3 C 347/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 88 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 88 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 88 800 Kč od 9. 10. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 444,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. České republice – Okresnímu soudu Praha-východ se náhrada nákladů řízení v souvislosti s ustanovením tlumočníka nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 10. 2019 domáhá zaplacení částky 88 800 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalovaná byla hospitalizována ve zdravotnickém zařízení žalobkyně od 11. 10. 2018 do 25. 10. 2018 a od 17. 12. 2018 do 9. 1. 2019. V této době nebyla účastna českého veřejného zdravotního pojištění, proto je povinna hradit náklady na zdravotní péči, která jí byla poskytnuta. Náklady za jeden ošetřovací den v anonymizováno nemocnici část obce činí dle zveřejněného ceníku 2 400 Kč. Žalovaná byla hospitalizována v anonymizováno nemocnici část obce celkem 37 ošetřovacích dnů, tedy její dluh činí 88 800 Kč. Dne 9. 1. 2019 žalovaná část dluhu ve výši 55 200 Kč uznala a zavázala se jej splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Na svůj dluh dosud neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. Nevyjádřila se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním: 4. anonymizováno nemocnice část obce vedla ke jménu žalované sociální záznam číslo. Dle záznamu byla žalovaná přijata dne 20. 7. 2016 k prvnímu léčení, v daném období měla trvalý pobyt v Polsku, žila asi rok v obec s přítelem, pracovala jako dělnice ve výrobě. Byla jí vystavena dočasná pracovní neschopnost. Dne 21. 9. 2016 byla žalovaná propuštěna z péče. Další údaj o hospitalizaci žalované se vztahuje ke dni 11. 10. 2018. Dle tehdy provedeného pohovoru byla svobodná, v Čechách žila 4 roky, trvalé bydliště měla v Polsku, žila s matkou v obec a byla nezaměstnaná, vedena na úřadu práce. Dle záznamu byla pracovnici oddělení pojišťoven zaslána kopie OP a karty pojištěnce. V záznamu je uvedena informace od pracovnice oddělení pojišťoven, že„ karta pojištěnce je neplatná, pojištění zaniklo, což bylo ověřeno telefonicky na VZP dle data narození; podle OP se pokusí zažádat o vydání NC přes polskou stranu, ale trvá to dlouho, takže prozatím je pacientka vedena jako samoplátce (poznámka: nevíme, zda polská strana NC vydá – jestli je paní v Polsku vůbec pojištěna“)“. Dne 26. 10. 2018 je evidován záznam o dimisi. Dne 18. 12. 2018 je zapsán záznam o třetí hospitalizaci žalované v anonymizováno od 17. 12. 2018. Dne 2. 1. 2019 je zaznamenán překlad žalované do přízemí. Dne 8. 1. 2019 je uveden záznam o tom, že pacientka má vystavenu fakturu za pobyt v anonymizováno na celkem 55 200 Kč a bude vytvořen splátkový kalendář na 1 500 Kč měsíčně. Dne 9. 1. 2019 je uveden záznam o dimisi pacienta (sociální záznam číslo čl. 109 spisu)

5. Na jméno žalované vystavila žalobkyně fakturu číslo ze dne 9. 1. 2019 s datem splatnosti 9. 2. 2019 na částku 19 200 Kč. Faktura obsahuje vyúčtování lékařské péče poskytnuté v anonymizováno část obce žalované, a to za ošetření dne 1. 1. 2019 na anonymizováno v 1. patře a za ošetření mezi dny 2. 1. 2019 – 9. 1. 2019, tj. 7 ošetřovacích dnů, na pavilonu v přízemí. Jeden ošetřovací den dle faktury činí 2 400 Kč. Faktura dále obsahuje upozornění, že v případě pozdní úhrady je žalobkyně povinna jako státní příspěvková organizace účtovat úroky z prodlení ve výši stanovené platnou legislativou a poučení, že v případě dodatečného doložení dokladu o veřejném zdravotním pojištění platného pro výše uvedené období bude faktura stornována. V zápatí faktury je uvedena poznámka 9. 1. 2019 převzala: celé jméno žalované, je uveden podpis. (faktura číslo ze dne 9. 1. 2019, čl. 113 spisu)

