35 C 189/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnictví nemovité věci

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že žalobkyně a) je vlastníkem podílu o velikosti 1/3, žalobce b) je vlastníkem podílu o velikosti 1/3 a žalovaná je vlastníkem podílu o velikosti 1/3 nemovité věci, a to stavby domu o výměře cca 50 m2 stojícího dílem na stavební parcele č. , hodnota, (dle geometrického plánu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) a dílem na parcele č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, , se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 53 018,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu , adresa, -východ plnou náhradu nákladů řízení státu v částce, jejíž přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se domáhali předmětného určení s tím, že jeho účastníci jsou sourozenci a dědici po zemřelém , Jméno žalobce B, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, (dále jen „zůstavitel“), který ke dni svého úmrtí byl vlastníkem stavby domu o výměře cca 50 m2 stojícího dílem na stavební parcele č. , hodnota, (dle geometrického plánu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) a dílem na parcele č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „stavba“).

2. Jeho vlastnické právo pak dovozovali ze skutečnosti, že na uvedeném místě se nacházel objekt původní prádelny ve vlastnictví žalované, který zůstavitel přestavěl způsobem, že z předmětného objektu nezbylo ani první nadzemní podlaží, a následně vybudoval novou obytnou stavbu s garáží. Tím se jako stavebník stal vlastníkem stavby a tu následně v rámci dědictví nabyli účastníci v rovném poměru. Zapsaným vlastníkem stavby je však pouze žalovaná, která je přesvědčena, že zůstavitel nebyl nikdy vlastníkem a z tohoto důvodu nesouhlasila s projednáním vlastnického práva po zůstaviteli v pozůstalostním řízení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že vlastnicí stavby je ona, neboť zůstavitel nepřestavoval původní prádelnu takovým způsobem, že by nebylo zachováno první nadzemní podlaží. Dle jejího názoru tak objekt původní prádelny zůstal zachován a zůstavitel se proto nemohl stát vlastníkem nemovitosti, proto žalobci nemohli tohoto práva nabýt v rámci dědictví. Žalobci tak nemají naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 17. 8. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byla žaloba zamítnuta, neboť soud uzavřel, že zůstavitel neměl vůli nabýt vlastnického práva a tím nebyl stavebníkem. Předmětný rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. , spisová značka, . Ten uzavřel, že původní prádelna nebyla obytnou stavbou ani stavbou občanské vybavenosti a při posuzování existence této stavby bylo třeba posoudit, zda při přestavbě budovy došlo k jejímu zániku, tedy zda zanikla dispozice prvního nadzemního podlaží, tedy zda byly zcela odstraněny obvodové stěny a pokud byly odstraněny částečně, zda při míře zásahu do původní budovy již tato zanikla, nebo nikoliv. Při posouzení této míry pak měl soud postupovat přiměřeně okolnostem.

5. Soud se před projednáním věci zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

6. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Podle § 189 odst. 1 z. ř. s., nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

8. Podle § 172 odst. 2 z. ř. s., nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

9. Mezi účastníky řízení nebylo sporu a vyplývalo to též z rozhodnutí zdejšího soudu 26. 10. 2022, č. j. , spisová značka, -92, jakož i protokolů a přípisů notářce, že účastníci řízení jsou potomci zůstavitele, kteří dědili jeho jmění rovným dílem. Žalobci uplatnili stavbu jako aktivum pozůstalosti, avšak s ohledem na nesouhlas žalované toto aktivum nebylo dle § 172 odst. 2 z. ř. s. projednáno. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán § 189 odst. 1 z. ř. s. (ostatně těmto závěrům odpovídá rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2023, č. j. , spisová značka, ).

10. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále prokázáno, že žalovaná nabyla vlastnického práva ke skupině nemovitostí, mezi nimiž byl i objekt bývalé prádelny (svědek , jméno FO, , bývalý manžel žalované, vypověděl, že se jednalo o dar od její tetičky, stejně pak vypovídala svědkyně , jméno FO, ). Zůstavitel za účelem bydlení na této prádelně prováděl stavební práce, na jejichž základě vznikla stavba. Ta není zkolaudována a v rámci stavebních předpisů je řešena jako černá stavba.

