3 C 96/2018

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o společné jmění manželů

I. Z rozvodem zaniklého společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného sedací souprava umístěná v družstevním bytě, kávovar Delonghi umístěný v družstevním bytě, televizor Sharp umístěný v družstevním bytě.

II. Zrušuje se společné členství žalobkyně, žalovaného, společný nájem bytu manžely ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, IČO , IČO, , sídlem , adresa, , spojený s nájemním právem bytu číslo , hodnota, .

III. Z rozvodem zaniklého společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného členský podíl - , právnická osoba, IČO , IČO, , sídlem , adresa, , spojený s nájemním právem bytu číslo , hodnota, .

IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni z titulu vypořádání společného jmění manželů částku 1 935 000 Kč, a to do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba s návrhem, aby žalobkyně byla povinna uhradit žalovanému částku k vypořádání smlouvy o půjčce dle listiny datované dne 18. 12. 2007, označené „Směnka o půjčce“ částka 1 500 000 Kč; vnosy z výlučného majetku žalovaného na majetek společného jmění manželů ve výši 2 x 50 000 Kč, se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Na náhradě nákladů státu je České republice žalobkyně povinna uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

VIII. Na náhradě nákladů státu je České republice žalovaný povinen uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů. Tvrdila, že manželství účastníků bylo uzavřeno , datum, , rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha - východ, čj. , spisová značka, ze dne 31. 3. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ze dne 29. 8. 2017, který nabyl právní moci dne 12. 9. 2017. Předmětem vypořádání učinila položky, jimiž jsou osobní automobil Citroen C4 Picasso RZ , SPZ, , sedací souprava umístěná v družstevním bytě, kávovar Delonghi umístěný v družstevním bytě, televizor Sharp umístěný v družstevním bytě, podíl ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, spojený s právem užívání bytu č. , hodnota, .

2. Žalovaný nesporoval, že manželství účastníků bylo uzavřeno a zaniklo tak, jak žalobkyně tvrdí. Taktéž nesporoval, že součástí společného jmění manželů byly položky, jimiž jsou osobní automobil Citroen C4 Picasso RZ , SPZ, , sedací souprava umístěná v družstevním bytě, kávovar Delonghi umístěný v družstevním bytě, televizor Sharp umístěný v družstevním bytě. Ve vztahu k označenému motorovému vozidlu však tvrdil, že bylo zcizeno dne 1. 3. 2017 z důvodu umoření závazků žalovaného z prohraných sázek. Sporným učinil položku, jíž jest členský podíl ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, spojený s právem užívání bytu č. , hodnota, , kdy tvrdil, že tato položka není součástí společného jmění manželů, neboť předmětný členský podíl mu byl darován rodiči, jednalo se o dar do výlučného vlastnictví žalovaného. Nadále žalovaný učinil předmětem vypořádání položky, jimiž jsou závazek dle dohody o zápůjčce ve výši 1 500 000 Kč, k němuž tvrdil, že uvedené finanční prostředky musely být získány zápůjčkou na rekonstrukci nemovitosti v obci , adresa, , čp. , Anonymizováno, , kterou účastníci vlastní v podílovém vlastnictví, každý v podílu ½, neboť majetkové poměry manželů neumožňovaly těmto hradit rekonstrukci této nemovitosti z prostředků, které měli k dispozici, vnosy na nemovitost v obci , adresa, hrazené ze společného jmění manželů, a to ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu žalované ve výši 1 200 000 Kč, vnosy 2 x 50 000 Kč do společného jmění manželů s tvrzením, že před uzavřením manželství vlastnil vůz Žigul, obdržel spoření od matky , jméno FO, , ve výši 50 000 Kč, kteréžto částky vložil do společného jmění manželů3. Skutkový děj:

4. Pokud žalobkyně tvrdila, že manželství bylo uzavřeno , datum, , rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha - východ, čj. , spisová značka, ze dne 31. 3. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ze dne 29. 8. 2017, který nabyl právní moci dne 12. 9. 2017, tak tato skutečnost byla mimo spor, zde lze činit skutkový závěr v režimu ustanovení § 120, odst. 3 o. s. ř. Nadto se uvedené podává z listiny na čl. 266 – 267, 245 -246 spisu.

5. Dle listin na čl. 263 – 265 spisu, bylo navrženo řešení věci dohodou, k této však nedošlo. Tato skutečnost taktéž nebyla spornou.

6. Ve vztahu k položkám movitých věcí, a to sedací souprava umístěná v družstevním bytě, kávovar Delonghi umístěný v družstevním bytě, televizor Sharp umístěný v družstevním bytě, nebyl mezi účastníky spor. Pokud žalobkyně tvrdila označené movité věci, tak žalovaným nebylo tvrzení žalobkyně sporováno. Taktéž nebylo sporováno, že tyto se nacházejí v družstevním bytě na adrese , Anonymizováno, , , adresa, , který užívá, resp. nakládá s ním, žalovaný. Zde jsou tak skutková zjištění činěna v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř. Hodnota položky celkem 40 000 Kč.

7. Pokud žalobkyně tvrdila, že součástí společného jmění manželů bylo vozidlo Citröen C4 Picasso RZ , SPZ, , tak žalovaný nesporoval, že tato položka byla nabyta za trvání manželství. Existenci této položky taktéž dokládá listinný důkaz na čl. 249 technický průkaz vozidla. K této položce však tvrdil, že vozidlo bylo zcizeno, když došlo k jeho převodu dne 1. 3. 2017, a to pro získání finančních prostředků za účelem umoření závazků žalovaného z prohraných sázek. K tomuto žalobkyně namítla relativní neplatnost tohoto právního jednání. Žalobkyně neplatnost právního jednání, jímž došlo k převodu osobního automobilu, výslovně učinila při ústním jednání soudu dne 4. 12. 2018, čl. 30, 2. strana, taktéž 46, 2. strana spisu, v bezprostřední časové návaznosti na zjištění, že došlo ke zcizení vozu. Toto adresovala žalovanému při jednání soudu. Žalovaný v řízení netvrdil, z žádného z provedených důkazů se toto nepodávalo, že by žalobkyně o právním jednání, jímž došlo k zcizení vozidla, byla zpravena. Tu skutečnost, že došlo k zcizení vozidla lze vzít za prokázanou ze sdělení , právnická osoba, , adresa, na čl. 291, karty vozidla na čl. 293 – 293 spisu, kdy se datum zcizení 1. 3. 2017 podává v souladu s tvrzením žalovaného. Bylo tak vzato za prokázané, že uvedená položka byla nabyta do společného jmění manželů, dne 1. 3. 2017 byla právním jednáním žalovaného zcizena bez vědomí žalobkyně, přičemž vůči žalovanému uplatnila neplatnost tohoto právního jednání. Důvodem zcizení vozidla bylo umoření závazků žalovaného ze sázek, což koresponduje se závěrem, že žalobkyně neměla o právním jednání žalovaného vedoucím k zcizení vozidla vědomí. V řízení nebylo možné činit skutkový závěr ve vztahu k tomu, za jakou částku byl vůz zcizen, neboť kupní smlouva nebyla součástí spisového materiálu. K tomuto soud odkazuje sdělení , právnická osoba, , adresa, na čl. 291 spisu. Skutkový závěr ohledně hodnoty označené položky byl tak činěn ze znaleckého posudku soudního znalce , jméno FO, , adresa, /, Anonymizováno, na čl. 321 – 332 spisu. Hodnota položky byla ke dni 1. 3. 2017 určena částkou 277 000 Kč. Soudní znalec byl ve věci slyšen, stvrdil závěry znaleckého posudku, vyjádřil se k námitkám žalovaného, osvětlil způsob určení částky. Při svém slyšení soudní znalce zcela přesně popsal, jakým způsobem postupoval, na základě jakých skutečnosti činil skutkové závěry.

