35 C 208/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení výživného

I. Žalovaný je povinen počínaje dnem 1. 2. 2022 hradit na výživu žalobce částku 6 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobce.

II. Dlužné výživné v částce 72 000 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobci ve splátkách splatných vždy spolu se splátkou běžného výživného, přičemž první splátka je splatná v měsíci následujícím po právní moci rozsudku s tím, že výše měsíční splátky činí od splatnosti první splátky do splátky splatné v únoru 2024 částku 1 000 Kč a u všech následujících splátek částku 2 000 Kč, přičemž neuhrazením byť jen jediné splátky se stává celý dluh splatným.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen počínaje dnem 1. 2. 2022 hradit na výživu žalobce částku dalších 3 000 Kč měsíčně, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6 665 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal počínaje dnem 1. 2. 2022 stanovení výživného pro zletilého syna v částce 9 000 Kč měsíčně. Uvedl, že žalovaným je jeho otec, který doposud dobrovolně (bez jakéhokoliv soudního rozhodnutí) hradil do ledna 2022 částku 4 000 Kč měsíčně s tím, že poté již odmítl hradit výživné, neboť žalobce se stal zletilým. Žalobce je studentem 3. ročníku střední školy v prezenční formě studia a není schopen se sám živit. Žije se svojí matkou, která má měsíční příjem 23 700 Kč hrubého. Náklady na bydlení pak činí asi 5 000 Kč měsíčně, náklady žalobce na život představují dalších asi 8 500 Kč měsíčně. Žalobce je zdravotně omezen, když v roce 2018 prodělal cévní mozkovou příhodu, takže má zvýšené náklady na zdravotní péči, když musí 3x týdně dojíždět na rehabilitace. Tato péče mu brání získání přivýdělku a měsíčně představuje náklad převyšující částku 4 000 Kč. Žalovaný pracuje jako OSVČ v oboru instalatér-topenář, má jednu další vyživovací povinnost. O jeho majetkových poměrech nic neví. S ohledem na to navrhoval stanovení výživného pro svou osobu v částce 9 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný nejprve navrhl zamítnutí žaloby, následně byl ochoten přistoupit ke stanovení výživného v částce 1 000 Kč měsíčně. Své stanovisko zdůvodnil tak, že i když je žalobce zapsán jako jeho syn, tak má pochybnost, zda jím skutečně je. To dovozoval z žalobcova postupu a z vyjádření jeho matky. Navrhoval proto v tomto směru nařídit test otcovství. Žalobce o žalovaného, jeho rodinu, svoji sestru ani své prarodiče neprojevuje žádný zájem. Nepožádal ani žalovaného (s výjimkou dopisu od právního zástupce) o výživné, nemá o něm žádné informace. S matkou žalobce pak žalovaný má nevyřízené majetkové záležitosti, když on výlučně hradí jejich společný dluh, a dále investoval nemalé finanční prostředky do domu, ve kterém v současnosti žalobcova matka s žalobcem bydlí. Pokud jde o jeho majetkové poměry, uvedl, že je ženatý, má 2 děti (žalobce a dceru narozenou v únoru 2022). Je OSVČ s čistým měsíčním příjmem 15 659 Kč. Jeho manželka je na rodičovské dovolené. V domácnosti s ním bydlí manželka, žalobcova sestra a 2 nezletilé děti manželky z 1. manželství. Žalobce naproti tomu má příjmy v podobě darů od různých neziskových nadací, za které jeho matka možná i rekonstruuje patro domu.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný je zapsán jako matrikový otec žalobce. Účastníci spolu již mnoho let nežijí a nekomunikují spolu, přičemž žádná ze stran se nepokouší navázat kontakt. Žalovaný na žalobce do ledna 2022 hradil částku 4 000 Kč měsíčně (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků). Žalobce je nejméně od února 2022 do současnosti studentem [ulice] zdravotnické školy a [ulice] odborné školy zdravotnické, [obec] (prokázáno z potvrzení o studiu ze září 2021 a potvrzení o studiu ze září 2022), přičemž studuje v rámci individuálního studijního plánu (prokázáno povolením individuálního vzdělávacího plánu).

4. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř., soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

5. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

6. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

8. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

9. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou základu nároku a námitkami žalovaného, pro které by měla být žaloba zamítnuta jako celek.

10. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalovaný je zapsán jako žalobcův otec. Předpokladem takového zápisu je správní akt matričního úřadu, který s ohledem na § 135 o. s. ř. není soud v rámci tohoto řízení oprávněn zkoumat jako předběžnou otázku. Pokud žalovaný tedy navrhoval zkoumat svoje biologické otcovství, nebyl soud oprávněn tuto otázku posuzovat a musel vycházet ze zápisu, který provedl matriční úřad. Soud proto k takovému zkoumání nepřistoupil a uzavřel, že žalovaný je otcem žalobce.

11. Žalobce je osobou, která se soustavně připravuje na svoje budoucí povolání studiem střední školy. Je navíc osobou zdravotně omezenou, což vyplývá z předložených lékařských zpráv, výpovědi žalobce a jeho matky, jakož i ze subjektivního vnímání jeho osoby v jednací síni. Zcela zjevně není schopen žádného přivýdělku.

12. Žalovaný v rámci vyjádření namítal, že žalobce je příjemcem velkého množství finančních darů od různých nadací.

13. Soud v tomto směru provedl k důkazu velké množství darovacích smluv od dobročinných organizací a veřejných subjektů (Nadace [anonymizována dvě slova], Změna pro [obec] z. s., Výbor dobré vůle, Nadace [ulice], [anonymizováno], Nadační fond [anonymizována dvě slova], Nadace [příjmení], [územní celek]) a faktur k nim přiložených. Všechny dary byly učiněny účelově na různé kompenzační pomůcky, které za ně byly pořízeny. Vždy při tom šlo o nenárokové platby, u kterých není možné hodnotit, zda budou žalobci poskytovány i v budoucnosti. Nelze tak uzavřít, že by z těchto prostředků byl oprávněn zajišťovat svoje živobytí v minulosti nebo budoucnosti.

14. Žalobce tak naplňuje předpoklady dané § 911 o. z. k přiznání výživného, neboť není schopen se sám živit.

15. Žalovaný ve svém vyjádření uváděl, že má s matkou žalovaného nevyřízené majetkové věci, když žalovaný rekonstruoval žalobcově matce dům a ze společného bydlení následně odešel jen s igelitkami. Soud k tomu poznamenává, že tato skutečnost je pro posouzení žalobcova nároku irelevantní. Žalobce se těchto vztahů nikterak neúčastní, není věřitelem a ani dlužníkem z těchto vztahů a nikterak na něj nedopadají. Žalovanému navíc nic nebrání, aby tyto tvrzené nároky řešil. Právní vztahy mezi žalobcovými rodiči tak nemohou ovlivnit závěry soudu ohledně jeho nároku. Soud proto tato tvrzení ani nedokazoval.

16. Žalovaný též upozorňoval na vztahy mezi účastníky, když žalobce žalovaného ani samostatně nekontaktoval s žádostí o výživné, o žalovaného se nezajímá a nezajímá se ani o svoji sestru.

17. Mezi stranami nebylo sporu v tom směru, že žalovaný opustil společnou domácnost s žalobcem a jeho matkou ještě před tím, než u žalobce došlo k cévní mozkové příhodě. Jejich kontakty byly v minulosti minimální, žalovaný žalobce ani nenavštívil v nemocnici nebo na rehabilitaci. Je pravdou, že žalovaný nabídl pro žalobce doučování jazyků prostřednictvím své manželky, ale k tomu nedošlo (prokázáno výpověďmi účastníků a žalobcovy matky). Mezi stranami byl pouze spor ohledně okolností tohoto odcizení a důvodů, proč nedošlo ke komunikaci a doučování.

18. Soud k této otázce vyslechl oba účastníky a žalobcovu matku. I když jejich výpovědi byly v mnohých věcech odlišné, je nepochybné, že primární komunikace (pokud vůbec probíhala) byla přes žalobcovu matku, a to ať již ohledně žalobcova stavu po mozkové příhodě, návštěv v nemocnici, případně zmiňovaného doučování. Žalobce sám popsal situaci, kdy mu bylo v dětství slíbeno, že pro něj žalovaný přijede, následně se neukázal a žalobcově matce se omluvil.

19. Z výslechu žalobce a jeho matky je pak nepochybné, že žalobce je na své matce ve vysoké míře závislý, bez její pomoci by nemohl zvládnout spoustu činností (dojezdy do školy, na rehabilitace apod.). Za této situace je nepřiměřená úvaha žalovaného, aby se ve sporu svých rodičů matce postavil, proti její vůli cíleně navazoval vztah s žalovaným a viděl jej v jiném světle než ona, a to bez ohledu na skutečnost, kdo je příčinou rodinných sporů. Soud proto dále nezkoumal rodinné vztahy účastníků, neboť i kdyby všechny skutečnosti, které uvedl žalovaný, byly zcela pravdivé, tak by neměly na rozhodnutí žádný vliv. Soud jen pro úplnost uzavírá, že nebylo zjištěno, z jakého důvodu se vztahy zúčastněných dostaly do aktuálního stavu.

