35 C 113/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalované, žalobkyně a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalované, žalobkyně a žalobkyně obě zastoupeny advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o: zvýšení výživného na zletilé děti

I. Žalovaná je povinna přispívat žalobkyni a) na výživu od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 měsíčně částkou 4 000 Kč a od 1. 1. 2021 měsíčně částkou 4 200 Kč splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně a).

II. Žaloba, ve které se žalobkyně a) domáhala zvýšení výživného v období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 měsíčně o částku dalších 1 000 Kč a od 1. 1. 2021 měsíčně o částku dalších 800 Kč, se zamítá.

III. Dlužné výživné ve vztahu k žalobkyni a) v částce 11 300 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni a) v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s příslušnou splátkou běžného výživného.

IV. Žalovaná je povinna přispívat žalobkyni b) na výživu od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 měsíčně částkou 4 000 Kč a od 1. 1. 2021 měsíčně částkou 4 200 Kč splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně b).

V. Žaloba, ve které se žalobkyně b) domáhala zvýšení výživného v období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 měsíčně o částku dalších 1 000 Kč a od 1. 1. 2021 měsíčně o částku dalších 800 Kč, se zamítá.

VI. Dlužné výživné ve vztahu k žalobkyni b) v částce 14 800 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni b) v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s příslušnou splátkou běžného výživného.

VII. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 5. 2010, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2011, č. j. [číslo jednací].

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 9 102,08 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyň.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 9 102,08 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyň.

1. Žalobkyně se domáhaly zvýšení výživného stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 5. 2010, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2011, č. j. [číslo jednací] (dále jen„ předchozí rozsudky“), s tím, že od posledního rozhodnutí uběhlo více než 10 let, žalobkyním se zvedly potřeby, které jsou spojeny mimo jiné s tím, že obě řádně studují vysoké školy, a tedy se připravují na řádný výkon budoucího povolání, čímž se i nadále nejsou schopny vyživovat samostatně. Žalobkyně proto shodně navrhovaly, aby došlo ke zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně na každou z nich.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že se zhruba před 2 lety vztah účastnic zhoršil a vyústil v naprosté ukončení styku zejména s žalobkyní b). Žalovaná měla proto za to, že takové jednání sice nedosahuje intenzity, která by představovala důvod pro úplné zrušení výživného, avšak dle jejího názoru by bylo v rozporu s dobrými mravy navýšit naposledy stanovené výživné. Následně pak žalovaná navrhla částečně vyhovět návrhu ve vztahu k žalobkyni a) a navýšit její výživné o částku 500 Kč měsíčně, tedy na částku 3 000 Kč měsíčně.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda není namístě projednat žaloby samostatně (viz § 112 odst. 2 o. s. ř.), avšak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně samy spojily obě žaloby, v obou žalobách se projednávají shodné skutečnosti a jsou navrhovány shodné důkazy, uzavřel soud, že obě žaloby projedná společně.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně jsou dcerami žalované a jejich otcem je Ing. [jméno] [jméno]. Naposledy bylo o výživném rozhodováno předchozími rozsudky, přičemž na žalobkyni a) byla žalovaná povinna hradit částku 2 500 Kč měsíčně, na žalobkyni b) pak 2 000 Kč měsíčně k rukám otce (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků a předchozími rozsudky). Soudy při stanovování výživné vycházely z příjmu žalované asi 18 000 Kč měsíčně a nákladů na bydlení asi 6 000 Kč měsíčně. Otec měl potom příjmy 700 000 Kč hrubého za předchozí rok (asi 58 000 Kč hrubého měsíčně).

5. Soud z dalšího dokazování uzavřel, že žalobkyně a) je studentkou 3. ročníku bakalářského studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze a žalobkyně b) je studentkou 1. ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (prokázáno potvrzeními o studiu), obě bydlí na kolejích a jinak u svého otce (prokázáno jejich výpověďmi).