8. Žalovaný uplatnil vnosy 2 x 50 000 Kč do společného jmění manželů, když tvrdil, že uvedené finanční prostředky získal prodejem vozidla Žigul ve výlučném vlastnictví a dále měl k dispozici finanční prostředky ve výlučném vlastnictví získané ze spoření od matky , jméno FO, , a to vždy ve výši 50 000 Kč, kdy tyto částky vložil do společného jmění manželů. Žalovaný byl v řízení vyzván, nechť doloží důkazy k prokázání této položky. Na straně žalovaného leží důkazní břemeno k prokázání tvrzených skutečností, tedy toho, že ve výlučném vlastnictví měl uvedené finanční prostředky, kdy se měla jednat i prostředky získané prodejem vozu Žigul a předané mu matkou , jméno FO, ze spoření. Na žalovaném tak bylo, aby tyto skutečnosti prokázal, k tomuto označil důkazy. Žalovaný uvedl, že se jedná o historické doklady, které se nedaří dohledat. Jak již bylo uvedeno, zde leží důkazní břemeno na žalovaném. K těmto položkám byl proveden důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, . Z výslechu této svědkyně není možné skutkový děj k tvrzením žalobce postavit najisto. Žalovaný tvrdil, že jmenovaná mu poskytla částku 50 000 Kč. Zde tak lze předpokládat, že by se k tomuto svědkyně měla být schopna vyjádřit. Její výpověď však byla velmi obecná a vágní, vyjadřovala se v tom smyslu že „vše jsme platili my“, „zdali jsme já nebo můj manžel poskytli nějaké prostředky, tak to si již nepamatuji“. Pokud svědkyně uvedla, že žalovaný měl spoření mládeže před uzavřením manželství, tak toto nekoresponduje s tvrzením žalovaného, který uvedl, že finanční prostředky měl obdržet od svědkyně. Svědkyně jinak uvedla, že o finančních poměrech manželů, jejich hospodaření není informována. Teprve následně, v závěru své výpovědi uvedla „my jsme dědili barák, který jsme prodali, a pak každý dostal 20 000 Kč“. Zde sic svědkyně uvedla, že byly poskytnuty určité finanční prostředky, ale ani zde výpověď není možné hodnotit jako prokazující tvrzení žalovaného. Jednak žalovaný tvrdil, že od matky obdržel částku 50 000 Kč, svědkyně však hovořila o částce 2 x 20 000 Kč, kterou měl každý obdržet, tedy 40 000 Kč, tedy již částka není odpovídající, jednak tuto měl obdržet pouze od matky, přičemž tato v rámci své svědecké výpovědi uváděla „my“, kdy ani v této části se výpověď nejeví logickou. Matka žalovaného uvedla, že jsme „dědili barák“, pokud měla být tato částka poskytnuta rodiči žalovaného, tak z hlediska dědického řízení není zřejmým, jak mohli oba manželé být účastníkem dědického řízení a dědit nemovitost. Toto je sic možné, avšak např. v případě, že rodiče dědí při úmrtí dítěte, jinak však ve valné většině případů dědického řízení nejsou jeho účastníci oba manželé ve stejné skupině. Tedy i z tohoto pohledu se výpověď svědkyně nejeví logickou. Zohlednit je nutno i to, že žalovaný svědkyni v rámci jejího výslechu naznačoval, jak má vypovídat. Pokud se vyjadřovala k tomu, zdali žalovaný vlastnil motorové vozidlo před svatbou, tak uvedla, že toto měl, ovšem z výpovědi svědkyně nelze učinit skutkový závěr, že toto prodal za konkrétní částku, s kým uzavřel kupní smlouvu, jak nadále naložil s takto získanými finančními prostředky. Ve vztahu k prostředkům, které měly být získané od matky jiný důkaz, nežli výslech matky žalovaného, který je hodnocen shora, nebyl předložen, ve vztahu k finančním prostředkům, které měly být získány prodejem vozu Žigul taktéž žádný důkaz, vyjma slyšení matky žalovaného, nebyl označen a předložen.

9. Žalovaný v řízení uplatnil položku, jíž jest závazek pro částku 1 500 000 Kč. K tomuto tvrzení předložil listinu označenou „Směnka o výpůjčce“, kde je uvedeno: „Dne 18. 12. 2007 jsem zapůjčil já , jméno FO, (jsou uvedena nacionále jmenovaného) částku 1 500 000 Kč (uvedeno slovy) p. , Jméno žalovaného A, (uvedena nacionále jmenovaného) částku bude splacená v celé výši do 10 let, tj. do 31. 12. 2017 k rukám zapůjčitele.“ Dále listina obsahuje označení podepsaných osob a jejich podpisy. Existence tohoto závazku byla v řízení spornou. Na základě provedeného dokazování bylo uzavřeno, že nelze vzít za prokázanou existenci této položky. Ve věci byli slyšeni svědci , jméno FO, a , právnická osoba, , jejichž podpisy jsou na označené listiny uvedeny, kdy finanční prostředky měly být poskytnuty , jméno FO, . Výpověď jmenovaného svědka nelze hodnotit jako přesvědčivou. Je nutno zdůraznit, že jmenovaný měl poskytnout dle svého tvrzení částku nezanedbatelné hodnoty. Již tato skutečnost logicky zakládá úvahu o obezřetnosti při nakládání s takovouto částkou, kdy z obsahu spisu se podává, že ani svědek ani žalovaný nejsou osobami, které běžně s takovýmito částkami disponují, jejich pozbytí nevnímají jako žádnou majetkovou újmu. K tomuto je nutno odkázat i tvrzení samotného žalovaného, který v řízení zdůrazňoval, že manželé, tudíž ani on sám, neměli k dispozici nadbytek finančních prostředků. Toto koresponduje i s tím, že žalovaný pro umoření svých závazků ze sázek zcizil bez vědomí žalobkyně automobil. Ta skutečnost, že žalovaný, potažmo manželé, nebyly osoby, běžně nakládající s částkami v řádu milionů korun, musí vést k úvaze, že svědek , jméno FO, by se minimálně musel snažit zajistit svoji právní pozici tak, aby tvrzené finanční prostředky byly vymahatelné, především by nepochybně musel zvažovat, zdali finanční prostředky v takovéto částce vůbec poskytne osobě, která finančními prostředky v těchto hodnotách nedisponovala. Shora uvedené je konstatováno ve vztahu k celkovému kontextu skutku tak, jak níže bude hodnocen. Nedůvěryhodnost tvrzení svědka , jméno FO, , že žalovanému poskytl tuto částku, zakládá i ta část výpovědi, v níž se vyjadřoval ke svým majetkovým poměrům. Ve vztahu ke svým příjmům, svým majetkovým poměrům, uvedl, že pracoval jako topenář, instalatér, jeho příjmy se pohybovaly v rozmezí 15 000 Kč – 40 000 Kč měsíčně. Následně uvedl, že koupil nemovitost od zemědělského družstva, kterou rozprodával, prodal nemovitost za částku 1 350 000 Kč v roce 2001. Pokud byl dotazován, zdali měl k dispozici utržené finanční prostředky na účtu, uvedl, že je měl i v trezoru. Tvrzení svědka, že finanční prostředky v takovéto výši měl svědek doma v trezoru, se nejeví důvěryhodným. Především se z výpovědi svědka nepodává, že by měl k dispozici finanční prostředky ve výši poskytnuté žalovanému. Běžný příjem svědka byl tvořen měsíčním příjmem v nepravidelné výši 15 000 Kč – 40 000 Kč, kdy z tohoto zdroje svědek nemohl mít k dispozici finanční prostředky ve výši poskytnuté žalovanému. Pokud uvedl, že prodal nemovitost za částku 1 350 000 Kč, tak ani tato částka nedosahuje výše žalovaným tvrzeného závazku. Nepochybným je, že svědek nebyl osobou, která by běžně měla k dispozici a nakládala s finančními prostředky v takové výši, kdy případný úbytek finančních prostředků v částce 1 500 000 Kč by nevnímala jako zásadní zásah do své majetkové sféry. Toto jednak zakládá úvahu o nedůvěryhodnosti tvrzení svědka, že žalovanému, který taktéž nedisponoval finančními prostředky tak, aby bylo zřejmé, že jeho majetková sféra mu tuto částku umožní vrátit, finanční částku v této výši poskytl. Jednak je toto hodnoceno ve vztahu k tomu, jakým způsobem měla být smlouva uzavřena. Svědek uvedl, že uvedené finanční prostředky poskytoval žalovanému postupně, přičemž toto poznačoval na „papírky“ a když jich bylo hodně, byla sepsána žalovaným předložená listina. Jak již bylo uvedeno shora, nejeví se pravděpodobným, že při uzavírání smlouvy o půjčce pro takovouto částku při majetkových poměrech obou smluvních stran by jednak k uzavření takovéto smlouvy vůbec mohlo dojít, a pokud by tomu tak bylo, bylo by postupováno takto lehkovážně. V celkovém kontextu věci jsou však hodnoceny i další aspekty výpovědi jmenovaného svědka. Tento nebyl stavu souvisle a srozumitelně popsat, jak se měl děj udát, jak konkrétně strany o uzavření smlouvy jednaly, kdy a v jakých částkách mělo být svědkem plněno, k čemuž je nutno opět zdůraznit, že s ohledem k majetkovým poměrům stran smlouvy a výši závazku by bylo namístě očekávat, že toto si svědek vybaví a popíše. Svědek se ke kontraktačnímu procesu vyjádřil velmi vágně. V rámci spontánní části své výpovědi uvedl pouze, že žalovanému půjčoval „nějaké“ peníze, pokud byl tázán, nechť se vyjádří k okolnostem tohoto jednání, uvedl „uvádím, že ano, že jsem mu půjčoval peníze“. Poté uvedl, že to začalo někdy v roce 2002, trvalo to do roku 2007, žalovaný různě chodil, že potřebuje různé částky deset tisíc, třicet tisíc, a tak podobně, nejvíce si půjčoval na auto v roce 2010 tři sta tisíc korun. K této části výpovědi je třeba konstatovat, že žalovaný v řízení tuto položku uplatnil s tím, že účastníci neměli dostatek finančních prostředků na rekonstrukci nemovitosti, toto opakovaně v řízení zdůrazňoval, přičemž zde dle výpovědi svědka měla nejvyšší jednotlivá částka být poskytnuta na nákup automobilu. Tedy i z tohoto pohledu není výpověď svědka důvěryhodnou. Především však svědek nebyl schopen přesně popsat, jak bylo o půjčkách jednáno, v jakých intervalech, jak přesně byly částky předávány. Zároveň je ovšem nutno zdůraznit, že pokud výpověď svědka je zcela přesná, a to i v detailech, které si již svědek s ohledem k časovému odstupu nemůže vybavovat, svědčí toto pro naučenost výpovědi. Není tudíž nepochybně nutné vše uvést do detailu a je i přirozené, že svědek si přesně jednotlivosti a detaily nepamatuje, ovšem není-li svědek děj, který se měl udát, schopen popsat jinak nežli velmi obecnými frázemi „půjčoval jsem mu nějaké peníze“, „různě chodil, že potřebuje různé částky“, nadto svědek není schopen jednoznačně uvést, jakým způsobem získal částku finančních prostředků, které měly být půjčeny, jak kalkuloval se svým rozpočtem při uzavírání smlouvy pro takto vysoký finanční obnos, přičemž ani k dodatečným dotazům není schopen skutkový děj dotvořit, nezbývá nežli uzavřít, že výpověď působí nedůvěryhodně. Poukázat je nutno i na to, že svědek nebyl stavu popsat místnost, v níž měla být listina podepsána, kdy k tomuto uvedl, že kancelář, v níž měla být listina podepsána, vypadala „prostě jako kancelář, stůl, židle spojené s kuchyní nerezovým stolem“. Nedůvěryhodnosti výpovědi, a také tvrzení žalovaného, že takováto smlouva byla uzavřena, nadále nasvědčuje i tvrzení svědka, že půjčený finanční obnos nevyžadoval vrátit zpět, ačkoliv již smlouva měla být po splatnosti. Argument pro nevymáhání pohledávky „že mezi manžely se něco děje“ je opět velmi vágní a nejeví se logickým, že pouze pro tento důvod by svědek ohrozil své majetkové poměry. Pokud dále svědek uvedl, že „ty peníze nějak nepotřeboval“ je to taktéž velmi vágním a ačkoliv by případně svědek peníze mohl nepotřebovat, nejeví se logickým, že by nevymáháním této pohledávky své majetkové poměry ohrozil. Jak bylo uvedeno shora, na straně svědka nebylo zjištěno, že je osobou, pro níž uvedená částka je bagatelní. Výpověď svědka také není v souladu s tvrzením žalovaného, že žalobkyně o uzavření této smlouvy věděla, což svědek doloží. Pokud by se skutek udál tak, jak žalovaný tvrdí, byla uzavřena jím označená smlouva, žalobkyně by kontraktačnímu jednání byla přítomna, věděla by o uzavření smlouvy, předání finančních prostředků svědkem, tak by nepochybně toto svědek mohl popsat, respektive uvést, jakých konkrétně jednání se žalobkyně účastnila, jak se chovala, jaký byl její postoj, apod. Svědek se však k tomuto vyjádřil pouze tak, že „asi dvakrát nebo třikrát jsem mu peníze nesl i domů, takže pochybuji, že by o tom nevěděla“, což jest nutno hodnotit jako zcela nedostatečný popis děje. Žalovaný tvrdil, shodně jako to uvedl i svědek , jméno FO, , že předmětná listina měla být podepsána v restauraci svědka , jméno FO, , který byl taktéž slyšen. Jmenovaný svědek uvedl, že si žalovaný od něj půjčoval nějaké peníze, které však vrátil, půjčoval si je i od svědka , jméno FO, , kterému je nevrátil. K tomuto, tedy k částkám, datu splatnosti, konkrétnímu důvodu smluv, se nevyjádřil, vyjma toho, že půjčky vždy do 14 dnů žalovaný zaplatil. Zde je tak výrazný rozpor mezi tím, že svědkovi , jméno FO, finanční prostředky nebyly vráceny, splatnost měla být 10 let a tím, že svědkovi , jméno FO, žalovaný finanční prostředky měl vracet po 14 dnech. Nadto i svědek , jméno FO, se ke skutkovému ději vyjádřil velmi obecně. Uvedl, že předmětná listina měla být podepsána u něj v kanceláři, podpisu byli přítomni pouze svědci a žalovaný. Oproti tomu však přesně uvedl, že předmětem listiny byla částka 1 500 000 Kč, což nekoresponduje s ostatními velmi obecnými a nepřesnými vyjádřeními svědka. Pokud se vyjadřoval i okolnostem sepisu listiny, taktéž se vyjadřoval velmi obecně, nepopisoval, co se událo, když uvedl „v podstatě se vždy potkávají u mě v restauraci nebo se potkáváme u mě v restauraci a vím, že měli s sebou nějaké papírky“. Ve vztahu k jmenovaným svědkům je třeba hodnotit také to, že se jedná o kamarády žalovaného, což oba svědci výslovně uvedli, tzn. na straně svědků je určitá pozitivní emoce vůči žalovanému.

