34 C 115/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C 4. Jméno žalované D , narozený Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti závěti, I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že žalovaná 1), žalovaná 2), žalovaná 3) a žalovaný 4) nejsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , narozené 6. 8. 1925, bytem , adresa, , zemřelé 22. 6. 2020, podle závěti ze dne 7. 2. 2020.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 73 084 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných, advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 6. 6. 2023 původně domáhala určení, že žalovaní 1) až 4) nejsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , narozené 6. 8. 1925, bytem posledně , adresa, , která zemřela 22. 6. 2020 (dále jen „zůstavitelka“). Na odůvodnění podané žaloby uvedla, že usnesením soudní komisařky, notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , č. j. , spisová značka, , jí bylo uloženo, aby do dvou měsíců od jeho právní moci podala k soudu žalobu proti závětním dědicům s tím, že se má domáhat určení, že je dědičkou zůstavitelky. Žalobkyně však s usnesením notářky nesouhlasila, měla je za nesprávné. Žalobkyně v pozůstalostním řízení po zůstavitelce tvrdí, že je dědičkou podle holografní závěti z 27. 6. 1986 (dále jen „závěť 1986“), která byla zrušena holografní závětí z 10. 2. 2002 (dále jen „závěť 2002“). Pravost či platnost závěti 2002 nebyla v pozůstalostním řízení řešena, žalobkyně však byla připravena její neplatnost prokázat. Stejně tak měla za neplatnou alografní závěť zůstavitelky z 7. 2. 2020 (dále jen „závěť 2020“), podle které notářka vyhodnotila, že žalobkyni svědčí slabší dědické právo než žalovaným. Žalobkyně uvedla, že závětní svědci , jméno FO, a , jméno FO, při své výpovědi před notářkou vyvolali pochybnosti o tom, že jim bylo skutečně známo, že zůstavitelka prostřednictvím závěti vyjadřuje svou poslední vůli. Dále uvedla, že závěť 2020 je soukromoprávní listinou a pokud je pravost a pravdivost takové listiny zpochybněna, pak je na tom, kdo z této listiny pro sebe vyvozuje pozitivní právní důsledky, aby prokázal opak. V tomto smyslu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022 sp. zn. , spisová značka, . Podle žalobkyně nebyla v pozůstalostním řízení doposud prokázána pravost a pravdivost závěti 2020, přičemž jsou to žalovaní, které v tomto směru tíží důkazní břemeno. Z těchto důvodů se žalobkyně domáhala u soudu určení, že žalovaní nejsou dědici po zůstavitelce.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili. Uvedli, že usnesení notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 13. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , nabylo právní moci dne 7. 4. 2023 a bylo v něm žalobkyni uloženo podat ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení k soudu žalobu na určení, že žalobkyně je dědicem zůstavitelky. Citované usnesení obsahovalo poučení, že pokud nebude v dané lhůtě žaloba žalobkyní k soudu podána (případně řízení o ní bude zastaveno, žaloba bude odmítnuta), pak platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně se však usnesením notářky neřídila a povinnost uloženou výše citovaným usnesením v dané lhůtě nesplnila, neboť se podanou žalobou domáhá zcela jiného určení. Pokud žalobkyně s usnesením notářky nesouhlasila, pak měla možnost podat proti citovanému usnesení odvolání. To však žalobkyně neučinila a usnesení notářky nabylo právní moci. Žalovaní považují usnesení notářky za věcně správné a v souladu s konstantní judikaturou. Z toho důvodu také dovodili, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem na jí navrhovaném určení, že žalovaní nejsou dědici po zůstavitelce. Marným uplynutím lhůty podle usnesení notářky ztratila žalobkyně aktivní legitimaci ve sporu o dědické právo ve vztahu k žalovaným a také ztratila právo účastenství v pozůstalostním řízení po zůstavitelce. Žalobkyně zvolila podání žaloby, jejímž prostřednictvím se vůbec nedomáhá výroku ohledně jejích subjektivních práv, nýbrž ohledně práv třetích osob. Podanou žalobou tedy nejsou řešena subjektivní práva žalobkyně, a tedy na navrhovaném určení nemůže mít naléhavý právní zájem. Dále není pravdou, že v pozůstalostním řízení nebyla řešena pravost závěti 2020, neboť k této otázce bylo vedeno dokazování a byl tak zjištěn skutkový stav. Dále žalovaní zdůraznili, že podle zásad civilního práva i podle zákona je na právní jednání třeba nahlížet spíše jako jednání platné, než jako na neplatné. Tento princip je v právní úpravě týkající se dědického práva promítnut do ustanovení zákona, podle které je závěť třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Zůstavitelka zanechala celkem čtyři závěti a texty dvou pozdějších závětí podporují závěr o tom, jaká byla vůle zůstavitelky. Závěť 2020 je platnou závětí a obsahuje poslední vůli zůstavitelky, která odpovídá i jejímu dlouhodobému postoji.

