Kč. Faktura obsahuje upozornění, že v případě pozdní úhrady je žalobkyně povinna jako státní příspěvková organizace účtovat úroky z prodlení ve výši stanovené platnou legislativou a poučení, že v případě dodatečného doložení dokladu o veřejném zdravotním pojištění platného pro výše uvedené období bude faktura stornována. (faktura [číslo] ze dne 26. 10. 2018, čl. 115 spisu)

8. Dne 9. 1. 2019 žalovaná a oprávněná osoba žalobkyně signovaly dokument označený jako dohoda o splátkovém kalendáři. Článek I. této dohody obsahuje uznání dluhu, kdy žalovaná uznává, že dluží [anonymizováno] ke dni 9. 1. 2019 částku 55 200 Kč vycházející z faktury [číslo] na částku 36 000 Kč za neuhrazené léčebné péče, kdy byla hospitalizována na odd. [anonymizováno] v období od 17. 12. 2018 – 31. 12. 2018 (15 ošetřovacích dnů), kdy jeden ošetřovací den v [anonymizováno] činí 2 400 Kč, a z faktury [číslo] na částku 19 200 Kč za neuhrazené léčebné péče, kdy byla v [anonymizováno] hospitalizována na odd. 1 v období od 1. 1. 2019 – 9. 1. 2019 (8 ošetřovacích dnů), kdy jeden den ošetření v [anonymizováno] činí 2 400 Kč. Dle čl. II. bude dlužník splácet dluh tak, že do konce ledna 2019 uhradí 1 500 Kč a poté uhradí 1 500 Kč měsíčně vždy do posledního dne v měsíci. Dle čl. III. dlužník bere na vědomí, že [anonymizováno] je oprávněna, nedojde-li k oznámení mimořádné události, vymáhat nesplacenou částku soudně včetně zákonných úroků z prodlení a dalšího příslušenství. Dále dlužník bere na vědomí, že v případě nezaplacení byť jedné splátky řádně a včas, se stává celý dluh splatným a [anonymizováno] je oprávněna celý dluh vymáhat soudní cestou. K uznání jsou přiloženy faktury [číslo] [číslo] (dokument Dohoda o splátkovém kalendáři ze dne 9. 1. 2019, čl. 111 spisu)

9. Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalované a jejího evropského průkazu zdravotního pojištění. Žalovaná je polské národnosti. Evropský průkaz zdravotního pojištění žalované [číslo] obsahuje údaj o datu platnosti do 31. 8. 2019. Na kopii je ručně připsán záznam o tom, že pojištění zaniklo – viz„ Důležité informace“ [anonymizováno] (kopie průkazů žalované, čl. 117 spisu)

10. Dne 12. 9. 2019 vyhotovil právní zástupce žalobkyně Předžalobní výzvu k plnění, s tím, že ve dnech 11. 10. 2018 až 25. 10. 2018 a 17. 12. 2018 až 9. 1. 2019, byla žalovaná hospitalizována ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, kdy v této době nebyla účastna veřejného zdravotního pojištění, a proto je povinna sama hradit náklady na zdravotní péči, která jí byla poskytnuta. Dle zveřejněného ceníku činí náklady na jeden ošetřovací den 2 400 Kč. Protože byla žalovaná hospitalizována celkem 37 dnů, vyzval ji právní zástupce žalobkyně k zaplacení částky 88 800 Kč, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzva obsahuje upozornění na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Právní zástupce odeslal žalované zásilku do vlastních rukou na adresu [adresa žalované]. Tato zásilka byla uložena dne 13. 9. 2019 a následně se vrátila zpět jako závada. (předžalobní výzva a Dodejka, čl. 106 a 116 spisu)

11. Soudem byl z hlediska skutkového stavu učiněn závěr, že skutek se udál tak, jak žalobkyně tvrdí. K důkazu byly provedeny listiny předložené žalobkyní, kdy z jejich obsahu se podávají skutečnosti shodné s jejími skutkovými tvrzeními. Ze spisu se nepodává žádná skutečnost, jež by byla způsobilá založit úvahu o nedůvěryhodnosti listin předložených k důkazu žalobkyní. Žalovaná na svoji obranu netvrdila ničeho, nepředložila soudu žádných důkazů. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