10. K posouzení důvěryhodnosti shora označené listiny byl proveden znalecký posudek soudního znalce z oboru kriminalistika – padělky, papír a tiskařství, odvětví kriminalistika padělků, výroba papíru, tiskařství , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, . Nutno zdůraznit, že uvedený důkaz je pouze jedním z důkazů, na jejichž základě byl ve vztahu k důvěryhodnosti označené listiny činěn skutkový závěr. Pokud již na základě shora uvedených důkazů bylo uzavřeno, že skutkový děj se neudál tak, jak žalovaný tvrdí, tak důkaz znaleckým posudkem s tímto závěrem koresponduje při hodnocení všech důkazů ve svém celku. Soudní znalec uzavřel, že označené datum vyhotovení vylučuje určení přesného a nesporného podpisu listiny, taktéž stanovení relativního stáří listiny. K tomuto se soudní znalec podrobně vyjadřoval při svém slyšení, kdy uvedl, že stáří listiny samo o sobě nedokládá, kdy byla listina signována, neboť lze antidatovat listinu při použití starého papíru. Tzn., samotné užití starého papíru neznamená, že podpis na listině odpovídá stáří papíru. Nadto v souzené věci nebylo ani stáří papíru určováno, neboť smysluplné je toto až u papíru, jehož stáří má být alespoň padesát let. Tedy v dané věci nelze závěry o stáří papíru činit. Soudní znalec zkoumal, jaký papír byl užit, jak byl získán. K tomuto předložil dva sešity, které odpovídají typu papíru, jenž byl použit, s tím, že pravý okraj není tak přesný jako levý, což nasvědčuje odříznutí papíru na této straně. Pokud činil závěry, zdali papír prošel tiskárnou, která v době, kdy měla být listina sepsána, neexistovala, nebyla ještě vyráběna, toto nebylo zjištěno, Z hlediska technického je text autentický, kdy není hodnoceno autorství textu, nýbrž to, zdali se nejedná o scan textu nebo nějaký jiný přenos na listinu. Zároveň však soudní znalec uzavřel, že na základě verifikace komplexu technických znaků použitých materiálů, ověření logických a přirozených vztahů mezi nimi včetně technické a technologické posloupnosti uvedená listina neprošla pozitivním testem ověření autentičnosti, byly zjištěny znaky zpochybňující pravost listiny. K tomuto se opět v rámci svého slyšení soudní znalec velmi podrobně vyjádřil. I v návaznosti na námitky vznesené žalovaným, na svých závěrech setrval a odůvodnil je. Především se soudní znalec zaměřil na použitou psací potřebu. Velmi podrobně zkoumal psací pastu, o analýzu byla žádána i , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Zdůraznil, že na rozdíl od listiny, není u psací pasty možné simulovat zestaření. U listin se staření simuluje různými způsoby, např. vypráním, vložením do trouby, politím čajem. Psací pasta však na papíru zanechává stopy, které se postupem času v důsledku chemických procesů mění, přičemž je nutno hodnotit, zdali tyto odpovídají stáří papíru, resp. době, kdy měla být listina sepsána. U psací pasty, které měla být použita před 13 lety, tyto chemické procesy již musí být patrné. V dané věci však přirozené procesy stárnutí pasty nebylo možné shledat. Obecně platí, že u psacího prostředku s psací pastou na bázi oleje se tato vždy vsákne do papíru, kdy postupem času mění barvu, žlukne, tento proces lze přirovnat ke žluknutí másla. Taktéž stopa pasty se mění na okraji průpisu. Uvedené v dané věci nebylo pozorováno, byl zřejmý kontrast mezi dobou, kdy měla být listina sepsána a pasty. Nebylo možné seznat znaky stárnutí. , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, provedla analýzu, kdy bylo zjištěno, že bylo použité gelový psací prostředek. Tzn., je maximální pravděpodobnost, že bylo použito gelové pero, přičemž je krajně nepravděpodobné, že by látka v psacím prostředku obsažená byla užívána v psacích prostředcích, které byly na trhu v rozhodné době. Součástí gelové pasty byl xantanový polysacharid, kdy v dané době sic gelové psací prostředky existovaly, avšak nebyly běžné rozšířené. Soudní znalec s odkazem na analýzu , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a své zkušenosti, své erudice jako soudního znalce, setrval na stanovisku maximální nepravděpodobnosti použití takovéhoto psacího prostředku v době, kdy měla být listina sepsána. K tomuto odkázal dále na kontrast psacího prostředku a papíru, na jehož povrchu byla shledána křída, kdy byl výrazný kontrast křídy, která byla na povrchu papíru, nikoliv v jeho vnitřku, a psacího prostředku. K pokrytí papíru křídou soudní znalec uvedl, že tato skutečnost nasvědčuje snaže opatřit listinu patinou. Tedy i znalecké zkoumání ve shodě se shora uvedenými důkazy, že skutek se neudál tak, jak žalovaný tvrdí.

11. Nedůvěryhodnosti předmětné listiny nasvědčuje i to, že dle ní „dlužná částka bude uhrazena do 31. 12. 2017 k rukám zapůjčitele“. Předmětná listina měla být sepsána v roce 2007, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., který tento pojem vůbec nepoužíval, užíval pojem „dlužník“, oproti tomu zákon č. 89/2012 Sb. upravuje „smlouvu o zápůjčce“. Tedy v uvedené listině je uveden pojem „zápůjčka => zapůjčitel“, který právní řád v době, v níž měla být listina sepsána, vůbec neupravoval a neužíval, je však zakotven do právní normy platné a účinné v době, kdy manželství bylo rozvedeno, a mezi manžely vznikl spor.

