35 C 170/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36 923 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 785 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 186,82 Kč a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 17 785 Kč od 30. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 19 138 Kč s úrokem z prodlení v částce 929,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 215 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem v částce 8 812,64 Kč a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 2. 5. 2017 věřitel (společnost [právnická osoba]) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytl částku 25 000 Kč. Tuto jistinu se žalovaný zavázal vrátit za pomoci 58 týdenních splátek po 761 Kč, ve kterých měl uhradit jistinu, úrok 23,72 % ročně kapitalizovaný ke dni řádného plnění smlouvy částkou 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 10 000 Kč a poplatek za pojištění 638 Kč. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 2. 5. 2017 uzavřel věřitel (společnost [právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytl částku 25 000 Kč v hotovosti proti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za pomoci 58 týdenních splátek po 761 Kč, ve kterých měl uhradit jistinu, úrok 23,72 % ročně kapitalizovaný ke dni řádného plnění smlouvy částkou 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 10 000 Kč a poplatek za pojištění 638 Kč, celý dluh splatit (prokázáno citovanou smlouvou). Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Věřitel postoupil předmětnou pohledávku na žalobce smlouvou ze dne 29. 11. 2019, o čemž žalovaného stejného dne vyrozuměl (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávek).

5. Věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval schopnost žalovaného dluh uhradit, přičemž vycházel z údajů sdělených klientem, že bydlí v nájemním bytě s partnerem/partnerkou, jeho měsíční příjem v částce 40 000 Kč pochází z jeho živnosti (majitel autodopravy). Má exekuci v hodnotě 50 000 Kč, kterou splácí platbami po 3 000 Kč měsíčně. Stejný výdaj pak má na bydlení, osobní výdaje činí 4 000 Kč měsíčně a další výdaje částku 7 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti byly ověřovány z nájemní smlouvy, bankovními výpisy, výpisem ze živnostenského rejstříku a fakturami za období leden – únor 2017 (vše prokázáno kartou zákazníka).

6. Vzhledem k tomu, že z obsahu zákaznické karty se podává, že při zkoumání schopnosti žalovaného poskytovatel úvěru vycházel z výpisu živnostenského rejstříku, soud ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování o úplný výpis z živnostenského rejstříku žalovaného. Tím bylo prokázáno, že žalovaný v období od 11. 1. 2016 do 31. 12. 2020 měl přerušenu jakoukoliv podnikatelskou činnost. Ke dni podpisu smlouvy tak nebyl podnikatelem. V době poskytnutí úvěru proto žalovaný neměl příjmy z podnikání, jak bylo uvedeno v zákaznické kartě, a to již více než rok.

7. Soud posoudil věc tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“).

8. Soud se zaobíral tím, zda žalobce (jeho předchůdce) v souladu s § 84 – 89 zákona řádně zkoumal schopnost žalovaného dluh splácet, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy, a to neplatnost absolutní (viz rozsudek Soudního dvora C -679/18 OPR-Finance proti GK).

9. Posouzení schopnosti úvěrovaného dluh splatit je pak obecným korektivem, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tuto schopnost s odbornou péčí, tedy jeho povinností je nejen vycházet z tvrzení spotřebitele, ale je povinen tyto skutečnosti řádně ověřovat, a to z veřejně dostupných databází, interních databází, jakož i z dokumentů, které žadatel věřiteli předloží. Nesplní-li poskytovatel některou z těchto povinností, je třeba uzavřít, že poskytovatel nepostupoval s náležitou péčí.

10. V daném případě žalobce (jeho předchůdce) vycházel ze skutečnosti, že žalovaný má příjmy ze svého podnikání v částce 40 000 Kč měsíčně. Měl při tom vycházet mimo jiné z výpisu z živnostenského rejstříku. Kdyby však poskytovatel skutečně vycházel z veřejně dostupného rejstříku, musel by si být vědom, že žalovaný v předmětné době neměl žádné legální podnikání, když jeho živnost v té době již víc než rok byla pozastavena. Pokud poskytovatel úvěru touto jednoduchou kontrolou uvedenou skutečnost nezjistil, nemohl postupovat s náležitou péčí při hodnocení příjmu žalovaného. Soud tak uzavřel, že při poskytnutí úvěru neměl poskytovatel úvěru náležitě zjištěnu příjmovou situace úvěrovaného. Tím porušil ustanovení § 84 zákona a dle § 85 zákona učinil tuto smlouvu absolutně neplatnou.

11. Soud proto posoudil předmětnou platbu žalovanému jako jeho bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z., které je povinen žalobci (jako nástupci původního věřitele) vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč a žalovaný doposud vrátil částku 7 215 Kč, zbývá tak na zaplacení jistiny částka 17 785 Kč.

12. Jde-li o splatnost této jistiny, vycházel soud z ustanovení § 574 – 576 o. z., když vzal v úvahu, že se na jednání účastníků má hledět podle jeho obsahu spíše jako na jednání platné, přičemž lze-li nějakou část jednání od neplatného ujednání oddělit, má na tuto část soud pohlížet jako na platné ujednání. V dané věci proto soud ujednání o splátkovém kalendáři ve vztahu k předmětu bezdůvodného obohacení (jistině) vzal jako ujednání o splatnosti bezdůvodného obohacení, když z obsahu spisu se nepodávalo, že by takováto dohoda nebyla přiměřena možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zákona).

13. Soud s ohledem na tyto závěry uložil žalovanému uhradit dlužnou jistinu spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř.

14. Soud pak zamítl nárok na uhrazení již zaplacené jistiny včetně úroku z prodlení, neplatně sjednaného úroku a neplatně sjednaných poplatků.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.