35 C 207/2018

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání kuchyňské linky

I. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni kuchyňskou linku obchodního názvu [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizováno], která byla žalobkyní instalována do domu na adrese [adresa žalované], a kterou tvoří horní skříňka šířky 60 cm, jednokřídlá, otevírání na levou stranu vysoká skříň šířky 60 cm, výšky 230 cm, jednokřídlá, složená ze 3 částí, která se každá otevírá dvířky vždy na levou stranu, horní skříňka se skleněnou výplní zaobleného tvaru, šířka 30cm, délka 95cm, jednokřídlá, otevírání na pravou stranu horní skříňka se skleněnou výplní zaobleného tvaru, šířka 30cm, délka 95cm, jednokřídlá otevírání na levou stranu, horní skříňka, délka 95 cm, jednokřídlá, otevírání na pravou stranu, horní rohová skříňka, délka 95 cm, jednokřídlá, otevírání na pravou stranu, horní skříňka, d. 95 cm, š. 60 cm, dvoukřídlá otevírání na pravou a levou stranu, horní skříňka se skleněnou výplní zaobleného tvaru, šířka 30cm, délka 95cm, otevírání na pravou stranu, horní skříňka s vyklenutím, šířka 30cm, délka 95cm, jednokřídlá, otevírání na levou stranu odsavač par zn. Demeter s dřevem z masivu, horní skříňka s vyklenutím, šířka 30cm, délka 95cm, jednokřídlá, otevírání na pravou stranu, dřevěná výplň o šíři cca 15cm, spodní skříňka o šíři 60 cm se dvěma částmi, se spodním výsuvným šupletem pro vestavěný odpadkový koš, tento vestavěný odpadkový koš tvořený plastovými nádobami vyplňující uvedený prostor a horním šupletem, spodní korpus s vrchní deskou pro myčku o šíři 60 cm, spodní skříňka pod dřez, šíře 90 cm, dvoukřídlá, spodní rohová skříňka, šíře 90 cm, jednokřídlá, spodní skříňka se dvěma šuplíky, šíře 30 cm, spodní skříňka zaoblená, šířka 30 cm, jednokřídlá, otevírání na pravou stranu, spodní skříňka zaoblená, šířka 30 cm, jednokřídlá, otevírání na levou stranu, spodní skříňka výsuvná, šířka 15 cm, spodní korpus s šupletem pro vestavěnou elektrickou troubu o šíři 60 cm, spodní skříňka, šířka 45 cm, se třemi šuplíky a plastovým příborníkem, pracovní deska, odsávač par zn. Demeter, obklad radiatoru, ozdobné lišty a dřevěné krytí nožek spodních skříněk a ozdobné mosazné bílo-keramické úchytky v počtu 27 ks, a to 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 58 320 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 352 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání kuchyňské linky [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizováno] ve složení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ linka“) a s dalšími třemi kusy ozdobných mosazných bílo-keramických úchytek a dalším plastovým příborníkem v šířce 60 cm, přičemž tvrdila, že tuto linku jí darovali její rodiče v době, kdy bydlela se synem žalované, svým tehdejším manželem. Žalobkyně v té době linku nainstalovala do domu žalované, avšak poté, co byla linka nainstalována, byla žalobkyně hospitalizována v nemocnici a syn žalované s žalobkyní ukončil soužití. Od té doby byla linka v držení žalované. Žalobkyně se nejprve domáhala nahrazení hodnoty této linky v rámci řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 109/2011, když měla za to, že se linka stala součástí nemovitosti žalované. V rámci citovaného řízení pak byla žaloba zamítnuta, přičemž soudy všech stupňů uzavřely, že linka je v jejím vlastnictví.

2. Žalovaná potvrdila, že předmětná linka je ve vlastnictví žalobkyně, když jí byla darována jejím otcem, a souhlasila s jejím vydáním, avšak žalovaná má vůči žalobkyni pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, když předmětná linka je uskladněna v prostorách žalované, a to nejméně od roku 2011. Navrhla proto, aby soud uložil žalobkyni uhradit jí skladné, které za ni zaplatila v letech 2011 a 2012 v částce 35 840 Kč a dále skladné 84 000 Kč za období od [datum] do [datum], což dle žalované představuje skladné v místě a čase obvyklé.