12. Pokud žalovaný odkazoval k prokázání svých majetkových poměrů důkazy, jimiž jsou přiznání k dani z příjmů fyzických osob na čl. 250 – 261 spisu, přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2012 na čl. 262 spisu, tak ve vztahu ke skutku v této části z nich nelze činit žádné relevantní závěry. I kdyby z těchto listiny byly činěny skutkové závěry ohledně majetkových poměrů účastníků, nedokládá uzavření smlouvy o půjčce. Uvedené listiny mohou být hodnoceny pouze podpůrně, ovšem s ohledem k závěrům shora uvedeným nemohou přivodit opačný závěr o skutku. Tvrzení žalovaného, k němuž uvedené listiny předkládal, že účastníci neměli dostatek finančních prostředků na úhradu rekonstrukce, odporuje výpověď svědkyně , jméno FO, , že tato byla hrazena z peněž z platů. Údaje uvedené v označených listinách nemusejí odrážet příjmy manželů za celé období, po něž účastníci finance z pracovní činnosti za účelem provedení rekonstrukce schraňovali, odrážet reálnou výši prostředků na rekonstrukci získaných z pracovní činnosti účastníků. K tomuto je nutno odkázat dále na výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří přesněji popsali způsob financování rekonstrukce. Tito poměrně přesně popsali, že financován byl pouze materiál, práce nebyla financována, byla realizována svépomocí, materiál byl nakupován postupně, a to vždy pro jednotlivou část, která byla opravována. Uvedli, že když jeli pomáhat rekonstruovat nemovitost, cestou byl nakoupen materiál, který byl poté zpracováván. Svědek , jméno FO, dobu rekonstrukce ohraničil obdobím přibližně deseti let. Výslovně uvedl, že materiál na jednotlivé práce se nakupoval vždy z výplaty a dům byl takto opravován postupně. S tím koresponduje i výpověď svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že i její rodina na rekonstrukci participovala, rekonstrukce byla prováděna v rozmezí několika let. Ačkoliv zcela obecně, tak shodně způsob rekonstrukce popsal svědek , jméno FO, . K výpovědi tohoto svědka je třeba odkázat i tu část, kde uvádí, že v určitou dobu žalovaná čerpala zálohy, ačkoliv takto běžně nepostupovala, což taktéž nasvědčuje tomu, že čerpány finanční prostředky na jednotlivé investice byly čerpány z prostředků získaných pracovní činností. Je zcela nepochybným, že nemovitost nebyla rekonstruována ve svém celku, finanční prostředky byly na její provádění uvolňovány postupně, vždy na jednotlivé části, které byly opravovány. Tedy i tato skutečnost nasvědčuje tomu, že účastníci byli schopni rekonstrukci hradit z prostředků ve společném jmění manželů. Zde je třeba odkázat i skutková tvrzení žalovaného, který v řízení netvrdil, že by manželé nikdy nedosahovali příjmů adekvátních jimi vykonávané pracovní činnosti, ale pouze to, že došlo na jeho straně ke snížení příjmů. Jinými slovy manželé měli k dispozici příjmy z pracovní činnosti, které byly uvolňovány postupně, když nemovitost taktéž byla rekonstruována postupně, a došlo-li i reálnému snížení příjmů žalovaného, nikoliv pouze účetnímu, odpovídá tomu tvrzení svědka , jméno FO, , který uvedl, že v určitém období žalobkyně počala čerpat zálohy na mzdu.

13. Co se týká vnosu ze společného jmění manželů na výlučný majetek žalobkyně, nemovitost čp. , Anonymizováno, , adresa, , tak za najisto postavené lze vzít, že tuto nemovitost účastníci vlastní v podílovém spoluvlastnictví, a to každý z účastníků v podílu ½. Zde skutek nebyl sporným, § 120, odst. 3 o. s. ř. Nadto je k důkazu i listina informace o pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , budova čp. , Anonymizováno, , , adresa, . Ve věci bylo vzato za prokázané, že zhodnocení nemovitosti , adresa, jako celku bylo v částce 494 000 Kč. Uvedené bylo zjištěno ze znaleckého posudku soudního znalce , jméno FO, č. 03/2021 na čl. 343 – 359 spisu. Žalovaný závěry znaleckého posudku zpochybnil. K tomuto je nutné konstatovat, že to byl žalovaný, kdo uplatnil tuto položku k vypořádání. Na žalované tak leží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak bylo uvedeno shora, při položce vnosů 2 x 50 000 Kč, žalovaný svá tvrzení důkazně podpořil jen velmi slabě, což platí i pro tuto položku. Soudní znalec činí své závěry na základě skutečností tak, jak se buď podávají ze spisu, z ohledání, či jiných podkladů, které si vyžádá. Nutno podotknout, že prokazovat vnosy spočívající v investicích na přestavbu nemovité věci svědeckými výpověďmi, pokud se nejedná o osoby dané odbornosti, které by přesně popsaly, jaké práce byly realizovány a investovány, je velmi nepřesné. Ve věci kromě fotografického materiálu, jímž jest kniha označená „, adresa, “, která zachycuje danou nemovitost v běhu času, jedná se o vzpomínkový, památkový, fotografický materiál, nikoliv fotografický materiál technického charakteru, ohledání soudního znalce, jiný důkaz, nežli svědeckými výpověďmi k dispozici nebyl. Ve věci byl proveden důkaz svědeckými výpověďmi , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , právnická osoba, . Svědci , jméno FO, a , právnická osoba, se k otázce rekonstrukce dané nemovitosti vyjadřovali velmi obecně, neuváděli žádné konkrétní stavební úpravy, časovou linku rekonstrukčních prací. Svědkyně , jméno FO, se vyjadřovala k majetkovým poměrům účastníků, kteří měli spoření, příjmy z pracovní činnosti. Stvrdila nabytí označené nemovitosti. Dobu rekonstrukce vymezila obdobím přibližně pěti let. Za podstatné je nutno hodnotit vyjádření, že rekonstrukce byla prováděna svépomocí. Ve vztahu k rozsahu rekonstrukce uvedla, že se „dělala část budovy, která byla dřevěná, zbytek byl cihlový, ten byl v pořádku“. Nadále toto specifikovala tak, že byla rekonstruována jedna místnost úplně, dále koupelna, podlahy, strop, atd. V místě byl veškerý stavební materiál, cihly, apod. Svědek , právnická osoba, popsal způsob rekonstrukce shodným způsobem. Z jeho výpovědi se také podává, že rekonstrukce byla prováděna bez uzavření smlouvy s jakoukoliv společností, která by zde prováděla stavební či jiné odborné práce. I tento svědek uvedl, že žalovaný na chalupu jezdil s kamarády a postupně ji rekonstruoval. Z hlediska rozsahu prováděných rekonstrukčních prací jsou rozhodnými výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří se rekonstrukčních prací osobně účastnili a popsali je. Svědek , jméno FO, označil dobu, po níž byla rekonstrukce realizována tak, aby v nemovitosti bylo možné bydlet, obdobím čtyř let. I nadále byla poté nemovitost rekonstruována, sám se však již prací neúčastnil. Svědek výslovně uvedl, že při rekonstrukci nemovitosti pomáhalo přibližně 20 osob, tedy rekonstrukce byla prováděna svépomocí bez smlouvy se specializovanou společností. Upřesnil, že počet osob, vypomáhajících při rekonstrukci byl odlišný dle toho, jak kdo měl čas, někdy dva někdy deset i více. Většinou takto bylo pracováno o víkendu. Materiál byl nakupován postupně, vždy před jednotlivými pracemi, když se jelo na chalupu, cestou. Pokud na rekonstrukci nemovitosti vypomáhal, ničeho za toto neobdržel. K rozsahu prací uvedl, že byla rekonstruována koupelna, záchod (WC mísa), patrně se kupovala vana. Dále podlahy, beton, plot (cihly, malta), nádrž na septik, kanalizace, poté i vnitřek, elektrické rozvody, výměny trámů. Před rekonstrukcí byla nemovitost na rozpadnutí. Svědek , jméno FO, se taktéž účastnil rekonstrukčních prací na označené nemovitosti. Dobu, po níž měla rekonstrukce trvat, označil obdobím deseti let. Rekonstrukční práce označil tak, že přibližně třetina domu byla zbourána, rekonstruovala se koupelna, záchod, sanita, kuchyňská linka, septik, dům se nahazoval. Výslovně uvedl, že oprava byla hrazena pouze v ceně materiálu, brigádníci pracovali pouze za pivo a jídlo. Kolik za materiál bylo uhrazeno, neví. Shodně se svědkem , jméno FO, uvedl, že materiál se nakupoval postupně, vždy cestou, případně byl na místě materiál z předchozího víkendu. Dále k jednotlivým pracím uvedl, že byly vysekané zdi, v chlévě se dělalo sezení, v podkroví prkna jako podlaha, topení bylo zajištěno kamny na tuhá paliva.