6. Otec má příjem z podnikání. Za rok 2019 měl celkový příjem 352 265 Kč hrubého (prokázáno jeho daňovým přiznáním), přičemž účastnice učinily za nesporné, že aktuální příjem otce činí asi 50 000 Kč čistého. Dále platí náklady bydlení asi 10 000 Kč a platí telefony asi ve výši 2 000 Kč (prokázáno výpověďmi žalobkyň).

7. Žalobkyně a) uvedla, že má pravidelné výdaje spojené s platbou kolejí v částce 4 030 Kč měsíčně, dopravou v částce 300 Kč měsíčně, stravou 3 100 Kč měsíčně a dále má další výdaje 2 700 Kč měsíčně. Kromě toho hradí průkazku MHD, ISIC a dentální hygienu v celkové výši 3 110 Kč ročně (259 Kč měsíčně) a brýle jednou z 2 roky v částce 4 500 Kč (asi 187,5 Kč za měsíc). Žalovaná tyto výdaje učinila za nesporné. Žalobkyně a) má výborné výsledky, dokonce má i prospěchové stipendium (prokázáno její výpovědí).

8. Žalobkyně b) uvedla, že má pravidelné výdaje spojené s platbou kolejí ve výši 2 800 Kč měsíčně, dopravou v částce 500 Kč měsíčně, stravou 2 500 Kč měsíčně, a dále má další výdaje 2 500 Kč měsíčně. Dále hradí návštěvy stomatologa 1 500 Kč za pololetí (250 Kč měsíčně). Tyto výdaje učinila žalovaná za nesporné. Žalobkyně dále hradí 1 za 2 roky nové dioptrické brýle v částce asi 8 000 Kč (asi 333 Kč měsíčně), neboť s ohledem na její vadu zraku je není možné dělat strojově (prokázáno její výpovědí). Žalobkyně má příjem toliko od rodičů, přivydělává si brigádami, kde si vydělá asi 300 Kč za týden (prokázáno její výpovědí). Žalobkyně dále uváděla, že měla náklady spojené s přechodem na vysokou školu. Soud však nebral tyto náklady v úvahu, když žalované vznikly jednorázově ještě před obdobím, za které má být výživné zvýšeno.

9. Obě žalobkyně pak mají naspořeny prostředky stavebního spoření (prokázáno jejich výpověďmi)

10. Žalovaná pracuje u České pošty jako poštovní doručovatelka (prokázáno pracovní smlouvou a její změnou), její základní plat činí 20 480 Kč hrubého a výkonovou prémii až 2 050 Kč hrubého (prokázáno mzdovým výměrem). Reálně do konce roku 2020 dostávala částku 17 500 Kč čistého, od začátku roku si vydělá tak 18 000 Kč čistého. Nemá žádné další příjmy, majetek, dluhy a ani vyživovací povinnosti (prokázáno její výpovědí, smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ve spojení s usnesením soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] č. j. [číslo jednací]). Žalovaná je vdaná a bydlí s manželem. Manželé platí nájemné a SIPo asi 12 000 Kč měsíčně. Manžel má příjem 35 000 Kč měsíčně, na své dvě dcery přispívá částkami 4 500 Kč měsíčně. Obě studují. Dále přispívá na jejich stravu částkou 1 – 2 000 Kč, kterou platí svým rodičům, neboť jeho dcery u nich často jedí. Žalovaná v současné době žalobkyním neplatí nic nad rámec výživného, obě dostaly částku 10 000 Kč ke svým 18. narozeninám (prokázáno výpovědí žalované).

11. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

14. Podle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

15. Soud posoudil žalobní návrh a uzavřel, že v dané věci došlo k podstatné změně okolností, když od posledního rozhodnutí uplynulo již více než 10 let, přičemž žalobkyně v té době byly povinny školní docházkou a v současné době studují na vysoké škole (každá na jiné), přičemž každá z nich je vzdálené od místa bydliště žalobkyň. V mezidobí oběma žalobkyním vznikly náklady spojené s jejich přirozeným vývojem, nástupem na střední a následně i na vysoké školy. Obě žalobkyně řádně studují, soustavně se připravují na svoje budoucí povolání a nejsou tak schopny zajistit svoji obživu samostatně (nic na tom nemění příjmy ze stipendií a brigád). Soud tak konstatuje, že je adekvátním požadavkem navýšit nyní poskytované výživné.

