34 C 212/2017

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Brzobohatou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 3 415 216,85 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 234 135 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu částky 80 065,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 2. 7. 2014 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 126 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 126 000 Kč od 10. 2. 2017 do zaplacení, částku 22 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 178 Kč od 10. 2. 2017 do zaplacení, částku 36 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od 21. 12. 2014 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od 21. 12. 2015 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 27 393 Kč od 10. 2. 2017 do zaplacení, částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 3. 2015 do zaplacení.

III. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částce 3 133 380,01 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

IV. Vzájemný návrh žalované o zaplacení 234 135 Kč s příslušenstvím se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení za žalobu 473 964 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení za vzájemnou žalobu 34 703 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky s tím, že s žalovanou žili jako partneři od června 2006 do června 2014, přičemž společné hospodaření skončilo až 22. 7. 2014 v den, kdy vypověděl žalované dispoziční právo ke svému účtu. Dle žalobce uzavřeli účastníci v Irsku 4. – 5. 10. 2008 ústní dohodu – rámcovou smlouvu o půjčce, dle které zasílal žalované finanční prostředky podle jejích potřeb a svých aktuálních možností s tím, že splatnost půjček byla dohodnuta s odkládací podmínkou. Jejich eventuální splatnost měla nastat v případě, že by účastníci svůj partnerský vztah ukončili. Od 1. 7. 2014 nevedou společný život, k tomuto datu se tedy staly půjčky splatnými. Všechny žalované položky požaduje z titulu rámcové smlouvy o půjčce vyjma pachtovného, které bylo upraveno zvláštní smlouvou. K některým položkám byly nad rámec rámcové smlouvy uzavřeny ještě další – písemné smlouvy. Přes výzvu žalobce – naposledy ze dne 6. 2. 2017 – žalovaná ničeho neuhradila. Celková žalovaná suma se skládá z dílčích položek, a to již po recipročním započtení částky představující polovinu z prodeje bytu žalované, kterou mu uhradila jako částečnou kompenzaci jeho finančních prostředků poskytnutých na dostavbu její nemovitosti a vybavení její firmy v letech 2008 - 2012. Nad rámec žalované částky odčerpala žalovaná z účtu žalobce dalších zhruba 660 000 Kč, tuto částku však žalobce nepožaduje, neboť se jednalo o běžné náklady na společnou domácnost účastníků. Žaloba byla podána dne 21. 6. 2017.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, majíc ji za účelovou a nedůvodnou. Žalobce ke svému nároku dospěl tak, že sečetl všechny výdaje bez ohledu na jejich určení, které byly v době soužití účastníků vynaloženy a k nimž má doklady, a jejich zaplacení požaduje jako satisfakci za nepovedený vztah. Je pravdou, že účastníci žili v partnerském vztahu a že žalobce investoval během tohoto soužití v letech 2007 - 2012 do jejího výlučného majetku. Žádná rámcová smlouva o půjčce však uzavřena nebyla. Jelikož ale žalobce investoval do jejího majetku, dohodli se posléze na finančním vyrovnání, a to jednak prostřednictvím převodu poloviny kupní ceny za prodej bytu na [anonymizováno] ve výlučném vlastnictví žalované a jednak smlouvou o narovnání v souvislosti s přeúvěrováním, resp. rozdělením společného hypotečního úvěru. Takto žalovaná uhradila ve prospěch žalobce částku dosahující necelých 3 mil. Kč, na které se dohodli jako na částce, kterou zcela a úplně narovnají své vzájemné závazky a pohledávky. Dle názoru žalované bylo z její strany uhrazeno více, než žalobci náleželo, měla však zájem na zachování dobrých vztahů vzhledem ke společné dceři. Postupem času na ní však žalobce začal podávat řadu trestních oznámení (všechny odloženy), návrhy na změnu úpravy poměrů ke společné dceři a žaloby, které nemají odůvodnění. Dle znaleckého posudku vypracovaného v rámci opatrovnického řízení byly u žalobce shledány sklony k výrazně agresivnímu jednání zejména tehdy, je-li přesvědčen, že někdo má zájem získat na jeho úkor prospěch, bez ohledu na oprávněnost jednání takové osoby; žalobce má mimořádně vyvinutý vlastnický pud k majetku a lidem. Ke všem položkám vyjma půjčky ve výši 25 000 Kč vznesla námitku promlčení. Dle žalované se účastníci rozešli po řadě neshod v roce 2012.