14. Z hlediska svědeckých výpovědí byly rozhodnými svědecké výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří popsali poměrně přesně způsob a rozsah rekonstrukce. Ze svědeckých výpovědí tak další relevantní informace nebylo již možné získat. Pro přesnější určení hodnoty investic by nadále bylo nutným doložit množství a typ nakoupeného materiálu. Toto již svědeckými výpověďmi nelze doložit. Přesnější údaje ze svědeckých výpovědí již zjistit nelze. Provádění výslechů jakýchkoliv svědků by tak bylo nadbytečným. Pokud bylo shora uvedeno, že důkazní břemeno leží na žalovaném, bylo na tomto, aby předložil listiny, z nichž by bylo možné konkrétní množství nakoupeného materiálu zjistit, což neučinil. Toto neučinil ani při ohledání, k čemuž se soudní znalkyně zcela přesně na čl. 378 – 379 spisu vyjádřila, když hodnotila součinnost žalovaného. Uvedla, že žalovaný při ohledání nemovitosti pouze „předhazoval různé ceny – to stálo 20 000 Kč, to 50 000 Kč, atd.“, nepředložil však žádné listiny, žádné konkrétní údaje. Znalkyně vystupování žalovaného při místním ohledání charakterizovala „jako by ho nic nezajímalo“ k čemuž lze uvést, že tento přístup v podstatě odpovídá i přístupu k důkazní povinnosti žalovaného v řízení, kdy např. měl-li předložit důkazy k vnosům 2 x 50 000 Kč, žádné nepředložil s odkazem na plynutí času. Soudní znalkyně také konstatovala, že při komunikaci se soudním znalcem „byl nevrlý“, na připomínky žalobkyně při místním ohledání reagoval nepřiměřeně. Tento způsob chování žalovaného v zásadě koresponduje i s popisem jeho chování svědkem , jméno FO, , který uvedl, že žalovaného zná z místa bydliště je „lehce extravagantní a arogantní“. Uvedené je konstatováno ve vztahu k námitkám, které žalovaný ke znaleckému posudku vznesl. Soudní znalec může vycházet pouze z konkrétních zjištění, která učiní. Pokud žalovaný namítal, že soudním znalcem nebyla učiněna řádná zjištění ohledně investic, musí tato skutečnost být přičtena k tíži žalovaného, neboť on byl tím účastníkem, který měl předložit důkazy k prokázání toho, jaký konkrétně materiál byl zpracováván, měl soudnímu znalci poskytnout součinnost. Namítl-li právní zástupce žalovaného, že se neúčastnil místního ohledání nemovitosti, tak tato skutečnost nemůže mít dopad na skutková zjištění soudního znalce, neboť žalovaný se při místním ohledání měl vyjadřovat ke konkrétním technickým údajům, měl popsat situaci v nemovitosti, což je věc skutková, k této se může relevantně vyjadřovat pouze žalovaný, nikoliv otázka právní pomoci. Žalovaný však soudnímu znalci řádnou součinnost neposkytl, byl pasivní, což je výrazem jeho volního jednání, nikoliv projev procesního postupu ve věci. Soudnímu znalci tak nemůže být vytýkáno, že učinil závěr pouze na základě skutečností, které byly zcela jednoznačně určitelné. Soudní znalec nemůže hodnotit skutečnosti, které nemá k dispozici. Namítl-li např. žalovaný, že nebyl určen řádně rozměr komínového tělesa, tak soudní znalec stanovil pouze ty výměry, které mohl zaměřit, resp. zjistit při ohledání, když žádná projektová dokumentace není k dispozici. Soudní znalec nemůže určovat rozměr komínového tělesa odhadem, pokud žádné informace o jeho parametrech, kromě toho, že byla provedena jeho rekonstrukce, nemá, vnitřní část tělesa nemůže pro nedostupnost změřit. Co se týká námitky, ohledně síly betonu, k tomu se soudní znalec taktéž vyjádřil, když uvedl, že za situace, kdy projektová dokumentace k dispozici není, vycházel z tloušťky betonu tak, jak je u obytných budov obvyklé a standardně normované, když síla betonu tvrzená žalovaným je používána na komunikace. Tedy, má-li žalovaný za to, že nebyl znalecký posudek přesný, bylo na něm, aby soudnímu znalci, resp. již v průběhu řízení před nařízením znaleckého posudku, předložil důkazy, z nichž konkrétní údaje vyplývají. Postup znalce, kdy hodnotil pouze ty investice, které jsou jednoznačně určitelné, je zcela správný. Aby byla učiněna zjištění, jichž se žalovaný domáhá, tedy byly změřeny veškeré vnitřní konstrukce, jejich rozsah, materiál na tyto užitý, muselo by v zásadě dojít k destrukci nemovitosti, kdy zde by tak znalecké zkoumání zcela přesáhlo účel řízení. Je nutno zdůraznit, že znalecké zkoumání nemůže nahradit důkazní povinnost účastníka. K námitce žalovaného ohledně stanovené částky zhodnocení je také nutné zdůraznit, že částka zhodnocení určená soudním znalcem reflektuje pouze hodnotu materiálu, nikoliv práce, nejsou také hodnoceny žádné přesuny hmot nebo režijní náklady, které bylo nutno zohlednit při realizaci rekonstrukce odborným subjektem. Rekonstrukce byla prováděna výhradně svépomocí bez jakékoliv placené odborné intervence. Soudní znalkyně znalecký posudek řádně odůvodnila, osvětlila způsob výpočtu, k námitkám žalovaného se zcela jednoznačně vyjádřila. Doplnění znaleckého posudku, provedení jeho revize je tak hodnoceno jako nedůvodné. Uzavřeno tedy bylo, že zhodnocení nemovitosti , adresa, bylo v částce v částce 494 000 Kč.

15. Žalobkyně učinila předmětem sporu položku, jíž jest členský podíl ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, IČO , IČO, , sídlem , adresa, , spojený s nájemním právem bytu číslo , hodnota, . Z hlediska skutku v této položce nebyl mezi účastníky spor. K této položce je součástí spisu informace o stavbě čp. , Anonymizováno, , v obci a k. ú. , adresa, , zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, , stavba na pozemku č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , bytový dům, vlastnictví , právnická osoba, , adresa, na čl. 247 spisu, výpis z obchodního rejstříku na čl. 248 spisu. Spor byl v právním hodnocení této položky, kdy bylo sporným, zdali tato položka se stala součástí společného jmění manželů či nikoliv. Ve vztahu k této položce ze Zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí družstevního bytu sepsaného dle § 155 odst. 2 občanského zákoníku a článku 32 odst. 2 stanov stavebního bytového družstva, členské číslo , hodnota, , bylo zjištěno, že dne 26. 8. 1991 odevzdalo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, členu , Jméno žalovaného A, družstevní byt č. , hodnota, o velikosti 3+1 v , Anonymizováno, podlaží domu čp. , Anonymizováno, , , Jméno žalovaného B, včetně příslušenství do osobního užívání, a byl členem převzat; byt byl odevzdán a převzat po splacení družstevního podílu, celkový členský podíl bude určen po vypořádání stavby; v souladu s ustanovením § 172 odst. 2, § 173 odst. 1 a 3, § 176 občanského zákoníku, čl. 45 stanov družstva vzniklo právo společného užívání bytu manžely, společným uživatelem je manžel člena – manželka, právo společného užívání bytu manžely vzniklo; spolu s členem a jeho manželkou v bytě bydlí jedno dítě. Z listiny Převod členských práv a povinností, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , ze dne 6. 10. 1988 ve věci žádosti o souhlas s převodem členských práv a povinností bylo zjištěno, že představenstvo družstva bylo žádáno o souhlas s převodem členských práv a povinností na syna , Jméno žalovaného A, , kdy dohoda o převodu členských práv a povinností je obsažena v příloze k žádosti, a to z důvodu, že syn se oženil a čeká rodinu. Z Dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 6. 10. 1988 bylo zjištěno, že , jméno FO, , člen stavebního bytového družstva , adresa, , členské číslo , hodnota, , jako převádějící, a , Jméno žalovaného A, , jako nabyvatel, uzavřeli tuto dohodu, jíž na nabyvatele jsou převedena všechna členská práva z důvodu sňatku syna, který očekává rodinu, stavěno je svépomocí. Nabyvatel prohlásil, že družstevní byt bude užívat manželka , Jméno žalobkyně, . Dohoda je podepsána , jméno FO, , , jméno FO, , , Jméno žalovaného A, , , jméno FO, . Hodnota této položky byla zjištěna ze znaleckého posudku č. 17-17/2019 na čl. 134 – 165 spisu, soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, v částce 3 800 000 Kč. K postupům soudního znalce, jeho závěrům, nebylo činěno námitek. Žalovaný následně navrhl provést doplnění znaleckého posudku za účelem zjištění aktuální hodnoty této položky. Znalecký posudek byl vypracován dne 8. 3. 2020. Je všeobecně známou skutečností, že v průběhu roku 2021 došlo k určitému zvýšení cen nemovitostí, zároveň však s ohledem k regulaci čerpání hypotečních úvěrů Českou národní bankou, došlo ke snížení poptávky pro nákup nemovitých věcí. Lze tak uzavřít, že znalecký posudek z uvedeného data odpovídá posunu cen v čase, u nichž došlo k určitému zvýšení a následně opět snížení s ohledem k snížení dostupnosti hypotéčních úvěrů.