3. Žalovaná nejprve s ohledem na chybu ve svém výpočtu vzala vzájemný návrh zpět ohledně částky 4 800 Kč, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 8. 11. 2018, č. j. 35 C 207/2018-46, tak, že řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, a dále žalovaná vzala svůj návrh zpět ohledně částky 7 920 Kč, a to s ohledem na výsledky znaleckého zkoumání, přičemž požadovala, aby za období let 2014 až 2018 jí byla přiznána částka dle výsledků znaleckého zkoumání ve znění znalcova výslechu.

4. Soud rozsudkem ze dne 17. 8. 2020, č. j. 35 C 207/2018 – 224, částečně zastavil řízení ohledně vzájemného návrhu na zaplacení částky 7 920 Kč. Tento výrok nabyl právní moci dne [datum].

5. Jen pro úplnost soud uvádí, že pokud Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 29. 4. 2019, č. j. 28 Co 108/2019 – 112, že žalovaná rozšířila svůj návrh, tak z jejího vyjádření ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná neučinila žádného rozšíření návrhu, ale toliko jej částečně omezila, o čemž však bylo rozhodnuto usnesením uvedeným v bodě 3. odůvodnění tohoto rozsudku.

6. Žalobkyně navrhla zamítnutí vzájemného návrhu, když uvedla, že dle jejího názoru je předmětná pohledávka promlčena, když se celá řídí právem platným a účinným do konce roku 2013. I kdyby však vzájemný návrh nebyl promlčen, tak měla za to, že žalovaná se k předmětné lince dostala lstí, když v koordinaci se svým synem počkala, až bude linka do domu namontována a poté využili její hospitalizace, syn žalované se žalobkyní rozešel a předmětnou linku si ponechal. Syn žalované pak jakékoliv vydání linky podmiňoval uzavřením dohody ohledně jejich společného jmění, která však pro žalobkyni byla neakceptovatelná. Žalovaná ani neumožnila žalobkyni předmětnou linku ohledat. Žalovaná tak byla v prodlení se svým plněním, proto se do prodlení nemohla dostat žalobkyně a žalované tak nárok na uhrazení bezdůvodného obohacení nevznikl.

7. Soud již jednou ve věci rozhodl, když rozsudkem ze dne 17. 8. 2020, č. j. 35 C 207/2018 – 224, částečně vzájemný návrh na zaplacení částek 35 840 Kč a 12 960 Kč. Tento výrok nabyl právní moci dne [datum].

8. Ve zbytku soud v citovaném rozsudku vyhověl žalobě a nařídil žalované vydat předmětnou kuchyňskou linku oproti zaplacení částky 58 320 Kč. Soud při tom dospěl k závěru, že předmětná kuchyňská linka je ve vlastnictví žalobkyně a žalovaná vůči žalobkyni uplatnila zadržovací právo k pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení ve výši skladného k předmětné lince, přičemž tato pohledávka je důvodná a nepromlčení v částce 58 320 Kč.

9. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 Co 5/2021-321, předmětný rozsudek, co do citovaného vyhovujícího výroku a výroků o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém usnesení dospěl k závěru, že soud I. stupně zatížil předmětné řízení vadou, když přistoupil k návrhu žalované jako k vzájemnému návrhu, když z něj není zřejmé, zda žalovaná požaduje po žalobkyni zaplacení této částky, či nikoliv. Soud při tom částečně postupoval tak, že o vzájemném návrhu částečně rozhodoval (řízení v části zastavil a v části návrh zamítl), ale částečně nikoliv, když žalobkyni neuložil povinnost prostředky zaplatit. Žalovaná by se při takto postaveném výroku nemohla u exekutora domáhat ani zaplacení přisouzené částky a ani by nemohla linku prodat. Odvolací soud dále konstatoval, že pokud by soud I. stupně dospěl k závěru, že bylo řádně aplikováno zadržovací právo, tak měl žalobu zamítnout, přičemž upozornil, že pouze obrana žalované, že souhlasí s vydáním kuchyňské linky oproti zaplacení požadované částky, není uplatněním zadržovacího práva. Odvolací soud pak uložil zdejšímu soudu upřesnit vzájemný návrh, tedy zda žalovaná požaduje zaplacení prostředků, nebo zda požaduje toliko vyjádření synallagmatického vztahu.