3. Jednotlivé položky tvořící žalovanou částku jsou následující: a) Splátky hypotéky u [právnická osoba] (po připuštěné změně žaloby) ve výši 255 946 Kč. Dle žalobce až do refinancování hradil společnou hypotéku účastníků pouze on, přičemž tyto splátky nebyly žalovanou uhrazeny či vypořádány. Od října 2011 do října 2014 tak na splátkách uhradil celkově 606 853 Kč, ze kterých poměrem vstupní částky k refinancování původních úvěrů účastníků připadá na žalovanou 42,176 %, tj. splátky ve výši 255 946 Kč. Účastníci sice uzavřeli dohodu o uznání dluhu, ta však nezahrnovala výše uvedené splátky provedené za dobu trvání společné hypotéky. Dle žalované její závazek vůči žalobci zanikl úplným splacením ke dni 31. 7. 2015, přičemž o zániku dluhu sepsali dne 3. 8. 2015„ potvrzení o úhradě dluhu a zrušení zástavního práva“, v němž žalobce potvrdil zánik jejího podílu na závazku ze společného hypotečního úvěru. Je pravdou, že splátky společné hypotéky hradil žalobce, ona však platila zase jiné věci. Žalobce po ní nikdy tyto splátky nechtěl, má za to, že se již vypořádali. b) Půjčka na koně [anonymizováno] ve výši 65 832,60 Kč (2 400,02 Eur). Dle žalobce byla klisna koupena ve Skotsku spolu s hříbětem [anonymizováno] (2010), se kterým byla společně transportována do [obec]. Platby za tohoto koně probíhaly na účty vedené ve Skotsku, Irsku a Německu. Na účty poskytovatelů péče o koně v [obec] bylo z prostředků žalobce uhrazeno za tohoto koně 81 298 Kč, přičemž žalobce požaduje úhradu za rentgen ve Skotsku za 758,13 Eur, za veterinární vyšetření před transportem ve výši 115 Eur, poměrnou část pojištění na cesty ve výši 77,07 Eur a poměrné náklady na transport ve výši 1 450 Eur. Dle žalované byla klisna uhrazena z výlučných prostředků žalované (rok 2010). Hříbě [anonymizováno] byl darem od žalobce, přičemž součástí daru bylo i uhrazení transportu obou koní. Žalobce vznesl poprvé jakýkoli nárok na úhradu v souvislosti s těmito koňmi až v projednávané žalobě v roce 2017. c) Půjčka na ošetření koně [anonymizováno] ve výši 74 061 Kč (2 700 Eur). Dle žalobce byl hříbě [anonymizována dvě slova] zakoupen ve Skotsku v roce 2011 jako dar pro žalovanou a spolu s výše uvedenou klisnou byl transportován do [obec]; transport hříběte a jeho pojištění byly součástí daru. Hříbě bylo po úrazu ošetřováno na klinice v [anonymizováno] od 5. do 31. 3. 2012. Faktura vystavena na [právnická osoba] spol. s r.o. ve vlastnictví žalované byla uhrazena z prostředků žalobce. Později tuto částku získala ze svého pojištění p. [jméno] [příjmení], majitelka stáje, kde byl [anonymizováno] v době úrazu ustájen a poraněn, která pojistné plnění vyplatila žalované, avšak ta již žalobci tuto částku nevrátila. Dle žalované žalobce skutečně uhradil v dubnu 2012 za ošetření koně [anonymizováno], avšak ona prostřednictvím své firmy [právnická osoba] zaplatila za ošetření žalobcových koní [anonymizováno] a [anonymizováno] částku 2 410,76 EUR v březnu 2012. Jednalo se o vzájemnou výpomoc podle aktuálních možností účastníků tehdy žijících ve funkčním partnerském vztahu. d) Vozidlo zn. VW Touareg, dluh ve výši 130 000 Kč. Dle žalobce financoval v červenci 2011 koupi automobilu v plné výši, cca 700 000 Kč. Automobil byl zapsán na [právnická osoba] spol. s r.o. Na základě dohody ze dne 12. 8. 2015 se žalovaná zavázala vyplatit žalobci částku 300 000 Kč; vůz byl žalované předán 13. 8. 2015, dosud bylo žalobci uhrazeno jen 170 000 Kč. Dle žalované byla při podpisu dohody pod značným tlakem žalobce. Účastníci podepsali 3. 8. 2015 listinu svědčící o tom, že žalobce nemá žádné pohledávky vůči žalované, postrádá logiku, aby se o 9 dní později zavazovala k úhradě dalších částek za automobil [právnická osoba], spol. s r. o., který společnost užívala již několik let. Namítla nedostatek pasivní legitimace. e) Půjčka na koňský přepravník [příjmení] [příjmení] ve výši 100 000 Kč. Dle žalobce byl přepravník zakoupen v Irsku za částku 5 575 Eur z jeho prostředků v hotovosti, čemuž nasvědčuje i to, že jednání probíhala v režii žalobce. Objednávka a kupní cena byla psána na [právnická osoba] spol. s r.o., na tuto společnost byl evidován i v České republice. Žalovaná se ústně zavázala v srpnu 2015 uhradit žalobci požadovanou částku. Dle žalované byl přepravník zakoupen [právnická osoba], spol. s r. o. Přepravník stál 5 500 liber, částku ji poskytl její kamarád [anonymizováno] [příjmení], částka byla převedena na Eura a předána žalobci v hotovosti a ten poté uhradil kupní cenu, neboť v té době již žalovaná nepobývala v Irsku. V této věci nebyla uzavřena žádná smlouva, přepravník nebyl ani částečně zakoupen z prostředků žalobce. Namítla nedostatek pasivní legitimace. f) Půjčka na servis vozidla zn. VW Passat ve výši 6 200 Kč. Dle žalobce zakoupil uvedený automobil pro žalovanou jako dar, automobil byl zapsán na [právnická osoba] spol. s r.o. Dne 20. 1. 2014 pak žalobce uhradil částku 6 200 Kč za servis u pana [příjmení], což vnímá jako investici do výlučného majetku žalované. Dle žalované byl automobil skutečně darem, následně jej vložila do majetku [právnická osoba], spol. s r. o., neeviduje žádný doklad o úhradě částky 6 200 Kč, sporuje samotnou existenci opravy automobilu. Namítla nedostatek pasivní legitimace, neboť v době opravy byl již automobil v majetku společnosti a žalobce o tom věděl. g) Půjčky z účtu žalobce u [anonymizováno] č. [bankovní účet] ve výši 266 482,50 Kč (9 715 Eur). Dle žalobce poskytl žalované v roce 2011 půjčky za účelem budování domu v [obec] a rozvoji podnikání [právnická osoba] spol. s r. o., v níž slibovala žalobci převedení podílu ve výši ½. Dle žalované nebyla uzavřena žádná smlouva o půjčce, žalobce ji posílal v době svého pobytu v Irsku na její účet finanční prostředky, ty však sloužily k zajištění potřeb rodiny a provádění plateb na území ČR. Od října 2010 byla žalovaná na mateřské dovolené, na rodičovské dovolené byla do konce listopadu 2014. Převážnou část roku 2013 byl žalobce pracovně v Irsku, přičemž jejich vztahy již byly silně narušeny a žalobce také výrazně omezil finanční podporu její i jejich společné dcery. Podstatná část peněz poukázaných na její účet byla nadto použita na budování nemovitosti žalobce ve [obec] a zajištění potřeb jeho matky. h) Půjčky z irských účtů žalobce [příjmení] [jméno] [číslo] 085 EUR a [anonymizována dvě slova] [číslo] Eur ve výši 3 623 303,90 Kč (132 092,74 Eur). Dle žalobce mířily půjčky v období od 10. 10. 2008 do 14. 11. 2011 na splátky hypotéky žalované, budování její nemovitosti v [obec], které žalobce poskytoval v dobré víře a ujištění, že pomáhá vybudovat zázemí pro svou rodinu, ustájení koní žalované, dovybavení bytu žalované na [anonymizováno], k obchodování na burze u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Dle žalované na její osobní účet skutečně žalobce poukazoval různé částky, ty však byly použity na uspokojování potřeb rodiny a dále podle pokynů žalobce na různé platby, neboť neměl aktivní účet v ČR a platby byly zatíženy převodními poplatky. i) Půjčky na dostavbu domu [adresa] v [obec] a vybavení koňské farmy v [obec] ve výši 416 787,70 Kč. K tomu žalobce uvedl, že poskytl žalované půjčky na vjezdovou bránu na dálkové ovládání v ceně 69 522 Kč (rok 2011), koňský box pro dva koně v ceně 66 500 Kč (rok 2012), materiál na ohrady, brány a skokový materiál v ceně 91 917 Kč (rok 2012), nezámrznou napáječku Lakcho v ceně 13 385 Kč (487,97 Eur) – rok 2012, rostliny do zahradních svahů v ceně 2 776 Kč (rok 2012), dílnu a sedlovnu, což zahrnovalo střešní konstrukce za 2 860,40 Kč, okna za 11 600 Kč, dveře za 10 092 Kč, nátěr dřevěné fasády za 10 455,80 Kč (v letech 2012, 2013), dále oprava studny a vodárny v ceně 7 212 Kč (rok 2012), šatní vestavěná skříň v ceně 23 000 Kč (rok 2011), drobný nákup - Stavebniny Smetana za 9 201 Kč, Stavebniny Kabát za 3 274 Kč a Stavebniny Bauhaus [obec] za 4 891 Kč (rok 2012), nábytek IKEA v ceně 3 580 Kč (rok 2013), projekt dílny a sedlovny v ceně 2 000 Kč (rok 2011), zateplení fasády domu v [obec] v ceně 19 792,50 Kč (rok 2012), betonování obrubníků vjezdu v ceně 3 220 Kč (z 19. 8. 2014), nájem pozemků v [obec] za rok 2012 ve výši 12 000 Kč. Dále půjčku na potřeby pro koně, a to příkrmiště a síť v ceně 9 305 Kč (rok 2013), sedlo na zakázku na koně [příjmení] ve výši 10 000 Kč (rok 2013), na potřeby pro koně zakoupené ve [právnická osoba] ve výši 5 204 Kč (rok 2012), na platby dělníkům ([jméno] [anonymizováno]) při budování jízdárny v [obec a číslo] ve výši 25 000 Kč (rok 2013). Žalovaná v průběhu jednání uvedla, že vjezdovou bránu, koňský box, plechový domeček a napáječku žalobce skutečně zaplatil, zároveň ji však chtěl tyto věci bezplatně ponechat, tyto částky investoval v době, kdy uvažovali o tom, že by tam bydleli. Má za to, že jsou to věci, na které mu dávala částku 1 600 000 Kč z prodeje bytu na [anonymizováno] Ani k jedné z plateb nebyla uzavřena smlouva o půjčce. Jako u všech ostatních položek z důvodu jistoty vznesla námitku promlčení. j) Dlužné pachtovné ve výši 36 593 Kč. Dle žalobce mu žalovaná dluží pachtovné za pronájem pozemků v [anonymizováno] v letech 2014 a 2015 dle pachtovní smlouvy ze dne 28.4.2014. Pachtovné činí 9 600 Kč, aktuální kapitalizovaná dlužná částka úroku z prodlení ve výši 0,5% denně činí 27 393 Kč. Dle žalované byla smlouva uzavřena jen za účelem čerpání dotací na pastviny žalobce. Oba účastníci na smlouvu zapomněli, následně si na ni vzpomněla žalovaná a chtěla částku 4 500 Kč započíst oproti nákladům, které ji žalobce dlužil za koně, na což žalobce nepřistoupil. Zápočet navrhla v emailu, dohodnuti o tom nebyli. Z dotací získala částku 19 000 Kč na celé pozemky, kterou žalobci poskytla formou dodání senáže. k) Úhrada energií ve výši 15 010 Kč. Dle žalobce půjčil žalované na úhradu energií za nemovitost ve výlučném vlastnictví žalované za rok 2012 celkově 27 783 Kč, přičemž požadoval vrácení 15 010 Kč, zbylou část vnímá jako svůj podíl na nákladech společné domácnosti, kterou v předmětné době se žalovanou a dcerou obýval. Dle žalované vedli v té době účastníci společnou domácnost a energie společně spotřebovávali. l) Dluh z dlužného úpisu ve výši 25 000 Kč. Dle žalobce žalovaná dne 12. 9. 2014 převzala v hotovosti částku 25 000 Kč, kterou se zavázala vrátit do 15. 3. 2015, což však dosud neučinila. Žalovaná nesporovala, že si od žalobce půjčila částku 25 000 Kč, na tento závazek žalobci uhradila v hotovosti 6 000 Kč v prosinci 2014 a dále částku 8 000 Kč převodem dne 30. 12. 2014.

4. Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu částečně zpět, a to pokud jde o částky 15 010 Kč za úhradu energií (žalováno viz výše pod písm. k )), 10 000 Kč za úhradu sedla na koně (pod písm. i), 9 201 Kč za drobné nákupy Stavebniny Smetana (pod písm. i), 3 274 Kč za drobné nákupy Stavebniny Kabát (pod písm. i), 2 909 Kč částečně za materiál Stavebniny Bauhaus [obec] (pod písm. i), 4 000 Kč z požadavku na vyrovnání platby za vozidlo VW Touareg (pod písm. d) a 26 671 Kč (z požadavku žalovaného pod písm. g), vše spolu s příslušnými úroky z prodlení, proto v tomto rozsahu soud řízení dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“), zastavil (výrok I).

5. Žalovaná v průběhu řízení uplatnila vzájemný nárok na zaplacení 234 135 Kč představující nezaplacené částky za ustájení koní žalobce, veterinární péči a dalších výdaje za klisny [anonymizována dvě slova] a [příjmení] [příjmení], které žalobce zanechal po svém odstěhování v péči žalované s tím, že je odveze do svého nového bydliště, což následně opakovaně odmítal. Žalovaná je jedinou společnicí a jednatelkou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [IČO], jedním z předmětů podnikání je chov domácích zvířat a poskytování souvisejících služeb. Žalovaná se v rámci svého podnikání specializuje na chov koní a poskytuje i službu ustájení koní, kteří nejsou v jejím vlastnictví. Pokud žalobce ponechal své dvě klisny v péči žalované, která se o ně po dobu několika let starala, vzniklo žalobci bezdůvodné obohacení v částce, která by jí náležela, kdyby je měl u žalované řádně ustájeny v rozsahu služeb, jež žalovaná prostřednictvím své [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] poskytuje a klisnám žalobce do března 2018 poskytovala. Tím, že se o obě klisny starala a poskytovala jim péči v plném rozsahu, nemohla přijmout z kapacitních důvodů k ustájení jiné dva koně. Žalovaná vede pohledávku za žalobcem v účetnictví [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], průběžně mu fakturovala částky, které dosáhly celkové výše 234 135 Kč O zaplacení byl žalobce upomínán, žádnou fakturu však neuhradil.

6. Žalobce s nárokem ze vzájemného návrhu nesouhlasil, předmětné faktury i jejich jednotlivé položky opakovaně rozporoval a reklamoval ústně i v e-mailové komunikaci. Žalovaná dosud neobjasnila oprávněnost svých požadavků ani nedoložila průkazné poskytnutí jednotlivých účtovaných položek právě jeho koním. Kontrolní návštěvy u jeho klisen a hříbat žalobci neumožnila ani na písemnou žádost, namítl nedostatek aktivní legitimace, jakož i skutečnost, že tuto obranu uplatnila již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

7. Soud se nejprve zabýval žalobou o zaplacení 3 415 216,85 Kč s příslušenstvím (částka po připuštěné změně žaloby).

8. Mezi účastníky mj. nebylo sporu o tom, že žili v partnerském vztahu od června 2006 a že v průběhu jejich vztahu min. v letech 2007 - 2012 poskytl žalobce žalované finanční prostředky, které investovala do svého výlučného majetku. Dále, že v souvislosti s těmito platbami žalovaná uhradila žalobci po dohodě s ním polovinu částky získanou z prodeje jejího bytu na [anonymizováno], a to ve výši 1 600 000 Kč.

9. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti: - k žalobnímu bodu a) splátky hypotéky u [právnická osoba] Účastníci uzavřeli dne 20. 10. 2011 úvěrovou smlouvu, jejímž účelem bylo refinancování samostatných úvěrů účastníků (viz úvěrová smlouva [číslo] ze dne 20.10.2011). Žalobce hradil splátky výše uvedené společné hypotéky (nesporná tvrzení účastníků). Účastníci se dne 7. 10. 2014 dohodli na tom, že žalovaná uhradí žalobci částku 1 355 627,92 Kč představující její neuhrazený úvěr (viz dohoda o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady ze dne 7. 10. 2014 včetně dodatku [číslo] [číslo]), přičemž tuto částku vzniklou z titulu vzájemného vypořádání společného hypotečního úvěru žalobci také uhradila (viz potvrzení o úhradě dluhu a zrušení zástavního práva ze dne 3.8.2015). Na splátkách společného hypotečního úvěru hradil žalobce splátky od 20. 11. 2011 do 20. 10. 2014 (viz orientačí plán splátek hypotečního úvěru na období od 20. 12. 2011 do 20. 10. 2014), přičemž konkrétně na splátkách uhradil mj. dne 18. 7. 2014 částku 17 478,24 Kč, dne 20. 8. 2014 částku 17 628,24 Kč a dne 19. 9. 2014 částku 17 478,24 Kč (viz úvěrové výpisy z [příjmení] [příjmení]). Dle žalobce vnímal splátky hypotéky, které hradil za žalovanou, jako součást výživného na nezletilou dceru, úhradu nákladů na její bydlení (protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Výživné na nezletilou bylo žalobci stanoveno od [datum] (rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). -) k žalobnímu bodu b) půjčka na koně [anonymizováno] Žalobce je zapsán jako vlastník klisny [anonymizováno] v průkazu původu koně, kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě klisny [anonymizováno] a hříběte [anonymizována dvě slova] byla uzavřena dne 28. 9. 2010, kupní cena činila 10 000 liber. Žalobce uhradil dne 1. 9. 2010 za rentgeny částku 600 liber. Proběhlo veterinární vyšetření, za které byla vyúčtována částka 88,13 liber. Pojištění bylo vyúčtováno na částku 192,68 euro (nesporná tvrzení účastníků). Žalobce za transport koní uhradil 1 750 eur a 500 eur dne 12. 10. 2010, resp. 14. 10. 2010 (doklady o zaplacení uvedených částek, spolu s výpisy z účtu žalobce). -) k žalobnímu bodu c) půjčka na ošetření koně [anonymizováno] Na klinice v [anonymizováno] proběhlo ošetření koně [anonymizováno], za což byla dne 3. 4. 2012 vystavena faktura na částku 2 690,43 eur (nesporná tvrzení účastníků). Žalobce uhradil částku 2 700 eur s poznámkou„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“ dne 11. 5. 2012 (výpis z účtu žalobce). [anonymizováno]. [příjmení] žalobci uvedla, že ošetření koně řeší s pojišťovnou, vypadá to, že pojišťovna zaplatí celou fakturu z [anonymizováno], v tom případě by poslala celou částku na účet (email ze dne 17. 4. 2012). -) k žalobnímu bodu d) vozidlo zn. VW Touareg Účastníci se dne 12. 8. 2015 dohodli na vypořádání vozidla s tím, že žalobce byl faktickým investorem jeho koupě v roce 2011, přičemž v rámci vypořádání nechává žalované vozidlo za částku 300 000 Kč. Dne 13. 8. 2015 byla žalobci předána částka 70 000 Kč, dne 11. 9. 2015 částka 100 000 Kč (viz dohoda ze dne 12. 8. 2015). Účastníci řešili cenu za opravu brzd vozidla, která stála 16 000 Kč, žalovaný nabídl slevu z vypořádání ve výši 4 000 Kč (emailová komunikace ze dne 5. a 10. 9. 2015). -) k žalobnímu bodu e) - koňský přepravník [příjmení] [příjmení] Uvedený přepravník byl dne 25. 1. 2012 registrován na [právnická osoba], spol. s r. o. (viz osvědčení o registraci vozidla - nákladní přívěs pro přepravu živých zvířat). Jednání o koupi zprostředkovával žalobce, samotná kupní smlouva byla uzavřená [právnická osoba], spol. s r. o., kupní cena byla uhrazena v hotovosti (nesporná tvrzení účastníků). Peníze poskytl žalované její blízký přítel p. [příjmení] (výpověď svědka [příjmení], email ze dne 28. 1. 2020). -) k žalobnímu bodu f) - servis vozidla zn. VW Passat Vozidlo VW Passat [registrační značka] bylo registrováno na [právnická osoba], spol. s r. o. dne 23. 7. 2001 (viz technický průkaz k vozidlu [registrační značka]). Dne 20. 1. 2014 zaplatil žalobce v hotovosti 6 200 Kč za opravu uvedeného vozidla, což stvrdil svým podpisem. Zákazníkem opravy byla [právnická osoba], spol. s r. o. (viz zakázkový list [číslo] ze dne 20. 1. 2014). -) k žalobnímu bodu g) – půjčky z účtu žalobce u [anonymizováno] č. [bankovní účet] Žalobce provedl transakce s poznámkou„ [celé jméno žalované], převod“ v období od 23. 5. 2011 do 21. 12. 2011 v celkové výši 9 715 EUR. -) k žalobnímu bodu h) – Půjčky z irských účtů žalobce [příjmení] [jméno] [číslo] 085 EUR a IRL AIB [číslo] 242 EUR Žalobce provedl řadu transakcí„ Transfer Inet. [celé jméno žalované]“ v období od 10. 10. 2008 do 6. 9. 2011 v celkové výši 119 172,74 EUR z účtu IRL AIB [číslo] 085 EUR a v období od 9. 4. 2009 do 14. 11. 2011 v celkové výši 12 920 EUR z účtu IRL AIB [číslo] 242 EUR (přehled transakcí z č. účtu AIB [číslo] a č. účtu IRL AIB [číslo] a jednotlivé výpisy z účtu k uvedeným transakcím). Mj. také 2 000 Eur, které požaduje žalobou vrátit, a k nimž žalované napsal:„ jinak jsem ti poslal 2000 éček na další budování a přežití tebe i medvíděte“ (email ze dne 13. 5. 2010). -) k žalobnímu bodu i) půjčku na dostavbu domu [adresa] v [obec] <b>– vjezdová bránu na dálkové ovládání v ceně 69 522 Kč, koňský box pro dva koně v ceně 66 500 Kč, nezámrzná napáječka Lakcho v ceně 13 385 Kč</b> Žalovaná nesporovala, že tyto položky pořídil žalobce (nesporná tvrzení účastníků). <b>– materiál na ohrady a brány + skokový materiál</b> Žalobce objednal dne 2. 5. 2012 materiál za 91 917 Kč s dodací adresou [celé jméno žalované], [obec a číslo] od dodavatele Lesoservis [příjmení] [příjmení] (objednávka [číslo] 2012, email ze dne 4. 5. 2012), na což uhradil zálohu ve výši 30 000 Kč (daňový doklad č. 2012, email ze dne 3. 5. 2012, výpis z účtu [číslo] ze dne 7. 5. 2012, výpis z účtu [anonymizováno] vedený na jméno žalobce na částku 2 776 Kč). Dne 18. 5. 2012 byla uhrazena zbývající částka 61 917 Kč (faktura č. 2012 ze dne 18. 5. 2012 a e-mail ze dne 11. 3. 2020 a 18. 5. 2012). <b>– rostliny do zahradních svahů</b> Žalobce koupil a uhradil dne 4. 6. 2012 rostliny v celkové výši 2 776 Kč (paragon [číslo] daňový doklad [číslo] oba ze dne 4. 6. 2012). <b>– dílna a sedlovna</b> Žalobci byl dne 8. 9. 2012 vystaven doklad na částku 2 206,94 Kč za OSB desky a dne 25. 04. 2013 za řezivo na částku 653,40 Kč, obojí od p. [příjmení], s nímž žalobce domlouval cenu trámů na stavbu (účtenky za hotové ze dne 8. 9. 2012 a 25. 04. 2013, email ze dne 21. 6. 2012). Dále byly žalobci vystaveny doklady za úhradu oken ze dne 28. 8. 2012 ve výši 8 400 Kč (paragon ze dne 28. 08. 2012), ze dne 31. 8. 2012 ve výši 3 200 Kč (účtenka za hotové ze dne 31. 08. 2012), přičemž žalobce objednal dne 28. 8. 2012 celkem 4 okna za 11 600 Kč (dokument [právnická osoba] bazar Harfa/ [právnická osoba]). Žalobce uhradil dne 27. 8. 2012 částku 10 092 Kč za plastové vstupní dveře (doklad - účtenka na plastové vstupní dveře za částku 10 092 Kč). Žalobce uhradil dne 3. 5. 2013 částku 9 594 Kč s poznámkou MSP- – drevoim (výpis z účtu). <b>– oprava studny a vodárny</b> Žalobce nakoupil dne 7. 9. 2012 materiál u společnosti [právnická osoba] za 5 972 Kč (faktura [číslo]) a u [právnická osoba] k. s. materiál za 206,67 Kč dne 7. 9. 2012 (pokladní účtenka ze dne 7. 09. 2012). <b>– šatní vestavěná skříň na zakázku – dodavatel Woodface</b> Žalobce dne 6. 4. 2011 uhradil částku 23 000 Kč na protiúčet [právnická osoba] (výpis z účtu). <b>– drobné nákupy Stavebniny [příjmení]</b> Žalobce ve dnech od 30. 7. 2012 do 4. 10. 2012 nakoupil v uvedených stavebninách materiál v celkové výši 9 201 Kč, následně vzal žalobu v tomto rozsahu zpět. <b>– drobné nákupy Stavebniny [příjmení]</b> Žalobce ve dnech od 8. 10. 2012 do 11. 10. 2012 nakoupil v uvedených stavebninách materiál v celkové výši 3 274 Kč, následně vzal žalobu v tomto rozsahu zpět. <b>– drobné nákupy Stavebniny Bauhas [obec]</b> Žalobce ve dnech od 27. 8. 2012 do 12. 9. 2012 nakoupil v uvedených stavebninách materiál v celkové výši 4 891 Kč (paragony ze dne 27. 08. 2012; 28. 08. 2012; 11. 09. 2012; 12. 09. 2012; 10. 09. 2012, výpis z účtu žalobce z 12. 9. 2012), přičemž co do výše 2 909 Kč (nákupy ze dne 27. 08. 2012; 28. 08. 2012; 11. 09. 2012; 12. 09. 2012) vzal žalobu částečně zpět. <b>– nábytek IKEA</b> Žalobce zakoupil 2 komody IKEA v průběhu roku 2013 v době, kdy bydlel v [obec] (nesporné tvrzení účastníků). <b>– dokumentace projekt dílny a sedlovny</b> Žalobce uhradil částku 2 000 Kč na účet Ing. Arg. [jméno] [příjmení] (výpisu z účtu u [anonymizováno] ze dne 4. 3. 2011 na částku 2 000 Kč, - emaily z 12. 11. 