35 C 139/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Anonymizováno ., Anonymizováno . Anonymizováno ., Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neplatnosti výpovědi

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání uzavřené mezi žalobcem, jako nájemcem, a žalovaným, jako pronajímatelem, ze dne 27. 3. 2024, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 11 797,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal předmětného určení s tím, že dne 29. 2. 2016 byla uzavřeně nájemní smlouva na pronájem nebytových prostor k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a souvisejících pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, k. ú. a obec , adresa, (dále jen „nemovitost“). Vlastníkem nemovitosti byl žalovaný. Druhou stranou smlouvy byl dle žalobních tvrzení žalobce, přičemž následně tato tvrzení byla upřesněna tak, že nájemcem byla společnost , právnická osoba, ., a žalobce byl podnájemcem. Dne 27. 3. 2024 byla žalobci doručena výpověď z nájmu k nemovitosti, neboť žalobce byl podle žalovaného v prodlení s placením nájemného a doplněním jistoty dle smlouvy. Žalobce toto popíral, a proto podal proti výpovědi námitky, které žalovaný jako nedůvodné zamítl.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť výpověď byla dána po právu, když žalobce neplnil své povinnosti dle smlouvy. Dále měl za to, že žaloba je vnitřně rozporná, když žalobce nedokládá žádnou nájemní smlouvu znějící na jeho jméno. Sám žalovaný však nevěděl, zda vůbec existuje nějaká nájemní smlouva mezi účastníky.

3. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalovaný a společnost , právnická osoba, . uzavřeli nájemní smlouvu k nebytovým prostorám, jejímž předmětem byla nemovitost (prokázáno touto smlouvou). Žalovaný dne 27. 3. 2024 vypověděl žalobci nájem, neboť ten byl v prodlení s jeho placením delším než 1 měsíc a v prodlení s doplacením sjednané kauce. Žalovaný při tom zjevně odkazoval na ustanovení nájemní smlouvy se společností , právnická osoba, . (prokázáno touto výpovědí).

4. Ani jedna ze stran netvrdila, že by existovala jakákoliv nájemní smlouva mezi účastníky. Soud za této situace neprováděl další dokazování pro nadbytečnost.

5. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

6. Podle § 2314 odst. 1 o. z., vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Podle odst. 2, nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Podle odst. 3, vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

7. Soud se nejprve zabýval otázkou věcné legitimace účastníků a uzavřel, že ta je u nich dána. Žalobce jako adresát sporného jednání je ve věci aktivně legitimován k podání žaloby proti žalovanému, kterým je jeho odesílatel.

8. Soud však uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ten je obecně dán tam, kde tak zákon stanoví, nebo tam, kde se bez takového určení stane žalobcovo postavení nejistým nebo pochybným, při tom však není možné takovou otázku zodpovědět v rámci jiného řízení jako otázku předběžnou (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, nebo ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 29 Odo 535/2001).

9. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení má ze zákona nájemce, kterému pronajímatel vypověděl nájem podle § 2314 odst. 3 o. z. Žalobce však není nájemcem nemovitosti, ostatně sám ani tuto skutečnost netvrdí. Naopak tvrdí existenci vztahu podnájemního, kdy nájemcem je třetí osoba. Podnájemní vztah ale nebyl žalovaným vypovídán. Pokud žalovaný vypovídá neexistující nájemní vtah, je jeho jednání bez právního významu. Takové jednání nezaloží druhé straně právo dle § 2314 o. z., neboť toto právo je dáno výlučně nájemníku na základě nájemní smlouvy. Žalobci tak nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení ze zákona.

10. Soud proto žalobce vyzval k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání svého naléhavého zájmu. K tomu žalobce uvedl, že ten je dán tím, že žalobci byl znemožněn přístup do nemovitosti, kde má své věci, nemůže tam provozovat podnikatelskou činnost, naopak ji tam provozuje třetí osoba.

11. Naléhavý právní zájem obecně není tam, kde by se žalobce mohl domáhat plnění z titulu jiného nároku a předmětné určení je toliko otázkou předběžnou, leda by takovým určením mohlo dojít k prevenci vztahů mezi účastníky a žaloba na plnění by nemohla řešit celý rozsah práva (vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1265/2005). Pokud žalobce tvrdí, že žalovaný neoprávněně zadržuje jeho věci, může se těchto domáhat žalobou na jejich vydání. Pokud žalobce tvrdí existenci porušení jiných práv, může se v rámci příslušného řízení domáhat splnění povinnosti, a to bez ohledu na to, zda jde o povinnost něco dát, něco konat, něco nekonat nebo něco strpět. Otázka toho, zda byla žalobci zaslána řádná výpověď je otázkou výlučně předběžnou k posouzení otázky, zda žalobce má užívací titul k nemovitosti, od níž se odvíjí otázka, zda jsou nějaká jeho práva porušována, kým a jak. Požadované určení však neřeší existenci jakéhokoliv žalobcova užívacího práva, ale toliko případnou neplatnost aktu žalovaného. Za této situace žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť to nevyřeší žalobcovo právní postavení. Soudu tak nezbývalo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout podle § 80 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 797,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 750 Kč ve výši 2 047,50 Kč.

13. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s .ř.