16. Soud při stanovení výše výživného primárně vycházel ze skutečnosti, že obě žalobkyně uvedly náklady svého života v částkách odpovídajících asi částce 9 - 10 000 Kč měsíčně, přičemž tyto náklady z podstatné míry jsou hrazeny otcem žalobkyň. Na druhé straně je třeba vycházet i z majetkových poměrů žalované, přičemž soud bral v úvahu skutečnost, že jediným zdrojem, ze kterého je schopna výživné plnit, je její plat (žádný výraznější majetek nemá).

17. Soud při stanovení výživného vyšel z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti České republiky, které stanoví výživné na zletilé dítě v rozmezí 19 – 25 % příjmu rodiče. Vzhledem k tomu, že žalovaná má vyživovací povinnosti 2 přistoupil k stanovení výše výživného hodnotou přibližně 23 %, přičemž k dalšímu snižování nepřistoupil s ohledem na skutečnost, že žalovaná nehradí žalobkyním jiné výdaje.

18. Takto stanovené výživné odpovídá částkám 4 000 Kč měsíčně (do konce roku 2020) a 4 200 Kč měsíčně (od začátku roku 2021), přičemž navýšení částky je způsobenou změnami pravidel zdanění příjmu občanů.

19. Soud se následně zaobíral tím, zda poměry žalované toto umožňují a uzavřel, že tomu tak je. Pravidelné měsíční výdaje domácnosti představují dle její výpovědi částku 23 000 Kč, měsíční příjem domácnosti je pak dán příjmy obou manželů asi 53 500 – 54 000 Kč. Domácnost tak bude hospodařit s disponibilním zůstatkem asi 22 600 Kč (částka je získána jako aktuální příjem domácnosti ponížený o aktuální výdaje a výživné po jeho navýšení).

20. Soud při stanovování výše výživného nevycházel z výše naspořených prostředků žalobkyň, když ty byly naspořeny na stavebních spořeních primárně za účelem získání bydlení po dokončení studia, přičemž majetkové poměry žalované umožňují navýšení výživného na adekvátní částku.

21. Soud se následně zabýval námitkou žalované spočívající v argumentu, že navýšení výživného by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť s žalobkyněmi není žalovaná v kontaktu, ač se o tento kontakt mnohokrát pokoušela.

22. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

23. Soud se s ohledem na námitku žalované zabýval vztahy mezi účastníky, zejména tím, zda navýšení výživného by nebylo v rozporu s dobrými mravy.

24. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně a) a žalovaná spolu mají korektní vztahy. Žalobkyně a) žalovanou navštěvuje, jsou spolu v občasném kontaktu. Také u žalované trávila některé víkendy, i když po podání žaloby bylo těchto návštěv podstatně méně (prokázáno výpovědí účastníků).

25. Soud tak po provedeném dokazování má za prokázané, že vztahy žalobkyně a) a žalované jsou zcela standardní. Nelze proto chování žalobkyně a) považovat za rozporné s dobrými mravy.

26. Námitka tak ve vztahu k žalobkyni a) byla vznesena nedůvodně. Následně se soud zabýval vztahem žalobkyně b) s žalovanou.

27. Po provedeném dokazování je nepochybné, že žalobkyně b) odmítá jezdit za žalovanou a trávit s ní dovolené. Naopak však minimálně projevila zájem o život žalované a žalovanou pozvala na svůj maturitní ples (prokázáno výpovědí účastníků a jejich komunikací).