2010). <b>– fasáda [obec]</b> Žalobce uhradil materiál na zateplení fasády v [obec] (nesporné tvrzení účastníků). <b>– betonování obrubníků</b> Dne 19. 8. 2014 byla v hotovosti uhrazena částka 3 220 Kč za materiál a dopravu (12 – 15 km) [právnická osoba] [obec] n. S., [obec] (příjemka za hotové [číslo] na částku 3 220 Kč). <b>– nájem pozemků v [obec] za rok 2012</b> Z účtu žalobce byla v dubnu 2012 uhrazena 2x částka 6 000 Kč s poznámkou nájem – bart; nájem – chval (viz mimořádný výpis z účtu [číslo]). Pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] náleží spoluvlastnicím [příjmení] a [příjmení] (viz výpis z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] pro katastrální území Malešín), byly pronajímány pro ustájení koní (nesporná tvrzení účastníků). <b>– potřeby pro koně</b> [příjmení] [příjmení] spol. s. r. o. byla vystavena dne 3. 12. 2013 faktura na částku 9 305 Kč, kterou téhož dne žalobce uhradil (faktura [číslo] ze dne 3. 12. 2013 společně s výpisem z účtu [anonymizováno] vedeného na jméno žalobce). Žalobce dne 31. 3. 2012 uhradil částku 5 204 Kč [právnická osoba] spol. s. r. o. (výpis z účtu u [anonymizováno] vedeného na jméno žalobce, platba ze dne 3. 4. 2012). <b>– dělníci: [jméno] [příjmení]</b> Žalované byla vyúčtována částka 25 000 Kč za opravu jízdárny, která byla v hotovosti dne 6. 9. 2013 uhrazena, přičemž na faktuře je podepsán žalobce (faktura daňového dokladu [číslo] 2013; příjmový pokladní doklad 1/ 2013; emaily ze dne 25. listopadu 2013). -) k žalobnímu bodu j) - dlužné pachtovné Účastníci uzavřeli dne 28. 4. 2014 smlouvu o zemědělském pachtu, v níž se žalovaná zavázala hradit za užívání pozemků 4 600 Kč ročně, a to vždy nejpozději do každého 20. prosince v kalendářním roce, za který se pachtovné platí. Při prodlení s placením je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení (viz smlouva o zemědělském pachtu ze dne 28. 4. 2014). Žalobce uvedenou smlouvu vypověděl pro neuhrazení pachtovného za rok 2014 a 2015 a požadoval po žalované taktéž zaplacení smluvní pokuty (viz okamžitá výpověď smlouvy o zemědělském pachtu ze dne 5. 5. 2016 spolu s podacím lístkem). Žalovaná výpověď neakceptovala, majíc za to, že pachtovné bylo uhrazeno formou úhrady senáže na krmení pro koně žalobce a započtením oproti krmení a veterinární péči pro žalobcovy koně ustájené u žalované (viz emailová komunikace z 7.5.2016, 9. 5. 2016), což žalobce rozporoval (viz přípis nazvaný finální vyjádření k výpovědi smlouvy o zemědělském pachtu ze dne 28. 4. 2014). Žalovaná navrhla, aby se dluh za pozemky pokrátil s dluhem žalobcem, připomněla žalobci, že je třeba pacht pozemku zrušit (emailová komunikace ze dne 21. prosince 2015 z 25. ledna 2016). -) k žalobnímu bodu k ) – půjčka na úhradu energií ČEZ ve výši 15 010 Kč Žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět. -) k žalobnímu bodu l) – dlužný úpis Žalovaná od žalobce převzala dne 12. 9. 2014 částku 25 000 Kč, kterou se zavázala vrátit do 15. 3. 2015 (viz potvrzení žalované o přijetí částky 25 000 Kč od žalobce). Žalovaná dne 30. 12. 2014 zaslala žalobci částku 8 000 Kč s poznámkou„ ondra půjčka“ (viz výpis pohybu na účtu žalované). <b>K tvrzení o rámcové půjčce</b> Žalobce investoval do majetku žalované, který vnímal tak, že bude majetkem společným, neměl to smluvně ošetřené (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Účastníci neuzavřeli dohodu o půjčce. Peníze nebyly nikdy rozdělené, neřešilo se, co by se mělo kdy vracet. Žalobce však skutečně poskytl žalované finanční prostředky, které investovala do své nemovitosti, brali to však tak, že budují společnou budoucnost (výslech žalované). Účastníci neuvažovali o konci vztahu, proto nespecifikovali, jak by mělo vrácení peněžních prostředků probíhat, nemluvili o tom; nebyli dohodnuti na tom, jak by vypadalo vypořádání, kdyby k rozchodu došlo po mnoha letech, tak daleko se v diskuzi nedostali, neřešili to, snažili se dívat do budoucna. Poskytnutí finančních prostředků žalované vnímal žalobce jako sázku na společnou budoucnost, jako investici do společných plánů (výslech žalobce). Žalobce označil jako dary žalované mj. v [obec] budování ohrad na pastvinách, napáječek, plotu a ohrad kolem domu, stavění přístřešků a boxu, stavění dílny a sedlovny, budování jízdárny, péči o koně a jejich krmení; některé z mnoha a mnoha financí, které šly směrem k žalované (email ze 14. 11. 2015). Žalobce žalované sdělil, že ji nechá ohrady Lesoservis, koňský box, plechový domeček, zimní napáječku Bouvet, přičemž podmínkou je čestné jednání (email ze dne 13. 11. 2015). <b>Pokud jde o konec vztahu účastníků</b> Žalovaná navrhovala možná řešení bydlení a prodeje nemovitého majetku účastníků, uvažovala i o bydlení v [obec], účastníci se v názorech rozcházeli (email z 18. února 2013 a 20. února 2013). Dne 22. 1. 2014 žalovaná na policii oznámila, že ji žalobce (kterého nazvala přítelem a otcem dcery) předchozího dne napadl, že ve vztahu jsou od počátku problémy, poslední rok však gradují, koncem května 2013 vyvrcholily, věc oznámila na policii. Uvedla, že chce žalobce opustit (úřední záznam o podání vysvětlení z 22. ledna 2014). Žalovaná byla se situací spokojena, žalobce ji připomínal, že je sama na všechny povinnosti, obtíže, nemůže sdílet problémy a radost, zmiňoval otázku dalšího dítěte či pěstounské péče, uzavíral, že dle něj by se situace dala ustát, zařídit dobře pro všechny (emailová komunikace z 26. srpna 2014). Komunikace mezi účastníky zahrnovala toliko domluvu ohledně koní (emailová komunikace ze září, října 2014). Žalobce se snažil najít způsoby, aby rodina nadále fungovala, a to i v zimě 2014. Za žalobcem jezdila žalovaná s dcerou (výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]). Účastníci měli velké spory v průběhu roku 2013, nejen o financích. Žalovaná prodala byt v [obec], aby se s žalobcem vyrovnala, v té době neměla tolik peněz, byla na mateřské dovolené. Žalobce odešel do [obec] za prací, koupil tam statek, chtěl, aby se s ním přestěhovala i žalovaná s dcerou, v té době už ale byly mezi účastníky velké konflikty, žalovaná do [obec] proto neodešla, ale jezdila tam, byli tam její koně, měla obavu, že se jim nedostává dostatečné péče (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Konflikty mezi účastníky byli od té doby, kdy se žalobce vrátil z Irska, v čase gradovaly. Žalovaná do [obec] nešla, vnímala to tak, že už spolu nejsou. Žalovaná prodala byt v [obec] kvůli finančnímu vyrovnání (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Žalobce tlačil na žalovanou, aby za ním odešla do [obec], to nechtěla (výpověď svědka [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení]). Dne 5. 11. 2013 uzavřel žalobce jakožto nájemce smlouvu o nájmu bytu v [obec] [anonymizováno], a to od 5. 11. 2013 s tím, že v bytě bude bydlet také žalované a jejich dcera. Smlouva je podepsána žalobcem (smlouva o nájmu bytu). Nájemní smlouvu vyřizoval toliko žalobce, k dotazu pronajímatelky uvedl, že s ním čas od času bude v bytě partnerka s dcerou, pronajímatelka trvala na tom, aby byly zapsány v nájemní smlouvě (výslech žalobce). Žalobce dne 22. 7. 2014 zrušil dispoziční právo žalované ke svému účtu [číslo] (zrušení dispozičního práva ze dne 22. 07. 2014). Dne 5. 8. 2014 podala žalovaná návrh na úpravu poměrů k nezletilé dceři s tím, že téměř dva roky nežijí ve společné domácnosti, vídají se o víkendech, aby měla dcera kontakt s otcem, výživné žádala od 1. 1. 2014 (rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). <b>Obecné skutečnosti</b> Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 4 596 193,29 Kč výzvou ze dne 6. 2. 2017 (předžalobní výzva), která ji byla doručena dne 9. 2. 2017 (nesporná tvrzení účastníků). <b>Ke vzájemnému návrhu žalované</b> [příjmení] [příjmení] spol.s r. o. účtovala žalobci za ustájení koní za měsíce květen – prosinec 2016 částku 64 000 Kč (daňový doklad č. VF [číslo] ze dne 31. 8. 2016, č. VF [číslo] ze dne 31. 12. 2016), za ustájení koní za měsíce leden – září celkově částku 71 863 Kč (faktura č. VF [číslo] ze dne 8. 2. 2017, č. VF [číslo] ze dne 26. 6. 2017, č. VF [číslo] ze dne 22. 9. 2017), za ustájení koní za měsíce říjen – prosinec 2017 částku 24 001 Kč (VF [číslo] ze dne 29. 12. 2017), za ustájení koní za měsíce říjen, leden únor 2018 částku 16 001 Kč (faktura [číslo] ze dne 21. 2. 2018), za ustájení kon částku 32 000 Kč (doklad [číslo] ze dne 30. 4. 2016), za veterinární a podkovářské náklady na ustájené koně za rok 2016 ve výši 7 260 Kč (doklad č. VF [číslo] ze dne 31. 12. 2016), za odčervení, očkování, strouhání koně za rok 2017 ve výši 7 600 Kč a 2018 ve výši 3 410 Kč (faktura č. VF [číslo] ze dne 10. 10. 2017, [číslo] ze dne 21. 2. 2018).