10. Soud v dikci právního názoru soudu odvolacího vyzval žalovanou ke specifikaci, zda po žalobkyni požaduje zaplacení předmětných prostředků, nebo požaduje toliko vyjádření synallagmatického vztahu a v takovém případě z jakého důvodu.

11. Žalovaná podáním ze dne [datum] upřesnila, že požaduje zaplacení již uplatněných peněz, přičemž toto její žádání korespondovalo s jejím vyjádřením ze dne [datum]. Na jednání dne [datum] pak výslovně uvedla, že požadavek vzájemnosti neuplatňuje a ani nikdy neuplatňovala. Ve svém závěrečném návrhu pak žalovaná odkázala na svůj poslední návrh ze dne [datum], ve kterém navrhla, aby soud uložil žalované vydat kuchyňskou linku a žalobkyni bylo uloženo zaplatit předmětné prostředky.

12. Soud se před tím, než o věci rozhodl, zaobíral otázkou některých procesních kroků žalobkyně, kterými bylo disponováno s předmětem sporu.

13. Soud konstatuje, že usnesením ze dne 21. 2. 2022, č. j. 35 C 207/2018-358, nepřipustil rozšíření žaloby o vydání originálních dokladů k lince, když předmětem řízení doposud nebyla otázka, u koho se tyto dokumenty nacházejí.

14. Dne [datum] žalobkyně uvedla, že si prohlédla předmětnou linku a chybí v ní části, které jsou samostatně oddělitelné, a to tři kusy ozdobných mosazných bílo-keramických úchytek a další plastový příborník v šířce 60 cm. Navrhla proto, aby místo těchto věcí jí byla uhrazena částka 1 000 Kč. Žalovaná se vyjádřila, že sporuje, zda tyto věci chybí, i když byla připravena uhradit částku 1 000 Kč.

15. Soud s ohledem na spornost tvrzení účastníků vyloučil tuto část předmětu řízení k samostatnému projednání usnesením ze dne 7. 3. 2022, č. j. 35 C 207/2018-382, a dále se zabýval zbytkem žaloby a vzájemným návrhem.

16. Mezi stranami nebyl spor, že předmětná linka je darem žalobkyni od jejich rodičů a je v držení v nemovitosti žalované v obci [obec], která po celé předmětné období byla v jejím vlastnictví. Těmto tvrzením odpovídají též závěry soudu učiněné z místního ohledání, při kterém nebylo sporu o tom, že linka je v mezích zbývající části žaloby kompletní.

17. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

18. Soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobkyně je vlastnicí předmětné věci, má právo na její vydání. Soud se pouze zabýval otázkou, zda má žalovaná právní důvod věc žalobkyni zadržovat.

19. Soud však vzal v prvé řadě v úvahu právní názor vyslovený Krajským soudem v Praze v usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 Co 5/2021-321, když odvolací soud uzavřel, že pokud by žalovaná řádně uplatnila zadržovací právo, tak by žalobkyně musela být se svoji žalobou neúspěšná (viz bod 21 odůvodnění tohoto usnesení). Vzhledem k tomu, že žalovaná od počátku a i po seznámení s tímto usnesením navrhovala vydání linky, nelze její počínání vnímat jinak, že na případně uplatněném zadržovacím právu netrvala. Soud se za této situace zadržovacím právem nezabýval, zamítl další dokazování v tomto směru pro nadbytečnost a žalobě ve výroku I. vyhověl.

20. Soud se následně zabýval vzájemným návrhem.

21. Žalovaná se dovolávala toho, že má vůči žalobkyni pohledávku skladného za období od [datum] do [datum] v částce 58 320 Kč, která podle žalobkyně byla promlčena.

22. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobkyně, že tvrzená pohledávka je promlčena.

23. Žalovaná právní titul pohledávky odvozovala od bezdůvodného obohacení, které nastalo skladováním linky v letech 2014 – 2018. Žalobkyně pak byla přesvědčena, že s ohledem na to, že se předmětná linka dostala do sféry žalované před [datum], mělo by se promlčení řídit právní úpravou dle zákona č. 40/1964 Sb.

