34 C 191/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 40 284 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 590 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 086,14 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 590 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 694 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 035,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 394,38 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem v částce 10 994,02 Kč a úrokem ve výši 25,25 % ročně z částky 33 984,38 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 761 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 284 Kč s dalším příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Na odůvodnění svého návrhu žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela dne 29. 11. 2021 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o obsažené na další straně smlouvy. Z titulu této smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 12 měsíčních splátkách ve výši 5 101 Kč, přičemž poslední splátka měla být dle smlouvy žalovaným zaplacena dne 29. 11. 2022. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 12 210 Kč, který zahrnuje součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou 25,25 % ročně za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 6 957 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky 1 500 Kč a částku 2 205 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou povinných splátek, poslední splátku uhradil dne 19. 3. 2022. Celkově žalovaný na svůj dluh zaplatil částku 20 410 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo ve smyslu článku 6 smluvních podmínek na zaplacení celé zbývající části dlužné částky 33 984,38 Kč na jistině a 6 299,62 Kč na dlužném poplatku, neboť marně uplynula lhůta od zaplacení poslední splátky žalovaným a následující splátka nebyla uhrazena. Žalobkyně se domáhá rovněž zaplacení úroku ve výši 25,25 % ročně z dlužné jistiny podle smluvních podmínek, který požaduje od 30. 11. 2022 do 29. 1. 2024 v kapitalizované výši 10 994,02 Kč a od 30. 1. 2024 ve výši 25,25 % ročně z jistiny do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 30. 8. 2022, kdy nastalo prodlení se zaplacením celé dlužné částky, do 29. 1. 2024 v kapitalizované výši 8 121,54 Kč a dále do zaplacení. Žalobkyně vstoupila do postavení věřitele ze shora uvedené pohledávky vůči žalovanému z titulu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 29. 11. 2021. Uzavření postupní smlouvy bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024. Žalovaný neuhradil uvedený dluh ani přes písemnou výzvu právního zástupce žalobkyně před podáním žaloby v této věci.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , smluvních podmínek, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, dne 29. 11. 2021 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek za úvěr ve výši 12 210 Kč, který zahrnuje úrok 6 957 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 2 205 Kč. Dle uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobkyně čerpaný úvěr včetně poplatku v 12 měsíčních splátkách ve výši 5 101 Kč. V rámci smluvních podmínek byla sjednána úroková sazba ve výši 25,25 % (vyplynulo ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2021). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 3. 2022. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy získal od žalovaného informace o jeho majetkových poměrech. Žalovaný uvedl, že pracuje jako podnikatel s čistým příjmem 9 568 Kč. Další čisté příjmy domácnosti jsou 0 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 4 500 Kč (zjištěno ze zákaznické karty). Na svůj dluh ze smlouvy žalovaný zaplatil celkem 20 410 Kč (zjištěno z přehledu plateb). Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2021, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalobkyně uzavřeli dne 29. 11. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo i postoupení pohledávek za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, jak vyplynulo z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 a poštovního podacího archu. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

5. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco hradila.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít, byla smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

13. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právnímu předchůdci žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měl právní předchůdce žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnost na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalovaného v trestněprávní rovině.

14. V projednávané věci prověřil právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že se spolehl na údaje uvedeným samotným žalovaným. Žalovaný uvedl, že je podnikatelem s příjmem cca 9 500 Kč měsíčně a nemá žádné další příjmy. Zdroj těchto informací nebyl nijak prověřován. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna informace poskytnuté žalovaným ověřovat. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů ani příjmů žalovaného. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Pouze na základě žalovaným poskytnutých údajů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaná je schopna splatit úvěr ve výši a za podmínek, na nichž se účastníci dohodli.

15. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měl její právní předchůdce v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde nebyly dostatečné informace o schopnosti žalovaného splatit úvěr mu poskytnutý. Právní předchůdce žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotř. úvěru nesměl úvěr žalovanému poskytnout. I přes zákonný zákaz to právní předchůdce žalobkyně učinil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaný povinen žalobkyni (jako právnímu nástupci) vrátit pouze jistinu úvěru. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 28 590 Kč, tedy jistiny úvěru po odečtení žalovaným zaplacených splátek 20 410 Kč včetně příslušenství v relevantní výši (výrok I.). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

16. Podle citovaného ustanovení je pak žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřil, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42 % představované částkou 1 761 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 015 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 284 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 14b a § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Z této částky je nutné vypočítat 42 % s ohledem na pouze částečný úspěch žalobkyně ve věci.