34 C 256/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 70 308Kč s příslušenstvím ,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , zamítá.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 83,56 % ročně z částky 49 539,75Kč od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 15 % ročně z částky 49 539,75 od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Na odůvodnění podané žaloby uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě dne , datum, poskytla žalované částku , částka, , žalovaná pak měla tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 83,56 % ročně v 48 měsíčních splátkách po , částka, . Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala schopnost žalované uvedený úvěr splatit, a to tak, že si vyžádala doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalované a dále si tuto schopnost ověřila v rejstřících SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že za uvedených podmínek je žalovaná schopna částku splatit. Žalovaná však uhradila pouze tři splátky. Za každou ze splátek, s níž byla žalovaná v prodlení před zesplatněním, pak žalobkyni náleželo právo na smluvní pokutu ve výši , částka, . Žalobkyni vzniklo právo na tuto smluvní pokutu v případě dvou splátek, tedy , částka, . Dále žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši , částka, za každou ze splátek, která byla uhrazena více než 15 dnů po splatnosti, celkem tedy , částka, . Tyto náklady přitom odpovídají reálným nákladům žalobkyně spojeným s vymáháním pohledávek. Úvěr byl zesplatněn automaticky ke dni , datum, v souladu se smluvním ujednáním, neboť žalovaná byla v prodlení s jednou ze splátek, a to se splátkou splatnou dne , datum, , o déle než 65 dnů; před zesplatněním však byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou splátku uhradila. Tímto okamžikem vznikla nová jistina ve výši , částka, , která se skládala z původní nesplacené jistiny a nezaplaceného smluvního úroku. Od tohoto okamžiku pak žalobkyni náleželo právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny do zaplacení. I po zesplatnění úvěru pak žalobkyni v souladu se smlouvou náleží smluvní úrok, který žalobkyně požaduje ve výši 83,56 %, a to pouze z částky, která odpovídá původní nesplacené jistině. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení nové jistiny ve výši , částka, (skládající se z původní jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku přirostlého k jistině ve výši , částka, ), a to se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty ve výši , částka, , náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, (0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, ), smluvního úroku ve výši 83,56 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a neuhrazené pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši , částka, .

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalovaná je občankou Bulharska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) - úpravu obsaženou jednak v nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Bulharskem není žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku pojistné smlouvy uzavřena, a dospěl k závěru, že podle čl. 14 bodu 1. nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 ve spojení s všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění vozidel je rozhodným právem právní řád České republiky.

4. Z výpisu žalobkyně ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů na finančním trhu soud zjistil, že žalobkyně byla v den uzavření dohody oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

5. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o uzavření dohody o poskytnutí částky , částka, . Žalovaná pak měla tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 83,56 % v 48 měsíčních splátkách po , částka, . Celkem měla tedy žalovaná vrátit částku , částka, . Bankovní spojení určila žalovaná na účet číslo , č. účtu, . Pro případ, že by žalovaná nehradila splátky tak, jak bylo smluveno, byla žalobkyně oprávněna požadovat částku , částka, jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalované v případě, že uhradila některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně může požadovat částku , částka, za každou splátku, kterou žalovaná uhradí více než 30 dnů po splatnosti (článek 6 smlouvy). Pokud by žalovaná některou ze splátek zaplatila déle než 65 dnů po splatnosti, byla žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazené celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovanou upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla jí alespoň 30 dnů na její zaplacení (článek 6.3 smlouvy). Dnem, kdy by žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaná by pak byla povinna žalobkyni platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení (článek 6.5 smlouvy). Dále pak měla žalovaná platit žalobkyni úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měla žalovaná žalobkyni platit úrok ve výši 83,56 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní (článek 2.2 smlouvy). Shodná dílčí skutková zjištění pak soud učinil z předsmluvního formuláře ze dne , datum, a dodatku.

6. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, vyplynulo, že žalovaná se přihlásila do skupinového pojištění schopnosti úvěr splácet. Zavázala se dále ke splácení pojistného , částka, měsíčně spolu s běžnými splátkami úvěru. Stejná skutková zjištění soud učinil z přihlášky do skupinového pojištění.

