35 C 142/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 109 850 Kč

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 73 050 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,75 % z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 36 800 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,75 % z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 175 564 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částku 40 834,50 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 46 295,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala předmětné částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] podnájemní smlouvu k bytu [číslo] nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] [obec], [PSČ] [obec] (dále jen„ byt“). Žalobkyně za roky 2013 – 2020 nedostala řádná vyúčtování služeb a proto požadovala uhrazení pokuty dle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon“) pokutu ve výši 50 Kč denně, a to za nedodání vyúčtování za roky 2018, 2019 a 2020, přičemž pro rok 2018 tuto pokutu žalovala za období od [datum], za rok 2019 od [datum] a za rok 2020 od [datum], a to vždy do [datum], celkem tedy 1 098, 732 a 367 dní.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí celého žalovaného nároku. V prvé řadě namítal, že žalobkyně v bytě bydlela na základě podnájemní smlouvy a následně počínaje dnem [datum] bez právního důvodu, neboť on se stal vlastníkem bytu, čímž žalobkyni zanikl podnájemní vztah. Nárok žalobkyně na předmětnou pokutu z podnájemní smlouvy nevzniká, neboť toto nebylo nikdy sjednáno a zákon s podnájemním vztahem pro tento nárok nepočítá. Žalobkyni nárok nevznikl ani v souvislosti s užíváním bytu bez právního důvodu. Žalovaný dále namítl započtení pohledávky oproti žalovanému nároku, a to pohledávku 17 160,50 Kč z titulu náhrady nákladů řízení, které byly žalovanému přiznány rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], a pohledávku cca 160 000 Kč, která spočívá ve zdemolování bytu žalobkyní.

3. Žalovaný dále vznesl 2 vzájemné návrhy. Nejprve uplatnil bezdůvodné obohacení žalované, které spočívalo jednak v neoprávněném užívání bytu od [datum] do [datum] v částce 572 000 Kč, jednak v zaplacených službách souvisejících s užíváním, a to v částce 6 984 Kč za rok 2019, částce 16 663 Kč za rok 2020 a částce 19 334 Kč za rok 2021. Žalovaná uhradila celkově částku 439 417 Kč, která byla celá započtena na služby a ve zbytku na dlužné bezdůvodné obohacení za užívání bytu. Podáním ze dne [datum] žalovaný dále uplatnil nárok za náhradu za žalovaným za žalobkyni uhrazený komunální odpad v celkové výši 9 224 Kč, za uhrazené služby spojené s užíváním bytu v roce 2022 v částce 22 172,50 Kč a za vyklizení garáže v částce 9 438 Kč.

4. Žalobkyně navrhla zamítnutí vzájemného návrhu, neboť účastníci počínaje [datum] uzavřeli konkludentní nájemní smlouvu a nároky žalovaného tak jsou neoprávněné.

5. Soud ve věci zastavil řízení ohledně návrhu žalobkyně na vydání jednotlivých vyúčtování (usnesení ze dne 25. 5. 2022, č. j. 35 C 142/2022-21, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2022, č. j. 26 Co 95/2022-31), připustil rozšíření vzájemného návrhu (usnesení ze dne 13. 4. 2023, č. j. 35 C 142/2022-116) a nepřipustil rozšíření žaloby, neboť toto rozšíření proběhlo až na posledním jednání a nebylo dostatečně určitě, takže dosavadní řízení nemohlo být podkladem změněného rozhodnutí (usnesení ze dne 12. 10. 2023, č. j. 35 C 142/2022-173).

6. Ze shodných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli podnájemní smlouvu, na základě které se žalobkyně stala podnájemkyní bytu, a to až do [datum], kdy se vlastníkem bytu stal žalovaný (prokázáno též smlouvou o převodu bytové jednotky a výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně předmětný byt užívala a platila žalobci i po tomto datu a žalobce tyto prostředky přijímal. Mezi stranami nebylo sporu, že žalobkyně uhradila na tomto užívání celkově nejméně částku 439 417 Kč, když žalobkyně přes poučení netvrdila a neprokazovala částku vyšší. Mezi stranami dále nebylo sporu, že hodnota nájemného běžného v místě a čase za roky 2019 a 2020 činí částku 15 500 Kč, 2021 16 500 Kč a 2022 17 000 Kč (ostatně tyto částky byly stanoveny též odborným vyjádřením).

