35 C 105/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o: ochranu osobnosti

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost spočívající v povinnosti zdržet se pořizování fotografií žalobce, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci újmu v částce 10 000 Kč, se zamítá.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen předložit žalobci všechny pořízené fotografie a poskytnout všechny informace ohledně instalace, provozování a deinstalace fotografického zařízení na pozemku [číslo] k. ú. [obec], se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 24 542,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou na ochranu osobnosti domáhal uložení žalovanému povinnosti zdržet se pořizování jeho fotografií žalovaným prostřednictvím zařízení tzv.„ fotopasti“, které žalovaný nainstaloval na sloup veřejného osvětlení na pozemku [číslo] k. ú. [obec] (všechny pozemky a stavby uvedené v tomto rozsudku se nacházejí v obci a k. ú. [obec] a soud již tuto skutečnost nebude pro nadbytečnost dále uvádět), předložit žalobci všechny takto pořízené fotografie, poskytnout všechny informace ohledně instalace, provozování a deinstalace fotografického zařízení a uhradit náhradu nemajetkové újmy, která mu takto vznikla, jejíž výši na 1. jednání specifikoval částkou 10 000 Kč. Uvedl, že předmětné zařízení je umístěno na sloupu veřejného osvětlení tak, že monitoruje pohyb osob přicházejících na jeho pozemek a do jeho domu, čímž do jeho práv zasahuje.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Učinil za nesporné, že umístil předmětné zařízení na inkriminované místo, avšak důvodem jeho umístění není monitorování osob, které na žalobcův pozemek docházejí, ale ochrana vlastnického práva k rozvodné elektrické skříni, která se nalézá na pozemku p. [číslo] tím se chránit před neoprávněným odběrem elektrické energie ze strany žalobce, ke kterému již v minulosti došlo. Předmětné zařízení zabírá především pozemky, které patří žalovanému a které tvoří veřejné prostranství. Do žalobcových pozemků zasahuje zařízení pouze v rozsahu nutném pro zabrání předmětné rozvodné skříně zezadu.

3. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že v katastrálním území žalovaného se nachází [anonymizována tři slova], ve kterém jsou mimo jiné umístěny pozemky parc. [číslo] st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], a st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], které jsou ve vlastnictví žalobce, a pozemky parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví žalovaného (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků a Zaměřením situace s identifikací vlastnických hranic). Na hranicích pozemků je umístěna rozvodná skříň, která je určena pro zásobování domu [adresa] elektrickou energií, přičemž ta je umístěna na pozemku p. [číslo] (prokázáno Zaměřením situace s identifikací vlastnických hranic).

4. Mezi účastníky jsou dlouhodobé spory ohledně napojení domu [adresa] prostřednictvím této rozvodné skříně do elektrické sítě, kterou spravuje právě žalovaný. Tyto spory došly až do takového stavu, kdy žalovaný dvakrát odpojil žalobce od dodávek elektrické energie do této budovy a žalobce se tomuto odpojení bránil nejméně 2 žalobami z rušené držby, které byly obě zamítnuty jako nedůvodné (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků, usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2020, č. j. [číslo jednací]). Žalovaný dne 19. 2. 2021 umístil na sloup veřejného osvětlení na svém pozemku zařízení snímající pohyb (prokázáno shodným tvrzením účastníků a fotografiemi). Toto zařízení primárně snímá plochy před žalobcovými pozemky, předmětnou rozvodovou skříň a část žalobcova pozemku za touto skříní (prokázáno ukázkovou fotografií).

5. Podle § 81 odst. 1 o. z., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

6. Podle § 82 odst. 1 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

7. Podle § 84 o. z., zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

8. Podle § 88 odst. 1 o. z., svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

9. Žalovaný namítal, že umístěním předmětného zařízení nedochází k zásahu do žalobcova práva, když nebylo prokázáno, že by žalobce byl kdykoliv vyfocen. Soud se však s tímto názor neztotožňuje. Již ze samotného vyjádření žalovaného je nepochybné, že primárním umístěním zařízení byla ochrana elektrické rozvodné skříně u domu [adresa] před neoprávněnými zásahy, které spočívají v připojení domu do elektrické sítě, přičemž součástí tohoto kroku bylo i monitorování příjezdové komunikace k žalobcově nemovitosti. Tím předmětné zařízení pořizuje fotografii každé osoby, které v inkriminovaném místě projde (jinak by postrádalo jeho umístění smysl). Již z tohoto je zřejmé, že předmětné zařízení zasahuje do práv všech jedinců, kteří do nemovitosti docházejí, tedy i žalobce. Soud tak konstatuje, že i když v řízení nebyla doložena jediná žalobcova fotografie z inkriminovaného zařízení, tak je zřejmé, že předmětné zařízení muselo takovou fotografii pořídit, a to vícekrát.