16. Žalobkyně předložila k důkazu listiny, jimiž jsou informace o stavbě, potvrzení , právnická osoba, ze dne 25. 4. 2022, čestné prohlášení ze dne 24. 4. 2022, čestné prohlášení ze dne 25. 4. 2022. potvrzení , právnická osoba, ze dne 25. 4. 2022, čestné prohlášení ze dne 25. 4. 2022, výpis z vkladní knížky na jméno , právnická osoba, č. , hodnota, , čl. 391 – 398 spisu. Uvedené listiny žalobkyně předložila v návaznosti na poučení dle § 119a, odst. 1 o. s. ř., kdy uplatnila nově tvrzení, že má zájem o přikázání položky, jíž jest členský podíl ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, do výlučného vlastnictví, tudíž uvedenými listinami dokládala bonitu k výplatě vypořádacího podílu ve vztahu k této položce. Žalovaný v návaznosti na toto nové tvrzení žalobkyně uplatnil tvrzení, že má zájem o přikázání této položky do svého výlučného vlastnictví. Zdůraznil, že i nadále setrvává na tvrzení, že tato položka není součástí společného jmění manželů, avšak, bylo-li by uzavřeno, že tomu tak není, nechť je přikázána do jeho výlučného vlastnictví, s tím že je připraven k tomuto předložit důkazy, kdy označil k důkazu sdělení banky o zajištění úvěru. K posledně uvedenému důkazu je nutné odkázat na tvrzení žalovaného v řízení, kdy tento opakovaně tvrdil, že na straně manželů nebylo k dispozici dostatek finančních prostředků k provedení rekonstrukce nemovitosti v , Anonymizováno, čp. , Anonymizováno, , žalovaný musel uzavřít smlouvu o půjčce, aby mohla být rekonstrukce realizována. Žalovaný opakovaně v řízení zdůrazňoval, že neměl dostatek finančních prostředků z pracovní činnosti, k tomuto odkazoval listiny, jimiž jsou přiznání k dani z příjmu obyvatelstva. Toto tvrzení žalovaného je v rozporu s tvrzením, že je dostatečně bonitní k tomu, aby mohl čerpat hypoteční úvěr. Nicméně soudem na straně žalovaného bylo vzato za prokázané, že disponuje majetkem, který může být užit na úhradu vypořádacího podílu. Jednak je to předmětný členský podíl, když v bytě, který s tímto spjat, žalovaný neuspokojuje svoji bytovou potřebu. Žalovaný v řízení tvrdil, že předmětný byt spravuje, zajišťuje veškeré záležitostí s tímto bytem spojené, netvrdil však, že by byt užíval k uspokojení bytové potřeby. I kdyby tomu tak bylo, je zde další nemovitý majetek, který může být užit k úhradě vypořádacího podílu, když z informace o stavbě na čl. 391 – 392 spisu se podává, že ke jménu žalovaného je vedeno vlastnické právo k nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, stavba č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , na pozemku č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , bytový dům, čl. 391 - 392 spisu. Pokud bylo zjištěno, že na straně žalovaného je majetek, z nějž žalovaný může realizovat finanční prostředky na úhradu vypořádání, nebyly hodnoceny důkazy předložené za tímto účelem žalobkyní. Žalobkyně jimi dokládala, že disponuje na účtu vedeném k jejímu jménu částkou 300 000 Kč, , jméno FO, drží vkladní knížku se zůstatkem 877 949,75 Kč, , jméno FO, disponuje na účtu vedeném k jejímu jménu částkou ve výši 835 280 Kč, přičemž jmenované písemně prohlásily, že jsou ochotny poskytnout bezúročnou zápůjčku žalobkyni a dále toto prohlásila písemně i , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně částky 300 000 Kč. Lze uzavřít, že žalobkyně prokazuje bonitu na své straně, hodnoceny však byly i další skutečnosti. Předně to, že členský podíl v uvedeném družstvu vlastnila rodina žalovaného, žalovaný i nadále je osoba, která s tímto majetkem disponuje, žalobkyně s touto majetkovou hodnotou nedisponuje, předmětný byt neužívá.

17. Soudem tedy bylo uzavřeno, že skutkový závěr lze učinit na základě shora uvedených důkazů, kdy provedení dalších důkazů by nemohlo, s ohledem k již provedeným důkazům, zvrátit závěr o učiněných skutkových zjištěních.

18. Právní hodnocení:

19. Dle § 740 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

20. Dle § 741, o. z., nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

21. Dle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

22. V souzené věci bylo mimo spor, že manželství účastníků bylo uzavřeno , datum, , rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu Praha - východ, čj. , spisová značka, ze dne 31. 3. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ze dne 29. 8. 2017, který nabyl právní moci dne 12. 9. 2017. Tedy ke vzniku manželství, tudíž společného jmění manželů (bezpodílového spoluvlastnictví manželů) došlo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., k jeho zániku, tedy zániku společného jmění manželů, došlo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

23. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný ve věci sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 dne 29. 4. 2015 uvádí, že pokud je rozhodováno o vypořádání společného jmění manželů, zaniklého (zrušeného, zúženého) před 1. 1. 2014, je věc nutno posuzovat ve stejném právním režimu jako jeho zánik. Jinými slovy, podstatným pro posouzení, který právní režim je rozhodný, je okamžik zániku společného jmění manželů, tudíž nikoliv jeho vznik. Věc je tak hodnocena v režimu zákona č. 89/2012 Sb.

24. V řízení nebylo tvrzeno, ani toto nebylo prokázáno, že by došlo k jakékoliv modifikaci majetkových vztahů účastníků.

25. Pro řízení o vypořádání společného jmění manželů platí, že svojí povahou se jedná o řízení tzv. „judicium duplex“, tedy řízení, které může být zahájeno kterýmkoliv manželů, způsob vypořádání vyplývá ze zákona. Věc je vedena v režimu sporného řízení, kdy soud je vázán žalobním návrhem ohledně rozsahu jmění, které je učiněno předmětem sporu. Odklonit od žalobního návrhu se může soud při určení způsobu vypořádání.

26. Společné jmění manželů zaniklo ke dni 12. 9. 2017, přičemž žaloba byla soudu podána 15. 3. 2018, návrh byl tak žalobkyní podán ve lhůtě stanovené v § 741 o. z.

27. Předmětem sporu jsou položky uplatněné do tří let ode dne právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství.

28. V řízení byly zjištěny hodnoty společného jmění manželů, jimiž jsou osobní automobil Citröen C4 Picasso RZ , SPZ, , respektive hodnota této položky, když vůz byl zcizen, sedací souprava umístěná v družstevním bytě, kávovar Delonghi umístěný v družstevním bytě, televizor Sharp umístěný v družstevním bytě, členský podíl - , právnická osoba, IČO , IČO, , sídlem , adresa, , spojený s právem užívání bytu č. , hodnota, , vnosy na nemovitost, vlastnický podíl žalobkyně.

29. K položce, jíž jest členský podíl - , právnická osoba, IČO , IČO, , sídlem , adresa, , spojený s právem užívání bytu č. 16 bylo zjištěno, že obvyklá cena této položky činí 3 800 000 Kč.

30. U položek, jimiž jsou sedací souprava umístěná v družstevním bytě, kávovar Delonghi umístěný v družstevním bytě, televizor Sharp umístěný v družstevním bytě, soud věc hodnotí v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř., když žalovaný tyto učinil nespornými. Nesporným tak je i ta skutečnost, že uvedené položky jsou v družstevním bytě v označeném družstvu, k němuž žalovaný tvrdí, žalobkyně toto nesporovala, že je to výhradně žalovaný, kdo jej spravuje, nakládá s tím, k tomuto bytu rodina žalovaného historicky má vztah. Hodnota movitých věcí celkem = 40 000 Kč.

31. Co se týká převodu vozidla Citröen, tak žalovaný tvrdil, že tento vůz byl převeden 1. 3. 2017, tedy ještě za trvání manželství z důvodu umoření jeho závazků z prohraných sázek. K tomuto žalobkyně namítla relativní neplatnost tohoto právního jednání.

32. Dle § 714 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

33. K tomuto Občanský zákoník s komentářem II., C. H. BECK, Praha 2014, str. 206, 209 uvádí: „V běžných záležitostech týkajících se společného jmění nebo jeho součásti může každý z manželů právně jednat sám. Druhý manžel o jednání nemusí vědět a nemusí být na něj ani upozorněn. Zákon nepřipouští namítat neplatnost právního jednání z důvodu neexistence souhlasu (popř. i jen vědomí či srozumění) druhého manžela. I když manžel jedná sám, jsou zavázáni z tohoto jednání oba manželé. ….. Základním kritériem pro určení, zda se jedná o běžnou záležitost, bude především rozsah společného jmění manželů, celkové majetkové poměry manželů, druh a hodnota součásti společného jmění manželů, celkové majetkové poměry manželů, druh a hodnota součásti společného jmění manželů, kterého se právní jednání týká, obvyklé zvyklosti ve společnosti, apod. Tato kritéria je nutné poměřovat pokud možno objektivně, vždy však ve vztahu k poměrům konkrétní rodiny. ……. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela, je-li souhlasu zapotřebí, je přesto jednání platným. Druhému manželovi je však dána možnost se neplatnosti jednání dovolat, ..zachována dřívější koncepce relativní neplatnosti takového právního jednání.“34. Jak bylo shora uvedeno, jednání, kterým manžel učinil právní jednání, jímž zcizil osobní automobil za trvání manželství, což žalobkyně nesporuje, uplatňuje však relativní neplatnost v režimu shora citovaného ustanovení, může být platným i bez souhlasu druhého manžela. Tzn., absence účasti manželky na tomto právním jednání nezakládá absolutní neplatnost tohoto právního jednání. Lze se však dovolat neplatnosti relativní, což žalobkyně výslovně učinila při jednání soudu, přičemž toto právní jednání učinila žalovanému v časové návaznosti na to, kdy se tuto skutečnost dozvěděla. Žalovaný neprokazoval, že by o tomto právním jednání žalobkyně věděla dříve, naopak, to že jej zcizil krátce před ukončením manželství, tedy v době, když již bylo rozvráceno, nadto takto činil z důvodu úhrady dluhů ze sázek, což nasvědčuje tvrzení manželky, že o tomto jednání nevěděla. Jak je uvedeno ve shora citovaném komentáři, toto je nutno vždy poměřovat k tomu, co je běžnou záležitostí, a toto je nutno hodnotit ve vztahu k majetkovým poměrům manželů vždy individuálně v každé věci. Jak bylo shora uvedeno, žalovaný sám namítal, že jeho majetkové poměry se výrazně zhoršily po změně zaměstnání, příjem označoval ve výši 10 000 Kč. Ze znaleckého posudku byla zjištěna hodnota vozidla ke dni převodu ve výši 277 000 Kč. Za situace, kdy nebylo zjištěno, že vozidlo bylo v držení manželů, některého z nich, po tomto datu, bylo vycházeno z okamžiku zcizení vozidla. K tomuto soud odkazuje kartu vozidla na čl. 293 – 293 spisu, z níž se datum zcizení 1. 3. 2017 taktéž podává. S ohledem k mase majetku manželů, kdy členský podíl získali převodem od osob blízkých, nemovitost ve spoluvlastnictví rekonstruovali svépomocí, bez zjednání odborných společností, v zásadě jiný hodnotnější majetek ve společném jmění není, je nutno konstatovat, že toto právní jednání přesáhlo běžné nakládání s majetkem manželů. Rozhodným je také důvod, pro který byl zcizen, neboť zde žalovaný svým lehkovážným jednáním způsobil situaci, která vedla k nutnosti zcizení majetku společného jmění manželů, když takto získal prostředky na plnění svých závazků ze sázek. Žalovaný tak měl ve svém držení částku, na níž je nutno nahlížet jako na součást společného jmění manželů, které by mělo být vypořádáno.