6. Na jméno žalované vystavila žalobkyně fakturu číslo ze dne 3. 1. 2019 s datem splatnosti 3. 2. 2019 na částku 36 000 Kč. Faktura obsahuje vyúčtování lékařské péče poskytnuté v anonymizováno část obce žalované, a to za ošetření mezi dny 17. 12. 2018 do 31. 12. 2018, tj. za 15 ošetřovacích dnů, kdy jeden ošetřovací den činí 2 400 Kč. Faktura obsahuje upozornění, že v případě pozdní úhrady je žalobkyně povinna jako státní příspěvková organizace účtovat úroky z prodlení ve výši stanovené platnou legislativou a poučení, že v případě dodatečného doložení dokladu o veřejném zdravotním pojištění platného pro výše uvedené období bude faktura stornována. V zápatí faktury je uvedena poznámka 8. 1. 2019 převzala: celé jméno žalované, je uveden podpis. (faktura číslo ze dne 3. 1. 2019, čl. 114 spisu)

7. Na jméno žalované vystavila žalobkyně fakturu číslo ze dne 26. 10. 2018 s datem splatnosti 26. 11. 2018 na částku 33 600 Kč. Faktura obsahuje vyúčtování lékařské péče poskytnuté v anonymizováno část obce žalované na pavilonu 26 ve dnech 11. 10. 2018 a 25. 10. 2018, tj. za 14 ošetřovacích dnů, kdy jeden ošetřovací den činí 2 400 Kč. Faktura obsahuje upozornění, že v případě pozdní úhrady je žalobkyně povinna jako státní příspěvková organizace účtovat úroky z prodlení ve výši stanovené platnou legislativou a poučení, že v případě dodatečného doložení dokladu o veřejném zdravotním pojištění platného pro výše uvedené období bude faktura stornována. (faktura číslo ze dne 26. 10. 2018, čl. 115 spisu)

8. Dne 9. 1. 2019 žalovaná a oprávněná osoba žalobkyně signovaly dokument označený jako dohoda o splátkovém kalendáři. Článek I. této dohody obsahuje uznání dluhu, kdy žalovaná uznává, že dluží anonymizováno ke dni 9. 1. 2019 částku 55 200 Kč vycházející z faktury číslo na částku 36 000 Kč za neuhrazené léčebné péče, kdy byla hospitalizována na odd. anonymizováno v období od 17. 12. 2018 – 31. 12. 2018 (15 ošetřovacích dnů), kdy jeden ošetřovací den v anonymizováno činí 2 400 Kč, a z faktury číslo na částku 19 200 Kč za neuhrazené léčebné péče, kdy byla v anonymizováno hospitalizována na odd. 1 v období od 1. 1. 2019 – 9. 1. 2019 (8 ošetřovacích dnů), kdy jeden den ošetření v anonymizováno činí 2 400 Kč. Dle čl. II. bude dlužník splácet dluh tak, že do konce ledna 2019 uhradí 1 500 Kč a poté uhradí 1 500 Kč měsíčně vždy do posledního dne v měsíci. Dle čl. III. dlužník bere na vědomí, že anonymizováno je oprávněna, nedojde-li k oznámení mimořádné události, vymáhat nesplacenou částku soudně včetně zákonných úroků z prodlení a dalšího příslušenství. Dále dlužník bere na vědomí, že v případě nezaplacení byť jedné splátky řádně a včas, se stává celý dluh splatným a anonymizováno je oprávněna celý dluh vymáhat soudní cestou. K uznání jsou přiloženy faktury číslo číslo (dokument Dohoda o splátkovém kalendáři ze dne 9. 1. 2019, čl. 111 spisu)

9. Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalované a jejího evropského průkazu zdravotního pojištění. Žalovaná je polské národnosti. Evropský průkaz zdravotního pojištění žalované číslo obsahuje údaj o datu platnosti do 31. 8. 2019. Na kopii je ručně připsán záznam o tom, že pojištění zaniklo – viz„ Důležité informace“ anonymizováno (kopie průkazů žalované, čl. 117 spisu)

