35 C 225/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno ´ Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 175 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 12 175 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023 ve výši 14 %, od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 13,75 %, od 1. 7. 2024 do 22. 7. 2024 ve výši 11,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 2 825 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 2 825 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023 ve výši 14 %, od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 13,75 %, od 1. 7. 2024 do 22. 7. 2024 ve výši 11,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a s úrokem v částce 7 135 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 403,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 5. 1. 2006 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 24 960 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, na svůj dluh uhradila celkem toliko částku 2 825 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy bylo plnění žalované započteno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem (, právnická osoba, ) a předchůdcem žalobce došlo s účinností od 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na předchůdce žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností od 24. 8. 2018 k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2018.

2. Žalovaná se k žalobě, nevyjádřila.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (žalobce je subjektem cizího práva) a dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 4 nařízení Brusel I. bis je mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout.

4. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:6. , právnická osoba, a žalovaná uzavřeli dne 5. 1. 2006 smlouvu, na základě které věřitel žalované poskytl částku ve výši 15 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celková částka byla splatná v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 15 000 Kč převzala. (prokázáno smlouvou o půjčce č. , tel. číslo, ). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 5 sjednaly, že jakékoli splátky budou nejprve započítány na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku. V čl. 8 smluvních podmínek si strany ujednaly, že pokud žalovaná neuhradí včas splátku, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenních splátky žalované(prokázáno: smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015 (prokázáno: smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 adresované žalované). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2018 (prokázáno: smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 adresované žalované). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky (prokázáno: výzvou ze dne 11. 9. 2023 včetně podacího archu).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního subjektu a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran, při aplikaci ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. tak, že uzavřeli smlouvu o půjčce v souladu s ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroku plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti zpravidla téhož druhu. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. V souladu s § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Žalovaná měla při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, neboť jednala jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.). Proti tomu právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a má tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.). Uzavřená smlouva tak je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.).

11. Zejména je třeba použít § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., podle nichž se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

12. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a které představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas.

13. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

14. Lze připomenout judikatorní závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (vizterozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán tzv. „souhrnný poplatek“ ve výši 9 960 Kč. Tento pojem není ve smlouvě nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobce. Z povahy věci tak nejde o nic jiného než o úrok, aniž by tak nárok byl ve smlouvě označen, tedy o úrok skrytý.

16. Uzavřená smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou a adhezní, žalovaná v pozici spotřebitele tedy nemá možnost při kontraktačním procesu jakkoli ovlivnit obsah smlouvy a nepodílí se tedy ani na formulaci pojmu „souhrnný poplatek“. Pokud žalobce, respektive její právní předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku.

17. Ujednání o „souhrnném poplatku“ však nemůže v uvedené spotřebitelské smlouvě obstát testem dobrých mravů nejen co do způsobu ujednání, ale zejména ohledně výše požadovaný úroků. Ze smlouvy vyplývá, že souhrnný poplatek (= úrok) s ohledem na výši poskytnuté půjčky a s přihlédnutím ke sjednané splatnosti, je nepřiměřeně vysoký (činí 66 % z půjčené částky za 52 týdnů). Taková výše je nepochybně zcela nepřiměřeně vysoká, ujednání o úrocích je proto v rozporu s dobrými mravy a nepožívá právní ochrany. Jedná se tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák., neboť se příčí dobrým mravům (k tomu viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího sp. zn. 22 Co 215/2015 nebo 27 Co 219/2015).

18. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 2 825 Kč. Tuto částku je pochopitelně nutno započíst na jistinu, neboť ujednání ve smlouvě týkající se souhrnného poplatku je z výše uvedených důvodů neplatné. Lze odkázat i na závěry Ústavního soudu, jenž ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 přijal a odůvodnil závěr, že ujednání spotřebitelské smlouvy zbavující spotřebitele práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen (neboť uhrazení jistiny znamená zastavení dalšího narůstání příslušenství a dalších sankcí), je takové ujednání neplatné pro rozpor s § 56 občanského zákoníku. Při neexistenci ustanovení o způsobu započítáváni v občanském zákoníku a neexistenci projevu vůle žalované, je třeba i v takovém případě aplikovat příslušné ustanovení obchodního zákoníku a započítávat platby nejprve na úroky (ty však platně sjednány nebyly) a poté na jistinu (§ 330 obch. zák.). Žalované tak zbývá uhradit částku ve výši rozdílu mezi vypůjčenou částkou a vrácenými prostředky.

19. K postoupení pohledávky na předchůdce žalobce došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, a na žalobce s účinností ke dni 24. 8. 2018, což bylo žalované oznámeno dne 17. 9. 2018. Žalovaná měla prostředky vrátit v 52 týdenních a poslední splátku měl vrátit dne 4. 1. 2007. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení se zaplacením jistiny.

20. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny (výrok , právnická osoba, případě uplatněného nároku na úhradu souhrnného poplatku žalobu soud jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši stanovené ke dni prodlení s tím, že soud přiznal žalobci úrok z prodlení ode dne 5. 1. 2006 s ohledem na to, že od tohoto data žalobce úrok z prodlení požadují a jedná se o datum, kdy již žalovaná byla v prodlení s placením svého dluhu (§ 517 odst. 2 obč. zák., nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 403,90 Kč, přičemž tato částka představuje 62,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,17 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.