35. Právní institut upravující vnosy na společné jmění manželů je v zákoně č. 89/2012 Sb. koncipován odlišně, kdy je nutno hodnotit zhodnocení, jehož se vnosem majetku dostalo, na rozdíl od § 149, odst. 2, věta druhá, zákona č. 40/1964 Sb. Co se týká způsobu vypořádání, tak i v režimu právní úpravy po 1. 1. 2014 lze aplikovat rozhodnutí NS ČR 8 Cz 36/96, které uvádí, že to, co každý z manželů vynaložil na společný majetek ze svého, má mu být uhrazeno ze společného majetku, avšak pouze ve výši, která odpovídá poměru velikosti podílu, kterého se každému z nich dostává z bezpodílového spoluvlastnictví (v souzené věci aplikováno a contrario).

36. Žalovaný uplatnil vnosy 2 x 50 000 Kč do společného jmění manželů, když tvrdil, že před uzavřením manželství vlastnil vůz Žigul, obdržel spoření od matky , jméno FO, , ve výši 50 000 Kč, kteréžto částky vložil do společného jmění manželů. Žalovaný byl v řízení vyzván, nechť doloží důkazy k prokázání této položky. Žalovaný uvedl, že se jedná o historické doklady, která se nedaří dohledat. Zde leží důkazní břemeno na žalovaném. K těmto položkám byl proveden důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, . Z výslechu této svědkyně není možné skutkový děj k tvrzením žalobce postavit najisto. Zde tak označenou položku není možné vzít za prokázanou, proto byl zde návrh zamítnut.

37. Co se týká vnosu ze společného jmění manželů na výlučný majetek žalobkyně, nemovitost čp. , Anonymizováno, , adresa, , tak mimo spor bylo, zde lze věc hodnotit v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř., že tuto účastníci vlastní v režimu spoluvlastnictví každý v podílu ½. Žalobkyně v řízení namítala, že vypořádání této položky je nerelevantní, když každý z účastníků vlastní jednu polovinu této nemovitosti, tudíž u vnosu se tak částky k vypořádání „vynulují“. Toto by z hlediska početního byl relevantní argument, pokud by však oba manželé uplatnili vnos do této nemovitosti ve výlučném vlastnictví účastníků každého jednou polovinou ze společného jmění manželů, což se však nestalo, když žalobkyně tuto položku neuplatnila. Vypořádávána je tak pouze hodnota vnosu ze společného jmění manželů na výlučné vlastnictví žalobkyně, tedy na její ½ nemovitosti. Z hlediska právního však tento argument neobstojí, neboť oba manželé mají majetek ve výlučném vlastnictví, na který bylo investováno z prostředků společného jmění manželů a to, že investované částky, respektive vnos, zhodnocení, je ve stejné výši nezakládá úvahu o nedůvodnosti vypořádání této položky.

38. Jak bylo shora uvedeno, soud věc hodnotí v režimu rozhodnutí NS ČR 8 Cz 36/96, dle nějž co každý z manželů vynaložil na společný majetek ze svého, má mu být uhrazeno ze společného majetku, avšak pouze ve výši, která odpovídá poměru velikosti podílu, kterého se každému z nich dostává z bezpodílového spoluvlastnictví. Zhodnocení nemovitosti , adresa, jako celku bylo zjištěno v částce 494 000 Kč. Předmětem vypořádání je však pouze vnos na spoluvlastnický podíl žalobkyně. Zhodnocení celé nemovitosti je v částce 494 000 Kč, tedy na spoluvlastnický podíl žalobkyně připadá zhodnocení v částce 247 000 Kč. S ohledem k tomu, že vnos, tedy zhodnocení, má být uhrazeno pouze ve výši, která připadá poměru velikosti podílu, kterého se každému z manželů dostává ze společného jmění manželů, činí částka vypořádání 123 500 Kč.

39. Zjištěno nebylo, že předmětem společného jmění manželů byl závazek ze smlouvy o půjčce dle listiny datované dne 18. 12. 2007, označené „Směnka o půjčce“. Ve vztahu k této položce tak byla žaloba zamítnuta.

40. Dále bylo třeba hodnotit položku, jíž jest členský podíl - , právnická osoba, IČO , IČO, , sídlem , adresa, , spojený s nájemním právem bytu číslo 16.

41. Podle § 739 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) zaniká společné členství manželů v družstvu (až) vypořádáním jejich společného jmění.

42. Podle § 3074 odst. 1 věty první o. z. 2012 nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

43. Podle § 775 z. o. k. se přitom práva a povinnosti řídí uvedeným zákonem již od jeho účinnosti; to se týká i práv a povinností člena družstva. Jedná se tedy o výjimku ze shora uvedeného pravidla, že vypořádání společného jmění manželů zaniklého před 1. 1. 2014 se řídí dosavadními předpisy.

44. Dle shora uvedeného vznik společného nájmu bytu a společného členství v bytovém družstvu se v projednávané věci řídí právní úpravou platnou v době jejich vzniku (tj. obč. zák. 1964). Dnem účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (tj. 1. 1. 2014) se však společný nájem bytu účastníků začal řídit novou právní úpravou; totéž platí pro společné členství. Přikázáním do výlučného majetku jednoho z účastníků družstevního podílu, zaniká tedy podle § 739 odst. 2 z. o. k. právní mocí tohoto rozsudku společné členství účastníků v bytovém družstvu.

45. Dohoda o převodu členských práv a povinností byla uzavřena dne 6. 10. 1988. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 20. 11. 1987. Pro věc je tak podstatným, že uvedená dohoda byla uzavřena za trvání manželství, což odráží i její text, i ta skutečnost, že jejím účastníkem byla žalobkyně. Žalovaný v řízení namítal, že tato položka není součástí společného jmění manželů, jedná se o dar, který byl realizován výhradně manželovi. Zde soud věc hodnotí v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1983, které uvádí, že „dojde-li k výměně družstevního bytu, k němuž manželům vzniklo právo společného užívání, ale nikoli právo společného členství ve stavebním bytovém družstvu, za jiný družstevní byt, vzniká se vznikem práva společného užívání k novému vyměněnému družstevnímu bytu již manželům i právo společného členství (v případě, že v té době spolu trvale žijí). Totéž platí, jestliže manželům vznikne za trvání manželství právo osobního užívání k družstevnímu bytu v důsledku převodu členských práv a povinností na jednoho z nich (§ 155 odst. 1 o. z., čl. 28 a čl. 32 odst. 1 Vzorových stanov stavebních bytových družstev) nebo v důsledku připadnutí členského podílu jednomu z nich děděním (§ 179 odst. 2 o. z.).“.

46. Jak bylo shora uvedeno, vznik členství je nutno vztáhnout k době jeho vzniku, tzn. k době uzavření dohody o převodu členských práv a povinností. Proto soud věc hodnotil v souladu se stanoviskem vykládajícím právní vztahy osobního užívání družstevního bytu v režimu zákona č. 40/1964 Sb. Dle shora uvedeného pokud dojde k převodu členských práv a povinností na jednoho z manželů za trvání manželství, pokud manželé v té době spolu trvale žijí, vzniká právo společného členství. Shodně i v případě dědění členského podílu jedním z manželů. Odkázané stanovisko tedy explicitně uvádí, že v případě nabytí členského podílu jedním z manželů, a to jak převodem, tak děděním, dochází ke vzniku členství společného a s tím spojeného práva společného užívání k bytu vážícímu se k danému členskému podílu. Tzn., že předmětný členský podíl je součástí společného jmění manželů.

47. Soud dále odkazuje komentář Občanský zákoník II., C. H. BECK, Praha 2014, Hrušáková, Králíčková, Westphalová a kol., str. 489, komentář k ustanovení § 768 o. z., který uvádí: „Pokud dochází k vypořádání společného jmění manželů po zániku manželství rozvodem, soud rozhodne nejenom o zrušení členství v bytovém družstvu, ale i o zrušení společného nájmu bytu manžely.“.

48. Předmětem sporu je rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů, kdy soudem bylo uzavřeno, že předmětem tohoto je i společné členství manželů v bytovém družstvu. Toto tedy zaniká vypořádáním společného jmění manželů. Dle shora citovaného však zároveň bylo rozhodnuto i o zrušení společného nájmu bytu manžely. Ve věci tedy bylo rozhodnuto tak, že se zrušuje společné členství žalobkyně, žalovaného, společný nájem bytu manžely ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, IČO , IČO, , sídlem , adresa, , spojený s nájemním právem bytu číslo , hodnota, . Pokud uvedená položka je přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, tak s vlastnictvím členského podílu nadále je spojeno právo nájmu bytu č. , hodnota, , tedy právo nájmu je právem žalovaného.

