34 C 308/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 053,49 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 053,49 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 1 072,98 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 997,49 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 053,49 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaným částkou 405,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 053,49 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky 13 053,49 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru. Schopnost žalovaného splácet úvěr prověřila žalobkyně zjišťováním jeho kreditního skóre, příjmů a výdajů. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný bezúčelový úvěr. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky, které mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Výše měsíční splátky byla sjednána na 4 % z aktuálně dlužné částky, přičemž splatnost jednotlivých měsíčních splátek byla sjednána na 20. den kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému, který je načerpal až do částky 11 982,40 Kč, během trvání úvěru zaplatil žalovaný celkem částku 1 224 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek úvěru, a v důsledku toho žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný byl vyzván k zaplacení celé dlužné částky dopisem ze dne , datum, . Z důvodu prodlení byla žalovanému účtována smluvní pokuta v celkové výši 1 000 Kč. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady na vymáhání v celkové výši 900 Kč a poplatky 156 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli předmětné usnesení jí bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, nazvanou Šikovný účet, v níž se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 11 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem 26,28 % ročně, přičemž výše minimální měsíční splátky činí 4 % z aktuálně dlužné částky, minimálně 400 Kč (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). Při opakovaném prodlení se zaplacením splátek byla žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dvě smluvní pokuty související s prodlení se zaplacením splátek. Dále žalobkyně účtovala žalovanému 900 Kč jako účelně vynaložené náklady na vymáhání, přičemž podle smlouvy byla oprávněna účtovat 100 Kč za každý měsíc vymáhání a 130 Kč za doporučené psaní (zjištěno z článku 9 úvěrových podmínek žalobkyně platných od , datum, a výzvy ze dne , datum, ). V rámci úvěrové smlouvy bylo dohodnuto, že žalobkyně může úvěr zesplatnit, pokud bude žalovaný v prodlení se zaplacením dvou a více splátek, či bude v prodlení se zaplacením jedné splátky déle než tři měsíce (článek 7.1 úvěrových podmínek žalobkyně platných od , datum, ). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, zjistila si jeho příjmy a osobní poměry. Žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání 35 000 Kč měsíčně, na jiné dluhy platí 0 Kč a ostatní členové domácnosti mají příjem 22 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly stanoveny na částku 21 000 Kč, žalovaný prohlásil, že nemá vyživovací povinnosti, bydlí v podnájmu a je ve vztahu s družkou (zjištěno z karty klienta). Žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr částku 1 224 Kč. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného, aby jí uhradil částku 13 438,47 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy (zjištěno z výzvy ze dne , datum, ). Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku ze , datum, (vyplynulo z výzvy, vč. dokladu o odeslání).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli, byla smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

12. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne , datum, ). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnost na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalované v trestněprávní rovině.

13. V projednávané věci prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného následujícím způsobem: Žalobkyně zjistila osobní a majetkové údaje od žalovaného, ale výši výdajů nijak neověřovala. Dále si žalobkyně vyžádala o žalovaném informace z registrů SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonnými požadavky. Soud při tomto závěru vyšel ze zohlednění výše poskytnutého úvěru, příjmů žalovaného a jeho pravděpodobných nákladů. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 053,49 Kč, tedy jistiny úvěru spolu s poplatkem 156 Kč, smluvní pokutou 1 000 Kč a náklady na vymáhání 900 Kč. Dále soud vyhověl žalobě i co do kapitalizovaného úroku 1 072,98 Kč (úrok z jednotlivých splátek ve výši 26,28 %), dále úroku 14,75 % ročně z částky 10 997,49 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od , datum, do , datum, v celkové výši 405,19 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 13 053,49 Kč od , datum, do zaplacení. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

14. Lhůta ke splnění povinnosti vymezené ve výrocích I. a III. byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty za středníkem o. s. ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 750,70 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.