24. Podle § 3028 odst. 1 o. z., se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

25. Pro posouzení právní úpravy, kterou bude třeba aplikovat na předmětnou pohledávku, je důležitý okamžik, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. V daném případě pak bezdůvodné obohacení nepředstavuje zaplacení 1 žalované částky, ale představuje postupné opakující se plnění v podobě skladování linky. Tvrzené bezdůvodné obohacení vznikalo postupně, a to každý den, kdy byla linka uskladněna, protože až v tento okamžik vznikal žalobkyni jakýkoliv majetkový prospěch.

26. Soud proto uzavírá, že vzhledem k období bezdůvodného obohacení je třeba na věc pohlížet dle současné právní úpravy (viz § 3028 odst. 1 o. z.).

27. Bez ohledu na právní úpravu zde běží 2 nezávislé promlčecí lhůty, a to lhůta, která počíná běžet od okamžiku, kdy k reálnému bezdůvodnému obohacení došlo (poslední den příslušného měsíce), která je označována jako objektivní a činí 10 let a při úmyslném bezdůvodném obohacení pak 15 let (§ 638 odst. 1 a 2 o. z.), a dále lhůta, která počíná běžet od okamžiku, kdy se ochuzený poprvé dozvěděl že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, která je označována jako subjektivní a která je dlouhá 3 roky (§ 621 a 629 odst. 1 o. z.).

28. Pokud jde o běh subjektivní lhůty, tak tato lhůta počala běžet nejdříve [datum] (pro bezdůvodné obohacení vzniklé později pak ode dne data jeho vzniku), kdy byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu ve věci sp. zn. 4 C 109/2011, který vyřešil spor účastníků, který se týkal vlastnictví předmětné linky. Žalobkyně i žalovaná pak byly přítomny tomuto vyhlášení (prokázáno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2016, č. j. 26 Co 8/2016-210 (dále jen„ odvolací rozsudek“), a to včetně protokolu o jednání), takže s odkazem na závěry Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Odo 766/2002, nelze než uzavřít, že žalovaná se tento den dozvěděla, kdo se na její úkor obohacuje, takže subjektivní lhůty počaly běžet nejdříve až od tohoto data. Žalovaná podala svůj vzájemný návrh dne [datum].

29. Pokud jde o nároky za roky 2014 – 2018, tak ty postupně vznikaly v tomto období a vztahovala se proto na ně nová právní úprava (viz § 3028 odst. 1 o. z.). Tato právní úprava však stanovuje objektivní lhůtu nejméně 10 let (§ 638 odst. 1 a 2 o. z.) a subjektivní lhůtu právě 3 roky (§ 621 a 629 odst. 1 o. z.). Subjektivní lhůta by pak končila postupně v závislosti na vzniku jednotlivých plateb, avšak první pohledávky by nejdříve byly promlčeny 3 roky po vyhlášení odvolacího rozsudku, tedy dne [datum]. Objektivní lhůta by také končila s ohledem na vznik jednotlivých nároků postupně, ale nemohla skončit dřív, jak v roce 2024. Nárok z titulu bezdůvodného obohacení tak v tomto rozsahu nebyl promlčen, když pohledávka byla u soudu uplatněna již v roce 2018.

30. Pokud v průběhu řízení bylo odkazováno na ustanovení § 3036 o. z., tak toto ustanovení na závěrech soudu nic nemění, protože to se týká práv vzniklých před [datum]. Pro vznik práva na vydání bezdůvodného obohacení za roky 2014 - 2018 a běh promlčecí lhůty nemá žádný dopad okolnost, že se věc dostala do sféry žalované již v roce 2010, ale to, kdy skutečně vzniklo bezdůvodné obohacení, přičemž bezdůvodné obohacení za postupné užívání věci v letech 2014 – 2018 nemohlo vzniknout před rokem 2014. Námitka žalobkyně tak nebyla důvodně uplatněna, na běh promlčecí doby se uplatní právní úprava platná a účinná v době vzniku tohoto obohacení a pohledávka proto v tomto rozsahu není promlčena, když doposud objektivní lhůta nemohla uplynout a ke dni podání vzájemného návrhu subjektivní lhůta neuplynula.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2999 odst. 1 věta 1. o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

33. Soud posoudil věc tak, že žalovaná v období od [datum] do [datum] skladovala předmětnou linku v hale, která je v jejím vlastnictví (nesporné tvrzení účastníků prokázané výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně tak užívala cizí věc (nemovitost žalované) bez právního důvodu a z její strany došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalované, které ale není žalobkyně schopna žalované vrátit. Vzhledem k tomu, že si strany neujednaly žádnou hodnotu plnění, musí žalobkyně vrátit to, oč se obohatila, a to finanční restitucí ve výši obvyklé ceny.