12. Žalovaná byla dne 20. 7. 2016 přijata k prvnímu léčení v zařízení žalobkyně, [anonymizováno] nemocnici [část obce]. Od té doby byl k jejímu jménu veden sociální záznam. Tehdy žila žalovaná v [obec] s přítelem, pracovala jako dělnice ve výrobě a z důvodu hospitalizace jí byla vystavena dočasná pracovní neschopnost. Dne 11. 10. 2018 byla žalovaná přijata ke druhé hospitalizaci. V této době žila v České republice již 4 roky, pobývala s matkou na adrese [adresa žalované], trvalý pobyt měla evidován v Polsku. Ke dni 11. 10. 2018 byla žalovaná nezaměstnaná a vedena v evidenci úřadu práce. Dne 26. 10. 2018 byla ze zařízení žalobkyně propuštěna. Dne 17. 12. 2018 byla žalovaná přijata k další hospitalizaci, dne 2. 1. 2019 byla přeložena na jiné oddělení a dne 9. 1. 2019 byla propuštěna. Žalobkyně evidovala žalovanou jako samoplátkyni, neboť dle zjištění její pracovnice učiněného na základě komunikace s VZP, byla karta pojištění žalované neplatná a pojištění zaniklo. Za hospitalizaci v zařízení žalobkyně byla žalované vystavena a) faktura [číslo] na částku 19 200 Kč, splatná dne 9. 2. 2019, za ošetření ve dnech 1. 1. 2019 a mezi dny 2. 1. 2019 – 9. 1. 2019, b) faktura [číslo] na částku 36 000 Kč, splatná dne 3. 2. 2019, za ošetření mezi dny 17. 12. 2018 – 31. 12. 2019 a c) faktura [číslo] na částku 33 600 Kč, splatná dne 26. 11. 2018, za ošetření ve dnech 11. 10. 2018 – 25. 10. 2018. Faktury [číslo] byly převzaty žalovanou oproti podpisu. Jeden den hospitalizace je účtován vždy částkou 2 400 Kč. Faktury obsahují upozornění na vznik nároku na úrok z prodlení v případě nesplacení účtované částky, a také upozornění na možnost storna faktury, bude-li předložen doklad o zdravotním pojištění. Účastnice řízení signovaly dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 9. 1. 2019, v níž žalovaná uznala svůj dluh v celkové výši 55 200 Kč z faktur [číslo] [číslo] to za hospitalizaci v období od 17. 12. 2018 do 31. 12. 2018 (15 ošetřovacích dnů) v částce 36 000 Kč, a za hospitalizaci v období od 1. 1. 2019 do 9. 1. 2019 (8 ošetřovacích dnů) v částce 19 200 Kč, s tím, že jeden den ošetření činí 2 400 Kč. Žalovaná se dluh ve výši 55 200 Kč zavázala splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. V dohodě bylo zároveň ujednáno, že při nesplacení byť jediné splátky se stává splatný celý dluh. Žalobkyně disponuje kopií polského občanského průkazu žalované a jejího průkazu zdravotního pojištění. Evropský průkaz zdravotního pojištění [číslo] který žalovaná předložila v rámci své hospitalizace, obsahoval údaj o platnosti do 31. 8. 2019. Žalobkyně žalovanou evidovala jako nepojištěnou, a to na základě interních šetření provedených v součinnosti s VZP. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou Předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2019, odeslanou na adresu uvedenou žalovanou v sociálním záznamu, k úhradě dluhu ve výši 88 800 Kč do 7 dnů od doručení.

13. Právní hodnocení:

14. Žalovaná je státní občankou Polské republiky s někdejším hlášeným ubytováním v České republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah – podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I. bis) a úpravu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.). Soud pak dospěl k závěru, že dle nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci. Byť nebylo zcela postaveno na jisto, kde se v různých časových obdobích nacházelo bydliště žalované, je zřejmé, že příslušnost zdejšího soudu je založena, a to ne-li dle čl. 4, pak dle čl. 5 a 7 nařízení Brusel I. bis, neboť v České republice se nachází místo, kde měl být splněn závazek ze smlouvy o péči o zdraví, resp., kde byly žalované poskytnuty služby. Podle čl. 4 bodu 1. písm. b) Nařízení Řím I. je pak rozhodným právem právní řád České republiky, když sídlo poskytovatele služby se ke dni uzavření smlouvy o péči o zdraví nacházelo na území České republiky.

15. Dle § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

16. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „zákon o zdravotních službách“), je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

17. Dle § 2 písm. 1 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen„ zákon o veřejném zdravotním pojištění“), je pojištěncem podle tohoto zákona: osoba, která má trvalý pobyt na území České republiky, nebo nemá trvalý pobyt na území České republiky, pokud je zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky; jí bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vědeckého výzkumu; jí byl udělen azyl na území České republiky; jí byla udělena doplňková ochrana na území České republiky; jí bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců nebo se podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky za takovou osobu považuje; jde o nezletilé dítě, které bylo na území České republiky umístěno na základě předběžného opatření soudu do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo do ústavu pro péči o děti nebo na základě předběžného opatření nebo usnesení soudu do péče fyzické osoby; je Česká republika podle koordinačních nařízení nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, k jejímu zdravotnímu pojištění příslušná; jde o osobu, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie; nebo o osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu ponechávající si takové postavení a její rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie; se na území České republiky narodila matce s povoleným dlouhodobým pobytem na území České republiky, a to do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku; nebo se na území České republiky narodila matce s povoleným trvalým pobytem, a to do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku; a dále po dobu řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podané za tuto osobu.

