35 C 170/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36 923 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 785 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 186,82 Kč a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 17 785 Kč od 30. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 19 138 Kč s úrokem z prodlení v částce 929,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 215 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem v částce 8 812,64 Kč a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 2. 5. 2017 věřitel (společnost právnická osoba) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalovanému poskytl částku 25 000 Kč. Tuto jistinu se žalovaný zavázal vrátit za pomoci 58 týdenních splátek po 761 Kč, ve kterých měl uhradit jistinu, úrok 23,72 % ročně kapitalizovaný ke dni řádného plnění smlouvy částkou 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 10 000 Kč a poplatek za pojištění 638 Kč. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 2. 5. 2017 uzavřel věřitel (společnost právnická osoba) s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalovanému poskytl částku 25 000 Kč v hotovosti proti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za pomoci 58 týdenních splátek po 761 Kč, ve kterých měl uhradit jistinu, úrok 23,72 % ročně kapitalizovaný ke dni řádného plnění smlouvy částkou 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 10 000 Kč a poplatek za pojištění 638 Kč, celý dluh splatit (prokázáno citovanou smlouvou). Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Věřitel postoupil předmětnou pohledávku na žalobce smlouvou ze dne 29. 11. 2019, o čemž žalovaného stejného dne vyrozuměl (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávek).

5. Věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval schopnost žalovaného dluh uhradit, přičemž vycházel z údajů sdělených klientem, že bydlí v nájemním bytě s partnerem/partnerkou, jeho měsíční příjem v částce 40 000 Kč pochází z jeho živnosti (majitel autodopravy). Má exekuci v hodnotě 50 000 Kč, kterou splácí platbami po 3 000 Kč měsíčně. Stejný výdaj pak má na bydlení, osobní výdaje činí 4 000 Kč měsíčně a další výdaje částku 7 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti byly ověřovány z nájemní smlouvy, bankovními výpisy, výpisem ze živnostenského rejstříku a fakturami za období leden – únor 2017 (vše prokázáno kartou zákazníka).

6. Vzhledem k tomu, že z obsahu zákaznické karty se podává, že při zkoumání schopnosti žalovaného poskytovatel úvěru vycházel z výpisu živnostenského rejstříku, soud ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování o úplný výpis z živnostenského rejstříku žalovaného. Tím bylo prokázáno, že žalovaný v období od 11. 1. 2016 do 31. 12. 2020 měl přerušenu jakoukoliv podnikatelskou činnost. Ke dni podpisu smlouvy tak nebyl podnikatelem. V době poskytnutí úvěru proto žalovaný neměl příjmy z podnikání, jak bylo uvedeno v zákaznické kartě, a to již více než rok.

7. Soud posoudil věc tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“).

8. Soud se zaobíral tím, zda žalobce (jeho předchůdce) v souladu s § 84 – 89 zákona řádně zkoumal schopnost žalovaného dluh splácet, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy, a to neplatnost absolutní (viz rozsudek Soudního dvora C -679/18 OPR-Finance proti GK).

9. Posouzení schopnosti úvěrovaného dluh splatit je pak obecným korektivem, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tuto schopnost s odbornou péčí, tedy jeho povinností je nejen vycházet z tvrzení spotřebitele, ale je povinen tyto skutečnosti řádně ověřovat, a to z veřejně dostupných databází, interních databází, jakož i z dokumentů, které žadatel věřiteli předloží. Nesplní-li poskytovatel některou z těchto povinností, je třeba uzavřít, že poskytovatel nepostupoval s náležitou péčí.

10. V daném případě žalobce (jeho předchůdce) vycházel ze skutečnosti, že žalovaný má příjmy ze svého podnikání v částce 40 000 Kč měsíčně. Měl při tom vycházet mimo jiné z výpisu z živnostenského rejstříku. Kdyby však poskytovatel skutečně vycházel z veřejně dostupného rejstříku, musel by si být vědom, že žalovaný v předmětné době neměl žádné legální podnikání, když jeho živnost v té době již víc než rok byla pozastavena. Pokud poskytovatel úvěru touto jednoduchou kontrolou uvedenou skutečnost nezjistil, nemohl postupovat s náležitou péčí při hodnocení příjmu žalovaného. Soud tak uzavřel, že při poskytnutí úvěru neměl poskytovatel úvěru náležitě zjištěnu příjmovou situace úvěrovaného. Tím porušil ustanovení § 84 zákona a dle § 85 zákona učinil tuto smlouvu absolutně neplatnou.

11. Soud proto posoudil předmětnou platbu žalovanému jako jeho bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z., které je povinen žalobci (jako nástupci původního věřitele) vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč a žalovaný doposud vrátil částku 7 215 Kč, zbývá tak na zaplacení jistiny částka 17 785 Kč.

12. Jde-li o splatnost této jistiny, vycházel soud z ustanovení § 574 – 576 o. z., když vzal v úvahu, že se na jednání účastníků má hledět podle jeho obsahu spíše jako na jednání platné, přičemž lze-li nějakou část jednání od neplatného ujednání oddělit, má na tuto část soud pohlížet jako na platné ujednání. V dané věci proto soud ujednání o splátkovém kalendáři ve vztahu k předmětu bezdůvodného obohacení (jistině) vzal jako ujednání o splatnosti bezdůvodného obohacení, když z obsahu spisu se nepodávalo, že by takováto dohoda nebyla přiměřena možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zákona).

13. Soud s ohledem na tyto závěry uložil žalovanému uhradit dlužnou jistinu spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř.

14. Soud pak zamítl nárok na uhrazení již zaplacené jistiny včetně úroku z prodlení, neplatně sjednaného úroku a neplatně sjednaných poplatků.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.