35 C 198/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení rozhodnutí spoluvlastníka

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala následujícího rozhodnutí:Rozhodnutí žalované učiněné dopisem jejího právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, ze dne , datum, , které zní následovně: „, tituly před jménem, , jméno FO, není oprávněna užívat jiné části domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , než tzv. zadní trakt se samostatným vstupem. , jméno FO, , Jméno žalobkyně, není oprávněna na domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ani v souvisejících pozemcích bez předchozího písemného souhlasu paní , Jméno žalované, provádět jakékoliv stavební, zámečnické, či jiné obdobné práce.“ se ruší.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení v částce 20 872,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí většinového společníka ze dne 8. 5. 2024, kterým žalovaná rozhodla, že „, Jméno žalobkyně, není oprávněna užívat jiné části domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, než tzv. zadní trakt se se samostatným vstupem. , jméno FO, , Jméno žalobkyně, není oprávněna na domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ani v souvisejících pozemcích bez předchozího písemného souhlasu paní , Jméno žalované, provádět jakékoliv stavební, zámečnické, či jiné obdobné práce“ (dále jen „předmětné rozhodnutí“).

2. K tomu uvedla, že žalobkyně, žalovaná a jejich matka byly spoluvlastnicemi nemovitosti domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, (dále jen „nemovitost“), přičemž každá z účastnic řízení vlastnila podíl o velikosti 1/6 nemovitosti a jejich matka vlastnila podíl o velikosti 2/3. Dne 31. 1. 2020 matka účastnic zemřela a žalovaná se následně stala jedinou dědičkou jejího majetku.

3. Žalovaná předmětné rozhodnutí vydala, aniž by žalovanou vyrozuměla o potřebě takové rozhodnutí vydat, učinila jej toliko sama za sebe. V té době však nebyla vyřešena pozůstalost po zemřelé matce účastnic a žalovaná byla správkyní pozůstalosti. Tuto skutečnost však v rozhodnutí neuvedla, přičemž překročila oprávnění správce pozůstalosti provádět toliko běžnou správu, avšak po obsahové stránce však toto rozhodnutí představuje rozhodnutí mimořádné správy ve smyslu § 1129 odst. 1 o. z. Nakonec žalobkyně namítala, že jí předmětné rozhodnutí způsobuje újmu, když tzv. zadní trakt je samostatně neobyvatelný, žalovaná jej dle rozhodnutí může také navštěvovat, žalobkyně si jej nemůže dát pod uzamčení, když bez písemného souhlasu žalované nemůže dělat žádné stavební ani zámečnické úpravy. Takové rozhodnutí je proto také v rozporu s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů navrhla žalobkyně, aby bylo předmětné rozhodnutí zrušeno.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když dle jejího názoru se jedná o rozhodnutí většinového spoluvlastníka, přičemž reagovalo na její návrh ze dne 25. 4. 2024, který neodpovídal jejich spoluvlastnickým podílům, navíc by s ohledem na vztahy účastnic vedl k dalším konfliktům. Předmětné rozhodnutí je po formální stránce bezvadné, když vymezuje rozsah užívání jedné ze dvou spoluvlastnic. Je při tom logické, že zbývající část užívá zbývající spoluvlastnice. Způsob přijetí není nikterak formalizován a umožňuje rozhodnut per rollam, tedy za nepřítomnosti některého spoluvlastníků. Měla tak za to, že její rozhodnutí je bezvadné.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že do smrti matky účastnic byla nemovitost ve spoluvlastnictví matky účastníků (s podílem o velikosti 2/3) a obou účastnic. Každá z nich vlastnila podíl o velikosti 1/6. Po smrti jejich matky připadlo dědictví po zemřelé žalované (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků, výpisem z katastru nemovitostí, rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2023, č. j. , spisová značka, , a usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. , spisová značka, ). Soudu je z úřední činnosti při tom známo, že účastnice vedou u zdejšího soudu další spory, a to spor o vydání bezdůvodného obohacení pod sp. zn. , spisová značka, a spor o vypořádání spoluvlastnictví pod sp. zn. , spisová značka, .

6. Nemovitost je dům s pozemkem a 2 nadzemními podlažími. V přízemí je samostatný tzv. zadní trakt, který za života rodičů účastnic sloužil jako letní kuchyně. , adresa, trakt je samostatně neobyvatelný, neb do něj není zavedeno sociální zařízení a ani v plném rozsahu zdroj tepla (prokázáno plánkem, výslechy účastnic a svědků, fotografiemi a protokolem o místním šetření ze spisu , spisová značka, ), nicméně tuto situaci je možné techniky vyřešit (prokázáno výpovědí svědka , jméno FO, ).