3. Soud se v prvé řadě zabýval zněním podané žaloby, které však neodpovídalo povinnosti uložené žalobkyni notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, v usnesení ze dne 13. 3. 2023. Žalobkyně uvedla, že proti usnesení notářky nepodala odvolání, neboť jej měla za nesprávné. Takovému prezentovanému postoji žalobkyně by spíše odpovídal postup spočívající v podání opravného prostředku proti citovanému usnesení. Žalobkyně se však rozhodla podat žalobu ve znění, podle něhož se domáhala určení, že žalovaní nejsou dědici zůstavitelky. Takto podaná žaloba trpěla vnitřní rozporností. Žalované 1) a 2) byly, vedle žalobkyně a další osoby, také označeny jako dědičky v závěti 1986, tedy v závěti, z níž žalobkyně dovozovala své dědické právo. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že žalovaní 1) až 4) nejsou dědici zůstavitelky, přestože okruh dědiců určený závětí 1986 by zahrnoval jednak ji samotnou ale i žalovanou 1) a 2). V původním znění žaloby se tak žalobkyně domáhala určení, které by vyloučilo i závěť 1986 jako listinu rozhodující pro určení okruhu dědiců v pozůstalostním řízení po zůstavitelce. Současně však žalobkyně tvrdila, že jí svědčí dědické právo právě ze závěti 1986.

4. Na tento rozpor žalobkyně zareagovala na ústním jednání dne 24. 10. 2023, kdy změnila žalobu. Žalobkyně se nadále domáhala určení, že žalovaní 1) až 4) nejsou dědici po zůstavitelce podle závěti 2020. O této změně bylo soudem při jednání rozhodnuto tak, že změna byla připuštěna. Usnesení o připuštění změny žaloby bylo vyhlášeno při přítomnosti všech účastníků, resp. zástupců účastníků, a ihned nabylo právní moci.

5. Spornou mezi účastníky zůstala otázka, zda je závěť 2020 platná a zda byla závěť pořízena zákonem stanoveným způsobem, zejména zda zůstavitelka před dvěma současně přítomnými svědky prohlásila, že se jedná o její poslední vůli.

6. Soud provedl v řízení důkazy, z nichž učinil následující dílčí skutková zjištění.

7. Z usnesení Okresního soudu , adresa, -východ ze dne 13. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , vyplynulo, že žalobkyni bylo ve výrokové části tohoto usnesení uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala k Okresnímu soudu , adresa, -východ žalovaným 1) až 4) jako závětním dědicům žalobu na určení, že je dědicem zůstavitelky. Usnesení obsahuje ve výrokové části poučení, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, bude-li řízení o ní zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobu. Z odůvodnění citovaného usnesení vyplynulo, že zůstavitelka zemřela jako svobodná a neměla děti. Nechala celkem čtyři závěti. Chronologicky první byla holografní závěť 1986 z 27. 6. 1986. Podle jejího znění odkázala zůstavitelka veškerý svůj majetek dcerám svých sestřenic , tituly před jménem, Evě , jméno FO, (žalovaná 2), , tituly za jménem, , Jméno žalované A, (žalovaná 1), , tituly za jménem, , jméno FO, (žalobkyně) a , tituly před jménem, , jméno FO, . Druhou závětí byla holografní závěť ze dne 10. 2. 2002 („závěť 2002“), podle níž zůstavitelka zrušila závěť 1986 a všechen svůj majetek odkázala dceři své sestřenice , tituly před jménem, Evě , jméno FO, (žalovaná 2), případně její sestře , Jméno žalované A, (žalovaná 1) v případě, že by , Jméno žalované B, již nežila. V pořadí třetí závětí byla holografní závěť ze dne 16. 12. 2019 (dále jen „závěť 2019“), kterou zůstavitelka zrušila předchozí závěť a veškerý svůj majetek chtěla rozdělit mezi , tituly před jménem, Evu , jméno FO, (žalovaná 2) a , tituly za jménem, , Jméno žalované A, (žalovaná 1), případně jejich děti, pokud by výše zmíněné nebyly naživu. Dále označila způsob, jak rozdělit finanční hotovost. Poslední závětí byla alografní závěť 2020 sepsaná , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátkou, se sídlem , adresa, . Podle znění závěti zůstavitelka odvolala předchozí závěť a za své dědice povolala žalovanou 1) a 2) s tím, že nabudou veškerý její movitý a nemovitý majetek, veškerá práva s výjimkou finančních prostředků rovným dílem. Pro případ, že by se žalovaná 1) nedožila smrti zůstavitelky, povolala na její místo její dvě děti , tituly za jménem, , jméno FO, (žalovaný 3) a , tituly za jménem, , Jméno žalované C, (žalovaná , právnická osoba, případ, že by se žalovaná 2) nedožila smrti zůstavitelky, povolala na její místo její dvě děti , tituly za jménem, , jméno FO, a , tituly za jménem, , jméno FO, . Dále zůstavitelka povolala jako dědice finanční hotovosti žalovaného 3) a žalovanou 4), kteří měli nabýt finanční prostředky rovným dílem. Dále uložila žalovanému 3) a žalované 4), aby část finančních prostředků vydali odkazovníkům, konkrétně , jméno FO, částku 200 000 Kč, , jméno FO, částku 30 000 Kč. Závěť je podepsána zůstavitelkou a dvěma svědky, , jméno FO, a , jméno FO, . S obsahem závětí byli účastníci seznámeni. Žalovaní 1) až 4) uznali závěť 2020 za pravou a platnou. Žalobkyně vznesla námitku neplatnosti a nepravosti závěti 2020. V pozůstalostním řízení po zůstavitelce uplatňují své dědické právo jednak žalobkyně (, Jméno žalobkyně, ) podle závěti 1986 a jednak žalovaní 1) až 4) podle závěti 2020. Obě závěti, o které účastníci opírají své dědické právo, jsou listinami soukromými, tedy o stejné právní síle. Pravost a platnost závěti 2020 v řízení popírá pouze dědička podle závěti 1986. Z těchto okolností soudní komisařka vyhodnotila jako slabší dědické právo z dřívější holografní závěti 1986. Z toho důvodu odkázala výrokem usnesení žalobkyni na podání žaloby k soudu za účelem vyřešení sporu o dědické právo. Citované usnesení nabylo právní moci dne 7. 4. 2023.