10. Dne 12. 9. 2019 vyhotovil právní zástupce žalobkyně Předžalobní výzvu k plnění, s tím, že ve dnech 11. 10. 2018 až 25. 10. 2018 a 17. 12. 2018 až 9. 1. 2019, byla žalovaná hospitalizována ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, kdy v této době nebyla účastna veřejného zdravotního pojištění, a proto je povinna sama hradit náklady na zdravotní péči, která jí byla poskytnuta. Dle zveřejněného ceníku činí náklady na jeden ošetřovací den 2 400 Kč. Protože byla žalovaná hospitalizována celkem 37 dnů, vyzval ji právní zástupce žalobkyně k zaplacení částky 88 800 Kč, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzva obsahuje upozornění na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Právní zástupce odeslal žalované zásilku do vlastních rukou na adresu adresa žalované. Tato zásilka byla uložena dne 13. 9. 2019 a následně se vrátila zpět jako závada. (předžalobní výzva a Dodejka, čl. 106 a 116 spisu)

11. Soudem byl z hlediska skutkového stavu učiněn závěr, že skutek se udál tak, jak žalobkyně tvrdí. K důkazu byly provedeny listiny předložené žalobkyní, kdy z jejich obsahu se podávají skutečnosti shodné s jejími skutkovými tvrzeními. Ze spisu se nepodává žádná skutečnost, jež by byla způsobilá založit úvahu o nedůvěryhodnosti listin předložených k důkazu žalobkyní. Žalovaná na svoji obranu netvrdila ničeho, nepředložila soudu žádných důkazů. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

12. Žalovaná byla dne 20. 7. 2016 přijata k prvnímu léčení v zařízení žalobkyně, anonymizováno nemocnici část obce. Od té doby byl k jejímu jménu veden sociální záznam. Tehdy žila žalovaná v obec s přítelem, pracovala jako dělnice ve výrobě a z důvodu hospitalizace jí byla vystavena dočasná pracovní neschopnost. Dne 11. 10. 2018 byla žalovaná přijata ke druhé hospitalizaci. V této době žila v České republice již 4 roky, pobývala s matkou na adrese adresa žalované, trvalý pobyt měla evidován v Polsku. Ke dni 11. 10. 2018 byla žalovaná nezaměstnaná a vedena v evidenci úřadu práce. Dne 26. 10. 2018 byla ze zařízení žalobkyně propuštěna. Dne 17. 12. 2018 byla žalovaná přijata k další hospitalizaci, dne 2. 1. 2019 byla přeložena na jiné oddělení a dne 9. 1. 2019 byla propuštěna. Žalobkyně evidovala žalovanou jako samoplátkyni, neboť dle zjištění její pracovnice učiněného na základě komunikace s VZP, byla karta pojištění žalované neplatná a pojištění zaniklo. Za hospitalizaci v zařízení žalobkyně byla žalované vystavena a) faktura číslo na částku 19 200 Kč, splatná dne 9. 2. 2019, za ošetření ve dnech 1. 1. 2019 a mezi dny 2. 1. 2019 – 9. 1. 2019, b) faktura číslo na částku 36 000 Kč, splatná dne 3. 2. 2019, za ošetření mezi dny 17. 12. 2018 – 31. 12. 2019 a c) faktura číslo na částku 33 600 Kč, splatná dne 26. 11. 2018, za ošetření ve dnech 11. 10. 2018 – 25. 10. 2018. Faktury číslo byly převzaty žalovanou oproti podpisu. Jeden den hospitalizace je účtován vždy částkou 2 400 Kč. Faktury obsahují upozornění na vznik nároku na úrok z prodlení v případě nesplacení účtované částky, a také upozornění na možnost storna faktury, bude-li předložen doklad o zdravotním pojištění. Účastnice řízení signovaly dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 9. 1. 2019, v níž žalovaná uznala svůj dluh v celkové výši 55 200 Kč z faktur číslo číslo to za hospitalizaci v období od 17. 12. 2018 do 31. 12. 2018 (15 ošetřovacích dnů) v částce 36 000 Kč, a za hospitalizaci v období od 1. 1. 2019 do 9. 1. 2019 (8 ošetřovacích dnů) v částce 19 200 Kč, s tím, že jeden den ošetření činí 2 400 Kč. Žalovaná se dluh ve výši 55 200 Kč zavázala splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. V dohodě bylo zároveň ujednáno, že při nesplacení byť jediné splátky se stává splatný celý dluh. Žalobkyně disponuje kopií polského občanského průkazu žalované a jejího průkazu zdravotního pojištění. Evropský průkaz zdravotního pojištění číslo který žalovaná předložila v rámci své hospitalizace, obsahoval údaj o platnosti do 31. 8. 2019. Žalobkyně žalovanou evidovala jako nepojištěnou, a to na základě interních šetření provedených v součinnosti s VZP. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou Předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2019, odeslanou na adresu uvedenou žalovanou v sociálním záznamu, k úhradě dluhu ve výši 88 800 Kč do 7 dnů od doručení.