34. Soud ve věci nařídil znalecký posudek, který doplnil výslechem znalce [celé jméno znalce]. Ten při svém výslechu dospěl k závěru, že cena skladování, která v daném případě odpovídá ceně nájmu prostor, je dána cenou uskladnění 1 palety denně v ceně 4,50 Kč za paletu. Znalec jednoznačně uvedl, že ceny za skladování palet se pohybovaly v místě a čase ve výši 4,50 Kč – 6 Kč za paletu a den, přičemž minimální cenu vzal v úvahu s ohledem na kvalitu skladování (prašné prostředí, nevytápěná budova). Uzavřel proto, že cena skladování od roku 2013 do poloviny roku 2018 činila částku 1 080 Kč za měsíc, tedy 58 320 Kč za celé žalované období.

35. Žalobkyně zpochybňovala výsledky znaleckého zkoumání s ohledem na skutečnost, že předmětné prostory nejsou řádně zkolaudovány a již jen z tohoto důvodu je posudek nepoužitelný. Přiznáním prostředků by podle ní došlo k legalizaci neoprávněného podnikání žalované v nezkolaudované nemovitosti, kdy standardní podnikatelé jsou povinni dodržovat určité standardy, které však žalovaná není povinna dodržovat.

36. Soud však k této námitce musí uvést, že není důvodná. Žalobkyně odkazuje na předpisy veřejného práva, které však mohou mít vliv primárně na vznik veřejnoprávní sankce vůči žalované, která však není předmětem tohoto řízení. Žalovaná však v dané době nepodnikala, k předmětné lince se nedostala na základě jakékoliv svojí aktivity (do domu byla nainstalována žalobkyní a synem žalované, což žalobkyně sama tvrdila a potvrdila tuto skutečnost též její matka). Nelze jí při tom dávat k tíži, že linku uskladnila ve své nemovitosti, kterou znala, a náklady na její obstarání byly menší, než kdyby za ni musela platit další prostředky a linku by umístila do neznámého prostředí. Pokud žalobkyně namítá, že existuje vnitřní rozpor posudku v tom, že znalce pro stanovení výše ceny skladného vůbec nezajímá způsob, jakým je linka skladována, tak soud z výpovědi znalce dovozuje, že způsob skladování by primárně měl vliv až v okamžiku, kdy by došlo k poškození linky (tedy by vznikl nárok z vadného plnění/ze škody). [příjmení] způsob uskladnění však vliv na cenu nemá.

37. Žalobkyně vůči znaleckému posudku též namítla nedostatek znalecké doložky. Soud však připomíná, že předmětný znalec byl ustanoven rozhodnutím soudu, takže nejde o posudek dle § 127a o. s. ř., kde zákon obligatorně požaduje znaleckou doložku. Navíc soud znalci připomenul jeho slib a následky vědomě neúplného nebo nepravdivého posudku. Soud tak konstatuje, že nedostatek znalecké doložky byl tímto zhojen.

38. Žalobkyně dále namítala, že žalované nárok na bezdůvodné obohacení nevznikl, neboť ta byla v prodlení s vydáním linky.

39. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalovaná žalobkyni opakovaně vyzývala, aby si linku odvezla (viz např. dopis z [datum], dopis [datum], dopis z [datum], dopis z [datum] nebo nedatovaný dopis zástupce žalované po vyhlášení odvolacího rozsudku). V těchto dopisech též žalovaná vyzývala žalobkyni k uhrazení skladného za roky 2011 a 2012.

40. Dále je z provedeného dokazování nepochybné, že žalovaná po celou dobu sporu měla za to, že linka je ve společném jmění manželů (viz dopisy účastníků, odvolací rozsudek a tvrzení žalobkyně) a ti by si měli tuto linku spolu vyřešit. Pokud žalobkyně z tohoto dovozuje snahu žalované se linky neoprávněně zmocnit, tak tato úvaha je nesprávná, neboť toliko dokazuje nesprávné závěru žalované o právním stavu věci.