8. Z opisu závěti ze dne 7. 2. 2020 bylo zjištěno, že závěť byla sepsána na počítači a poté vytisknuta. Závěť je datována dne 7. 2. 2020 a místem jejího podpisu je , adresa, . Podle závěti (nadepsané jako „Závěť a odvolání závěti“) povolala , jméno FO, za dědice veškerého movitého a nemovitého majetku, všech práv s výjimkou finančních prostředků paní , jméno FO, . , Jméno žalované A, a paní , tituly před jménem, Evu , jméno FO, a to tak, že nabudou dědictví rovným dílem. V případě, že se paní , jméno FO, . , Jméno žalované A, neodžije smrti zůstavitelky, povolala zůstavitelka za dědice jedné poloviny veškerého movitého a nemovitého majetku, všech práv s výjimkou finančních prostředků děti , tituly za jménem, , Jméno žalované A, , pana , tituly za jménem, , jméno FO, a , tituly za jménem, , Jméno žalované C, . V případě, že se paní , Jméno žalované B, neodžije smrti zůstavitelky, povolala zůstavitelka za dědice jedné poloviny veškerého movitého a nemovitého majetku, všech práv s výjimkou finančních prostředků děti , tituly před jménem, , jméno FO, , pana , tituly za jménem, , jméno FO, a , tituly za jménem, , jméno FO, . Dále zůstavitelka , jméno FO, povolala za dědice všech svých finančních prostředků uložených na účtech či nacházející se jinde pana , tituly za jménem, , jméno FO, a paní , jméno FO, . , Jméno žalované C, , kteří mají nabýt finanční prostředky rovným dílem. Dále nařídila panu , tituly za jménem, , jméno FO, a paní , jméno FO, . , Jméno žalované C, , aby každý jednu polovinu z finančních prostředků vydali odkazovníkům – paní , jméno FO, částku 200 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci usnesení, kterým se končí řízení o pozůstalosti, a paní , jméno FO, částku 300 000 Kč ve stejné lhůtě. Dále zůstavitelka přikázala paní , jméno FO, . , Jméno žalované A, , aby se postarala o její pohřeb, který bude bez obřadu, a zaplatila náklady pohřbu. Dále nese závěť konstatování, že zůstavitelka před dvěma současně přítomnými svědky prohlašuje, že daná listina obsahuje její poslední vůli. Svědci jsou označeni jako , jméno FO, (spolu s datem narození, rodným číslem a bydlištěm) a , jméno FO, (spolu s datem narození, rodným číslem a bydlištěm). Listina je podepsána zůstavitelkou , jméno FO, a svědkem , jméno FO, a svědkyní , jméno FO, . Podpisy jsou ověřeny advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, dne 7. 2. 2020 (zjištěno z prohlášení o pravosti podpisu na listině sepsané advokátkou).

9. Z protokolu o jednání v řízení o pozůstalosti sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 11. 2021 bylo zjištěno, že při jednání byla přítomna notářka , tituly před jménem, , jméno FO, . Svědek , jméno FO, vypověděl, že zůstavitelku znal léta, byli sousedi přes ulici. Svědek jí se sestrou pomáhali, zašli s ní k lékaři nebo jí pomohli s nákupem. Zůstavitelka si jej a sestru vybrala, aby jí pomohli. Dovezli ji na místo, dostavili se k pořízení závěti a podepsali se. S obsahem závěti seznámen nebyl, byl tam pouze jako svědek, že proces proběhl. Ani zůstavitelka mu nesdělovala, komu má jaký majetek připadnout. Podepisování byl přítomen on, jeho sestra, zůstavitelka a právnička, která je pozvala. Svědek si nevzpomněl, kdo sepsal závěť ani kde byla sepsána. Listina byla připravená dopředu. Svědek si nevzpomněl, zda zůstavitelka něco říkala na cestě zpět, ani zda konkrétně viděl, jak zůstavitelka závěť podepisuje. Podpis proběhl na , adresa, . Zůstavitelka hůř chodila, ale psychicky byla v pořádku.