20. Soud za této situace uzavřel, že základ žalobcova nároku je dán, přičemž požadavek na jeho splnění není v rozporu s dobrými mravy. Soud se následně zabýval výší takového nároku.

21. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

22. Soud stanovil výši výživného dle poměrů účastníků řízení.

23. U žalobcových poměrů vyšel soud z jeho výpovědi a výpovědi jeho matky. Žalobce je zletilý, studuje střední školu a žije u své matky. Příjem domácnosti je toliko příjem matky ze zaměstnání (prokázáno pracovní smlouvou) v částce asi 22 000 Kč hrubého měsíčně a příspěvky na péči (4 400 Kč) a mobilitu (550 Kč). Dále jsou příjmem domácnosti účelové dary, kterými však jsou kryty specifické pomůcky (prokázáno darovacími smlouvami a fakturami). Náklady na žalobcovu léčbu žalobce činí asi 7 000 Kč měsíčně, náklady na speciální výživu částku 10 – 12 000 Kč. Dále se platí náklady na energie asi 15 000 Kč ročně. Další náklady nebyly zjišťovány.

24. Pokud jde o žalovaného, tak ten vypověděl, že jeho příjem z podnikatelské činnosti je evidován asi 15 000 Kč čistého, avšak reálně si ponechává 25 – 35 000 Kč čistého. Soud v tomto směru provedl k důkazu jeho daňové přiznání a statistický údaj mzdové sféry za rok 2021 v oboru v [obec] a uzavřel, že není důvod pochybovat o čistém měsíčním příjmu žalovaného, který pro potřeby rozhodnutí stanovil jako průměr jím uváděného rozmezí 30 000 Kč měsíčně. V domácnosti dále bydlí jeho manželka, která pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně, její 2 nezletilé děti, na které pobírá výživné asi 15 000 Kč měsíčně, a žalobcova polorodá roční sestra (prokázáno výpovědí žalovaného). Pokud jde o měsíční výdaje, žalovaný vypověděl, že zálohy na energie činí 10 – 15 000 Kč, náklady domácnosti 10 000 Kč, povinné odvody 5 500 Kč, náklady roční dcery 3 500 Kč, pohonné hmoty 8 000 Kč, splátky dluhu 1 500 Kč, voda 2 000 Kč a internet a telefon 1 000 Kč. Celkové výdaje tak vyšly na částku až 46 500 Kč, celkové příjmy domácnosti činí 55 000 Kč. Žalovaný pak uvedl, že nemá relevantní majetek ani úspory.

25. Soud při stanovení výživného vyšel z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti, dle kterých má dospělé dítě při dvou vyživovacích povinnostech povinného nárok na výživné ve výši 18 % příjmu povinného rodiče, což v daném případě odpovídá částce 5 400 Kč. Soud však při stanovení výživného nemůže vycházet toliko z jediného údaje o majetku žalovaného. Naopak musí komplexně zhodnotit situaci účastníků po všech stránkách (vizte nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 244/03).

26. Soud v daném případě uzavřel, že žalobce má nepochybně enormně zvýšené potřeby na zajištění veškeré potřebné péče o svoji osobu. Je tak namístě navyšovat doporučené výživné. Toto navýšení však s ohledem na majetkovou situaci žalovaného, který fakticky aktuálně živí celou rodinu, nemůže být příliš velké. Žalovaný navíc nemá majetek ani úspory, ze kterého by vyšší výživné po dobu mateřské jeho manželky mohl brát. Soud s ohledem na to navýšil výživné alespoň o částku 600 Kč a výživné stanovil na částku 6 000 Kč, která se jeví s ohledem na žalobcovu situaci a na osobní, příjmovou, výdajovou a majetkovou situaci žalovaného jako přiměřená.

27. Soud s ohledem na to přiznal žalobci výživné v částce 6 000 Kč měsíčně, přičemž splatnost výživného stanovil v polovině měsíce, a to od 1. 2. 2022, neboť od tohoto data žalobce požadoval výživné přiznat a žalovaný v tomto období na žalobcovu výživu nepřispíval (výrok I.). Ve zbytku pak žalobu soud zamítl (výrok III.).