11. Těmto zjištěním ostatně odpovídají i provedené listinné důkazy, a to fotografie (ze kterých jsou zřejmé stavební práce), výzvy, přípisy, oznámení, protokoly a rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, (ze kterých je zřejmé běh řízení o odstranění stavby a skutečnost, že stavba nebyla předmětem žádosti o její dodatečné povolení).

12. Předmětem sporu tak bylo to, zda při přestavbě zůstavitel jako stavebník přestavěl původní prádelnu natolik, že bylo odstraněno první nadzemní podlaží a tím zanikla původní prádelna jako samostatná stavba.

13. Soud k tomu provedl k důkazu výzvy, přípisy, oznámení, protokoly a rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , ze kterých vyplynulo, že žalovaná zahájila řízení o dodatečném povolení staveb, které se stavby netýkalo. V rámci tohoto řízení byla zjištěna uvedená přestavba (vizte protokol ze dne 24. 8. 2020) a bylo zahájeno řízení o odstranění stavby (vizte např. oznámení ze dne 7. 10. 2022). Stavební úřad nikdy nejednal se zůstavitelem jako vlastníkem nebo stavebníkem. Z žádného z těchto důkazů se nepodařilo prokázat, jak moc byla původní prádelna přestavována.

14. Z předložených fotografií dále vyplývalo, že v době jejich pořízení bylo zachováno první nadzemní podlaží, přičemž je zřejmé, že došlo k částečnému odbourání přední stěny za účelem řešení vstupů, k probourání zdi v místě, kde byla zadní zeď původní prádelny, a nakonec došlo k provedení přístavby a nadstavby za a nad původní prádelnou.

15. Dále byl proveden výslech svědka , jméno FO, , bývalého manžela žalované. Ten poprvé vypověděl, že došlo k roztržce mezi zůstavitelem a žalobcem b), takže se zůstavitel obrátil na žalovanou a jeho, zda by si nemohl přestavět objekt bývalé prádelny k užívání k bydlení. Bylo domluveno, že zůstavitel tento objekt přestaví , právnická osoba, žalované a svědka, přičemž se nikdy vlastníkem nestane (svědek opakovaně toto vyloučil). Následně byla zahájena stavba, kdy nejprve se v jiné části pozemku vybudovala nová prádelna (původní nemovitost sloužila k domácím zabijačkám a bylo nutné tento prostor nahradit) a následně došlo k rozebrání původní budovy. Z původní budovy tak nebyl zachován půdorys prvního nadzemního podlaží, původní prádelna byla demontována až na základovou desku. Ze vzniklého , právnická osoba, a z dalšího materiálu pak zůstavitel a svědek svépomocí vybudovali stavbu. V průběhu prací byl najat jediný řemeslník, a to elektrikář. To vše se stalo před rokem 2014. Pokud jde o financování přestavby, tu z podstatné části dělal zůstavitel, i když svědek sám na výstavbu přispěl (pokud byla potřeba koupit nějaký materiál, tak jej zakoupil a nenechal si jej proplatit).

16. V reakci na zrušení původního rozsudku pak soud doplnil dokazování o místní ohledání. Na místním ohledání bylo prokázáno, že stavba se nachází v zahradě rodinného domu tak, že při pohledu od rodinného domu je vidět přední strana budovy, kde v levé části stěny jsou luxfery. K pravé zdi je přistavěna garáž, a to takovým způsobem, že její levou stěnu tvoří pravá stěna stavby. Z druhé strany stavby pak jsou umístěny bývalé hospodářské budovy (tzv. kozí chlívek). Mezi těmito chlívky a stavbou je prostor. Samotná stavba v době místního ohledání byla pobořena, avšak bylo nepochybné, že v místě původní prádelny stojí část budovy stavěná zjevně historickými technologiemi. K této budově je přistavěna zadní část, která zjevně byla vybudována moderními materiály (jde o podstatně větší cihly, stavba byla v tomto místě neomítnuta apod.).