41. Žalobkyni též kontaktoval syn žalované, který žádal vypořádání společného jmění, do kterého zahrnul též předmětnou linku (prokázáno touto nabídkou), na což žalovaná reagovala, že linka byla darem jejího otce (prokázáno touto odpovědí).

42. Žalobkyně naproti tomu měla za to, že předmětná linka se stala součástí nemovitosti žalované, čemuž odpovídá odůvodnění odvolacího rozsudku, jakož i dovolání žalobkyně. V řízení u zdejšího soudu sp. zn. 9 C 49/2011 pak žalobkyně výslovně uvedla, že si linku neodvezla, že ji nemá kam dát (prokázáno protokolem o jednání ze dne [datum]).

43. Žalobkyně v průběhu řízení netvrdila, že by žalovanou vyzývala před podáním prvé žaloby týkající se náhrady za linku. Ostatně ani její kroky tomu neodpovídají, když po celou dobu až do rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, měla za to, že vlastníkem předmětné linky je žalovaná.

44. V tomto směru je třeba poukázat na problém uskladněného dřeva, které bylo umístěno na pozemku žalované a které mělo být žalobkyní a její rodinou odvezeno, ač k tomuto odvozu nakonec nedošlo z důvodů na straně žalované (viz výpověď svědkyně [celé jméno žalobkyně] a komunikace účastníků).

45. Soud konstatuje, že mezi stranami byl problém s uskladněním jak linky, tak dřeva. Soud upozorňuje na rozdílnost postupu žalobkyně, její matky a otce, pokud jde o odvoz dřeva, u kterého o jeho odvozu jednali (prokázáno výpovědí svědkyně [celé jméno žalobkyně] ve spojení se-mailovou komunikací účastníků), osobních věcí, jejichž vydání se žalobkyně domáhala soudně, tak v případě linky, u které žalobkyně postupovala způsobem, z něhož je zřejmé, že se necítila být vlastníkem věci, takže se domáhala vyplacení hodnoty té linky. Pokud žalobkyně argumentuje, že nemohla vědět, jak se bude žalovaná bránit a jak rozhodne soud, tak soud konstatuje, že jí nic nebránilo podat žalobu na vydání linky ve spojení s eventuálním petitem na zaplacení její hodnoty (tak jako tomu je v tomto případě). Již z jejího postupu nelze dovozovat nic jiného, než že se žalobkyně necítila být vlastníkem linky, a proto po žalované nepožadovala vydání věci.

46. Těmto závěrům ostatně odpovídá též veškerá předložená komunikace účastníků a jejich rodinných příslušníků, kdy žalobkyni v žádné předložené komunikaci neakcentuje své vlastnické právo a zájem získat předmětnou linku, ale požaduje toliko vypořádání její hodnoty.

47. Jediným důkazem o výzvě k vydání linky před podáním první žaloby pak byla výpověď svědkyně [celé jméno žalobkyně] (matky žalobkyně), která však sama uvedla, že všechny informace o problémech s linkou má od žalobkyně. Navíc obsah její výpovědi koresponduje až s dopisem žalobkyně ze dne [datum] a nelze proto vyloučit, že se svědkyně při své výpovědi zmýlila a v souvislosti s žádostí o vydání linky hovořila o událostech z roku 2016.

48. Soud tak uzavřel, že pokud jde o aktivitu žalobkyně ohledně získání samotné linky, tak žalobkyně poprvé žalovanou vyzvala až dne [datum] dopisem, který byl reakcí na výzvu žalované na zaplacení skladného do roku 2012 (prokázáno tímto dopisem). Žalobkyně se přitom nikterak k tomuto požadavku na skladné nevyjadřuje.

49. Po provedeném dokazování má tak soud za prokázané, že žalovaná vyzývala žalobkyni k odvezení linky, kterou považovala za vlastnictví žalobkyně a svého syna. Žalobkyně na tuto výzvu poprvé reagovala až v souvislosti s odvolacím rozsudkem a výzvou žalované k vyřešení skladného a linky. Nelze tak uzavřít, že by žalovaná byla ohledně linky v jakémkoliv prodlení, které by jí bránilo požadovat po žalobkyni bezdůvodné obohacení ve formě skladného. Byla to naopak žalobkyně, kdo byl v prodlení s odvozem linky, přičemž věřitel se může dostat do prodlení toliko, pokud neposkytne potřebnou součinnost pro splnění povinnosti. K té však musí být také vyzván. Pokud se nyní žalobkyně dovolává chování, které je adekvátní v slušné společnosti, v tom směru, že žalovaná měla předmětnou kuchyňskou linku vydat žalobkyni a nezadržovat ji, jde o zjevné pokroucení skutkového stavu, protože z provedeného dokazování je nepochybné, že to byla žalobkyně, kdo neposkytoval součinnost s vydáním předmětné linky.