7. Účastnice se dlouhodobě bavily o způsobu užívání nemovitosti, kdy žalobkyně jasně dávala najevo, že chce nemovitost využívat. Vznášela žalované návrhy, na něž nebylo reagováno způsobem, který si žalobkyně představovala (prokázáno její výpovědí). Dne 25. 4. 2024 proto vyzvala žalobkyně žalovanou ke zpřístupnění nemovitosti, a to v rozsahu 2 místností pro užívání žalobkyně (prokázáno dopisem z tohoto data). Dopis je nesprávně datován rokem 2022, avšak vznikl v roce 2024 (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků a dodejkou). Dopisem ze dne 8. 5. 2024 učinila žalovaná vůči žalované předmětné rozhodnutí (prokázáno tímto dopisem ve spojení s dodejkou). Žalobkyně s tímto vyslovila nesouhlas a rozhodnutí zpochybnila (prokázáno dopisem ze dne 16. 5. 2024 včetně dodejky a dopisem ze dne 12. 8. 2024 včetně dodejky).

8. Předmětnou nemovitost od smrti matky účastnic udržuje žalovaná za pomoci svého syna, případně bývalého manžela. Žalobkyně se na údržbě nepodílí, a to i s ohledem na skutečnost, že do ní nemá přístup (prokázáno výpovědí žalobkyně a svědka , jméno FO, ).

9. Žalobkyně předmětnou nemovitost k bydlení nepotřebuje, má zajištěné bydlení jinde a jinak. Případné pokoje v nemovitosti plánuje užívat k občasnému přespávání, když se bude scházet s kamarádkami z dětství (prokázáno její výpovědí). Žalovaná naopak potřebuje a bude nemovitost potřebovat k bydlení, když v současnosti bydlí v domě v Radonicích, který však bude s ohledem na nutnost vypořádání společného jmění manželů prodat (prokázáno výpovědí svědka , jméno FO, ).

10. Soud neprovedl další důkazy pro nadbytečnost. Zejména pak, pokud jde o výpověď syna žalované, jej neprovedl, neboť měl být vyslýchán ke správě nemovitosti a zda jej neužívá, což pro posouzení věci je zcela nepodstatné. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.

11. Podle § 1677 odst. 1 o. z., povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.

12. Podle § 1678 odst. 1 o. z., kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.

13. Podle § 1679 odst. 1 o. z., při správě lze z pozůstalosti něco zcizit nebo použít jako jistotu, vyžaduje-li to zájem na zachování hodnoty nebo podstaty spravovaného majetku, jinak za protiplnění. To platí i v případě, že má být změněn účel spravovaného majetku. Podle odst. 2, správce dědictví nebo vykonavatel závěti může učinit úkon přesahující rozsah prosté správy, souhlasí-li s tím dědici. Nedohodnou-li se dědici nebo je-li dědicem osoba pod zvláštní ochranou, vyžaduje se souhlas soudu.

14. Podle § 1681 odst. 1 o. z., ujme-li se dědic, aniž je k tomu oprávněn, plné správy pozůstalosti, ruší se tím od počátku účinky výhrady soupisu, pokud ji případně učinil. To platí i tehdy, prokáže-li se, že dědic pozůstalostní majetek úmyslně zatajil, smísí-li dědic části pozůstalosti s částmi svého majetku, aniž lze rozlišit, komu patří, ledaže tomu tak bylo již před smrtí zůstavitele. Stejný účinek vzhledem k výhradě soupisu nastane i vůči tomu z dědiců, v jehož přímém či nepřímém zastoupení někdo jiný pozůstalost takto spravoval. Spravuje-li takto pozůstalost osoba dědici blízká, má se za to, že jedná také jako jeho zástupce.

15. Podle § 1139 odst. 1 o. z., navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá. Podle odst. 2, způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny.

16. Podle § 1126 odst. 1 o. z., každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Podle odst. 2, při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

17. Podle § 1128 odst. 1 o. z., o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Podle odst. 2, rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Podle odst. 3, není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

18. Podle § 1129 odst. 1 o. z. k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. Podle odst. 2, Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

19. Podle § 1130 o. z., přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

20. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

21. Soud posoudil návrh jako návrh podle § 1139 o. z. podle všech ustanovení § 1128-1130, když při rozhodování nebyl vázán žalobním žádáním a mohl přistoupit k zásahu dle kteréhokoliv z těchto ustanovení.

22. Soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí předmětného rozhodnutí v tom smyslu, zda jej žalovaná učinila toliko za sebe, nebo v rámci správy pozůstalosti. Žalovaná skutečně opominula sdělit žalobkyni, že vystupuje v roli osoby spravující pozůstalost po jejich matce, avšak s ohledem na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, muselo žalobkyni být jasné, že jedinou dědičkou po zemřelé je právě žalovaná, a tedy spravuje pozůstalost. Z dopisu ze dne 8. 4. 2024 je nepochybné, že předmětné rozhodnutí činí jako většinový vlastník, a to i přes to, že výlučně její podíl byl minoritní. I když tedy po formální stránce nebylo rozhodnutí formulováno precizně, nelze odhlédnout, že účel povinnosti sdělit důvod jednání byl naplněn, a tedy jednání z tohoto důvodu není neplatné. Jiný výklad by vedl k aplikaci přepjatého formalismu, který je v judikatuře Ústavního soudu dlouhodobě kritizován (vizte např. jeho nález III.ÚS 129/21 ze dne 2. 8. 2022).

23. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovaná toto jednání činila z titulu mimořádné správy, což jí bylo jako správci pozůstalosti zapovězeno, tak se mýlí. Rozhodnutí, kdo bude nemovitost užívat je principiálně otázkou běžné správy. Z dikce § 1129 odst. 1 o. z., se o mimořádnou správu se jedná toliko v případě, že dojde k razantnímu zásahu do předmětné věci, kdy je narušena její podstata. O mimořádnou správu by se jednalo, kdyby žalovaná chtěla nemovitost zcizit, výrazně přestavět, zničit nebo zatížit, případně kdyby chtěla nemovitost např. kolaudovat na nebytový prostor. Soud při tom poučil žalobkyni, aby tvrdila, z jakých konkrétních skutečností si myslí, že v daném případě jde o mimořádnou správu, avšak žalobkyně žádná relevantní tvrzení neučinila. Soud proto uzavřel, že předmětné rozhodnutí představuje rozhodnutí běžné správy, které je správce pozůstalosti oprávněn učinit.

24. I kdyby se však jednalo o úkon mimořádné správy, byla by jej žalovaná oprávněna ve smyslu § 1679 odst. 2 o. z. učinit, byť by se tím připravila o právo výhrady soupisu dle § 1681 o. z.

25. Soud se následně zabýval tím, zda jsou naplněny předpoklady pro jeho ingerenci prostřednictvím některého z ustanovení § 1128-1130. Pro přezkum podle těchto ustanovení musí být zachována prekluzivní lhůta 30 dní od doručení předmětného rozhodnutí (§ 1128 odst. 3 o. z.).

26. Žalovaná předmětné rozhodnutí učinila dne 8. 5. 2024 a žaloba byla podána 5. 6. 2024. Lhůta tak byla zjevně zachována. Soud proto projednal žalobu věcně.

27. V případě ustanovení § 1128 o. z. zákonodárce umožnil soudu zasáhnou do vztahu účastníků v případě rozhodnutí běžné správy, pokud byl některý ze spoluvlastníků opominut a o potřebě vydat rozhodnutí nevěděl. Tato hypotéza normy rozhodně nebyla naplněna. Žalobkyně sama (dle své výpovědi opakovaně) tuto potřebu deklarovala, když požadovala po žalované zpřístupnění nemovitosti za účelem jejího užívání. V dopise ze dne 25. 4. 2024 dokonce explicitně sdělila své požadavky, které místnosti chce užívat pro své potřeby, a žalovaná je předmětným rozhodnutím zamítla. Žalovaná tak reálně nejen dala žalobkyni možnost se k otázce vyjádřit, ale žalobkyně ji dokonce využila. Zákon nikde nepředpokládá žádný formální postup pro tvorbu rozhodnutí spoluvlastníků. Nelze proto obecně vyloučit rozhodování prostřednictví korespondence mezi nimi, jak se to stalo v daném případě. Žalovaná tak splnila předpoklady dané pro rozhodnutí podle § 1128 o. z. a soudu nepřísluší vyhovět žalobě podle tohoto ustanovení.

28. Hypotézy ustanovení § 1129 odst. 1 a 2 se odvíjejí od rozhodnutí mimořádné správy. V daném případě však předmětné rozhodnutí je rozhodnutím běžné správy, které kontrole ustanovením § 1129 o. z. nepodléhá. Soudu proto nepřísluší vyhovět žalobě ani podle tohoto ustanovení.

29. Hypotéza § 1130 o. z. vychází z předpokladu, že by daným rozhodnutím měla žalobkyni vzniknout závažná újma. Žalobkyně tvrdila, že spatřuje tuto újmu ve 3 věcech. Dle jejího názoru 1) předmětné rozhodnutí ji omezuje v užívání, když žalovanou nikoliv, 2) zadní trakt je samostatně neobyvatelný, 3) nemůže na domě bez písemného souhlasu žalované dělat opravy. Soud tento názor žalobkyně nesdílí.