7. Z dokumentu „Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. , hodnota, “ ze dne , datum, včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně na návrh dohody přistoupila a oznámila to žalované.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, žalované poskytla částku , částka, .

9. Z dokumentu nazvaného „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši , částka, . Výdaje žalované byly určeny na částku , částka, (, částka, životní minimum žalované, , částka, náklady na bydlení). Podle výpočtu ve formuláři měla žalovaná každý měsíc volné zdroje. Žalovaná uvedla, že bydlí „u rodičů“ (ne vlastní, nájem, jiné, státní či družstevní bydlení), bez manžela nebo partnera. Inkaso nebylo vyžadováno. Žalovaná uvedla, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech nebo výdajích.

10. Z výpisu z účtu č. , hodnota, vedeného , právnická osoba, ., soud zjistil, že , datum, byla částka , částka, vyplacena na účet žalované, dne , datum, byla vyplacena částka , částka, , dne , datum, byla vyplacena částka , částka, a dne , datum, byla vyplacena částka , částka, od plátce , právnická osoba, .

11. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaná v tomto registru ke dni , datum, neměla hodnocení.

12. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že ke dni , datum, neměla žalovaná skóre, ale měla příznak s kódem 14, což odpovídá tomu, že klient je v registru nový nebo má rozpracované žádosti.

13. Z karty klienta , Jméno zainteresované osoby 0/0, ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná zaplatila první tři sjednané splátky.

14. Z výzvy k zaplacení zaslané dne , datum, žalované soud zjistil, že uvedeného dne byla žalovaná upozorněna na to, že žalobkyně neobdržela splátku č. , hodnota, a č. , hodnota, a že pokud nebude žalobkyni uhrazena a žalovaná uvedenou částku nezaplatí do 65 dnů ode dne, kdy ji dle smlouvy zaplatit měla, bude žalobkyně požadovat okamžité uhrazení dlužné částky. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, pak soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna na neuhrazení tří splátek a na důsledky nezaplacení obdobně jako v první výzvě.

15. Z oznámení zaslaného dne , datum, žalované soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila, že požaduje zaplacení celé dlužné částky, a totiž nevrácené části poskytnuté částky (jistiny) ve výši , částka, , nesplacené části úroku ve výši , částka, , neuhrazené smluvní pokuty ve výši , částka, , náhrady nákladů vzniklých s prodlením ve výši , částka, a úhrady za pojištění klienta splácet úvěr , částka, .

16. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu vůči žalobkyni.

17. Z dokladu totožnosti soud zjistil, že žalovaná prokázala svou totožnost žalobkyni, a to předložením průkazu o povolení k trvalému pobytu občana , právnická osoba, .

18. Z technického popisu a z dokumentu označeného jako „Prohlášení klientů“ soud nezjistil žádnou skutečnost relevantní k vytvoření závěru o skutkovém stavu věci.