17. Na místě byl opětovně vyslechnut svědek , jméno FO, . Ten oproti minulému výslechu již blíže popsal, jaké části původní prádelny byly zachovány. Uvedl, že z původní prádelny zbyla celá pravá stěna (ta, na kterou byla napojena garáž), z přední strany zbyla část od luxferů až po levý roh stavby a následně část levé zdi. V zadní části byla stěna částečně pobořena za účelem probourání vchodu a provedení překladů.

18. Soud dále vyslechl svědkyni , jméno FO, , která vypověděla, že na předmětné prádelně její bratr provedl přestavbu, která byla razantní. Svědkyně si nebyla jistá, ale byla přesvědčena, že z původní prádelny nezbylo vůbec nic.

19. Soud dále vyslechl žalovanou, která uvedla, že při přestavbě došlo k zachování původní prádelny, toliko došlo k vybourávání vstupů do stavby a provedení přístavby. První nadzemní podlaží bylo zachováno.

20. Soud vyslechl též žalobce b), který však s ohledem na to, že nebyl přítomen provádění stavby, nesdělil pro věc žádné relevantní informace.

21. Soud ve věci provedl znalecký posudek na předmětnou stavbu. Z něj a z následující výpovědi znalce vyplynulo, že stavba je tvořena 2 na sobě nezávislými částmi, když první část (stojící v místech původní prádelny) byla nepochybně stavěna způsobem, který byl běžný v polovině 20. století, a to ať jde o materiál, tak i techniku skladby cihel. Tento způsob stavby je technicky náročný, a tedy trvá déle. Na tuto část přímo navazuje přístavba, která byla provedena technologiemi a materiály 21. století. Zvolený způsob této přístavby a následného budování 2. nadzemního podlaží odpovídají jisté stavbě ve spěchu (stavebník zjevně měl zájem stavbu rychle dokončit). Mezi částí stavby, která byla stavěna dřívějšími technikami, a přístavbou je potom vidět stěna z pálených cihel, do které byl probourán otvor na dveře.

22. Znalec připustil, že v obecné rovině není možné vyloučit, že původní objekt prádelny byl zcela zbořen a následně ze starých cihel znovu vybudován, nicméně hodnotil tuto skutečnost jako nepravděpodobnou. Vycházel z toho, že v takovém případě by stavebník musel cíleně nejprve stavbu zbourat, poté ji opětovně postavit, následně do ní probourávat otvory. To všechno za pomocí technik 20. století, které trvají delší dobu, přičemž z přístavby stavby je nepochybné, že stavebník spěchal. Při tom pro takový postup by z technologického hlediska nebyl vůbec žádný důvod.

23. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další důkazní návrhy nebyly akceptovány pro nadbytečnost, neboť na základě provedeného dokazování lze beze sporu vyloučit, že by zůstavitel ke dni úmrtí byl vlastníkem, tedy že se žalobci s žalovanou stali spoluvlastníky stavby na základě dědění.

24. Soud tak po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná se jako vlastník původní prádelny spolu s jejím manželem dohodli se zůstavitelem a umožnili mu přestavět objekt původní prádelny. Zůstavitel následně za pomoci manžela žalované za své prostředky přestavěl původní objekt takovým způsobem, že při největším zásahu byla zachována celá pravá strana původní prádelny oddělující ji od garáže, část zadní stěny, ve které byla odstraněna část pro vstup a překlady, podstatná část levé stěny včetně rohu a přední stěny až k luxferům. Těmto závěrům odpovídají zjištění učiněná z výslechu svědka , jméno FO, , fotografií, místního šetření a znaleckého zkoumání.

25. Jediný důkaz, který tomuto závěru neodpovídá, je výpověď svědkyně , jméno FO, . Ta ovšem sama při své výpovědi uváděla, že si skutečnosti pouze myslí a že je o tom přesvědčena. Sama tak uvedla, že si není jistá. Její výpověď je však v rozporu minimálně s tím, co bylo vidět na místě samém, tedy že garáž, která sousedí zprava se stavbou, má toliko 3 stěny a poslední stěnou je stěna původní stavby. Je při tom nelogické, aby tu někdo boural a následně opětovně stavěl. Výpověď svědkyně , jméno FO, tak osamoceně je výpovědí nedůvěryhodnou, na které není možné závěr o úplném zbourání stavby postavit.