13. Právní hodnocení:

14. Žalovaná je státní občankou Polské republiky s někdejším hlášeným ubytováním v České republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah – podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I. bis) a úpravu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.). Soud pak dospěl k závěru, že dle nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci. Byť nebylo zcela postaveno na jisto, kde se v různých časových obdobích nacházelo bydliště žalované, je zřejmé, že příslušnost zdejšího soudu je založena, a to ne-li dle čl. 4, pak dle čl. 5 a 7 nařízení Brusel I. bis, neboť v České republice se nachází místo, kde měl být splněn závazek ze smlouvy o péči o zdraví, resp., kde byly žalované poskytnuty služby. Podle čl. 4 bodu 1. písm. b) Nařízení Řím I. je pak rozhodným právem právní řád České republiky, když sídlo poskytovatele služby se ke dni uzavření smlouvy o péči o zdraví nacházelo na území České republiky.

15. Dle § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

16. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „zákon o zdravotních službách“), je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

17. Dle § 2 písm. 1 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen„ zákon o veřejném zdravotním pojištění“), je pojištěncem podle tohoto zákona: osoba, která má trvalý pobyt na území České republiky, nebo nemá trvalý pobyt na území České republiky, pokud je zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky; jí bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vědeckého výzkumu; jí byl udělen azyl na území České republiky; jí byla udělena doplňková ochrana na území České republiky; jí bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců nebo se podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky za takovou osobu považuje; jde o nezletilé dítě, které bylo na území České republiky umístěno na základě předběžného opatření soudu do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo do ústavu pro péči o děti nebo na základě předběžného opatření nebo usnesení soudu do péče fyzické osoby; je Česká republika podle koordinačních nařízení nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, k jejímu zdravotnímu pojištění příslušná; jde o osobu, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie; nebo o osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu ponechávající si takové postavení a její rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie; se na území České republiky narodila matce s povoleným dlouhodobým pobytem na území České republiky, a to do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku; nebo se na území České republiky narodila matce s povoleným trvalým pobytem, a to do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku; a dále po dobu řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podané za tuto osobu.

18. Dle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Žalovaná svůj dluh ve výši 55 200 Kč vůči žalobkyni za ošetření poskytnutá v době od 17. 12. 2018 do 9. 1. 2019 uznala prohlášením v písemné formě. Pro uznání dluhu platí, § 2053 o. z., že jím nastává fikce, že dluh v době uznání trvá, nastupuje tudíž vyvratitelná domněnka v režimu ustanovení § 133 o. s. ř., což má za následek překlopení důkazního břemene na stranu žalovanou, je-li uznání dluhu právním jednáním platným. Soud zdůrazňuje, že uznání dluhu není právním titulem, nejedná se o privativní novaci. Není-li tedy uznání dluhu právním jednáním platným, je-li případně nicotným, zůstává důkazní břemeno k prokázání existence právního titulu na straně žalované. V daném případě lze dovodit, že uznání dluhu má zákonem stanovené náležitosti (je stanoven důvod dluhu, jeho výše, je zachována písemná forma, zároveň je vyjádřena vůle dlužné částku uhradit a kdy). V souladu s § 2053 o. z. tedy soud má za to, že dluh žalované v daném rozsahu v době uznání trval.