28. Soud se zaobíral i důvody tohoto jednání. K tomu obě žalobkyně shodně vypověděly, že žalovaná vyjadřovala žalobkyni a) své preference (tuto žalobkyni dlouhodobě upřednostňovala). Primárně se to projevovalo tak, že žalobkyni b) bylo častěji něco vytýkáno, dostávala méně hodnotné dary, nedělaly se oslavy jejích narozenin, a to s ohledem na jejich termín ani dodatečně. Před poslední rozkolem došlo k situaci, kdy se narozeniny žalobkyně b) neslavily, neboť v jejich termínu to nebylo možné (žalobkyně b) má narozeniny v červenci, přičemž v této době se stávalo, že někdo byl na dovolené, dívky na táborech apod.), ale neslavily se ani potom v září, kdy měla žalobkyně a) narozeniny (nedošlo ke spojení oslav narozenin obou žalobkyň). Vrcholným incidentem byl konflikt na Vánoce 2018. To byly všechny účastnice na návštěvě u rodičů žalované. Žalované se nelíbilo, že se žalobkyně b) věnuje mobilu a nevěnuje se babičce s dědou, takže v tomto směru žalobkyni b) okřikla. Z výpovědí žalobkyň je zřejmé, že žalobkyně b) to vnímala úkorně, přičemž primárně úkorně brala rozdílný přístup žalované vůči oběma žalobkyním, když jedna okřiknuta byla a druhá nikoliv.

29. Podobně jako žalobkyně vypovídala též žalovaná. Popírala sice, že by mezi dcerami dělala rozdíly, ale obsah i děj konfliktu potvrdila. Potvrdila také to, že se pro žalobkyni b) nedělaly oslavy, když nebylo možné se v termínu sejít, ale uvedla, že vždy dostala dárek. Také se po sporu na Vánoce 2018 s žalobkyní b) několikrát setkala, a to v Praze za účasti obou dcer. Žalobkyně b) vždy, když se dostaly na vztahové problémy, začala brečet.

30. Soud tak uzavírá, že po provedeném dokazování má za prokázané, že mezi žalobkyní b) a žalovanou jsou narušeny vztahy, přičemž toto narušení je způsobeno dlouhodobým minimálně domnělým preferováním žalobkyně a) nad žalobkyní b). Tuto preferenci dlouhodobě vnímaly obě žalobkyně, takže nelze říci, že by se jednalo o zcela mylnou představu žalobkyně b), byť si ji žalovaná vůbec nemusí uvědomovat. Žalovaná tak žalobkyni b) vytvořila prostředí, které vnímá jako prostředí diskomfortní. Nelze se proto divit, že odmítá trávit čas v prostředí, ve kterém se necítí dobře a ze kterého by pro ni v případě střetu nebylo úniku (malá vesnice, kde žalovaná bydlí, odkud autobus často nejezdí, nebo hotel, ve kterém by účastnice trávily dovolenou apod.) Navíc žalovanou nevyloučila ze svého života zcela. Naopak s ní v nějakém kontaktu nadále je (viz jejich setkání), dokonce ji pozvala na svůj maturitní ples. Je třeba připomenout, že i dle žalované je žalobkyně b) nadstandardně emotivní, takže její jednání není jednáním, které by sledovalo jakýkoliv zlý úmysl, naopak je jednáním, které vnímá jako naprosto adekvátní vzhledem ke zklamání, které subjektivně utrpěla.

31. Aby soud mohl uzavřít, že nějaké jednání je v rozporu s dobrými mravy, musí být takového charakteru, aby z pohledu běžného lidského vnímání bylo jednoznačně odsouzeníhodné. V daném případě však toto nenastalo. Celý dlouholetý konflikt obou účastnic vyrůstá z jejich různého pohledu na svět, nedostatku komunikace a empatie k potřebám té druhé a nedostatku určitého nadhledu. Nejlépe jejich vztahy vystihují výpovědi obou účastnic, kdy žalobkyně b) pozvala žalovanou na maturitní ples a doufala, že si to na něm vyříkají, k čemuž nedošlo (žalovaná o jejich vztazích vůbec nezačala mluvit), naproti tomu žalovaná nechtěla žalobkyni b) kazit maturitní ples otevíráním jejich problémů.

32. Při posouzení těchto problémů tak soudu nezbylo než uzavřít, že chování žalované neodporuje dobrým mravům v takovém rozsahu, aby soud na základě tohoto korektivu jí nepřiznal navýšení výživného, na které jinak má právo.