10. Z ostatních provedených důkazů soud nic pro věc podstatného nezjistil.

11. Další navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť skutkový stav, který měli prokazovat, měl za dostatečně prokázaný.

12. Soud neuvěřil výpovědi žalobce, dle níž měli účastníci uzavřít rámcovou smlouvu o půjčce v říjnu 2008. Dle žalobce se měli domluvit tak, že„ kdybychom se rozešli, tak na ty peníze mám nárok. Nebo kdybych peníze potřeboval, tak že se ke mně neotočí zády.“ Bral to jako„ sázku na společnou budoucnost“. Žalobce nejprve v rámci svých tvrzení uvedl, že se dohodli na tom, že bude žalované posílat peníze, aby mohla vybudovat nemovitost v [obec] (jednání ze dne 9. 11. 2018). Poté uvedl, že finanční prostředky měly plynout do nemovitostí a firmy ve výlučném vlastnictví žalované (vyjádření ze dne 8. 12. 2018), následně zastával stanovisko, že prostředky měly jít do nemovitosti, firmy a rekonstrukce bytu na [anonymizováno] (vyjádření ze dne 26. 9. 2019). Při svém výslechu pak žalobce uvedl, že v rámci dohody byly velké platby, to považuje platby nad 25 000 Kč, což je 1 000 Euro. Následně však v rozporu s tím uvedl, že i menší částky, které šly na stavění, byly v rámci dohody o půjčce, a konečně, že v rámci dohody o půjčce v podstatě byly„ všechny transakce bez odečtení výživného, jako jídla, pohonných hmot apod. Bylo na jeho rozhodnutí ex post, o mnoho let později, co zažaluje.“ Žalobce nedokázal věrohodně a konzistentně uvést, jaká přesně měla být uzavřena dohoda mezi účastníky, co bylo její součástí (zda všechny částky, případně jen„ velké převody“, či transakce určené svým účelem – vše kromě jídla, pohonných hmot nebo převody jdoucí na budování [obec] do podnikání/rekonstrukce bytu na [anonymizováno], nebo zda bylo necháno na vůli žalobci, co bude po rozchodu požadovat), jak mělo vypadat vrácení tvrzených půjček. Nadto ani žalované částky tvrzením žalobce neodpovídají, když byla např. mj. žalována také úhrada za energie v [obec], v níž v té době pobýval či platby na obchodování na burze u [právnická osoba] [anonymizováno] apod.

13. Žalobce si v průběhu celého řízení protiřečil také v otázce ukončení společného soužití se žalovanou, přičemž sám připouštěl, že nebude možné konkrétně určit, kdy přesně skončil jejich vztah, přestože na tento okamžik byla dle žalobce vázána splatnost tvrzených půjček. V žalobě uvedl, že společné hospodaření skončilo až 22. 7. 2014, společnou domácnost netvoří od 1. 7. 2014. Poté zmínil, že fakticky mohlo nejdříve skončit společné soužití dne 8. 8. 2014, kdy [název soudu] vyhověl návrhu na žalované na svěření dcery do péče, a tehdy byla naplněna odkládací podmínka smlouvy o půjčce; přitom až v březnu 2015 – po obdržení informace o těhotenství jiné ženy (současné partnerky) – považoval dle svého tvrzení soužití s žalovanou za ukončené (vyjádření ze dne 8. 12. 2018). Dle jiného tvrzení se vztahy zhoršily až v létě 2015 (výslech žalobce), přičemž ve vnímání žalobce se nemělo nic změnit ani rozhodnutím soudu o výlučné péči žalované o dceru. Sám žalobce uvedl, že k datu 1. 7. 2014, od něhož počítá nejčasněji možnou promlčecí lhůtu, došel opatrovnický soud víceméně dohodou bez dalšího detailního zkoumání rozhodných skutečností veden snahou při zpětném stanovení výživného o zajištění adekvátní finanční podpory pro nezletilou (vyjádření ze dne 8. 12. 2018). Nakonec žalobce uvedl, že jsou pro něj podstatná dvě data, a to že až do 11. 7. 2014 měli platnou nájemní smlouvu v [obec] a 22. 7. 2014 vypověděl dispoziční právo žalované ke všem účtům, kdy se dle něj jedná o objektivní kritéria (protokol ze dne 28. 1. 2019). Z uvedeného je zřejmé, že ani žalobce nedokázal určit, kdy byl ukončen vztah účastníků (tak jako to nedokázala ostatně přesně určit ani žalovaná), přičemž však ukončení společného soužití vázal toliko k okamžikům, které se týkají výlučně jeho jednání (jednostranné vypovězení dispozičního práva, jím uzavřená nájemní smlouva).

14. Se závěrem o absenci uzavření konkrétní rámcové smlouvy koresponduje dle soudu také jednání účastníků, a to způsob vypořádání kupní ceny z prodeje bytu na [anonymizováno] (v tomto směru soud rovněž neuvěřil výpovědi žalobce, dle níž se nejednalo o finální vypořádání). Sám žalobce uvedl, že mu byla polovina kupní ceny z prodeje (kteroužto částku vnímal jako spravedlivou) poskytnuta za jeho investice do majetku žalované, neměl představu, za které konkrétní převody a úhrady je mu vypořádání poskytnuto, účastníci tímto způsobem (konkretizace jednotlivých plateb) ani neuvažovali. Tomu však zcela odpovídá tvrzení žalované, dle něhož se tím účastníci vyrovnali celkově (aniž by bylo nutné vyčíslit a specifikovat konkrétní částky), přičemž tomu odpovídá i následné jednání účastníků, kdy každý investoval získané prostředky do své výlučné nemovitosti. Taktéž tvrzení žalobce, že vnímal všechny investice jako budování zázemí pro svou rodinu, neodpovídá jinému tvrzení o tom, že se (od počátku) jednalo o půjčky s odkládací podmínkou.

15. Dle soudu tedy ani ze samotného tvrzení žalobce neplynulo, že by se od počátku jednalo o smlouvu o půjčce – k takovému závěru absentoval jeden z pojmových znaků půjčky, a to vůle účastníků (při uzavření tvrzené smlouvy, jakož i jednotlivých úhrad) prostředky poskytnout z titulu půjčky a z téhož titulu je vrátit. Právní teorie připomíná, že„ jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran (konsenzus). Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky.“ (viz J., J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kol. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1852). V projednávané věci měli účastníci za to, že budují společnou budoucnost, ani dle svých tvrzení si nesjednali konkrétní práva a povinnosti, sám žalobce v průběhu řízení měnil obsah tvrzené dohody (které transakce se měly vypořádat, za jakých podmínek, v jaké situaci). Případný příslib žalované, že se s žalobcem v případě rozchodu vyrovná, že se – slovy žalobce - k němu„ neotočí zády“, lze bezpochyby vnímat jako závazek morálního charakteru (čemuž odpovídá i výpověď svědka [příjmení], jakož i výpovědi ostatních svědků); přičemž s uvedeným závěrem souzní i následné jednání účastníků (prodej bytu, k němuž měla žalovaná silné citové pouto, aby se s žalobcem vyrovnala) a jejich vzájemná komunikace.