10. Nicméně obecně platí, i když se osoba dopustí jednání, které je zásahem do osobnostních práv jiné osoby, nejde bez dalšího o zásah, který je třeba nějakým způsobem saturovat. K tomu, aby takové jednání bylo postižitelné žalobou na ochranu osobnosti, musí naplňovat 3 základní znaky, a to musí se jednat o zásah, tento zásah musí být neoprávněný a musí být způsobilý způsobit poškozenému nějakou újmu (není však potřeba, aby újmu reálně způsobil). Není-li splněna některá z těchto podmínek, nezbývá než žalobu zamítnout (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 388/2015). Oprávněným zásahem pak je takový zásah, který byl učiněn na základě licence dané zákonem nebo jinou skutečností.

11. Žalovaný v daném případě odkazoval na ustanovení § 88 odst. 1 o. z. a uváděl, že jeho jednání směřovalo k ochraně jeho vlastnického práva k elektrické rozvodné skříni, která se nachází na pozemku parc. [číslo] v blízkosti pozemku parc. [číslo]. Žalovaný byl v tomto směru poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby toto své tvrzení prokázal, respektive aby prokázal vlastnictví předmětné skříně.

12. Žalovaný předložil Darovací smlouvu mezi Českou republikou – [stát. instituce] a jím, na základě které nabyl přesně vymezené pozemky (nikoliv však pozemek parc. [číslo]), a to včetně součástí a příslušenství (prokázáno předmětnou smlouvou). Soud však konstatuje, že z této smlouvy se nepodává, proč by předmětná rozvodná skříň, která se nenachází na žádném z těchto pozemků, měla být součástí nebo příslušenstvím některého z těchto pozemků a tedy ve vlastnictví právě žalovaného.

13. Ostatně sám žalovaný uvedl, že rozvodnou skříň postavil [anonymizováno 7 slov], který nabyl do vlastnictví pozemek par. [číslo] včetně elektrických rozvodů od České republiky – [stát. instituce], a který následně tento pozemek (včetně dalších) převedl na předchůdce žalobce (prokázáno smlouvou o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu, kupní smlouvou a shodnými tvrzeními účastníků). Za této situace se z provedeného dokazování nepodává, že by vlastníkem předmětné rozvodné skříně byl žalovaný. Důkazy svědčí v tomto směru ve prospěch žalobce nebo některého z jeho předchůdců, přičemž pro posouzení věci je irelevantní, kdo z nich vlastníkem skutečně je, pokud vlastníkem není žalovaný.

14. Soud konstatuje, že žalovaný nemůže chránit své vlastnické právo k předmětné rozvodné skříni, když mu toto právo nenáleží.

15. Žalovaný však v koncentrační lhůtě doplnil, že svým počínáním chránil i elektřinu, která by prostřednictvím této skříně byla čerpána, když, pokud by došlo k neoprávněnému odběru, by žalobce odebíral elektrickou energii na jeho úkor.

16. Soud posoudil tento důvod optikou § 88 odst. 1 o. z. Mezi účastníky není sporu, že prostřednictvím předmětné rozvodné skříně docházelo k odběru elektrické energie ze soustavy, jejímž správcem je právě žalovaný. Mezi účastníky též probíhají spory ohledně oprávněnosti tohoto odběru, přičemž v době umístění zařízení dal Krajský soud v Praze za pravdu straně žalované (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2020, č. j. [číslo jednací]). Žalovaný tak měl legitimní důvod domnívat se, že odběr elektrické energie prostřednictvím této skříně je neoprávněný a z tohoto důvodu jej monitorovat, přičemž jakýkoliv neoprávněný odběr ze soustavy by byl právě na jeho úkor.

