34 C 37/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní titul . jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o určení doby splnění dluhu

I. Žaloba na určení, že lhůta ke splnění dluhu žalovaného vůči žalobkyni ve výši [částka] je jeden měsíc od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala určení doby splnění dluhu představujícího částku [částka], kterou poskytla žalovanému na začátku roku 2003 na základě ústní smlouvy. Uvedla, že žalovaný žil s její dcerou [celé jméno svědkyně] od roku 1988 ve společné domácnosti. V roce 2002 jí žalovaný požádal o půjčku na stavební úpravy ateliéru. S žalovaným bylo dohodnuto, že mu půjčku poskytne ze stavebního spoření a úvěru a prostředky ji vrátí, až bude moci. [příjmení] [částka] byla připsána na účet žalovaného v únoru a březnu 2003. Domluvili se spolu, že ji jednou peněžní prostředky vrátí, půjčka byla bezúročná. Žalovaný uvedené prostředky nevrátil, splatnost byla ponechána zcela na jeho vůli, proto (s ohledem na finanční situaci žalovaného) navrhuje, aby mu soud určil měsíční lhůtu k vrácení poskytnuté půjčky žalobkyni..

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. S žalobkyní žádnou smlouvu o půjčce neuzavřel, nadto s takovou splatností. Motivaci žalobkyně spatřuje v jeho rozchodu s její dcerou a snahou jej poškodit skrze vykonstruovanou pohledávku. Z procesní opatrnosti vznesl námitku promlčení a poukázal na ostré konflikty, které má s dcerou žalobkyně - [celé jméno svědkyně] (dále též„ [anonymizováno]“ nebo„ dcera žalobkyně“). K věci samé uvedl, že částka [částka], která mu přišla na účet, nebyla určena pro něj, ale byla poskytnuta dceři žalobkyni, on byl jen platebním místem, neboť dcera žalobkyně v té době neměla bankovní účet. V době poskytnutí těchto prostředků žil ve společné domácnosti s [anonymizováno], která tehdy studovala, nepracovala, avšak chtěla kvalitně bydlet, proto iniciovala přestavbu ateliéru na byt v [část obce]. Na tuto rekonstrukci si půjčil také od své matky a kamaráda [jméno] [příjmení] a vzal si hypotéku. Všechny závazky, krom hypotéky, kterou refinancoval, splatil a M. F. vyplatil částku 1,2 mil. Kč, čímž měl za to, že se finančně vyrovnali včetně její investice ve výši [částka], neboť tyto prostředky získala právě [anonymizováno] od své matky (žalobkyně). Dále upozorňuje na to, že žalobkyně se svého tvrzeného nároku začala poprvé domáhat až v souvislosti s jeho rozchodem s [anonymizováno], nadto prvně tuto půjčku konstruovala jinak (včetně úroků).

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že finanční prostředky ve výši [částka] byly ze strany [anonymizována tři slova] poskytnuty na účet žalovaného a že byly účelově vázány. Dále nebylo sporu o tom, že žalovaný prováděl stavební úpravy ateliéru v [obec] – [část obce] ani o tom, že v té době [anonymizováno] (dcera žalobkyně) studovala.

4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z písemnosti nazvané Dohoda o vypořádání majetkových vztahů ze dne [datum] soud zjistil, že je podepsána žalobkyní i její dcerou ([anonymizováno]), nikoli žalovaným. Půjčka ve výši [částka] je konstruována jako úročná a má být součástí celkové částky [částka] poskytnuté k výstavbě rodinného domu.

6. Z písemnosti ze dne [datum] podepsané [anonymizováno] a žalovaným soud zjistil, že dne [datum] poskytla [anonymizováno] žalovanému částku ve výši [částka] s tím, že podmínky a termín splatnosti budou po dohodě zaneseny do smlouvy.

7. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovanému půjčil na rekonstrukci bytu řádově kolem [částka], zhruba po 2 letech mu to žalovaný splatil. Měli na to krátké, jednoduché prohlášení, že mu půjčil asi [částka], splatnost snad žádná nebyla. Představa byla taková, že mu to žalovaný vrátí, až bude mít peníze.

8. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovanému poskytla asi [částka] na rekonstrukci bytu, vrátit je nechtěla, peníze mu půjčila později na nemovitost ve [obec]. Vždy to měli zachyceno i písemně. Peníze jí vrátil. Ohledně splatnosti konkrétní termín nebyl, snad tam bylo něco, že to vrátí, až bude moci.

9. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že se na rekonstrukci bytu v [část obce] podílela prostřednictvím úvěru své maminky. Z prodeje bytu získala finanční prostředky. Měla pocit, že ohledně bytu v [část obce] měla být zapsána v katastru nemovitostí.

10. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že dcera žalobkyně ([anonymizováno]) dostala z prodeje dejvického bytu určitý finanční obnos, v té době její dcera studovala, měla jen příležitostné práce.

11. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že prostředky ve výši [částka] si od žalobkyně půjčila [anonymizováno], byl to její nápad, jiným způsobem (než na rekonstrukci) se ani tyto prostředky čerpat nedaly. Při prodeji bytu, aby se s [anonymizováno] vyrovnal, ji vyplatil částku, kterou požadovala ([anonymizována tři slova]), čímž měl záležitost za uzavřenou.

12. Z přípisu UniCredit bank soud zjistil, že výpisy z účtu žalovaného z inkriminovaného období nelze zajistit, neboť dokumenty již byly skartovány.

13. Z přípisů [jméno] [příjmení] bank soud zjistil číslo účtu [anonymizováno], jakož i skutečnost, že si tento účet založila až v roce 2009.

14. Z rozhodnutí přestupkové komise z [datum] soud zjistil, že [anonymizováno] byla uznána vinnou z přestupku proti občanskému soužití a z přestupku podle majetku tím, že se dne [datum] na adrese [adresa] adresy, přičemž poškodila lak a sklo automobilu a dále vulgárně napadla žalovaného při slovní rozepři o jejich bývalém soužití.

15. Z rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že vztahy mezi žalovaným a [anonymizováno] jsou velmi napjaté.

16. Důkazy navržené k tvrzení, že byly finanční prostředky poskytnuty ze strany [anonymizována tři slova] na účet žalované, že byly účelově vázány a že žalovaný prováděl stavební úpravy ateliéru, soud neprováděl, neboť tato tvrzení nebyla mezi stranami spornými; výpis z [list vlastnictví] soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti v důsledku právního posouzení věci; dohodu o převodu členských práv a povinností včetně smlouvy o advokátní úschově, kupní smlouvy, kolaudační rozhodnutí, zástavní smlouvu, výslech [jméno] [příjmení], listiny [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce], smlouvu o půjčce mezi žalovaným a jeho sestrou, sms komunikaci soud neprováděl pro nadbytečnost; zprávu ČSSZ, jakož i od finančního úřadu soud nevyžádal, neboť skutečnost, že M. F. neměla, jak doložit svou příležitostnou práci, sama potvrdila; nebylo ani tvrzeno, že by [anonymizováno] měla nějakou stálou, výdělečnou práci. Důkazy spisem stavebního úřadu k bytu v [část obce], rejstříkového spisu týkajícího se bytového družstva bytu v [část obce] (k tvrzení od kdy byl žalovaný členem družstva), spis Policie ČR k odcizení klavíru, jakož i výpis z KN a další listiny označené žalobkyní dne [datum], soud neprováděl, neboť se netýkaly tvrzení, zda finanční prostředky ve výši [částka] byly poskytnuty žalovanému z titulu smlouvy o půjčce se splatností uváděnou žalobkyní. [jméno] svědkové a ostatně i účastníci uváděli, že si konkrétní časové údaje a detaily již – s ohledem na značný časový odstup – nepamatují. Skutečnost, že by žalovaný nemohl ateliér bez finančních prostředků žalobkyně rekonstruovat, uvedl sám žalovaný ve své výpovědi.

17. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši [částka] na účet žalovaného na rekonstrukci ateliéru žalovaného, který žil dlouhodobě s její dcerou ([anonymizováno]). V té době její dcera studovala, pracovala jen příležitostně, finančně ji podporovala žalobkyně. Na rekonstrukci ateliéru se dcera žalobkyně podílela právě prostřednictvím úvěru své matky - žalobkyně (ve výši [částka]). Z prodeje zrekonstruovaného ateliéru – nyní již bytu vyplatil žalovaný dceři žalobkyně částku okolo 1,2 mil. Kč. Žalovaný financoval přestavbu ateliéru částečně také z půjček od své matky a kamaráda, kterým poskytnuté prostředky vrátil, půjčené peníze měli písemně stvrzené.