16. Pokud jde o jednotlivé žalované položky - vzhledem k tomu, že podstatné okolnosti pro posouzení následujících položek nastaly před 1. 1. 2014 postupoval soud (není-li dále stanoveno jinak) dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ obč. zák.). <i>17. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.</i> <i>18. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.</i> <i>19. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec první). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec druhý).</i> <i>20. Podle § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.</i> 21. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že: -) Skutková podstata bezdůvodného obohacení podle § 454 obč. zák. je založena na současném splnění dvou podmínek: a) existence právní povinnosti ke konkrétnímu plnění na straně toho, za něhož bylo plněno (tj. povinného subjektu), a b) splnění této povinnosti subjektem, který neměl právní povinnost plnit. Bezdůvodné obohacení v tomto případě nespočívá ve zvětšení majetku povinného subjektu, nýbrž v tom, že se jeho majetkový stav nezmenší v důsledku toho, že jeho dluh byl splněn třetí osobou; tento důsledek nastává v okamžiku, kdy věřitel plnění přijme. Existence právní povinnosti, která může vyplývat ze zákona, ze smlouvy či z jiné právní skutečnosti, je proto nezbytným předpokladem nároku podle citovaného ustanovení (zákon to vyjadřuje slovním spojením„ po právu“), neboť bez ní by takto definovaný prospěch povinné osobě nevznikl. Právní povinnost proto musí existovat k okamžiku, kdy je subjektem, který za jiného plní, plnění poskytnuto. Pokud by totiž bylo poskytnuto plnění v době, kdy právní povinnost toho, za nějž je plněno, z jakéhokoliv důvodu zcela či zčásti již neexistovala (např. zanikla splněním, v důsledku rozvazovací podmínky odpadla, prekludovala se apod.), nelze hovořit o tom, že by plněním za jiného vznikl povinnému prospěch spočívající v nezmenšení jeho majetku. Této právní konstrukci odpovídá i úprava vztahu subjektů odpovědnostního vztahu za bezdůvodné obohacení - ten, kdo poskytl plnění, může náhradu požadovat nikoliv po tom, komu plnil, nýbrž po tom, jemuž jeho plněním bezdůvodné obohacení vzniklo, tedy po tom, za koho plnil (za všechna srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1213/2007 a v něm citovanou judikaturu). -) ve vztahu druha a družky se uplatní obecná ustanovení o promlčení a bezdůvodném obohacení, neboť žádnou speciální úpravu v tomto směru občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) neobsahuje (viz výše citované usnesení Nejvyššího soudu, nebo ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 64/2008 či ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1290/2018 a v něm citovaná judikatura).

22. Promítnuto do poměrů projednávané věci žalobce tvrdil, že za žalovanou plnil řadu jejích finančních závazků, ač k tomu sám neměl povinnost. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal uzavření tvrzené rámcové smlouvy o půjčce (natož tvrzení, že jednotlivá plnění byla poskytnuta na základě takové smlouvy), naopak soud přisvědčil tvrzení žalované o tom, že uvedená smlouva uzavřena nebyla, posoudil soud nároky žalobce jako nároky z bezdůvodného obohacení podle § 454 obč. zák., jde-li o položky bod body b) – c), e) – i). Žalovaná u všech těchto položek vznesla námitku promlčení. Žaloba byla podána dne 21. 6. 2017. Subjektivní promlčecí lhůta (§ 107 odst. 1 obč. zák.), jejíž počátek se v daném případě shodoval s počátkem objektivní promlčecí lhůty (§ 107 odst. 2 obč. zák.), počala běžet dnem následujícím po poskytnutí jednotlivých finančních prostředků: u položky b) nastala nejpozdnější úhrada dne 14. 10. 2010 (transport koně), tj. promlčecí lhůta skončila dne 15. 10. 2012; u položky c) proběhla úhrada za ošetření dne 11. 5. 2012, tj. promlčecí lhůta skončila dne 12. 5. 2014; u položky e) úhrada za koňský přepravník vyplynulo z dokazování, že prostředky neposkytl žalobce, ale p. [příjmení], nicméně také tato úhrada by již byla promlčena (promlčecí doba uplynula v květnu 2013); u položek g) a h) nastala nejpozdější úhrada dne 21. 12. 2011, tj. promlčecí lhůta skončila dne 22. 12. 2013; u položek i) nastaly nejpozdější úhrady (s výjimkou položky betonování obrubníků) v roce 2013 (nákup komod IKEA), tj. promlčecí lhůta skončila nejpozději na konci roku 2015. Vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby bylo již právo žalobce promlčené, nebylo možné jej (pro námitku promlčení vznesenou žalovanou) rozhodnutím soudu přiznat. U položky betonování obrubníků – kdy byla dne 19. 8. 2014 uhrazena částka 3 220 Kč – žalobce, ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. (jednání ze dne 28. 1. 2020), neprokázal, že úhradu provedl ze svých prostředků a že tyto finance a práce byly vynaloženy na majetek žalované, přestože byl poučen o následcích nevyhovění výzvy.

23. Podle § 646 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.

24. Podle § 652 o. z. pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.

25. Soud se zabýval i tím, zda u některých z výše uvedených položek (položka c), dílčí platby pod položkou i)) nedošlo účinností zákona č. 89/2012 Sb., tj. k 1. 1. 2014, ke stavění promlčecí lhůty, neboť na rozdíl od zákona č. 40/1964 Sb., který neobsahoval zvláštní úpravu promlčení ve vztahu druha a družky (a nebyla dovozena ani judikatorně), je taková úprava již v zákoně č. 89/2012 Sb. obsažena.

26. Ze samotného tvrzení účastníků, jakož i z provedeného dokazování je zřejmé, že každý z účastníků vnímal ukončení vztahu jinak (viz bod 13 rozsudku) a že se na okamžiku jeho ukončení neshodnou. Je však také zřejmé, že již v průběhu roku 2013 panovaly mezi účastníky značné konflikty, vztahy byly silně narušeny - došlo k vyrovnání z prodeje bytu žalované na [anonymizováno], k odchodu žalobce do [obec], kde jej žalovaná již nenásledovala, přestože za ním s dcerou ještě nějaký čas dojížděla, aby měl kontakt s dcerou a žalovaná přehled o koních. Taktéž svědci vypověděli, že dle jejich vnímání se účastníci rozešli v roce 2012 či 2013 (výpovědi svědků [příjmení], [anonymizováno], [celé jméno žalované]). S přihlédnutím k těmto konkrétním okolnostem proto dospěl soud k závěru, že nelze v případě účastníků hovořit o tom, že by po 1. 1. 2014 tvořili společnou domácnost ve smyslu § 646 o. z., na kterou je dle právní teorie nahlíženo jako na„ vzájemný vztah fyzických osob, které spolu trvale žijí a zároveň z toho důvodu společně uhrazují náklady na své potřeby“ (k tomu viz Občanský zákoník: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře. ISBN 978-80-7478 -370-8).

27. Položku f) servis vozidla posoudil soud – vzhledem k její úhradě (20. 1. 2014) – podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konkrétně § 629 o. z. Promlčecí lhůta tak uplynula dne 21. 1. 2017. Z provedeného dokazování nadto také vyplynulo, že servis se týkal vozidla ve vlastnictví [právnická osoba], [anonymizována čtyři slova]., přičemž žalobce peněžní prostředky neposkytl žalované, ale uhradil přímo servis vozidla. U této položky by se tedy ani nejednalo o bezdůvodné obohacení žalované, ale přímo [právnická osoba], [anonymizována tři slova] o.

28. Soud proto žalobu v rozsahu výše uvedených položek včetně příslušného úroku z prodlení zamítl.

29. Pokud jde o položku a) splátky hypotéky u [právnická osoba], nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobce hradil splátky společného hypotečního úvěru v období od 20. 11. 2011 do 20. 10. 2014, přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že konkrétně na splátkách uhradil mj. dne 18. 7. 2014 částku 17 478,24 Kč, dne 20. 8. 2014 částku 17 628,24 Kč a dne 19. 9. 2014 částku 17 478,24 Kč. Vzhledem k tomu, že se jednalo o splátku společné hypotéky, nárokuje žalobce podíl žalované odpovídající její hypotéce ve výši 42,176 %. Tento podíl nebyl mezi účastníky sporný.

30. Podle § 511 odst. 3 obč. zák. jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.

31. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

32. Podle § 1867 odst. 2 věta první o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. <i>33. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> 34. S ohledem na to, že žalobce hradil výlučně splátky hypotéky, z níž byli zavázáni oba účastníci společně a nerozdílně, přičemž podíl žalované představoval 42,176 %, měl v tomto rozsahu žalobce vůči žalované právo na náhradu (regres) podle § 511 odst. 3 obč. zák. (přičemž obdobná úprava se prosadila také po 1. 1. 2014 v podobě § 1867 o. z.). Žalovaná vznesla námitku promlčení. Žaloba byla podána dne 21. 6. 2017.