17. Ode dne 1. 1. 2014 právní úprava dává k dispozici generální licenci k zachycení podoby jiné osoby za účelem ochrany nějakého práva (viz § 88 odst. 1 o. z.). Takovýto zásah nemůže být bezbřehý a musí být postaven na konkrétních okolnostech případu, nicméně pokud zákonodárce dává explicitně licenci k zásahu do ochrany podoby, není možné postupovat pouze přísně restriktivně při aplikaci tohoto práva, ale je třeba na sporné jednání aplikovat test proporcionality.

18. Při poměřování okolností případu je proto třeba primárně brát v úvahu, jaké byly okolnosti pořízení fotografie, co zobrazuje, z jakého důvodu byla fotografie pořízena a proč nemohlo dojít k jinému způsobu zachycení události. V reakci na tato zjištění je možné stanovit, zda postup zasahující osoby byl přiměřený. Soud tyto své úvahy poté aplikoval na předmětnou věc.

19. V dané věci je třeba konstatovat, že předmětné zařízení zobrazuje veřejně přístupnou komunikaci a pouze malou část žalobcova pozemku (byť rozsah tohoto zaměření se může do určité míry v čase měnit). Žalobce (ani další osoby) by z této logiky nebyl zachycen v žádné věcně soukromé až intimní poloze, naopak by byl zobrazován na prostranství, které je veřejně přístupné, případně veřejně viditelné. Zařízení navíc chrání majetkové hodnoty žalovaného (spotřebovávanou energii), a to způsobem, který není nepřiměřeně zasahující, když jiné efektivní metody monitorování rozvodné skříně by byly mnohem invazivnější (například kamerové záznamy). Nelze ani vytýkat žalovanému, že zařízení bylo umístěno do výšky, když v nižší pozici by nemuselo plnit svůj účel (bylo by možné jej snadno odstranit nebo otočit).

20. Soud tak uzavírá, že předmětné zařízení obstálo v uvedeném testu.

21. Soud za této situace uzavřel, že umístění předmětného zařízení na sloup elektrického osvětlení není neoprávněným zásahem do žalobcových práv. Soud proto zamítl žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu, přičemž se nezabýval pro nadbytečnost dalšími důvody, pro které žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, a v tomto směru ani neprováděl žádné dokazování, když by tyto důvody již nebyly způsobilé něco na výsledku sporu změnit.

22. Soud dále konstatuje, že by soud uplatněný nárok na zaplacení peněžní satisfakce 10 000 Kč zamítl, i kdyby k neoprávněnému zásahu do žalobcových osobnostních práv došlo.

23. Podle § 2951 odst. 2 o. z., nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

24. Podstatou peněžité satisfakce je odstranění újmy, která poškozenému vznikla. Předpokladem je tak vznik skutečné újmy, kterou je třeba saturovat. Soud žalobce poučil, nechť v tomto směru doplní svá tvrzení a navrhne k tomu důkazy, avšak žalobce tak v rámci koncentrační lhůty neučinil (učinil tak až na jednání dne 5. 8. 2021, tedy po dodatečné lhůtě dané na základě ustanovení § 118b o. s. ř., která skončila dne 1. 7. 2021). Soud tak uzavřel, že žalobce v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní (viz § 120 o. s. ř.).

25. Soud jen pro úplnost konstatuje, že nárok uvedený ve výroku III. by byl bez dalšího také zamítnut. Právo na ochranu osobnosti dává jednotlivci právo domáhat se, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Žalobci však v rámci ochrany soukromého práva nenáleží právo na vydání předmětných fotografií a ani na informace ohledně instalace a deinstalace předmětného zařízení, neboť se nejedná ani o upuštění od zásahu a ani odstranění jeho následku. Soud tak konstatuje, že i z tohoto důvodu by žaloba byla ve výroku III. zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 542,90 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 4. 2021, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 6. 2021, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 6. 2021 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 8. 2021 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 6. 2021 náhrada 2 255,39 Kč za 254 ujetých km v částce 1 555,39 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 8. 2021 náhrada 328 Kč za jízdu vlakem podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 283,39 Kč ve výši 4 259,51 Kč.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedoložil jízdenky k jednání ze dne 5. 8. 2021, vyšel soud z cen jízdenek v systému IDOS, které se standardně pohybují v částce 164 Kč.