18. Pokud jde o výslech M. F. soud svědkyni neuvěřil v jejím tvrzení, že prostředky ve výši [částka] poskytla její matka žalovanému z titulu půjčky a že splatnost byla ponechána na vůli žalovaného. Bylo zřejmé, že svědkyně přišla soudu toliko říct, že se jednalo o půjčku a splatnost byla ponechána na vůli žalovaného (výslovně uvedla, že jen k tomu byla také navržena jako svědkyně), ochota odpovídat na ostatní dotazy časem klesala, až vymizela, a to i přes opakovaná upozornění soudu. Svědkyně navrhovala, že by se v průběhu výslechu poradila s právním zástupcem žalobkyně, nepamatovala si, zda u dohody o půjčce byla přítomna i její sestra, kdy přesně k ní došlo, avšak si dle svého tvrzení přesně pamatovala, že žalovaný jasně artikuloval a nahlas řekl:„ tyto peníze nejsou darem, jsou půjčkou, budou vráceny, až budu mít obnos“. Z chování při výslechu [anonymizováno] bylo zřejmé, že vztahy s žalovaným jsou extrémně špatné.

19. Pokud jde o účastnický výslech žalobkyně, soud neuvěřil její verzi, že finanční prostředky si půjčil přímo žalovaný. Žalobkyně si neuměla vysvětlit, proč její dcera dostala peníze z prodeje bytu, když v té době studovala a pracovala toliko příležitostně, přičemž v té době ji finančně zabezpečovala právě žalobkyně. Neuměla si vysvětlit ani to, proč nebyla uhrazena její tvrzená pohledávka z prodeje bytu v [část obce], když o prodeji věděla. K vrácení částky poprvé vyzvala žalovaného až v roce 2017.

20. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

21. Vzhledem k datu uzavření tvrzené půjčky (2002) postupoval soud podle úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále též„ obč. zák.“).

22. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

23. Podle § 564 obč. zák. je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.

24. Judikatura je ustálena v závěru, podle něhož je žaloba na určení doby plnění svou povahou žalobou, jíž se žalobce domáhá vydání (konstitutivního) rozsudku, který nahrazuje projev vůle dlužníka ohledně doby plnění, ponechaný v původním závazku na jeho vůli (§ 161 odst. 3 o.s.ř.). Právo věřitele navrhnout, aby soud určil dobu splnění závazku, nepodléhá promlčení. Protože v rozhodnutí soud jen určí splatnost (neukládá povinnost závazek splnit), vyhoví žalobě, jestliže mezi účastníky byl založen (vznikl) právní vztah zakládající závazek dlužníka vůči věřiteli, a jestliže doba splnění byla výslovně nebo s ohledem na dané okolnosti ponechána na dlužníkovi. V řízení o určení doby plnění není podstatné, zda závazek byl založen (vznikl) platně, zda a v jakém rozsahu dosud existuje, popřípadě zda právo na plnění, jehož splatnost byla ponechána na vůli dlužníka, je promlčeno; uvedené okolnosti musí být prokázány až v řízení o splnění závazku (viz za všechny např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. [spisová značka]).

25. Soud se tedy omezil na zjištění, zda byl založen právní vztah půjčky mezi žalobkyní a žalovaným a zda splatnost byla ponechána vůli žalovaného. Ani jednu z těchto okolností však žalobkyně – přes poučení dané ji soudem – neprokázala.

26. V průběhu celého řízení byla tvrzení účastníků rozporná, což zčásti soud akceptuje jako důsledek skutečnosti, že k tvrzené půjčce mělo dojít v letech 2002 2003. Na straně žalovaného to byly nejasnosti ohledně toho, kolik a jakým způsobem mu bylo půjčeno (zejména ohledně částek poskytovaných matkou), a při jaké příležitosti byly půjčené prostředky žalovaným splaceny. Nicméně dohromady se tvrzení svědků i žalovaného shodovala v tom, že slyšení svědkové půjčili žalovanému finanční prostředky, tyto prostředky byly vráceny, půjčky byly písemně stvrzené, přičemž konkrétní detaily si žádná ze stran nepamatovala, což je pochopitelné nejen pro značný časový odstup, ale také z důvodu, že již tyto záležitosti měli za dávno uzavřené. Splatnost v jednom případě ([jméno] [anonymizováno]) stanovena nebyla, s tím, že to svědek vnímal tak, že mu žalovaný prostředky vrátí, až je bude mít; ve druhém případě to takto mělo být výslovně formulováno, nicméně detaily si matka žalovaného také nepamatovala.