30. Předně je třeba připomenout, že již v době vydání předmětného rozhodnutí nebyly vztahy žalobkyně a žalované dobré, když mezi nimi probíhal spor o dědictví po jejich matce. Tyto nedobré vztahy byly zjevné i v průběhu řízení před tímto soudem. Oběma účastnicím bylo nepochybně zřejmé, že jedinými vlastníky nemovitosti jsou právě účastnice, přičemž žalobkyně má podíl o velikosti 1/6 nemovitosti, má zajištěné bydlení a nemovitost k obývání nepotřebuje. Žalovaná naopak byla v rozvodovém řízení s potřebou řešit vypořádání svého majetku.

31. Pokud žalovaná v předmětném rozhodnutí vymezila žalobkyni prostory k užívání, je nepochybné, i když to explicitně nesdělila, že zbývající prostory bude užívat ona. To ovšem také znamená, že nebude nikterak zasahovat do prostor přiřazených žalobkyni stejně, jako žalobkyně do prostor užívaných žalovanou. I když předmětné rozhodnutí není precizně vyjádřené, je naprosto zřejmé, že žalobkyni v tomto smyslu žádnou újmu nezpůsobuje. Výklad předmětného rozhodnutí žalobkyní je zjevně zjednodušující.

32. Pokud žalobkyně uvedla, že zadní trakt je samostatně neobyvatelný, je třeba zdůraznit, že nemovitost není nutné užívat jenom k obývání. Prostory je obecně možné užívat i jiným způsobem např. uskladnění věcí. Tato skutečnost by mohla omezit žalobkyni výrazně toliko v situaci, že by prostory potřebovala užívat právě k bydlení, neboť bez stavebního zásahu by chybělo teplo a sanitární zařízení. Potřebu v nemovitosti bydlet však žalobkyně sama při svém výslechu negovala. Je třeba připomenout, že žalobkyně je výrazně minoritní spoluvlastník nemovitosti, když vztahy účastnic jsou velmi napjaté. Tomu ostatně nasvědčují vedené soudní spory. Za této situace byla prevence sporů mezi účastnicemi tímto zásahem naprosto racionálním krokem, který respektuje postavení obou účastnic. Ani tímto způsobem nevznikla žalobkyni závažná újma, jak ji definuje § 1130 o. z.

33. Pokud žalovaná žalobkyni zakázala dělat na nemovitosti úkony běžné a mimořádné správy bez jejího písemného souhlasu, postupovala v dikci § 1128-1130 o. z., přičemž tato pravidla zpřísnila toliko o písemnost daného souhlasu. Tento postup je při sporech účastnic racionální a přiměřený, neboť písemná forma zajišťuje pro případné další spory důkazní materiál.

34. Žalobkyně poukazoval i na skutečnost, že žalovaná se tímto rozhodnutím neřídí, když žalobkyni neposkytla k zadnímu traktu přístup. , jméno FO, okolnost však není být předmětem tohoto řízení a nemůže být důvodem ke zrušení předmětného rozhodnutí.

35. Žalobkyně nakonec navrhovala zrušit rozhodnutí pro jeho rozpor s dobrými mravy. Soud obecně konstatuje, že korektiv dobrých mravů je mimořádné opatření, které je nutnou užívat subsidiárně ke zvláštním institutům ochrany dle o. z. jako jsou žaloby dle § 1128-1130 o. z. I když v principu nelze vyloučit přímé užití tohoto korektivu, má jít o mimořádné okolnosti, které nejsou pokryty zvláštním instituty ochrany účastníka. Soud v daném případě však neshledává žádný takový důvod pro užití korektivu dobrých mravů, když argumentace pro jejich užití se v principu kryla s důvody aplikace ustanovení § 1128 a násl. o. z.

36. Soud za této situace žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 872,50 Kč.

38. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění platném a účinném ke dni provedení úkonu z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 24. 6. 2024, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 6. 2024, z částky 750 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 8. 2024 s tím, že odměna byla z původní částky 1 500 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena a z částky 750 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 10. 2024 s tím, že odměna byla z původní částky 1 500 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. aodměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 5. 2025, z částky 2 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 5. 2025, z částky 1 150 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 7. 2025 s tím, že odměna byla z původní částky 2 300 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena, z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 9. 2025 a z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 10. 2025 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. adaň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 250 Kč ve výši 3 622,50 Kč.