26. Soud tak vázán názorem odvolacího soudu uzavřel, že původní budova prádelny jakožto stavby, která není ani obytnou a ani stavbou občanské vybavenosti, byla stržena takovým způsobem, že byly alespoň z části zachovány všechny 4 stěny a byl tak v každém okamžiku zachován půdorys stavby.

27. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

28. Podle § 132 odst. 1 obč. zák., vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

29. Podle § 135b odst. 1 obč. zák., zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud. Podle odst. 2, zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.

30. Podle § 1475 odst. 2 o. z., pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

31. Vlastnické právo k věci vzniká vždy na základě zákona, a to buď originárně, nebo derivativně. Mezi originární nabytí vlastnického práva je mimo jiné i její vytvoření a zpracování věcí, které k tomu jsou potřeba. Typickým případem je právě stavba domu, při které je zpracován , právnická osoba, . Jak dovodila soudní praxe, tak vlastníkem nově vzniklé stavby je její stavebník (vizte rozsudek Nejvyššího soudu, pod č. 21- C 1524). Za nově vzniklou stavbu se pak považuje i nemovitost, u které dojde k přestavbě takovým způsobem, že původní stavba zanikne, tedy již není zřejmá dispozice prvního nadzemního podlaží (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2022, sp. zn. 22 Cdo 761/2001). Pokud by původní stavba nezanikla, není možné nabýt vlastnického práva k nemovitosti na základě této přestavby a užitý materiál pouze přirůstá k původní stavbě (vizte např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. 2 Cz 40/84, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99).

32. Soud v intencích právního názoru odvolacího soudu posoudil, zda stavba původní prádelny ve smyslu shora citované judikatury zanikla, nebo zda došlo toliko k přestavbě původní budovy. Původní stavba nebyla stavbou obytnou ani stavbou občanské vybavenosti, ale toliko příslušenstvím stavby hlavní. Pro posouzení toho, zda stavba zanikla, je pak zcela irelevantní, co se z předmětné stavby stalo její přestavbou.

33. Při stanovení toho, zda došlo k zániku stavby, je třeba brát do úvahy individuální okolnosti případu. V dané věci pak je nepochybné, že po celou dobu přestavby existoval znatelný půdorys původní stavby, a to i přes to, že některé stěny v konkrétní moment nemusely v části existovat (a to i v podstatné části). Tyto stěny byly v původních obrysech zcela obnoveny, a to původními technikami a materiálem, lišilo se toliko rozložení dveřních a okenních otvorů. Soud za této situace uzavřel, že stavba původní prádelny zůstala zachována, když zůstala alespoň částečně dispozice prvního nadzemního podlaží. Následně k této stavbě vznikla přístavba, jejíž existence však na posouzení důvodnosti žaloby nemá vliv.

34. Soudu za této situace uzavřel, že žalobci nejsou vlastníky a ani spoluvlastníky stavby, proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 018,20 Kč.

36. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží za úkony do konce roku 2024 odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění platném do konce roku 2024 z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 6. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 8. 2023, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 11. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 11. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 1. 2024, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 1. 2024 a z částky 1 550 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 10. 2024 s tím, že odměna byla z původní částky 3 100 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu sníženavčetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. aza úkony od roku 2025 odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. v aktuálním znění z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 1. 2025včetně 1 paušální náhrady 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. adaň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 420 Kč ve výši 6 598,20 Kč a dále zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku dle § 141 odst. 1 o. s. ř. v částce 15 000 Kč.

37. Soud následně podle § 148 odst. 1 rozhodl o nákladech státu za situace, kdy výše těchto nákladů dosud nebyla stanovena.

38. Soud proto uložil žalobcům tyto náklady státu uhradit s tím, že si jejich výši ponechal do samostatného rozhodnutí.