34 C 199/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o vydání movité věci,

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen vydat žalobkyni movitou věci, a to osobní automobil tovární značky jméno FO, model jméno FO, modré barvy, rok výroby Anonymizováno, číslo karoserie (VIN) Anonymizováno, SPZ: SPZ, číslo TP: IBAN, se zamítá.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 35 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 8. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne datum domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat jí movitou věc – osobní automobil tovární značky jméno FO, model jméno FO, modré barvy, rok výroby Anonymizováno, VIN VIN kód, SPZ SPZ, číslo velkého technického průkazu IBAN (dále jen „automobil“). Tvrdila, že se na základě kupní smlouvy č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum stala výlučnou vlastnicí uvedeného automobilu a že jej žalovanému přenechala do dočasného užívání na základě smlouvy o výpůjčce dopravního prostředku č. Anonymizováno/Anonymizováno uzavřené téhož dne. Žalobkyně uvedla, že tuto smlouvu dne datum písemně vypověděla a žalovaného vyzvala k vrácení automobilu, avšak žalovaný vozidlo nevrátil a nadále jej neoprávněně zadržuje. Pro případ, že by již nebylo možné, aby žalovaný automobil žalobkyni vydal, navrhla žalobkyně, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku částka spolu s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl následující důkazy, z nich učinil dílčí skutková zjištění.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně byla založena dne datum, jejím předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to v těchto oborech činnosti pronájem a půjčování věcí movitých a výroba, obchod a služby jinde nezařazené.

5. Z kupní smlouvy č. Anonymizováno/Anonymizováno uzavřené dne datum mezi žalovaným (bydliště žalovaného označeno adresou Jméno žalovaného B Anonymizováno, adresa) jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující vyplynulo, že žalovaný převedl vlastnické právo k automobilu na žalobkyni za kupní cenu ve výši částka.

6. Ze smlouvy o výpůjčce dopravního prostředku č. Anonymizováno/Anonymizováno uzavřené dne datum mezi žalobkyní jako půjčitelem a žalovaným jako vypůjčitelem bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala přenechat automobil bezplatně k dočasnému užívání žalovaným. Doba trvání výpůjčky byla sjednána na neurčitou dobu. Strany smlouvy si sjednaly, že smlouva zaniká mimo jiné písemnou výpovědí smlouvy doručenou vypůjčiteli, a to s účinností ke dni následujícím po dni doručení výpovědi (článek 3 odst. 2 písm. d).

7. Z výpovědi smlouvy o výpůjčce dopravního prostředku č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému na adresu Jméno žalovaného B Anonymizováno, adresa výpověď smlouvy s odkazem na článek 3 odst. 2 písm. d). Zásilka byla na poštu podána datum.

8. Z provedených důkazů bylo možné učinit následující skutkový závěr. Žalobkyně je obchodní společností, která se mimo jiné zabývá pronájmem a půjčováním movitých věcí. Dne datum nabyla od žalovaného na základě kupní smlouvy osobní automobil jméno FO jméno FO, modré barvy, rok výroby Anonymizováno, VIN VIN kód, SPZ SPZ, za kupní cenu částka, a stala se tak jeho výlučnou vlastnicí. Téhož dne žalobkyně přenechala uvedený automobil žalovanému k bezplatnému dočasnému užívání na základě smlouvy o výpůjčce sjednané na dobu neurčitou, přičemž smluvní strany si ujednaly, že smlouva může být vypovězena písemnou výpovědí doručenou vypůjčiteli s účinností ke dni následujícímu po doručení. Žalobkyně dne datum smlouvu o výpůjčce písemně vypověděla a výpověď zaslala žalovanému na adresu jeho bydliště. Výpověď byla podána k poštovní přepravě dne datum.

9. Na základě provedeného dokazování soud nedospěl k závěru, že by bylo postaveno najisto, kdy byla výpověď smlouvy o výpůjčce žalovanému skutečně doručena. Za této procesní situace žalobkyně, která se z nařízeného jednání omluvila a k jednání se nedostavila, neumožnila soudu, aby jí poskytl poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzval ji k označení důkazů potřebných k prokázání jejích tvrzení vztahujících se k doručení uvedené výpovědi.

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle ustanovení o výpůjčce (§ 2193 a násl. o. z.). Podle § 1040 odst. 1 o. z. platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Předpokladem úspěchu vindikační žaloby je tedy jednak prokázání vlastnického práva žalobce k požadované věci, jednak zjištění, že žalovaný věc zadržuje bez právního důvodu.

11. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně nabyla předmětný osobní automobil na základě kupní smlouvy ze dne datum do svého výlučného vlastnictví. Současně však bylo zjištěno, že téhož dne žalobkyně přenechala tento automobil žalovanému k bezplatnému dočasnému užívání na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené na dobu neurčitou. Žalovaný tedy měl automobil původně u sebe po právu, a to z titulu výpůjčky ve smyslu § 2193 o. z. Za této situace bylo pro důvodnost žaloby rozhodné, zda žalobkyně prokázala zánik právního důvodu, na jehož základě žalovaný automobil užíval a měl jej ve své dispozici. Smluvní strany si sjednaly, že smlouva o výpůjčce může být vypovězena písemnou výpovědí doručenou vypůjčiteli s účinností ke dni následujícímu po doručení. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, kdy, případně zda vůbec, byla výpověď smlouvy o výpůjčce žalovanému doručena. Nebylo-li postaveno najisto doručení výpovědi, nebylo možno učinit ani závěr o tom, že výpůjčka zanikla, a že žalovaný od určitého okamžiku zadržuje předmětný automobil bez právního důvodu.

12. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, totiž že právní důvod užívání a držby vozidla žalovaným zanikl. Nebylo-li prokázáno, že žalovaný věc zadržuje neprávem, nejsou splněny předpoklady pro vyhovění žalobě podle § 1040 odst. 1 o. z. Soud proto žalobu na vydání osobního automobilu jako nedůvodnou zamítl včetně eventuálního petitu.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.