50. Za této situace pak požadavek žalované na zaplacení bezdůvodného obohacení za skladování linky není v rozporu s dobrými mravy.

51. Soud tak uzavírá, že žalované vzniklo právo na bezdůvodné obohacení za uskladnění kuchyňské linky v jejím skladě za období od [datum] do [datum] v částce 58 320 Kč. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil vydat předmětnou kuchyňskou linku (výrok I.) a žalobkyni zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 58 320 Kč (výrok II.).

52. Pokud jde o lhůtu k plnění, vycházel soud ze lhůty dané § 160 o. s. ř., přičemž ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku tuto lhůtu prodloužil dle žalobkyní stanovené lhůty.

53. Soud jen pro úplnost dodává, že z dalších předložených důkazů nezjistil žádná pro věc relevantní zjištění. Soud pak zamítl další důkazní návrhy pro nadbytečnost. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že předmětná linka je nebo by mohla být poškozena, tak tato skutečnost byla pro soud irelevantní, neboť na žádný uplatněný nárok nemá vliv okolnost, v jakém je předmětná linka stavu, pouze zda ji je možné vydat. Soud z tohoto důvodu v tomto směru neprováděl žádné dokazování a návrhy na jeho doplnění zamítl.

54. Soud posoudil nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla zcela úspěšná, pokud jde o žalobu, a ve věci vzájemného návrhu byla úspěšná ze 48 %. Žalobkyně tak byla celkově úspěšná ze 74 % (50 % představuje úplný úspěch žaloby a 24 % představuje úspěch ve vzájemném návrhu), takže jí náleží náhrada 48 % nákladů řízení.

55. Soud jen pro úplnost uvádí, že při stanovení míry úspěchu žalované ve věci vzájemného návrhu vycházel z částky odpovídající součtu tímto rozsudkem přiznaného plnění, plnění zamítnutého v rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. 8. 2020, č. j. 35 C 207/2018 – 224 a v usnesení ze dne 8. 11. 2018, č. j. 35 C 207/2018-46, zastaveného plnění, když s ohledem na § 142 odst. 3 o. s. ř. nebral v úvahu část vzájemného návrhu zastaveného ve výroku I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. 8. 2020, č. j. 35 C 207/2018 – 224, neboť žalovaná v tomto rozsahu brala svůj návrh zpět z důvodu výsledků znaleckého zkoumání.

56. Výši náhrady nákladů řízení soud stanovil za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč za žalobu a soudní poplatek 4 916 Kč za odvolání a dále jako náklady nezastoupeného účastníka, které činí 300 Kč za každý úkon dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

57. Žalobkyně soudu zaslala žalobu a dále učinila podání, a to v roce 2018 dne 8. 8., 3. 9. a [datum], v roce 2019 dne 4. 1., 28. 1., 2. 3., 11. 3., 15. 4., 21. 6., 12. 9. a [datum] a v roce 2020 dne [datum] a [datum]. Písemný závěrečný návrh soud nevzal jako účelný náklad, když jej žalobkyně v zásadě celý přednesla na jednání dne [datum]. Žalobkyně dále učinila podání dne [datum], [datum], odvolání ze dne [datum], doplnění ze dne [datum], v roce 2021 podala odvolání dne [datum] a v roce 2022 učinila podání dne [datum], [datum] a [datum]. Soud dále žalobkyni přiznal náhradu za její účast na jednání dne [datum], ohledání dne [datum], jednání, které překročilo 2 hodiny dne [datum], jednání dne [datum], jednání dne [datum] a jednání dne [datum].

58. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu za 28 úkonů po 300 Kč a soudní poplatek 6 916 Kč, tedy celkem 15 316 Kč. Vzhledem k míře jejího úspěchu pak uložil žalované uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 352 Kč.