33. Soud tak uzavřel, že byly splněny podmínky pro zvýšení výživného na částku 4 000 Kč od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 a na částku 4 200 Kč od 1. 1. 2021, a to na každou z dcer. Soud proto každé z žalobkyň toto výživné přiznal, přičemž splatnost stanovil vždy do každého 15. dne v měsíci předem (výrok I. a IV.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II. a V.).

34. Dále soud rozhodl o dlužném výživném, které stanovil jako rozdíl mezi výživným přiznaným tímto rozsudkem a výživným přiznaným předcházejícími rozsudky, přičemž do dlužného výživného započítal splátky, které se ke dni vyhlášení tohoto rozsudku staly splatné (tedy rozdíl za říjen – prosinec 2020 a leden – duben 2021). Soud proto žalobkyni a) přiznal 3 x 1 500 Kč a 4 x 1 200 Kč (celkově 11 300 Kč) a žalobkyni b) přiznal 3 x 2 000 Kč a 4 x 1 700 Kč (celkově 14 800 Kč). S ohledem na potřeby žalobkyň a majetkové poměry žalované pak soud stanovil splatnost dlužného výživného ve splátkách po 1 000 Kč, když žalovaná dluh uhradí nejpozději do 1,5 roku (výroky III. a VI.).

35. S ohledem na to, že soud dle § 923 odst. 1 o. z. změnil již jednou stanovené výživné, deklaroval tuto změnu ve výroku VII.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyním, nárok na plnou náhradu nákladů řízení, a to proto, že výše přiznaného plnění je plně na uvážení soudu a částky požadované žalobkyněmi se výrazněji nelišily od částek přiznaných soudem.

37. Pokud jde o výši této odměny, soud vyšel ze skutečnosti, že podle § 151 odst. 2 o. s. ř. zákonodárce předpokládá využití prováděcího předpisu podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni. Takovýto předpis tzv. přísudková vyhláška 484/2000 Sb. byla zrušena nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 a doposud nebyla adekvátně nahrazena. Protože neexistuje zákonem předvídaný prováděcí předpis, je jako pomocným předpisem pro stanovení výše náhrady nákladů řízení využívána vyhláška č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen„ a. t.”), přičemž tato vyhláška není pro praxi soudu závazná. V citovaném nálezu pak ústavní soud dotčenou přísudkovou vyhlášku zrušil s tím, že je třeba zvažovat proporcionalitu principu sankcí. Tu je třeba brát v poměru k povaze a hodnotě sporu. Výživné je pak obecně specifickým nárokem vzniklým v rámci rodiněprávních vztahů, přičemž adekvátní výše výživného je odvozena mimo jiné od volní úvahy soudu a okolností věci. S ohledem na pravidelné ingerence soudu do těchto vztahů vlivem změny okolnosti, která může nastat již druhý den po rozhodnutí, nelze nikdy jednoznačně určit, zda jde o plnění na omezenou dobu nebo dobu delší než 5 let. Za této situace dle soudu není přiléhavé aplikovat z citované vyhlášky ustanovení § 8 odst. 2 a. t., které je s ohledem na předmět sporu nepřiměřeně přísné, a je třeba přistoupit ke stanovení výživného podle ustanovení § 9 a. t.

38. Soud pak každé z účastnic přiznal náhradu nákladů řízení v částce 9 102,08 Kč (výroky VIII. a IX.).

39. Tyto náklady sestávají u každé z účastnic z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 1 500 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 1 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 23. 9. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 1 500 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 800 Kč (2 x 2 400 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 4. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 1 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 4. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 1 500 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 150 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (výše paušální náhrady činí sice 300 Kč, avšak na každou z účastnic připadá ½ této náhrady), v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 4. 2021 náhrada 772,38 Kč za 262 ujetých km (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t., poníženou na ½, která připadá na každou z účastnic. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 522,38 Kč ve výši 1 579,70 Kč.

40. Lhůtu k plnění nákladů řízení soud stanovil dle § 160 o. s. ř.

41. S ohledem na skutečnost, že řízení je osvobozeno od soudních poplatků (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích), nerozhodoval soud o vyměření soudního poplatku některému z účastníků.