19. Na základě těchto důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí částky , částka, . Žalobkyně pro zjištění, zda by žalovaná byla schopna tuto částku vrátit spolu s jí požadovanými úroky, si od žalované vyžádala výpisy z účtů, z nichž vyplynulo, že žalovaná pravidelný měsíční přijem cca , částka, . Žalobkyně dále odečetla částku životního minima žalované a nákladů na bydlení (jejichž zdroj z přiloženého dokumentu není zřejmý). Žalobkyně po žalované nepožadovala potvrzení o výši jejích výdajů na bydlení (či jiného prokázání výdajů). Dále si žalobkyně vyžádala informace o žalované z registru SOLUS, v němž nebyla žalovaná vedena, a z registru NRKI, dle kterého nebyla žalovaná hodnocena, neboť byla v systému příliš nová či měla rozpracované žádosti. Na základě těchto informací žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit a uzavřela s ní dohodu. Na jejím základě žalované dne , datum, poskytla částku , částka, . Žalovaná pak měla tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 83,56 % v 48 měsíčních splátkách po , částka, . Celkem měla tedy žalovaná vrátit částku , částka, . Pro případ, že by žalovaná nehradila splátky tak, jak bylo smluveno, byla žalobkyně oprávněna požadovat částku , částka, jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalované v případě, že by uhradila některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále mohla požadovat částku , částka, za každou splátku, kterou žalovaná uhradí více než 30 dnů po splatnosti. Pokud by žalovaná některou ze splátek zaplatila později než 65 dnů po splatnosti, byla žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazení celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovanou upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla mu alespoň 30 dnů na její zaplacení. Dnem, kdy by žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaná byla dle uzavřené dohody povinna žalobkyni platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení. Dále pak měla žalovaná platit žalobkyni úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měla žalovaná žalobkyni platit úrok ve výši 83,56 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní. Žalovaná však žalobkyni uhradila pouze tři splátky, na což byla žalobkyní opakovaně upozorňována. Žalovaná však i přesto dlužné splátky neuhradila, a tak žalobkyně požadovala ke dni , datum, okamžité vrácení celé dlužné částky, včetně splátek, které měla žalovaná uhradit v budoucnu. Žalovaná však ani po tomto datu z dlužné částky nic neuhradila.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

26. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

27. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne , datum, ). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovanou. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit , podezřelý výraz, činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalované v trestněprávní rovině.

28. V projednávané věci prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalované následujícím způsobem: Žalobkyně od výše příjmu žalované (která byla podložena výpisy z účtu žalované) odečetla částku životního minimum za žalovanou a náklady na bydlení ve výši , částka, (přičemž není zřejmé, z jakého zdroje žalobkyně tuto částku získala, nevyžádala si žádné potvrzení) a žádnou rezervu. Dále si žalobkyně vyžádala o žalovaném informace z registrů SOLUS a NRKI. Ani z jednoho registru se o žalované nedozvěděla další informace, nebyly podklady k jejímu hodnocení. Na základě těchto údajů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované v souladu se zákonnými požadavky, resp. že ze zjištěných informací nevyvodila správné závěry.

29. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že žalobkyně byla povinna informace poskytnuté žalovanou ověřovat. Žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů žalované. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Výše měsíčních nákladů na bydlení přitom v souvislosti s informací, že žalovaná uvedla formu bydlení „u rodičů“ sama o sobě bez další kontroly nemohla obstát. Vzhledem k tomu, že hodnocení žalované nebylo v dostupných registrech žádné (ne pozitivní, ale žádné) bylo na žalobkyni, aby si vyžádala dodatečné informace ohledně toho, jakou má žalovaná konkrétní platební historii a morálku. Informace z nebankovního registru samozřejmě nejsou informacemi směrodatnými a je třeba je vždy posuzovat v kontextu ostatních dostupných informací. Jak však soud uvedl výše, i informace poskytnuté žalovanou měly v žalobkyni vzbudit určité pochybnosti. Ve spojení s touto informací pak žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaná je schopna splatit úvěr ve výši a za podmínek, na nichž se účastníci dohodli.

30. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měla v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splatit úvěr jí poskytnutý. Žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotř. úvěru nesměla úvěr žalované poskytnout. I přes zákonný zákaz to žalobkyně učinila. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze jistinu úvěru. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, , tedy jistiny úvěru po odečtení žalovanou zaplacených splátek , částka, (výrok I.). Soud naopak žalobkyni nepřiznal smluvní úrok, smluvní pokutu, pojistné a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, , smluvní pokutu v celkové výši , částka, (výroky II. a III.). Soud dále zamítl žalobkyní požadovaný smluvní úrok z jistiny do zaplacení ve výši 83,56 % ročně (výrok IV.). Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

31. Podle citovaného ustanovení je pak žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jejím schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v průběhu řízení nijak nevyjádřila, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř., dle kterého v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V právě projednávané věci měla žalovaná úspěch srovnatelný s úspěchem žalobkyně. Vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěchu a neúspěchu účastníků je velmi malý, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.