20. Nadto soud konstatuje, že v posuzované věci lze vzít za prokázané, že žalovaná byla ve dnech 11. 10. 2018 – 26. 10. 2018 a 18. 12. 2018 – 9. 1. 2019 přijata k hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, kde jí byla poskytnuta zdravotní péče dle § 9 zákona o zdravotních službách. V rozhodném období přitom nebyla pojištěncem, což žalobkyně ověřila za součinnosti s veřejnou zdravotní pojišťovnou. Zároveň bylo zjištěno, že nejpozději ke dni 11. 10. 2018 byla žalovaná nezaměstnaná, jak se podává ze sociálního záznamu o pohovoru z tohoto data. V České republice přitom v rozhodné době žila již 4 roky a minimálně v roce 2016, při své první hospitalizaci, zaměstnána byla. Nejpozději k 11. 10. 2018 však uvedla, že byla nezaměstnaná a evidována na úřadu práce. Žalovaná neměla v České republice nikdy trvalý pobyt, a tedy k tomu, aby byla považována za pojištěnce podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, musela být ke dni poskytnutí zdravotní péče zaměstnankyní zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, nebo splňovat některou z dalších specifických podmínek vypočtených v § 2 odst. 1 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění. Naplnění žádné z těchto podmínek se však z provedených důkazů nepodává. Ba naopak, z provedených důkazů se podává, že minimálně ke dni 11. 10. 2018, byla žalovaná nezaměstnaná. Soud proto vycházel ze závěru, že žalovaná nebyla v rozhodném období účastna zdravotního pojištění.

21. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalované, jakožto osobě bez zdravotního pojištění, vznikla podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách povinnost uhradit žalobkyni cenu poskytnutých zdravotních služeb.

22. Soud proto shledal nárok žalobkyně důvodným a rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Protože žalovaná svou povinnost řádně nesplnila, dostala se do prodlení (§ 1968 o.z.), v důsledku čehož je povinna zaplatit jak náklady léčení, tak i úrok z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud počátek prodlení stanovil dle požadavku žalobkyně na pozdější datum, tj. od uplynutí lhůty poskytnuté žalované k dobrovolnému plnění v předžalobní výzvě.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 444,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 440 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 800 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 880 Kč ve výši 3 124,80 Kč.

24. K nákladům spojeným s přibráním tlumočníka soud odkazuje na rozhodnutí NS (Rc) 1 Cz 15/84, které uvádí, že náhradu nákladů spojených s přibráním tlumočníka k tomu, aby účastník mohl v občanském soudním řízení jednat ve své mateřštině, nelze účastníku řízení uložit. To platí i o tlumočníku ustanoveném soudem pro dorozumívání s hluchoněmým účastníkem řízení. Dále uvádí, že ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. je však třeba vykládat také s ohledem na již uvedené ustanovení § 18 o. s. ř. S tímto ustanovením by pak bylo v rozporu ukládat povinnost k náhradě nákladů spojených s tím, že účastník realizuje právo jednat před soudem ve své mateřštině. Zaplacením těchto nákladů totiž soud splnil svoji povinnost vyplývající z ustanovení § 18, věta třetí, o. s. ř.

25. Z uvedeného se tak podává, že náklady řízení spojených s přibráním tlumočníka by soud neuložil tomu účastníku, kterého právo jednat ve své mateřštině byla ustanovením tlumočníka zachována. Za situace, kdy tento účastník byl ve věci úspěšným, se však ustanovení § 148, odst. 1 o. s. ř. aplikuje, což není v dané věci splněno.

26. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož soud neshledal důvody pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.