10. Z protokolu o jednání v řízení o pozůstalosti sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 11. 2021 bylo zjištěno, že při jednání byla přítomna notářka , tituly před jménem, , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že zůstavitelku znala dobře, že se navštěvovaly. Její příbuzné zná pouze od vidění, zná pouze paní , jméno FO, . Zůstavitelka ji a bratra požádala, aby jí svědčili. Z toho důvodu šli k notářce ve , jméno FO, , kde byla již připravená závěť. Ta se nahlas nečetla. Svědkyně a její bratr se podepsali do ověřovací knihy. Zůstavitelka rozdělila majetek mezi dvě rodiny a závěť nechala sepsat notářkou. Nechala si poradit, co má se závětí udělat. Rada zněla, že má závěť dát jedné obmyšlené osobě. Závěť sepsala notářka ve , jméno FO, . Při příchodu svědků a zůstavitelky byla již závěť sepsána. Zůstavitelka si závěť přečetla a podepsala ji. Svědkyně pak s bratrem potvrdili, že listinu zůstavitelka podepsala. Zůstavitelka souhlasila s obsahem závěti, vyjádřila se tak, že jde o její přání, aby takto dědily dvě dědičky. Závěť měla jedna z dědiček dostat do úschovy. V době sepisu závěti byla zůstavitelka duševně v pořádku. Svědkyně si závěť nečetla, neznala její obsah. Viděla na vlastní oči, jak se zůstavitelka podepisuje.

11. Z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že se zůstavitelkou se znali jen letmo, byli sousedi. Vypomáhal jí např. s nákupem. Zůstavitelka jej a jeho sestru požádala, aby jí dělali svědky na závěti. Zůstavitelka jela na místo podpisu závěti spolu se svědky, odvezli ji tam. Zůstavitelka řekla svědkům, že se jedná o závěť. Obsah závěti nebyl svědkovi znám, nikdo mu jej nesdělil a on sám se o to nezajímal. Viděl, jak se zůstavitelka na závěť vlastnoručně podpisuje, viděli to všichni. Listina byla dopředu připravená. I sám svědek se na listinu podepisoval. Zda se podepisoval i jinam, to si již nevzpomněl.

12. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že se zůstavitelkou se znaly jako sousedky a zahrádkářky. Když byla zůstavitelka starší, tak jí svědkyně vypomáhala. Zůstavitelka se na ni obrátila s prosbou, aby jí svědčila k podpisu závěti, ke kterému došlo ve , jméno FO, u právničky , jméno FO, , jméno FO, . Druhého svědka dělal bratr svědkyně, který je všechny na místo dovezl. Zůstavitelka řekla, že potřebuje svědky, jak podepíše závěť nachystanou od právničky. Oba byli u toho, když zůstavitelka závěť podepsala. Svědkyně neznala obsah závěti. Poté se na závěť podepsali oba svědci, kteří se ještě podepsali do ověřovací knihy.

13. Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Zůstavitelka , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, 6. 8. 1925, zemřela dne 22. 6. 2020, jako svobodná a bezdětná. V pozůstalostním řízení po zůstavitelce byla z evidence právních jednání pro případ smrti zjištěna prostá alografní závěť s datem 7. 2. 2020, sepsaná na počítači, podepsaná zůstavitelkou a dvěma svědky závěti, , jméno FO, a , jméno FO, , v níž nebylo nic vymazáváno, ani opravováno, a v níž zůstavitelka za své dědice k veškerému svému movitému i nemovitému majetku, práv s výjimkou finanční hotovosti povolala žalované 1), 2), každou jednou polovinou, a ohledně finanční hotovosti za své dědice povolala žalované 3) a 4), také každého jednou polovinou. V závěti dále určila odkazovníky , jméno FO, , které má být vyplacena částka 200 000 Kč, a , jméno FO, , které má být vyplacena částka 300 000 Kč. Zůstavitelka se dlouhodobě příležitostně stýkala se svými sousedy , jméno FO, a , jméno FO, , kteří jí vypomáhali s drobnými úkony jako nákup či doprovod k lékaři. V rámci tohoto přátelského vztahu zůstavitelka své sousedy požádala, aby vystupovali jako svědci při podpisu její nové závěti. Za tím, účelem spolu přijeli vozem do , jméno FO, dne 7. 2. 2020 do kanceláře advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, . Závěť byla dopředu připravená, sepsána na počítači. Svědci , jméno FO, a , jméno FO, byli přítomni podpisu závěti zůstavitelkou, která před nimi dříve dala najevo úmysl pořídit novou závěť. V důsledku dřívějšího jednání zůstavitelky před svědky a s ohledem na její vyjádření v kanceláři, kdy svědkům řekla, že se jedná o závěť, nebylo mezi svědky pochyb o tom, jaké právní jednání zůstavitelka činí a co je jejím úmyslem. Tento závěr soud učinil vzhledem k obsahu výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, jak před soudem, tak před notářkou.

14. Žalobkyně v průběhu pozůstalostního řízení zpochybnila pravost a platnost závěti ze dne 7. 2. 2020 a usnesením Okresního soudu , adresa, -východ ze dne 13. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , jenž nabylo právní moci 7. 4. 2023, bylo žalobkyni uloženo, aby podala žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitelky proti žalovaným 1) až 4), a to do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení. Žalobkyně podala dne 6. 6. 2023 žalobu na určení, že domáhala určení, že žalovaní 1) až 4) nejsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, .

15. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl.

16. Podle ustanovení § 134 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

17. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle ustanovení § 567 o. z., veřejná listina je listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon; to neplatí, pokud trpí takovými vadami, že se na ni hledí, jako by veřejnou listinou nebyla.

19. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ustanovení § 1534 o. z., závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

21. Podle ustanovení § 1539 odst. 1 o. z., svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

22. Podle ustanovení § 1673 odst. 1 o. z., proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

23. Soud se musel postupně vypořádat s několika spornými otázkami. Nejprve se zabýval otázkou včasnosti podané žaloby s ohledem na její obsah a požadované určení. Původní znění žaloby neodpovídalo výrokové části usnesení Okresního soudu , adresa, -východ ze dne 13. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , jímž notářka žalobkyni uložila, aby se domáhala u soudu podanou žalobou určení, že ona sama je dědičkou zůstavitelky. Soud vyšel z toho, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené usnesením Okresního soudu , adresa, -východ ze dne 13. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , jenž nabylo právní moci dne 7. 4. 2023, neboť žaloba byla soudu doručena dne 6. 6. 2023, tj. před uplynutím stanovené dvouměsíční lhůty (13. 3. 2023). Podle původního znění žaloby se žalobkyně domáhala určení, že žalované 1) až 4) nejsou dědici zůstavitelky. Takto podaná žaloba neodpovídala tomu, co bylo žalobkyni uloženo výše citovaným usnesením. Vedle toho však trpěla vnitřní rozporností, kterou žalobkyně odstranila změnou žaloby při ústním jednání soudu dne 24. 10. 2023. K této změně však došlo až po uplynutí dvouměsíční lhůty od právní moci usnesení Okresního soudu , adresa, -východ ze dne 13. 3. 2023, č. j. , spisová značka, . V této souvislosti soud přihlédl k tomu, že spory z dědického práva jsou provázány s řízením nesporným a účastníci by měli být soudem nadstandardně poučováni, jak konkrétně žalobu formulovat. V této věci dala žalobkyně najevo snahu domoci se řešení sporu o dědické právo, přičemž se domnívala, že byla notářkou ve vydaném usnesení nesprávně poučena. Za takových okolností soud uzavřel, že žalobkyně podala žalobu včas, byť ji později až po uplynutí lhůty k podání žaloby musela změnit. Lhůta podle usnesení Okresního soudu , adresa, -východ ze dne 13. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , byla zachována.

24. Žalobkyně tvrdila, že je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , a to podle holografní závěti 1986. Podle jejího znění odkázala zůstavitelka veškerý svůj majetek dcerám svých sestřenic , tituly před jménem, Evě , jméno FO, (žalovaná 2), , tituly za jménem, , Jméno žalované A, (žalovaná 1), , tituly za jménem, , jméno FO, (žalobkyně) a , tituly před jménem, , jméno FO, . Aby však mohla takové tvrzení žalobkyně úspěšně uplatnit, musela zdůvodnit, z jakého důvodu není okruh dědiců ani závěťmi sepsanými zůstavitelkou v letech 2019 a 2002. K tomu žalobkyně doplnila tvrzení tak, že holografní závěť 2019 nenese pravý podpis zůstavitelky a že holografní závěť 2002 je podle svého textu sepsána před svědkem, což odpovídá alografní závěti. I u závěti 2002 rozporovala žalobkyně pravost podpisu. Přestože žalobkyně uvedla ve vztahu k závětím z let 2002 a 2019 pouze obecná tvrzení ohledně pravosti podpisu zůstavitelky, je možno dojít k závěru, že pokud by byla se svými tvrzeními úspěšná, pak by rozhodujícím dokumentem pro určení okruhu dědiců po zůstavitelce byla holografní závěť 1986. Z toho důvodu soud uzavřel, že tvrzení žalobkyně vnesená do řízení jsou pro věcné projednání její změněné žaloby dostačující.

25. V dané věci je dána aktivní i pasivní legitimace účastníků řízení, neboť řízení se účastní osoby, které uplatnily u soudu své dědické právo a jejichž účast v řízení o pozůstalosti nebyla ukončena. Jedná se o žalobu tzv. svého druhu na určení sporné skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem žalobkyně na jí požadovaném určení vyplývá přímo z právního předpisu, proto žalobkyně není povinna tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení dědického práva po konkrétním zůstaviteli.