28. Soud dále vzal v úvahu skutečnost, že žalobce v souladu s § 922 o. z. požadoval výživné zpětně. Tím ke dni rozhodnutí došlo ke splatnosti výživného, jež bylo splatné od února 2022 do ledna 2023. Žalovaný tak ke dni rozhodnutí již měl mít uhrazeno 12 x 6 000 Kč, celkem 72 000 Kč Tyto prostředky jsou tak vzniklý dluh na výživném, který soud žalovanému dle § 160 o. s. ř. uložil uhradit ve splátkách.

29. Při stanovení výše splátky vzal soud v úvahu, že v únoru 2024 budou polorodé sestře 2 roky, přičemž v tomto věku obecně zaniká právo neprovdané matky na výživné pro svoji osobu (§ 920 odst. 1 o. z.) a zákonodárce tak předpokládá možnost matky zajistit si vlastní obživu. Dále soud vzal v úvahu výši dluhu, délku jeho plnění a majetkové poměry žalovaného.

30. Soud s ohledem na tyto skutečnosti uložil žalovanému dluh splácet po 2 000 Kč měsíčně (tedy asi 2,5 roku), přičemž pouze po dobu, kdy polorodé sestře nebudou ještě 2 roky, ponížil splátku dlužného výživného na 1 000 Kč Počátek splácení dluhu soud stanovil v měsíci následujícím po právní moci rozsudku. Pokud by žalovaný neplnil dluh v uvedených splátkách, stanovil soud žalovanému sankci, že se dluh stane splatným v celém rozsahu (výrok II.).

31. Jen pro úplnost soud konstatuje, že z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti a další dokazování nebylo pro nadbytečnost provedeno.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný z 67 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 665 Kč, což představuje 34 % nákladů řízení stanovených částkou 19 602 Kč.

33. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč.

34. Pokud jde o výši této tarifní hodnoty, soud vyšel ze skutečnosti, že podle § 151 odst. 2 o. s. ř. zákonodárce předpokládá využití prováděcího předpisu podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni. Takovýto předpis tzv. přísudková vyhláška 484/2000 Sb. byla zrušena nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 a doposud nebyla adekvátně nahrazena. Protože neexistuje zákonem předvídaný prováděcí předpis, je jako pomocným předpisem pro stanovení výše náhrady nákladů řízení využívána vyhláška č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen„ a. t.”). V citovaném nálezu pak Ústavní soud dotčenou přísudkovou vyhlášku zrušil s tím, že je třeba zvažovat proporcionalitu principu sankcí. Tu je třeba brát v poměru k povaze a hodnotě sporu. Výživné je pak obecně specifickým nárokem vzniklým v rámci rodiněprávních vztahů, přičemž adekvátní výše výživného je odvozena mimo jiné od volní úvahy soudu a okolností věci. S ohledem na pravidelné ingerence soudu do těchto vztahů vlivem změny okolnosti, která může nastat již druhý den po rozhodnutí, nelze nikdy jednoznačně určit, zda jde o plnění na omezenou dobu nebo dobu delší než 5 let.

35. S ohledem na způsob rozhodování soudů ve věcech výživného a častou neznalost oprávněného ve vztahu k majetkovým poměrům povinného jsou pak navíc v daných typech řízení oprávnění v pozici žalobce nuceni nadhodnocovat svoje požadavky reálným možnostem povinných (soud totiž nemůže přiznat, co nebylo uplatněno). Jejich požadavky tak mohou být postaveny na zcela nerealistických předpokladech. Podobná situace je při tom v nárocích na saturaci nemajetkových újem, kde již judikatura dovodila, že je nutné stanovovat náklady řízení podle zásad v § 9 a. t., a to i v situaci, kdy žalobce požaduje finanční zadostiučinění, přičemž tento závěr je považován za ústavně konformní (vizte usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 3254/13).

36. Za této situace dle soudu není přiléhavé aplikovat z citované vyhlášky ustanovení § 8 odst. 2 a. t., které je s ohledem na předmět sporu nepřiměřené, a je třeba přistoupit ke stanovení odměny u výživného podle ustanovení § 9 a. t.

37. Soud proto stanovil celkové náklady řízení v částce 19 602 Kč. Ty se sestávají z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 6. 2022, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 8. 2022, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 9. 2022, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 9. 2022, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 11. 2022, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 12. 2022 a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 1. 2023 včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 200 Kč ve výši 3 402 Kč.