35. Judikatura Nejvyššího soudu (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3603/2015 a v něm citovaná judikatura) je ustálena v závěru, podle něhož: -) v případě regresního nároku nejde o nárok z bezdůvodného obohacení; -) při plnění poskytovaném věřiteli ve splátkách vzniká regresní nárok ohledně každé splátky samostatně a dlužník může od ostatních postupně požadovat náhradu za každou splátku zvlášť.

36. Žalobce hradil splátky v období od 20. 11. 2011 do 20. 10. 2014, přičemž je třeba jednotlivé splátky posuzovat samostatně, a to včetně počátku běhu (obecné tříleté) promlčecí lhůty. Splátky uhrazené do 21. 6. 2014 proto nebylo možno rozhodnutím soud přiznat, neboť žalovaná vznesla námitku promlčení a nárok na náhradu těchto splátek byl ke dni podání žaloby již vskutku promlčen. Splátky uhrazené dne 18. 7. 2014 (17 478,24 Kč), 20. 8. 2014 (17 628,24 Kč) a 19. 9. 2014 (17 478,24 Kč) však promlčeny nebyly a v rozsahu podílu žalované (42,176 %) proto soud tento regresní nárok žalobci přiznal (celkově tedy 52 584,72 Kč, z čehož podíl žalované činil 22 178 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě uvedeného peněžitého plnění prokazatelně výzvou ze dne 6. 2. 2017, doručenou žalované dne 9. 2. 2017, byla žalovaná ode dne následujícího v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.) a žalobci tak náleží také zákonný úrok z prodlení z uvedené částky dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl, přičemž zbývající část nároku zamítl.

37. Pokud jde o položku d) vozidlo zn. VW Touareg, účastníci se dne 12. 8. 2015 dohodli na vypořádání vozidla tak, že žalovaná žalobci uhradí částku 300 000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na tuto částku žalovaná uhradila 170 000 Kč. Žalovaný vzal v části 4 000 Kč žalobu zpět. K úhradě tak zbývala částka 126 000 Kč. Vzhledem k datu uzavření dohody postupoval soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. <i>38. Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.</i> 39. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

40. Z písemné dohody mezi účastníky je zřejmé, že se žalovaná zavázala v rámci vypořádání kupní ceny vozidla uhradit žalobci peněžní prostředky, tyto však v celé výši dosud neuhradila. Soud proto žalobě v tomto rozsahu (částce 126 000 Kč) vyhověl. Účastníci si nesjednali dobu splatnosti dluhu, v září 2015 probíhala komunikace mezi účastníky, kdy byla diskutována otázka opravy brzd a její případné náhrady, žalobce vyzval žalovanou k plnění zbývající části dluhu předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2017, doručenou žalované dne 9. 2. 2017, ode dne následujícího proto žalovaná byla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.) a žalobci tak náleží zákonný úrok z prodlení z uvedené částky dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl, zbývající část požadovaného úroku z prodlení zamítl.

41. Pokud jde o položku j) dlužné pachtovné, účastníci uzavřeli dne 28. 4. 2014 pachtovní smlouvu. Vzhledem k datu uzavření smlouvy postupoval soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. <i>42. Podle § 2332 o. z. pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci.</i> 43. Žalovaná neuhradila dohodnuté pachtovné (4 600 Kč), které se zavázala uhradit vždy do 20. prosince každého roku, přičemž v případě prodlení byla povinna zaplatit také smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Žalobce danou smlouvu vypověděl pro neuhrazení pachtovného dne 5. 5. 2016. Žalovaná uvedla, že se s žalobcem chtěla dohodnout na započítání pachtovného oproti jiným částkám, které ji naopak dlužil žalobce, k dohodě však nedošlo a nárok na úhradu pachtovného započten nebyl.

44. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila své povinnosti z pachtovní smlouvy (neuhradila pachtovné) a k zániku nároku na úhradu pachtovného nedošlo ani následně, přičemž žalovaná neprokázala dohodu o úhradě pachtovného formou poskytnutí senáže, má žalobce nárok na zaplacení částky 4 600 Kč za rok 2014 a téže částky za rok 2015. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou uvedených částek, náleží žalobci taktéž smluvní pokuta, kterou vyčíslil ke dni zaslání předžalobní výzvy (6. 2. 2017) na částku 27 393 Kč a která odpovídá smluvní pokutě za období od 21. 12. 2014 do 6. 2. 2017 ve výši 0,5 % denně z částky 4 600 Kč a za období od 21. 12. 2015 do 6. 2. 2017 ve výši 0,5 % denně z částky 4 600 Kč. Tím, že se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.) náleží žalobci též zákonný úrok z prodlení z nárokované částky dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to od doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení (21. 12. 2014, resp. 21. 12. 2015). V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl, zbývající část požadovaného úroku z prodlení zamítl.

45. Pokud jde o položku l) dlužný úpis, žalovaná se dne 12. 9. 2014 zavázala k vrácení částky 25 000 Kč, kterou převzala v hotovosti od žalobce, a to do 15. 3. 2015. Žalovaná prokázala, že na daný dluh zaplatila žalobci dne 30. 12. 2014 částku 8 000 Kč; přes poučení soudem neprokázala zaplacení dalších částek. Vzhledem k tomu, že podstatné okolnosti nastaly po 1. 1. 2014, postupoval soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

46. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

47. Z písemného prohlášení žalované je patrné, že se zavázala k úhradě svého dluhu vůči žalobci, a to do 15. 3. 2015, žalovaná prokázala pouze částečné plnění uvedeného dluhu, proto ve zbývajícím rozsahu – částce 17 000 Kč – soud žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.) náleží žalobci též zákonný úrok z prodlení z nárokované částky dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to od doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení (tj. od 16. 3. 2015), ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

48. Pokud jde o vzájemný návrh žalobkyně na zaplacení 234 135 Kč s příslušenstvím, soud jej zamítl pro nedostatek aktivní legitimace. Žalovaná nárokovala částky na základě vystavených faktur, ty však vystavovala [právnická osoba] [anonymizována tři slova], jejímž předmětem podnikání jsou právě služby, jež byly žalobci poskytovány a účtovány.

49. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla, pokud jde o žalobu, ve věci převážně úspěšná, přiznal jí soud nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla konkrétně úspěšná v rozsahu 94 %, žalovaný v rozsahu 6 % (soud zamítl žalobu v rozsahu částky 3 133 380,01 Kč a zastavil řízení v rozsahu částky 80 065,75 Kč, přičemž žalobce procesně zavinil, že řízení muselo být zastaveno - § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Soud proto přiznal žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 88 % Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z původní tarifní hodnoty ve výši 3 409 906 Kč sestávající z částky 21 940 Kč za každý z 12 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření ze dne 12. 1. 2018, ze dne 2. 11. 2018, ze dne 4. 1. 2019, účast u jednání ve dnech 1. 6. 2018, 9. 11. 2018, 25. 1. 2019, 13. 8. 2019 přesahující dvě hodiny, 15. 10. 2019, 28. 1. 2020 přesahující dvě hodiny), tj, z částky 263 280 Kč, a z tarifní hodnoty ve výši 3 415 216 Kč sestávající z částky 21 980 Kč za každý z 8 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast u jednání ve dnech 26. 5. 2020, 11. 9. 2020 přesahující čtyři hodiny, 1. 12. 2020 přesahující dvě hodiny, 12. 2. 2021 přesahující dvě hodiny), tj, částky 175 840 Kč, včetně 20 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. částky 6 000 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši 93 475 Kč. Celkově tedy částka 538 595 Kč, což v rozsahu 88 % činí 473 964 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok V).

50. Žalobce byl naopak plně úspěšný v řízení o vzájemném návrhu na zaplacení částky 234 135 Kč, přičemž projednává-li soud ve společném řízení více sporů, považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá z těchto věcí za samostatnou. U každé věci je třeba posoudit míru úspěchu a neúspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že žalobce byl, pokud jde o tento nárok, plně úspěšný, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení sestávající z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 234 135 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a učiněných v souvislosti se vzájemným návrhem (vyjádření ze dne 8. 12. 2018, účast u jednání dne 25. 1. 2019, 26. 5. 2020), tj. ve výši 27 780 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši 900 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši 6 021 Kč Celkově tedy částka 34 703 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok VI).