26. Dále se soud zabýval otázkou pravosti a platnosti závěti zůstavitelky ze 7. 2. 2020.

27. Jestliže mezi dědici jsou sporné skutkové okolnosti, na nichž závisí rozhodnutí o dědickém právu, a je-li tedy třeba pro vyřešení sporu o dědické právo prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, nemá soud v „nesporném“ dědickém řízení z procesního hlediska možnost objasňovat sporné skutečnosti. V případě, že se soudu nepodaří vyřešit spor o dědické právo dohodou, v důsledku které by spor zcela odpadl (osoba uplatňující nedůvodně dědické právo by přestala dále své údajné dědické právo v řízení o pozůstalosti požadovat a byla by srozuměna s tím, že se řízení o pozůstalosti dále nebude zúčastňovat) nebo by se dosud sporné skutečnosti staly „nespornými“ (a byly by tím splněny předpoklady pro vyřešení sporu o dědické právo usnesením podle § 169 odst. 1 z. ř. s.), vydá soud usnesení, kterým odkáže toho z dědiců, jehož dědické právo (právní důvod dědění) se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako „nejslabší“, aby své dědické právo (popřípadě též z jaké dědické posloupnosti, může-li se zakládat jak na pořízení pro případ smrti, tak i na zákonu) uplatnil žalobou v občanském soudním řízení. Ustanovení § 1673 neuvádí všechny situace, které ve sporu o dědické právo mohou nastat. Nejde-li o případy zmíněné v § 1673, je zpravidla třeba pokládat za „slabší“ dědické právo toho dědice, který zpochybňuje ze skutkového hlediska pravost právního důvodu (titulu) dědění, popřípadě namítá jeho zdánlivost (nicotnost) nebo neplatnost, například tvrdí, že závěť je neplatná, neboť zůstavitel nebyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu – duševní poruše – způsobilý ji pořídit. Vzhledem k tomu, že smyslem a účelem žaloby je uplatnění dědického práva, odpovídá požadavku § 1672 odst. 1 – v závislosti na konkrétní podobě sporu o dědické právo – žalobní petit buď o určení, že žalobce je dědicem zůstavitele (popřípadě též z důvodu jaké dědické posloupnosti, je-li nepochybné, že mu svědčí dědění ze zákona, a sporné je to, zda má být dědicem ze závěti nebo na základě dědické smlouvy), nebo že žalovaný (některý ze žalovaných) není dědicem po zůstaviteli, popřípadě že žalovaný (některý z nich) není zůstavitelovým dědicem ze závěti nebo na základě dědické smlouvy (je-li jinak jeho dědické právo ze zákona nepochybné). Sporné skutečnosti nebo právní otázky, které jsou pro takovéto určení významné (například zda je závěť neplatná), představují jen posouzení předběžné otázky, které se neuvádí v žalobním petitu (a samozřejmě ani ve výroku rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žalobě, neboť posouzení předběžné otázky se promítá jen do odůvodnění rozhodnutí). O žalobě podané na základě usnesení vydaného podle § 170 odst. 1 z. ř. s. rozhoduje soud v řízení podle části třetí o. s. ř. (srovnej Fiala, R., viz, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, k § 1673).

28. V případě sporu o dědické právo mezi dědicem ze zákona a dědicem ze závěti ve formě soukromé listiny (kterou dědic ze zákona zpochybnil buď jen z hlediska pravosti, nebo jak z hlediska pravosti, tak i z hlediska platnosti) je slabším dědickým právem právo dědice závětního, a proto je třeba jej odkázat k podání žaloby dle § 170 odst. 1 z. ř. s. Pro určení nositele důkazního břemene ohledně pravosti závěti není rozhodující pouze a jedině to, který z účastníků řízení o pozůstalosti byl odkázán k podání žaloby dle § 170 odst. 1 z. ř. s. Otázku, který z účastníků je povinen tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat o nich důkazy, si posuzuje soud ve sporném řízení vždy výlučně sám. Závěr o platnosti či neplatnosti závěti závisející na posouzení zdravotního stavu zůstavitele by neměl být odvislý toliko od závěrů znaleckých posudků, nýbrž je třeba přihlédnout i k výsledkům dalšího dokazování, které soud v poměrech projednací zásady k návrhu účastníků provedl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).

29. Závět pořízená ve formě soukromé listiny může být buď (i) holografní (§ 1533), nebo (ii) allografní (§ 1534-1536). Allografní závěť je závěť, která není napsána vlastní rukou zůstavitele (a zároveň se nejedná o závěť sepsanou ve formě veřejné listiny). Rozlišujeme: (i) „obecnou“ allografní závěť, jejímž pořizovatelem není osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát (§ 1534), a (ii) „zvláštní“ allografní závěť, jejímž pořizovatelem je osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát (§ 1535 a 1536). Charakteristickým znakem allografní závěti je, že není napsána vlastní rukou zůstavitele, což znamená, že může být napsána jakýmkoliv jiným způsobem, např. na počítači, na psacím stroji nebo rukou jiného člověka. Pokud text závěti napíše jiná osoba, nejedná se o pisatele závěti ve smyslu § 1541. Takováto osoba (jejíž ruka je pouze „využita“ k tomu, aby napsala text závěti) totiž má (na rozdíl od pisatele „zvláštní“ allografní závěti) funkci pouhého vyhotovitele textu stejně jako tak činí např. psací stroj, na kterém text píšeme. Proto může být takováto závěť napsána i dědicem či odkazovníkem, popř. osobou jemu blízkou nebo jeho zaměstnancem (§ 1541 ve spojení s § 1540 odst. 1). Proces samotného napsání textu nenáleží k aktu zřízení „obecné“ allografní závěti, a proto není osoba pisatele vůbec zapotřebí. Prohlášení zůstavitele o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, musí být výslovné a musí být učiněno před oběma svědky současně. Absence této náležitosti vede k absolutní neplatnosti závěti (§ 588). Výslovným prohlášením je i pouhá zůstavitelova odpověď „ano“ na položenou otázku, zda předložená listina obsahuje jeho poslední vůli. Toto prohlášení se však musí dostat do sféry svědků, kteří je musí subjektivně seznat a také mu porozumět. Pouhé konkludentní vyjádření (např. po kývání hlavou nebo stisknutí ruky) ke vzniku platné závěti nepostačuje. Zůstavitel musí před svědky učinit pouze prohlášení o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli. To znamená, že listina nutně nemusí být před svědky sepisována nebo podepisována. Taktéž není třeba, aby svědci znali obsah závěti. V případě, kdy je zůstavitel schopen pořídit závěť vlastní rukou, lze vzhledem ke všem shora uvedeným požadavkům rozhodně doporučit, aby tak učinil, popřípadě aby pořídil závěť ve formě veřejné listiny. Pořízení allografní závěti v sobě totiž skrývá celou řadu nejen právních, ale především faktických nástrah. Musíme si totiž uvědomit, že otázka platnosti takové listiny může být zkoumána až za několik desítek let, a i když se v době pořízení celý proces uskutečnil objektivně „správně, v řízení o pozůstalosti může být „správnost“ tohoto procesu závislá např. pouze na svědecké výpovědi již jen jednoho žijícího svědka. V praxi se často vyskytuje situace, kdy se zůstavitel obrátí na advokáta (či jiného právníka) se žádostí o sepsání závěti. V takové situaci je (z výše uvedených důvodů) nanejvýš vhodné, aby advokát bud připravil předlohu a zůstavitel ji celou přepsal vlastní rukou a taktéž podepsal, nebo aby konečnou podobu závěti vytvořil notář ve formě veřejné listiny. Rozdíl z hlediska právní jistoty je obrovský. Allografní závěť je velmi nejistým typem závěti, někdy bývá zneužívána pro podvodná jednání a drtivá většina takovýchto závětí je po smrti zůstavitele některým z účastníků řízení o pozůstalosti sporována (viz PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: , právnická osoba, . Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-747-7, k § 1534).