7. Účastníci uzavřeli podnájemní smlouvu ze dne [datum], na základě které žalovaný žalobkyni podnajal byt a ta se zavázala hradit podnájemné a dále služby související s užíváním bytu, a to zejména odběr energie, vodné, stočné, odvoz komunálního odpadu, daň z nemovitosti, pojištění majetku obytného domu, správa majetku, fond oprav a náklady vytápění (prokázáno touto smlouvou). Žalovaný zasílal žalobkyni vyúčtování za podnájem bytu, a to za roky 2013 2020, kde mezi položkami bylo uvedeno pojištění (prokázáno těmito vyúčtováními a výpovědí žalovaného).

8. Soud poučil žalovaného, nechť prokáže existenci pojištění, které bylo hrazeno. Žalovaný k této skutečnosti uvedl toliko, že pojištěn byl, nevěděl však kde a ani na jakou částku. Za této situace soud uzavřel, že v řízení přes poučení dle § 118a o. s. ř. nebylo prokázáno, že by žalovaný byl pojištěn a toto pojištění bylo žalobkyni účtováno řádně.

9. Samosoudce se dále zabýval tvrzením žalobkyně, že strany uzavřely konkludentní smlouvu nájemní. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalobkyně byt užívala, a to až do [datum], kdy došlo k jejímu vyklizení exekutorem na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. [číslo jednací] (prokázáno protokolem soudního exekutora a citovaným rozsudkem). Účastníci však v mezidobí intenzivně jednali o právním režimu užívání, kdy žalovaný žalobkyni opakovaně nabízel podnájemní smlouvy a žalobkyně je s ohledem na jejich neplatnost odmítala (prokázáno komunikací účastníků a výslechem žalovaného). Žalovaný zaslal žalobkyni vyúčtování za rok 2020 (prokázáno tímto vyúčtováním).

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně fakticky užívala byt, posílala za toto užívání prostředky a žalovaný je přijímal a že strany jednaly ohledně uzavření nájemní smlouvy. Soud však uzavírá, že přes poučení dle § 118a o. s. ř. nebylo v řízení prokázáno, že by účastníci projevili vůli uzavřít nájemní smlouvu o konkrétním obsahu.

11. Soud dále z provedeného dokazování má za prokázané, že žalovaný musel uhradit za užívání bytu, za listopad a prosinec roku 2019 částku 9 064 Kč, z čehož 6 984 Kč představovaly spotřebované energie (prokázáno vyúčtováním), v roce 2020 částku celkem 33 158 Kč, z čehož 16 663 Kč představovaly spotřebované energie (prokázáno vyúčtováním), v roce 2021 celkem 38 930 Kč, z čehož 19 334 Kč představovaly spotřebované energie (prokázáno vyúčtováním), v roce 2022 celkem 26 607 Kč, přičemž poměrná část za dobu užívání žalobkyní činí 22 172,50 Kč (prokázáno vyúčtováním). Žalovaný dále uhradil odpad v celkové výši 9 896 Kč, přičemž poměrná část za dobu užívání žalobkyní činí 9 438 Kč (prokázáno doklady o zaplacení), náklady za vyklizení garáže po žalobkyni 9 438 Kč, ač toto vyklizení měla učinit žalobkyně (prokázáno dokladem, protokolem soudního exekutora a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. [číslo jednací])

12. Účastníci dluhy k dnešnímu dni neuhradili, když pro žalobkyni se nárok stal splatným 10 dnů od doručení příslušného vzájemného nároku (prokázáno výzvou žalobkyně).

13. Žalovaný namítal ve věci zápočet, ten provedl podáním ze dne [datum], kdy pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení a náhrady škody započetl na celou žalovanou částku (ač se jedná ve skutečnosti o 3 nároky), přičemž nárok na náhradu škody tímto poprvé uplatnil. Soud s ohledem na právní názor proto v tomto rozsahu neprovedl dokazování pro nadbytečnost.

14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost.

15. Soud tak uzavřel, že účastníci dne [datum] uzavřeli podnájemní smlouvu k bytu, který žalobkyně užívala až do vyklizení dne [datum] soudním exekutorem na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. [číslo jednací]. Žalovaný se dne [datum] stal vlastníkem bytu a účastníci neuzavřeli žádnou další smlouvu k jeho užívání. Žalobkyně tak užívala tento byt v letech 2019 – 2022, kdy nájemné v místě čase obvyklé činilo částku 572 000 Kč, žalovaný uhradil za služby spojené s užíváním bytu 65 153,50 Kč, poplatky spojené s komunálním odpadem 9 438 Kč a vyklizení garáže v částce 9 438 Kč. Žalobkyně celkově uhradila 439 417 Kč. Žalovaný žalobkyni posílal vyúčtování za roky 2013 – 2020, když nejméně v letech 2018 – 2020 žalobkyni vyúčtoval pojištění, ač v předmětném období nebyl pojištěn.

16. Podle § 11 zákona, v domě s byty, kde užívací vztahy vznikly na základě jiných právních skutečností, než které jsou uvedeny v tomto zákoně, se řídí tyto vztahy přiměřeně ustanoveními tohoto zákona.

17. Podle § 13 odst. 1 zákona, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2 Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

18. Podle § 7 odst. 1 zákona, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2, poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

19. Podle § 7 zákona č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon o koronaviru“), povinnost poskytovatele služeb doručit vyúčtování služeb příjemci služeb, která by podle § 7 odst. 1 zákona o službách dospěla po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a přede dnem [datum], se považuje za dospělou dnem [datum].

20. Podle § 3074 odst. 1 o. z., nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

21. Podle § 719 odst. 1 obč. zák., pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na dobu určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez určení doby jen s písemným souhlasem pronajímatele. Není-li splněna tato podmínka, je smlouva neplatná. Porušení této povinnosti se považuje za porušení povinnosti nájemce podle § 711 odst. 2 písm. b). Smlouva o podnájmu musí mít písemnou formu. Nebylo-li dohodnuto jinak, platí, že podnájem lze vypovědět bez uvedení důvodů ve lhůtě podle § 710 odst. 2.

22. Podle § 2277 o. z., podnájem končí společně s nájmem. Končí-li nájem, sdělí to nájemce podnájemci s uvedením rozhodných skutečností; jimi jsou zejména den skončení nájmu a popřípadě i délka výpovědní doby a počátek jejího běhu.

23. Podle § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

26. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobkyně na zaplacení pokuty dle § 13 zákona. Předpokladem takového nároku je existence vztahu pronajímatele a nájemce případně existence jiných právních vztahů a porušení povinnosti dodat řádné a včasné vyúčtování.

27. V daném případě je nepochybné, že mezi stranami vznikl podnájemní vztah, který existoval nejméně po celý rok 2018 až do [datum], kdy zanikl v důsledku splynutí nájemce a vlastníka (vizte § 3074 a § 2277 o. z.). Tímto splynutím zanikl byt jako potenciální předmět podnájemního vztahu, neboť v tu chvíli nebyl nikým pronajímán. Podnájemní vztah tak nemohl být ani prolongován faktickým užíváním bytové jednotky.

28. Soud se následně zabýval užíváním bytu po tomto datu a uzavřel, že z provedeného dokazování není možné dovodit vznik vztahu nájemního. Předpokladem vzniku jakékoliv smlouvy je vůle stran (§ 1724 o. z.), přičemž tato vůle musí být projevena takovým způsobem, aby bylo možné seznat, že vůli uzavřít nájemní smlouvu a jakého obsahu mají. Tento projev vůle může být učiněn nejen výslovně, ale též mlčky (konkludentně), a to včetně projevu nekonáním. Vůle však musí být vždy jednoznačná a nezpochybnitelná (vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1277/2005, ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 551/2000 nebo ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 740/2004).

29. Pokud žalobkyně užívala byt bez právního důvodu a platila za toto užívání prostředky, je třeba konstatovat, že v takovém případě se žalobkyně bezdůvodně obohacovala a vznikla jí povinnost vrátit hodnotu tohoto plnění dle § 2999 o. z. Pokud žalovaný toto plnění přijímal, nelze z jeho chování dovozovat, že by jej přijímal pro akceptaci návrhu na uzavření nájemní smlouvy, ale pro přijetí plnění z právního titulu, který zde byl dán. Ani skutečnost, že bylo zasláno vyúčtování služeb, na tomto nemůže nic změnit, když z provedeného dokazování je nepochybné, že strany vyjednávaly o obsahu smlouvy, tedy žalovaný neměl zcela zjevně vůli uzavřít konkludentní nájemní smlouvu.

30. Soud konstatuje, že podnájemní vztah je vztahem, který předpokládá § 11 zákona a dopadá tak na něj přiměřeně ustanovení zákona včetně § 13, avšak užívání bez právního důvodu je užíváním protiprávním a nemůže proto požívat právní ochrany. Na takové užívání není možné vztáhnout § 13 zákona. Soud proto zcela zamítl nárok na zaplacení pokuty za nedodání vyúčtování za rok 2020.

31. Soud se následně zabýval povinností dodat podnájemci vyúčtování a uzavřel, že tato povinnost musí být vykládána v dikci § 11 přiměřeně. Je třeba konstatovat, že tuto povinnost nese pronajímatel vůči nájemníkovi a ten následně vůči podnájemci. Je třeba tedy § 7 zákona vykládat tak, že lhůta pro dodání vyúčtování podnájemci nemůže začít běžet dříve, než skončí lhůta pro jeho dodání nájemci. Jiným výkladem by soud dostal nájemce do situace, kdy má splatnou povinnost vůči podnájemci ve stejný den, jako má povinnost pronajímatel poskytnout mu podklady pro splnění povinnosti. Tento výklad zákona však zákonodárce zjevně neměl na mysli.

32. Pronajímatel tak nejpozději do [datum] měl dle § 7 zákona povinnost dodat žalovanému vyúčtování za rok 2018 a ten tak nejpozději do [datum] měl tuto povinnost vůči žalobkyni. Ve vztahu k roku 2019 však tato povinnost s ohledem na § 7 zákona o koronaviru byla posunuta do [datum], respektive ve vztahu k žalobkyni do [datum]. Nesplnil-li žalovaný vůči žalobkyni tuto povinnost včas, vznikl žalobkyni za období prodlení (od [datum] a od [datum] do [datum]) nárok na pokutu 50 Kč denně.

33. Soud při tom konstatuje, že povinnost je splněna, pokud je poskytnuto řádné vyúčtování, tedy vyúčtování bezchybné a ve správné výši. K vyúčtování, které tyto náležitosti nesplňuje, se nepřihlíží (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 312/2018). Vzhledem k tomu, že obě dotčená vyúčtování obsahují položku, která zjevně není ve správné výši (položka pojištění), nejsou obě vyúčtování řádná a žalobkyni tak vznikl nárok na pokutu dle § 13 zákona.

34. Jen pro úplnost soud konstatuje, že žalobkyně vznesla další námitky vůči vyúčtování, neboť žalovaný v souladu s podnájemní smlouvou, avšak v rozporu se zákonem žalobkyni účtoval i služby, na které pronajímatel nemá vůči nájemci právo. Soud však konstatuje, že žalobkyně odkazovala na ustanovení, která chrání nájemce, ale nedopadají na vztahy podnájemní.

35. Žalovaný namítl započtení tohoto nároku proti pohledávce na zaplacení nákladů řízení a nároku na náhradu škody.

36. Podle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

37. Podle § 1987 odst. 1 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

38. Jednostranné započtení je v soudní praxi řešeno takovým způsobem, že provedení zápočtu musí být jednoznačné a zcela určité. Při zápočtu více pohledávek proti sobě, musí být vždy naprosto zřejmé, která pohledávka se započítává na kterou pohledávku, jinak jde o zápočet neurčitý a tedy neplatný (vizte rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009 a 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Odo 932/2006). Započítat navíc lze pouze pohledávky, které jsou určité a soudně vykonatelné, tedy splatné. Splatnost musí být dána již v době provedení zápočtu, nepostačuje tak provedení zápočtu na společné listině s výzvou k plnění, neboť v době jednání věřitele ještě pohledávka není splatná a tedy způsobilá k jednostrannému zápočtu (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3966/2019).

39. V daném případě je nepochybné, že žalovaný započetl na pohledávky žalobkyně na pokuty za nedodané vyúčtování za roky 2018, 2019 a 2020 svou nesplatnou pohledávku z titulu náhrady škody a z titulu náhrady nákladů řízení, a to aniž by jedna z jeho pohledávek byla splatná (tedy způsobilá k započtení) a aniž by specifikoval, na kterou konkrétní pokutu a v jakém období zbývající pohledávku započítává. Jeho zápočet tak je zápočtem neurčitým a tedy neplatným, přičemž jde o neplatnost absolutní, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem a zcela zjevně veřejným pořádkem (§ 588 o. z.). Okolnosti vzniku a existence těchto pohledávek tak byly pro soud irelevantní a dokazování v tomto směru nadbytečné.

40. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobkyni nárok na pokutu za nedodání vyúčtování za rok 2020, když žalovaný neměl povinnost jí toto vyúčtování poskytnout, na pokutu za nedodání vyúčtování za roky 2018 a 2019 v období, kdy žalovaný nebyl v prodlení s dodáním vyúčtování, a následně žalobkyni přiznal pokutu za nedodání vyúčtování za roky 2018 a 2019 za období, kdy žalovaný svoji povinnost nesplnil, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

41. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.

42. Následně se soud zabýval nárokem žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v zaplacených energiích, odpadu, vyklizení a nezaplaceném bezdůvodném obohacení za užívání bytu, a to od zániku podnájemního vztahu až do vyklizení bytu.

43. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

44. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

45. Podle § 2894 odst. 1 o. z., povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

46. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

47. Žalovaný za žalobkyni uhradil prostředky v souvislosti s žalobkyní odebranými službami za užívání bytu (energie, voda, stočné, odpad) a náklady spojené s vyklizením. Tím žalovaný plnil za žalobkyni, co měla plnit sama. Žalobkyně se tak na jeho úkor bezdůvodně obohatila a musela toto obohacení vydat. Žalobkyně dále bez právního důvodu užívala byt a byla tak povinna žalovanému uhradit peněžitou náhradu za toto užívání v částce v místě a čase obvyklé.

48. Žalobkyně na toto obohacení částečně hradila. Soud proto přiznal žalovanému nárok na úhradu rozdílu mezi bezdůvodným obohacením a již poskytnutým plněním spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

49. Soud se nakonec zabýval náklady na vyklizení garáže. S ohledem na skutečnost, že žalobkyni byla soudem uložena povinnost vyklidit předmětný byt a žalovaná tak dle soudního exekutora neučinila, porušila tím povinnost danou procesními předpisy a ve smyslu § 2910 o. z. odpovídá za škodu z toho vzniklou. Pokud žalovaný uhradil prostředky v souvislosti s tímto vyklizením, vznikla mu škoda, která je v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně. Soud jí proto uložil tuto škodu uhradit spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

50. Lhůtu k plnění stanovil soud žalobkyni dle § 160 o. s. ř.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 295,40 Kč, přičemž tato částka představuje 56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78 % a úspěchu žalované v rozsahu 22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 814 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 285 414 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 4 730 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla z původní částky 9 460 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 326 248,50 Kč sestávající z částky 9 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 9 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 9 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 9 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 63 930 Kč ve výši 13 425,30 Kč.

52. Soud jen pro úplnost uvádí, že pro účely stanovení tarifní hodnoty vycházel soud z hodnoty žalobního žádání navýšené z hodnoty vzájemného návrhu v okamžiku každého úkonu samostatně.