27. Pokud jde o rozpornost tvrzení na straně žalobkyně - sama žalobkyně např. neměla jasno, proč v písemnosti nazvané„ Dohoda o vypořádání majetkových vztahů“ vyhotovené dne [datum] požadovala i úroky z tvrzené půjčky a čemu odpovídala zbylá částka v dohodě uvedená, kdy podle vyjádření ze dne [datum] mělo jít o půjčku ve výši [částka] poskytnutou žalovanému ze strany [anonymizováno], podle vyjádření ze dne [datum] tam ale tato částka ([částka] od [anonymizováno]) zahrnuta nebyla. Další rozpor se týká tvrzeného účelu, kterým mělo být financování výstavby rodinného domu, což však sama žalobkyně popřela. K uvedené písemnosti se žalobkyně vyjádřila tak, že obsahuje pohledávky její i její dcery; avšak její dcera ([anonymizováno]) k dohodě uvedla, že jsou v ní obsaženy jen závazky žalobkyně. V rozsudku opatrovnického soudu (č. j. 30 Nc 444/2017-333) [anonymizováno] uváděla (bod 9 rozsudku), že do domu ve [obec] investovala i její matka, to však sama žalobkyně popřela. Ze všech těchto tvrzení je zřejmé, že žalobkyně a [anonymizováno] značně mísí své finanční prostředky (tedy, zda se jedná o finanční prostředky [anonymizováno], žalobkyně či jejich společné). Další rozporná tvrzení pramení i z výslechu [anonymizováno], kdy měla žalobkyně půjčovat žalovanému nějaké prostředky před i po předmětné půjčce, např. na nájem, ale žalovaný ji to nikdy nevrátil; to však popřela i samotná žalobkyně. Jak již bylo poukázáno (viz bod 19 tohoto rozsudku), žalobkyně si neuměla vysvětlit, proč její dcera dostala peníze z prodeje bytu, ani to, proč nebyla uhrazena její tvrzená pohledávka z prodeje bytu v [část obce], když o prodeji věděla.

28. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o půjčce mezi účastníky. Naopak má po provedeném dokazování za to, že tvrzená půjčka byla vskutku poskytnuta dceři žalobkyně, která to tak také vnímala, když uvedla, že se na rekonstrukci podílela prostřednictvím úvěru své matky a které byla žalovaným vyplacena finanční částka, ač v té době studovala a finančně ji podporovala žalobkyně. Logicky pak takovému uspořádání odpovídá tvrzení žalovaného, že uvedené prostředky jí poskytl jako vyplacení její investice (představované mj. prostředky od žalobkyně ve výši [částka]). Taktéž skutečnost, že žalovaný své závazky vůči jiným věřitelům splatil a [anonymizováno] poskytl značnou finanční částku z prodeje bytu, odpovídá jeho tvrzení, dle nějž byly finanční prostředky poskytnuty žalobkyní její dceři, nikoli jemu, přičemž žalovaný byl toliko platebním místem.

29. Soud proto žalobu zamítl (výrok I).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky [částka] za 8 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] přesahující dvě hodiny, dne [datum] přesahující dvě hodiny a dne [datum]), z 8 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady za cestovní výdaje za cestu [obec] - [obec] a zpět absolvovanou celkem 3x (jedna cesta 45 km) osobním automobilem, kdy sazba základní náhrady za 1 km činí [částka] a při spotřebě pohonných hmot u průměrné spotřeby 5,2 l na 100 km, kdy cena za 1 litr pohonné hmoty stanovená vyhláškou č. 358/2019 Sb., činí [částka], tedy při 270 km celkově [částka] za cestovní výdaje, náhrady za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. za celkem 3 x 4 x 30 min po 100 Kč/30 min, tedy [částka], a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši [částka], celkově tedy náklady v částce [částka]. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) (výrok II).