30. Je nezbytné, aby svědci závěti byli schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědci prosté allografní závěti nemusí být přítomni při samotném sepsání závěti a nemusí znát obsah závěti. Prostá allografní závěť může být sepsána kdykoli dříve, v nepřítomnosti svědků, ať již zůstavitelem, nebo jinou osobou. Ze zákona rovněž nevyplývá požadavek, že svědci musí být přítomni při podpisu této závěti zůstavitelem. Zákon vyžaduje pouze to, aby oba svědci byli (současně) přítomni při prohlášení zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli (srov. § 1534). Svědci se musí na závěť podepsat a k podpisu závěti (zpravidla) připojit doložku poukazující na jejich vlastnost svědka a údaje, podle nichž je lze zjistit. Svědci se musí podepsat přímo na listinu samou. Svědek prosté allografní závěti musí být funkcí svědka pověřen, musí si být vědom toho, že jde o pořízení závěti, nemusí však znát její obsah a nemusí být účasten jejího sepisu. Svědkem závěti může být jen osoba plně svéprávná a znalá jazyka, v němž zůstavitel projev vůle učinil (viz Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, k § 1541).

31. Alografní závěť je závěť, která není sepsána vlastní rukou zůstavitele, přičemž současně se nejedná o závěť pořízenou ve formě veřejné listiny (notářského zápisu). K alografním závětím se pořizovatelé obvykle uchylují, když jim činí potíže psát vlastní rukou. Volí tedy možnost sepsat závěť na psacím stroji, prostřednictvím počítače nebo požádají o sepsání jinou osobu. Z praktického hlediska jde o závěť, kterou sice zákon připouští, a pokud je po formální stránce bezvadná, pak jde o plnohodnotnou závěť, nicméně je nutné na tomto místě zdůraznit, že bývá nejčastěji a nejsnáze zneužívána pro podvodná jednání (podvržení závěti), a proto tato forma závěti vede nejčastěji ke sporům o platnost a pravost poslední vůle. Jedním z pojmových znaků těchto závětí je to, že je lze pořídit pouze za účasti svědků závěti (§ 1539 a násl. o. z.). Svědkem závěti může být toliko osoba svéprávná, která zná jazyk nebo způsob dorozumívání, v němž se projev vůle činí (§ 1539 odst. 2 o. z.). Svědkem závěti nesmí být dědic a ani odkazovník, pokud je jim touto závětí cokoli zůstavováno, dále nesmí být svědkem závěti osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká a ani zaměstnanec dědice či odkazovníka (§ 1540 odst. 1 o. z.). Lze jen opět důrazně doporučit, aby pořizovatel s co nejvyšší mírou odpovědnosti přistupoval k výběru osob svědků, a pokud je to jen trochu možné, aby se vyhnul při výběru osob svědků situacím, kdy by postavení osoby jako svědka u téže závěti kolidovalo s jejím postavením jiným. Obecným důvodem, proč při této formě závěti mají vystupovat svědci, je ten, že tito svědci mají v případě sporu o platnost závěti dosvědčit, že závěť je pořízena zůstavitelem a že zůstavitel věděl, že v listině, kterou podepisuje, je obsažena jeho poslední vůle. Předně by tedy zůstavitel měl jako svědky své závěti zvolit osoby, u kterých lze předpokládat, že zůstavitele přežijí. Skutečnost, že svědek závěti zemře před zůstavitelovou smrtí, nemá za následek neplatnost závěti, při jejím sepisování jako svědek působil, avšak při případném sporu o platnost závěti se tím zvyšuje riziko, že taková závěť bude soudem prohlášena z nějakého důvodu za neplatnou, ač by tomu tak být nemělo. Dalším kritériem pro výběr osoby svědka by měla být jeho důvěryhodnost; jinak vyzní svědecká výpověď osoby s bohatou trestní minulostí a jinak osoby bezúhonné. Pokud tedy zůstavitel zvolí s nejvyšší mírou odpovědnosti osoby svědků a tyto osoby s tímto souhlasí, pak musí být všichni svědci současně přítomni při prohlášení zůstavitele o tom, že uvedená listina obsahuje jeho poslední vůli, musí být s to tuto skutečnost potvrdit a dále též potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou tatáž osoba (srovnej , adresa, , J., Klička, O.: Dědické právo v praxi. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, s. 87, marg. č. , hodnota, .). Podstatné je, že musí jít o dva svědky současně přítomné tomuto aktu, kdy zůstavitel před nimi výslovně prohlásí, že předložená listina obsahuje jeho poslední vůli. V tomto směru je inspirující judikát Nejvyššího soudu sp. zn. NS , spisová značka, , z jehož právní věty vyplývá, že „zůstavitelův projev vůle, že listina obsahuje jeho poslední vůli, je učiněn výslovně tehdy, jestliže pomocí jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě i obvyklých znamení, před svědky projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli (viz ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. Komentáře (, právnická osoba, ). , adresa, : Wolters Kluwer, 2019-. ISBN 978-80-7598-412-8).