18. Dle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Žalovaná svůj dluh ve výši 55 200 Kč vůči žalobkyni za ošetření poskytnutá v době od 17. 12. 2018 do 9. 1. 2019 uznala prohlášením v písemné formě. Pro uznání dluhu platí, § 2053 o. z., že jím nastává fikce, že dluh v době uznání trvá, nastupuje tudíž vyvratitelná domněnka v režimu ustanovení § 133 o. s. ř., což má za následek překlopení důkazního břemene na stranu žalovanou, je-li uznání dluhu právním jednáním platným. Soud zdůrazňuje, že uznání dluhu není právním titulem, nejedná se o privativní novaci. Není-li tedy uznání dluhu právním jednáním platným, je-li případně nicotným, zůstává důkazní břemeno k prokázání existence právního titulu na straně žalované. V daném případě lze dovodit, že uznání dluhu má zákonem stanovené náležitosti (je stanoven důvod dluhu, jeho výše, je zachována písemná forma, zároveň je vyjádřena vůle dlužné částku uhradit a kdy). V souladu s § 2053 o. z. tedy soud má za to, že dluh žalované v daném rozsahu v době uznání trval.

20. Nadto soud konstatuje, že v posuzované věci lze vzít za prokázané, že žalovaná byla ve dnech 11. 10. 2018 – 26. 10. 2018 a 18. 12. 2018 – 9. 1. 2019 přijata k hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, kde jí byla poskytnuta zdravotní péče dle § 9 zákona o zdravotních službách. V rozhodném období přitom nebyla pojištěncem, což žalobkyně ověřila za součinnosti s veřejnou zdravotní pojišťovnou. Zároveň bylo zjištěno, že nejpozději ke dni 11. 10. 2018 byla žalovaná nezaměstnaná, jak se podává ze sociálního záznamu o pohovoru z tohoto data. V České republice přitom v rozhodné době žila již 4 roky a minimálně v roce 2016, při své první hospitalizaci, zaměstnána byla. Nejpozději k 11. 10. 2018 však uvedla, že byla nezaměstnaná a evidována na úřadu práce. Žalovaná neměla v České republice nikdy trvalý pobyt, a tedy k tomu, aby byla považována za pojištěnce podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, musela být ke dni poskytnutí zdravotní péče zaměstnankyní zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, nebo splňovat některou z dalších specifických podmínek vypočtených v § 2 odst. 1 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění. Naplnění žádné z těchto podmínek se však z provedených důkazů nepodává. Ba naopak, z provedených důkazů se podává, že minimálně ke dni 11. 10. 2018, byla žalovaná nezaměstnaná. Soud proto vycházel ze závěru, že žalovaná nebyla v rozhodném období účastna zdravotního pojištění.

21. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalované, jakožto osobě bez zdravotního pojištění, vznikla podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách povinnost uhradit žalobkyni cenu poskytnutých zdravotních služeb.

22. Soud proto shledal nárok žalobkyně důvodným a rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Protože žalovaná svou povinnost řádně nesplnila, dostala se do prodlení (§ 1968 o.z.), v důsledku čehož je povinna zaplatit jak náklady léčení, tak i úrok z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud počátek prodlení stanovil dle požadavku žalobkyně na pozdější datum, tj. od uplynutí lhůty poskytnuté žalované k dobrovolnému plnění v předžalobní výzvě.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 444,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 440 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 800 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 880 Kč ve výši 3 124,80 Kč.

24. K nákladům spojeným s přibráním tlumočníka soud odkazuje na rozhodnutí NS (Rc) 1 Cz 15/84, které uvádí, že náhradu nákladů spojených s přibráním tlumočníka k tomu, aby účastník mohl v občanském soudním řízení jednat ve své mateřštině, nelze účastníku řízení uložit. To platí i o tlumočníku ustanoveném soudem pro dorozumívání s hluchoněmým účastníkem řízení. Dále uvádí, že ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. je však třeba vykládat také s ohledem na již uvedené ustanovení § 18 o. s. ř. S tímto ustanovením by pak bylo v rozporu ukládat povinnost k náhradě nákladů spojených s tím, že účastník realizuje právo jednat před soudem ve své mateřštině. Zaplacením těchto nákladů totiž soud splnil svoji povinnost vyplývající z ustanovení § 18, věta třetí, o. s. ř.

25. Z uvedeného se tak podává, že náklady řízení spojených s přibráním tlumočníka by soud neuložil tomu účastníku, kterého právo jednat ve své mateřštině byla ustanovením tlumočníka zachována. Za situace, kdy tento účastník byl ve věci úspěšným, se však ustanovení § 148, odst. 1 o. s. ř. aplikuje, což není v dané věci splněno.

26. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož soud neshledal důvody pro její prodloužení.