35 C 134/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 91 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 91 585 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 91 585 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 34 398 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že s žalovaným dne 18. 10. 2010 uzavřel smlouvu o podnájmu bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa] (dále jen„ Byt“). Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 10. 2012. Tato smlouva byla opakovaně měněna jednotlivými dodatky, přičemž podnájemní vztah zanikl dne 31. 10. 2020. Předmětem žaloby byl nedoplatek žalovaného za spotřebu energií v roce 2018, který žalobce žalovanému vyúčtoval dne 31. 7. 2019 v částce 16 085 Kč, jež se žalovaný zavázal hradit ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně až do úplného zaplacení. Poslední splátka byla splatná v měsíci červenci 2020. Žalovaný měl dále hradit podnájemné v celkové výši 11 000 Kč, zálohy na služby v částce 3 500 Kč a poplatek 450 Kč za umístění sídla společnosti [právnická osoba] (dále jen„ Poplatek“). Žalovaný však neplnil řádně a včas, když nehradil tyto splátky za měsíce březen, duben, červenec, srpen, září a říjen roku 2020. Za toto období žalovaný uhradil toliko částku 2 250 Kč. Žalobce se tak domáhal předmětného plnění spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobci uhradil úplný Poplatek a dále uvedl, že se s žalobcem ústně domluvil na předčasném ukončení smlouvy k 31. 8. 2020. Žalobce se dle této dohody zavázal, že připraví příslušné vyhotovení změny smlouvy, avšak tuto dohodu nesplnil. Ač si byl žalobce vědom tíživé majetkové situace žalovaného, tak vůči němu jako osobě, která 10 let poctivě plnila své závazky, postupoval velmi arogantně. Žalovaný na jednání dne 7. 6. 2021 naznačil, že v době, kdy se s žalobcem domlouval, uhradil i další platby.

3. Ze shodných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobce jako nájemce Bytu a žalovaný uzavřeli podnájemní smlouvu k Bytu, přičemž žalobce poskytoval žalovanému jeho nerušené užívání.

4. Žalobce a žalovaný dne 18. 10. 2010 uzavřeli smlouvu o podnájmu Bytu na dobu určitou, kterou postupně měnili dodatky, takže v období roku 2020 se žalovaný zavázal hradit podnájemné 11 000 Kč, zálohy na služby spojené s užíváním v částce 3 000 Kč a Poplatek 450 Kč Smlouva byla sjednána na dobu určitou, přičemž naposledy byl sjednán termín ukončení k 31. 10. 2020 (prokázáno předmětnou smlouvou ve spojení s dodatky [číslo] této smlouvy). Žalovaný dále měl žalobci hradit nedoplatek 16 135 Kč na zálohách za rok 2018, který byl žalovanému vyúčtován dne 31. 7. 2019, a to v měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy 30. dne každého měsíce počínaje dnem 30. 9. 2019. Žalovaný tento dluh uznal, co do důvodu a výše (prokázáno uznáním dluhu ze dne 30. 9. 2019).

5. Žalovaný tvrdil, že uhradil žalobci celý Poplatek. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalovaný uhradil toliko částku 2 250 Kč (prokázáno záznamem o bankovní transakci). Zaplacení zbývající části poplatku žalovaný přes poučení soudu dle § 118a o. s. ř. neprokázal. Soud tak uzavřel, že žalovaný na Poplatku ničeho dalšího neuhradil. Pokud žalovaný na jednání dne 7. 6. 2021 uvedl, že při jednání o předčasném ukončení smlouvy byl v prodlení s asi 2 splátkami, tedy měl uhrazeno více, než tvrdil žalobce, soud se touto skutečností nezabýval, neboť takovéto tvrzení by bylo učiněno až po koncentrační lhůtě dané § 118b o. s. ř.

6. Žalovaný dále namítal, že se s žalobcem dohodl, že předmětná smlouva bude ukončena dříve. Je sice nepochybné, že žalovaný se snažil takovouto dohodu uzavřít (prokázáno komunikací účastníků), avšak uzavření takové dohody nebylo prokázáno. Sám žalovaný však uvedl, že tato dohoda měla být sjednána podmíněně s tím, že žalovaný bude mít uhrazeny všechny závazky spojené s podnájmem Bytu (tento závěr ostatně vyplývá i z e-mailové komunikace účastníků). Soud za této situace nezkoumal uzavření žalovaným tvrzené dohody, když i kdyby sjednána skutečně byla, tak žalovaný nesplnil její podmínku, a to zaplacení celého do té doby vzniklého dluhu.

7. Pro úplnost soud konstatuje, že za dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti a další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost.

8. Soud po právní stránce uzavřel, že žalobce a žalovaný uzavřeli s ohledem na § 3074 odst. 1 o. z. smlouvu o podnájmu bytu dle § 719 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), přičemž obsah těchto vztahů se v současné době řídí ustanoveními § 2274 a násl. o. z. Žalovaný se jako podnájemce v uvedeném období zavázal hradit podnájemné 11 000 Kč měsíčně, zálohy na poplatky spojené s užíváním bytu 3 000 Kč, Poplatek 450 Kč a dále se zavázal splácet nedoplatek na spotřebě služeb za rok 2018, a to až do konce října 2020. Žalovaný za žalované období zaplatil toliko částku 2 250 Kč, ničeho jiného neuhradil.

9. Soud se zaobíral námitkou žalovaného, že předmětná smlouva byla dohodou stran ukončena již k 31. 8. 2020. K tomu soud poznamenává, že dle samotného žalovaného byla tato dohoda podmíněná (viz § 548 a 549 o. z.) v tom smyslu, že předpokladem předčasného ukončení byla skutečnost, že by žalovaný uhradil veškeré své závazky. To se však zjevně nestalo (žalovaný to sám potvrdil, když uváděl, že neměl ani na placení povinných odvodů). Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil tuto podmínku, nemohlo dojít ke zkrácení sjednaného podnájmu dohodou.

10. Pokud žalovaný namítal, že chování žalobce bylo v rozporu s dobrými mravy dle § 1 odst. 2 o. z., neboť žalobce věděl v jaké je žalovaný životní situaci a přesto se k němu choval arogantně, tak je třeba konstatovat, že princip dobrých mravů je korektiv, který má bránit zjevnému zneužívání práva, přičemž takováto ochrana nemůže být bezbřehá. Pokud žalovaný podnájemní smlouvu uzavřel, nemůže být ze strany žalobce nemravné, aby podle staré právní zásady„ pacta sunt servanda“ (smlouvy se mají dodržovat) požadoval splnění platné smlouvy. Z předložených listin je zřejmé, že žalobce žalovanému toliko sděloval svá stanoviska a odkazoval jej na jednotlivá smluvní ujednání, přičemž vždy tak činil slušně a věcně. Jeho jednání tak nelze vnímat jako nemravné.

11. Soud se také zabýval otázkou vyúčtování zaplacené kauce 5 000 Kč (prokázáno shodným tvrzením účastníků) a spotřeby energií, když tyto platby nebyly doposud vypořádány. Soud při tom konstatuje, že ve vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem je povinností pronajímatele vyúčtovat zálohy na služby do 4 měsíců po skončení zúčtovacího období (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty), přičemž na podnájemní vztah se toto ustanovení aplikuje přiměřeně (§ 11 citovaného zákona). Toto ustanovení je proto ve vztahu k podnájemnímu vztahu vyložit toliko tak, že povinností nájemce je vyúčtovat podnájemci do 4 měsíců od okamžiku, kdy tuto povinnost měl pronajímatel vůči němu (z logiky věci nemůže nájemce vyúčtovat něco, k čemu sám nemá podklady). Tomu ostatně odpovídá předchozí praxe účastníků (prokázáno uznáním dluhu). Za situace, kdy doposud nebylo provedeno vyúčtování všech služeb, nebylo ze strany žalobce provedeno též vyúčtování kauce a žalovaný sám dle svého vyjádření žalobci ničeho neúčtoval, přičemž předpokladem jakéhokoliv zápočtu je nejprve splatnost takové pohledávky, která vzniká dohodou účastníků nebo právě výzvou věřitele (žalovaného), a následný aktivní krok věřitele k provedení zápočtu (viz § 1958 a § 1982 a násl. o. z.). Předmětná zaplacená kauce (případné jiné platby žalovaného spojené s údržbou bytu) tak neměla vliv na výši žalovaného dluhu a žalobce i nadále byl oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení sjednaných záloh.

12. Soud tak uzavřel, že žalovaný byl předmětné platby povinen hradit až do října 2020, přičemž na ně za období žalovaných měsíců uhradil toliko 2 250 Kč. Soud tak žalobci přiznal žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. Počátek běhu prodlení soud stanovil dle žaloby dne 1. 1. 2021 (k tomuto datu byl žalovaný v prodlení) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. maximálně však dle výše uvedené v žalobě.

13. Jen pro úplnost soud dodává, že ochrana podnájemníka daná zákonem č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, se týká toliko výpovědí z podnájmu, nikoliv však placení sjednaných plateb. Ochrana tak na žalovaného nedopadá.

14. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř. Pokud žalobce původně navrhoval, aby žalovanému byly přiznány splátky ve výši 5 000 Kč, tak soud k tomuto kroku nepřistoupil. Žalovaný sám uvedl, že tyto splátky jsou pro něj příliš vysoké, takže jejich nařízení by nebylo produktivní. Pokud žalovaný navrhoval splátky ve výši 3 000 Kč, tak žalobce tyto splátky neakceptoval, přičemž toliko jistinu by žalovaný při těchto splátkách hradil déle než 2,5 roku. Soud uzavřel, že takto stanovené splátky pro jejich výši nemůže bez souhlasu žalobce stanovit.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 398 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 664 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 585 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 780 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 5. 2021 a z částky 4 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 6. 2021 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 400 Kč ve výši 5 334 Kč.

16. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání učiněné dne 13. 5. 2021, neboť toto podání bylo učiněno těsně před jednáním ve věci samé, přičemž po obsahové stránce jde o shrnutí jednoduchého vysvětlení námitek žalovaného, nevyžadují složitější přípravu ze strany soudu a účastníků. Proto všechna tato tvrzení mohla být učiněna až na jednání dne 17. 5. 2021, za které soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Soud tak uzavřel, že tento žalobcův náklad nebyl účelně vynaložen. Soud jej proto neuložil k uhrazení straně žalované.