49. Žalobkyně v průběhu sporu změnila svůj procesní postoj, kdy v závěru řízení navrhla, nechť tato položka je jí přikázána do výlučného vlastnictví s odkazem na to, že nemá zajištěnu bytovou potřebu, přičemž žalovaný dědictvím nabyl další nemovitost do výlučného vlastnictví, v níž svoji bytovou potřebu může uspokojovat. Ve věci bylo rozhodnuto tak, že tato položka byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovaný je tím, kdo s touto položku, potažmo bytem č. , hodnota, , výlučně nakládá, zajišťuje veškeré záležitosti, platby, údržbu s touto spojené, spravuje ji. Oproti tomu žalobkyně zde neuspokojuje svoji bytovou potřebu, dlouhodobě s touto položkou nenakládá, neparticipuje na její údržbě, nemá ji ve svém držení, nemá zde žádné své věci, v zásadě nemá žádný přehled o právních jednáních, která jsou k této položce činěna. Uvedená položka byla historicky vlastnictvím rodiny žalovaného, žalobkyně k této nemá žádný vnitřní vztah. Jediný důvod, pro který usilovala o její přikázání do svého vlastnictví, je zajištění bytové potřeby. Za situace, kdy bylo zjištěno, že žalovaný vlastní nemovitý majetek, z nějž může zajistit finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu, byla tato položka přikázána, s ohledem ke shora uvedenému, do výlučného vlastnictví žalovaného, kdy tento je povinen uhradit na vypořádací podíl žalobkyni finanční prostředky, které mohou být žalobkyní užity na zajištění své bytové potřeby. Jak již bylo shora uvedeno, s vlastnictvím uvedené majetkové hodnoty, když společné právo nájmu bytu bylo zrušeno, je spojeno právo nájmu bytu č. , hodnota, žalovaným. Hodnota této položky byla zjištěna 3 800 000 Kč.

50. Ve věci tedy bylo rozhodnuto tak, do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazují movité věci, členský podíl ve specifikovaném družstvu, tedy položky v hodnotě 3 800 000 Kč. Žalovaný nadále je povinen uhradit na vypořádání žalobkyni položku 277 000 Kč, zcizený vůz. Uhradit žalovaný je tak povinen částku odpovídající jedné polovině hodnoty připadající žalovanému, tedy ½ z částky 4 117 000 Kč, tudíž částku ve výši 2 058 500 Kč. Za situace, kdy žalovaná je povinna plnit na vypořádací podíl částku 123 500 Kč, činí hodnota vypořádacího podílu, jenž je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 1 935 000 Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni z titulu vypořádání společného jmění manželů částku 1 935 000 Kč. Lhůta k plnění byla určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř. dvou měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena tak, aby žalobkyně se dostalo plnění v adekvátním časovém úseku, kdy žalovaný má tak časový prostor, aby zcizil nemovitý majetek ve výlučném vlastnictví.

51. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v intencích rozhodnutí Ústavního soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. I. ÚS 3202/20 ze dne 2. 11. 2021, „Rozhodování o nákladech řízení v řízeních, které mají povahu iudicium duplex.“. V toto rozhodnutí Ústavní soud ČR uvádí: „Vzhledem k takto výjimečnému postavení účastníků řízení není snadné rozhodnout o náhradě nákladů soudního řízení, neboť není zřejmé, která strana vlastně "vyhrála" a která "prohrála". Jinými slovy řečeno, v obdobných případech nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci. Tomuto specifickému rysu řízení pak odpovídá též roztříštěnost judikatury obecných soudů v obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že z věcných důvodů není prakticky možné, aby se touto otázkou sjednocujícím způsobem zabýval Nejvyšší soud, přistoupil Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 262/20 k zevrubné analýze této problematiky. Z té mimo jiné vyplývá, že "nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.". Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se však naopak podává, že soudy založily odůvodnění svých nákladových výroků na zásadě úspěchu ve věci, jejíž aplikace není tomuto typu řízení vlastní - v podrobnostech lze zcela odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20. Chce-li obecný soud v řízeních, která mají charakter iudicium duplex, rozhodnout o nákladech řízení asymetricky, měl by přednést pro tento svůj postup přesvědčivé argumenty. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se takové důvody nepodávají, a proto přistoupil Ústavní soud k jejich částečné kasaci. Výše uvedené neznamená, že by obecné soudy nemohly v nákladových výrocích zohlednit průběh soudního řízení, nicméně musí tento svůj postup řádně odůvodnit. To se v projednávané věci nestalo, čímž došlo k zásahu do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Pro úplnost je však nutno uvést, že obecné soudy rozhodovaly o náhradě nákladů řízení před vyhlášení citovaného nálezu Ústavního soudu.“. Z uvedeného rozhodnutí se tak podává, že ve věci, kterou lze hodnotit v režimu iudicium duplex, což je typicky řízení o vypořádání společného jmění manželů, nelze usuzovat na úspěch ve věci a je tak namístě rozhodnout, že každý z účastníků si ponese náklady, které v souvislosti s vedením sporu vynaložil. Tuto zásadu lze prolomit, avšak musí být zřejmé, z jakého důvodu takto soud věc hodnotí, musí být přesvědčivě odůvodněny závěry pro odchýlení od zásady rovnosti při rozhodnutí o nákladech řízení. V souzené věci nebylo shledáno žádných konkrétních a do té míry pro spor zásadních skutečností, které by odchýlení se od zásady rovnosti nákladů řízení odůvodňovaly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

52. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků53. Usnesením čj. 3 C 96/2018-58 ze dne 28. 1. 2019 bylo uloženo žalobkyni složit zálohu na náklady důkazu, znalecký posudek z oboru kriminalistika, technické zkoumání listin, ve výši 8 000 Kč. Dle záznamu o složení na čl. 82 spisu, účetní doklad , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , položka rejstříku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v. s. , Anonymizováno, byla zúčtována částka 8 000 Kč složená žalobkyní.

54. Usnesením čj. 3 C 96/2018-115 ze dne 11. 11. 2019 byl ve věci ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru kriminalistika, obor papír, tiskařství , tituly před jménem, , jméno FO, . Jmenovaný soudní znalec podal ve věci znalecký posudek č. 0123/2020. Znalci , tituly před jménem, , jméno FO, bylo usnesením čj. 3 C 96/2018-216 ze dne 26. 6. 2020 ve znění usnesení Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 208/2020-234 ze dne 23. 9. 2020 přiznáno znalečné ve výši 26 401 Kč. Platební poukaz pro úhradu znalečného je na čl. 272 spisu. Soudní znalec byl slyšen při ústním jednání dne 24. 2. 2021. Usnesením čj. 3 C 96/2018-310 ze dne 25. 6. 2018 bylo rozhodnuto o přiznání jmenovanému soudnímu znalci znalečného za účast při jednání soudu ve výši 3 012 Kč.

55. Usnesením čj. 3 C 96/2018-105 ze dne 26. 7. 2019 bylo uloženo žalobkyni složit zálohu na náklady důkazu, znalecký posudek z oboru ekonomie, ceny a odhady nemovitostí, ve výši 8 000 Kč. Dle záznamu o složení na čl. 109 spisu, účetní doklad , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , položka rejstříku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v. s. , Anonymizováno, byla zúčtována částka 8 000 Kč složená žalobkyní.

56. Usnesením čj. 3 C 96/2018-114 ze dne 11. 11. 2019 byl ve věci ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, ceny a odhady , tituly před jménem, , jméno FO, . Jmenovaný soudní znalec podal ve věci znalecký posudek č. 17-17/2019. Znalci , tituly před jménem, , jméno FO, bylo za zpracování posudku usnesením čj. 3 C 96/2018-168 ze dne 16. 3. 2020 ve znění usnesení Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 207/2020-232 ze dne 23. 9. 2020 přiznáno znalečné ve výši 5 608 Kč. Platební poukaz pro úhradu znalečného je na čl. 273 spisu.

57. Usnesením čj. 3 C 96/2018-304 ze dne 3. 6. 2021 byl ve věci ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, stavebnictví, stavební odvětví různá, rozpočtování staveb, kalkulace a ceny , jméno FO, . Jmenovaná soudní znalkyně podala znalecký posudek č. 03/2021. Usnesením čj. 3 C 96/2018-368 ze dne 21. 1. 2022 bylo jmenované soudní znalkyni přiznáno znalečné ve výši 14 050 Kč. Platební poukaz pro výplatu znalečného je na čl. 373, 374 spisu.

58. Usnesením čj. 3 C 96/2018-305 ze dne 3. 6. 2021 byl ve věci ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, strojírenství, ceny a odhady motorových vozidel, strojírenství všeobecné, autoopravárenství , jméno FO, . Jmenovaný soudní znalec vypracoval znalecký posudek č. 3293/153/2021. Usnesením čj. 3 C 96/2018-334 ze dne 3. 11. 2021 bylo jmenovanému soudnímu znalci přiznáno znalečné ve výši 5 233 Kč. Platební poukaz pro úhradu znalečného je na čl. 366 spisu. Soudní znalec byl slyšen při jednání soudu dne 27. 4. 2022. Usnesením čj. 3 C 96/2018-412 ze dne 18. 5. 2022 bylo přiznáno jmenovanému soudnímu znalci znalečné za účast při jednání soudu dne 27. 4. 2022 ve výši 2 204 Kč. Rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.

59. V daném případě nebylo pravomocně rozhodnuto o nákladech státem vydaných, realizovaných na úhradu znalečného. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. 3).“. V souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalobkyně, žalovaný jsou povinni uhradit České republice náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení. Povinnost k plnění byla uložena žalobkyni i žalovanému, a to za užití zásad vymezených ve shora citovaném rozhodnutí Ústavního soudu ČR.