32. Pokud jde o výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , přihlédl soud k tomu, že se se zůstavitelkou dlouhodobě znali a že jí jako sousedi vypomáhali s drobnými úkony péče, jako jsou nákupy, doprovod k lékaři apod. Oba svědci vypověděli, že byli zůstavitelkou předem požádáni, aby vystupovali jako svědci při podpisu závěti. Za tímto účelem spolu všichni tři jeli do kanceláře právničky ve , jméno FO, . Závěť byla již nachystána, zůstavitelka a svědci připojili své podpisy. Svědek , jméno FO, si vzpomněl, že zůstavitelka před nimi pronesla, že podepisovaná listina představuje její poslední vůli. Byť v této části se jeho výpověď před soudem lišila od té, kterou pronesl v pozůstalostním řízení, soud tuto skutečnost hodnotí jako projev přirozeného vývoje lidské paměti. Veškeré ostatní okolnosti popsané svědkem se shodovaly (předchozí domluva na účasti svědka při podpisu závěti, odvoz na místo určení). Naopak svědkyně , jméno FO, si vybavila projev zůstavitelky při podpisu závěti, kdy vyjádřila, že se jedná o její poslední vůli, tedy že obsah závěti představuje její přání, jak rozdělit majetek. Takto popsala svědkyně projev zůstavitelky při výslechu v pozůstalostním řízení, ale při výpovědi u soudu si tento její projev již nevybavila. I u ní však soud přihlédl k tomu, že o veškerých ostatních okolnostech vypovídala konzistentně (o tom, jak se znají, jak se domlouvali na účasti svědkyně při podpisu závěti dopředu, o dopravě na místo podpisu). Oba svědky soud hodnotí jako věrohodné s tím, že z jejich výpovědí učiněných v pozůstalostním řízení i před soudem v souhrnu vyplývá, že zůstavitelka před nimi dala výslovně najevo, že podepisovaná listina představuje její poslední vůli, přičemž nikdo z osob zúčastněných při tomto aktu neměl pochybnosti ohledně toho, co představuje podepisovaná listina a že zůstavitelka je podepisující osoba.

33. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že zůstavitelka podepsala dne 7. 2. 2020 listinu, kterou na počítači sepsala advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, , a že se na tuto listinu podepsali i oba svědci. Současně má soud za to, že oba svědci byli současně přítomni při prohlášení zůstavitelky, že předmětná listina obsahuje její poslední vůli, jak předpokládá ustanovení § 1534 o. z. Vzhledem k tomu, že svědci vyslechli výslovný projev vůle zůstavitelky o tom, že alografní závěť obsahuje její poslední vůli, je třeba dospět k závěru, že zkoumaná listina nese všechny formálních náležitosti prosté alaografní závěti a je platným pořízením zůstavitelky pro případ své smrti. Z toho důvodu byla podaná žaloba v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.).

34. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanými 1) až 4) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 73 084 Kč, které představují odměnu za zastupování účastníků advokátem , Jméno advokáta B, , kterou tvoří odměna právního zástupce žalovaných dle ustanovení § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 ve spojení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu- za 24 úkonů právní služby po 2 000 Kč (při tarifní hodnotě 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. b) a při zohlednění zastupování 4 účastníků dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení žalovaných, vyjádření k žalobě z 8. 8. 2023, 4. 9. 2023, 3 jednání u Okresního soudu , adresa, – východ ve dnech 12. 9. 2023, 24. 10. 2023, 16. 1. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.;- za 4 úkony právní služby po 1 000 Kč (při tarifní hodnotě 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. b) a při zohlednění zastupování 4 účastníků dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za účast na vyhlášení rozsudku u Okresního soudu , adresa, – východ ve dne 23. 1. 2024 dle § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.;- 28 x režijní paušál á 300 Kč dle § 2 odst. 1, § 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v souvislosti se shora provedenými úkony;a dále jsou náklady žalovaných představovány náhradou za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát žalovaných je plátcem DPH.

35. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit k rukám zástupce žalovaných, který je advokátem, dle § 149 odst. l o. s ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody. Žalovaní vystupují v řízení jako nerozluční společníci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ps. zn. , spisová značka, ), proto bylo o povinnosti nahradit jim náklady řízení rozhodnuto tak, že je má žalobkyně žalovaným zaplatit společně a nerozdílně (viz usnesení Krajského soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ).