35 C 146/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o: vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. [číslo] (druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: zeleň) a parc. [číslo] (druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: sportoviště a rekreační plocha) v k. ú. [obec], zapsané [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-východ, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 10 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu 23. března 2021 domáhal vůči žalovanému vyklizení a předání pozemků parc. [číslo] (druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: zeleň) a parc. [číslo] (druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: sportoviště a rekreační plocha) v k. ú. [obec], zapsané [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-východ (dále jen„ předmětné pozemky“). Svůj návrh odůvodnil zejména tím, že je vlastníkem předmětných pozemků a žalovaný tyto pozemky užívá bez právního důvodu.

2. Dle žalobce účastníci řízení dne 22. ledna 1992 uzavřeli počínaje dnem 1. 1. 1999 nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Tato smlouva byla dne 19. října 2005 změněna, když účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k nájemní smlouvě, jímž byla nájemní smlouva uzavřena na dobu určitou počínaje dnem 19. října 2005, a to na dobu 10 let do 19. října 2015 s možností opce na dalších 10 let. Vzhledem k tomu, že právo opce nebylo mezi účastníky realizováno ve lhůtě do 19. října 2015 a s ohledem na aktivitu žalobce, skončila smlouva dne 19. října 2020. Žalovaný však přes výzvu předmětné pozemky nevyklidil.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 4. června 2021 a navrhl její zamítnutí. Dle svého názoru uplatnil žalovaný řádně právo opce, tak jak bylo uvedeno v nájemní smlouvě, resp. v jejím dodatku, a to tím, že 19. dubna 2017 zaplatil nájem na dalších 10 let, což žalobce nikterak nerozporoval, peněžní prostředky nevrátil, čímž konkludentně právo akceptoval. Žalobce byl několik let nečinný a ke zpochybňování smlouvy přistoupil až poté, co zastupitelé žalobce začali s účastí svou a svých rodinných příslušníků ve [název sportovního klubu] z.s., který je v konkurenčním soutěžním vztahu s žalovaným. U žalobce tak dochází ke střetu zájmů, zneužití moci, diskriminaci, netransparentnosti a klamaní veřejnosti, takže jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný tak navrhl žalobu zamítnout. Současně žalovaný navrhl zřízení služebnosti nezbytné cesty k budově [adresa] stojící na pozemku – stavební parcele [číslo] vše v k. ú [obec], v obci [obec] a to za jednorázovou úplatu 1 Kč.

4. Soud vzájemný návrh žalovaného usnesením ze dne 20. 9. 2021, č. j. 35 C 146/2021 – 43, na jednání vyloučil k samostatnému projednání.

5. Žalobce nesouhlasil s tím, že by žalovaný uplatnil právo obce zasláním nájmu ve výši 10 Kč za dobu 10 let. Toto jednání žalovaného bylo učiněno až 19. dubna 2017, a to způsobem, se kterým smlouva nepočítá. Nelze tak říci, že by došlo k prodloužení smlouvy na základě ujednání stran.

6. Ve věci bylo dne 20. září 2021 konáno jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, předvolání bylo řádně a včas doručeno, žalobkyně se k jednání dostavila, soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalovaného.

7. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí a shodným tvrzením účastníků). Dne 22. ledna 1992 účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na pronájem předmětných pozemků, s tím, že předmětným nájem započal dne 1. ledna 1999 a byl sjednán na dobu neurčitou. Strany si zároveň ujednaly, že jakákoliv změna bude provedena formou číslovaných dodatků (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 22. ledna 1992 a shodným tvrzením účastníků). Dne 19. října 2005 uzavřeli k této smlouvě dodatek, na základě kterého byla smlouva uzavřena na dobu určitou počínaje dnem 19. října 2005 na dobu 10 let do 19. října 2015„ s možností opce na dalších 10 let“ (prokázáno dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 19. října 2005). Z dodatku se nikterak nepodává, jakým způsobem mělo být toto právo uplatněno a komu svědčí.

8. Žalobce požádal dne 24. dubna 2019 žalovaného o sdělení, kdo je oprávněn za žalovaného jednat a jakým způsobem spolek funguje (prokázáno žádostí o doložení dokladů ze dne 24. dubna 2019), přičemž když žalovaný na tuto výzvu nereagoval, odeslal žalobce žalovanému dokument označený„ výpověď z nájmu“, ve kterém žalovanému sdělil, že požaduje předání předmětných pozemků ke dni 19. října 2020 (prokázáno výpovědí nájemní smlouvy ze dne 11. května 2020). Listina byla žalovanému odeslána dne 11. května 2020 (prokázáno podacím lístkem ze dne 11. května 2020).

9. Žalovaný dne 19. 4. 2017 žalobci uhradil částku 10 Kč (shodné tvrzení účastníků řízení). Žalobce na jednání uvedl, že neví, zda v době provedení platby bylo žalobci známi, za jakých okolností a proč byla tehdy platba reálně provedena. Soud však v tomto směru neprovedl žalovaným navržené důkazy, když s ohledem na právní názor nepovažoval tuto skutečnost za relevantní.

10. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud žádné další relevantní skutečnosti. Další navržené důkazy soud neprovedl s ohledem na svůj právní názor pro nadbytečnost.

11. Po právní stránce dospěl soud k následujícím skutečnostem:

12. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

13. Žalobce je tedy jako výlučný vlastník předmětných pozemků aktivně legitimován domáhat se ochrany svého vlastnického práva ve smyslu citovaných ustanovení proti každému, kdo bez právního důvodu omezuje jeho vlastnické právo. Žalovaný do tohoto vlastnického práva zasahuje, přičemž k tomu, aby tak mohl činit, musel by k takovému jednání mít nějaký legální důvod. Je tak pasivně legitimován ve sporu.

14. Podle § 3074 odst. 1 o. z., se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

15. Podle § 2230 odst. 1 o. z., užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Podle odst. 2 se ustanovení odstavce 1 nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

16. Z provedeného dokazování je nepochybné, že účastníci řízení uzavřeli dne 22. ledna 1992 podle § 663 a násl. obč. zák. nájemní smlouvu, která se ve znění svých dodatků počínaje dnem 1. 1. 2014 řídí právním režimem dle o. z. (viz § 3074 odst. 1 o. z.).

17. Žalovaný tvrdil, že došlo z jeho strany k uplatnění opce do roku 2025 a to z důvodu uhrazení platby ve výši 10 Kč (v roce 2017) v hotovosti do pokladny žalobce.

18. Podle § 582 odst. 1 o. z., není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních. Podle odst. 2, není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona.

19. Soud se zaobíral ujednáním práva opce a uzavřel, že toto ujednání bylo v podstatné míře neurčité. Je třeba konstatovat, že ujednání nebylo učiněno jako právo, ale toliko jako možnost, přičemž z ujednání není zřejmé, zda tato možnost byla učiněna na dohodě obou stran, právu dovolávat se této opce některým z účastníků a případně kterým. Soud s ohledem na absenci strany žalované nemohl v tomto směru zkoumat vůli účastníků jinak, než z předložených listinných důkazů. Prostým jazykovým, logickým a systematickým výkladem smlouvy a jejího dodatku pak nelze než uzavřít, že vůlí stran bylo deklarovat možné budoucí smluvní prodloužení, a to formou písemného dodatku. Nesplnění této formy pak způsobuje neplatnost uvedeného jednání dle § 582 odst. 1 o. z.

20. Je třeba konstatovat, že změnu smlouvy by i v takovém případě bylo možné učinit i jinou formou, avšak muselo by se jednat o takové jednání, ze kterého je naprosto zřejmá vůle obou stran být takovým jednáním vázán (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019). Příjem částky 10 Kč do pokladny obce takovým jednáním zjevně samo o sobě být nemůže.

21. Ani jednání žalobce spočívající v nekonání právních kroků vůči žalovanému nemůže být důvodem k závěru, že by takové akceptoval konkludentně prodloužení smlouvy o dalších 10 let, případně, že by ve smyslu § 582 odst. 2 o. z. bylo žalobcem v tomto směru plněno. Za situace, kdy zákonodárce přistoupil k automatickému prodlužování nájemní smlouvy dle § 2230 odst. 1 o. z., nelze z absence jednání žalobce dovozovat vůli poskytnout plnění podle kterékoliv z nájemních smluv (neboť žalobce mohl poskytovat jak plnění ze smlouvy prodloužené do roku 2025, tak ze smlouvy prodloužené vždy o 1 rok dle zákona). Soud tak uzavírá, že zaplacením částky 10 Kč žalovaný neuplatnil vůči žalobci platně právo opce, přičemž žalobce po celou dobu korespondence mezi účastníky toto jednání nepovažoval za jednání platné pro absenci jednání a formy (viz například dopis obce ze dne 12. 6. 2020). Pokud by tedy vůbec mohlo být konání žalovaného považováno za právní jednání, nemohlo by se jednat o jednání platné, přičemž žalobce se svým konáním takové neplatnosti dovolal.

22. Soud tak uzavřel, že žalovaný měl právní důvod užívání předmětných pozemků, a to nájemní smlouvu, která s ohledem na ustanovení § 2230 odst. 1 o. z. trvala až do 19. 10. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobce žalovaného vyzval k vyklizení předmětné nemovitosti před tímto datem, nedošlo již nadále k naplnění předpokladu citovaného ustanovení a nájemní smlouva tak nadále není účinná. Žalovaný tak nemá žádný právní titul k užívání předmětných pozemků, přičemž pro rozsudek je rozhodný stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

23. Žalovaný dále namítal rozpor žaloby s dobrými mravy, neboť žalobce (část představitelů žalobce) si založil konkurenční fotbalový klub, takže tito členové jsou ve střetu zájmů, zneužívají moci, diskriminují žalovaného a klamou veřejnost.

24. Při aplikaci korektivu dobrých mravů je třeba v principu vycházet vždy z okolností případu, přičemž tímto korektivem nelze právo někomu založit, lze toliko odepřít jeho výkon (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1148/99).

25. V daném případě je třeba konstatovat, že zamítnutím žaloby by soud zasáhl do vlastnického práva žalobce a konstituoval by žalovanému užívací právo, které mu vůbec nepřísluší. Takovýto postup by narušoval listinou garantované základní právo, a to bez jakéhokoliv zákonného podkladu.

26. Soud navíc konstatuje, že to byl i žalovaný, který svá práva řádně a včas neuplatnil, když neučinil kroky směřující k prodloužení nájemní smlouvy v jejím řádném termínu a spoléhal se toliko na zákonné ustanovení § 2230 o. z., na základě kterého docházelo k prodloužení smlouvy v letech 2015 - 2019, přičemž nelze než připomenout právní zásadu„ vigilantibus iura scripta sunt“ (právo patří bdělým), kterou žalovaný svým nekonáním porušil.

27. Soud tak uzavřel, že žalovaný bez jakéhokoliv právního důvodu užívá předmětné pozemky, přičemž neshledal žádný důvod umožnit žalovanému takovéto bezprávní užívání.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

29. V tomto případě soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty a rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016) sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 9. 2021 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

31. Soud žalobci nepřiznal předžalobní výzvu, když předmětem řízení není peněžité plnění a ta tak není ve smyslu § 142a o. s. ř. obligatorní součástí podané žaloby.

32. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.