35 C 230/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 829 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 829 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 21 249 Kč od 29. 4. 2014 do 21. 8. 2014, z částky 16 539 Kč od 22. 8. 2014 do 29. 9. 2014, z částky 14 184 Kč od 30. 9. 2014 do 7. 11. 2014 a z částky 11 829 Kč od 8. 11. 2014 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení v částce 4 526,80 Kč, a to do 3 dnů o právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s tím, že na základě smlouvy o přistoupení k dluhu ze dne 9. 7. 2014 dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Žalobce za sdružené dodávky elektřiny v období od 29. 8. 2013 do 13. 4. 2021 vystavil fakturu [číslo] znějící na 21 249 Kč, která byla splatná dne 28. 4. 2021. Faktura byla zaslána žalovanému na poslední uvedenou adresu. Žalovaný uhradil vystavenou fakturu jen částečně, a to platbami ve výši 2 355 Kč ze dne 7. 11. 2014, 2 355 Kč ze dne 29. 9. 2014, 2 355 Kč ze dne 21. 8. 2014 a platbou ve výši 2 355 Kč ze dne 21. 8. 2014. Proto žalobce eviduje za z titulu nezaplacené faktury za odběr elektřiny za žalovaným pohledávku ve výši 11 829 Kč. Jejího zaplacení, spolu s příslušenstvím, se domáhá touto žalobou.

2. Žalovaný navrhl, aby bylo žalobě vyhověno, pokud jde o jistinu. Navrhl zamítnutí žaloby co do částky úroků z prodlení, kterou neuznává, neboť žalobce jej vyzval k úhradě dluhu dopisem zaslaným na adresu, kde nebydlí, o čemž však žalobce musel vědět. Konkrétně se žalovaný ohradil proti tomu, že právní zástupce žalobce sepsal výzvu k plnění na částku 13 032 Kč a tento dopis zaslal na neplatnou adresu [obec a číslo]. Dům na této adrese žalovaný 5. 2. 2018 prodal a trvalé bydliště změnil na jinou adresu v obci [obec], což je také od 10. 10. 2019 uvedeno v jeho občanském průkazu. Výzvu k plnění nikdy neviděl, přičemž se s ní seznámil až při nahlížení do spisu v rámci tohoto řízení. Jelikož žalovaný se žalobcem ukončil svou smlouvu, musel tento vědět, že na původní adrese již žalovaný nebydlí, přesto tam výzvu zaslal. Dále žalovaný nerozumí, jak je možné, že od roku 2014 se dluhem nikdo nezabýval. Je mu s podivem, že ačkoli žalobce běžně odpojuje dlužící domácnosti od dodávek elektřiny již po několika měsících dluhu, on nemovitost ještě v roce 2018 prodával s fungující elektřinou, přičemž žalobce se v té době neozval, že by bylo něco dluženo. O sám v [obec], byť na jiné adrese, dosud bydlí, a stejně tak i jeho matka, která dokonce od žalobce odebírá elektřinu. Na jednání soudu žalovaný sdělil, že se samotnou jistinou nemá problém, vadí mu, že žalobce odeslal dopis na adresu, o které věděl, že zde žalovaný nebydlí.

3. Mezi účastníky je v řízení nesporné, že předmětný dluh na jistině vznikl.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.) Tyto představovaly dostatečný základ pro rozhodnutí a nevzbuzovaly pochyby o jejich autenticitě. Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.

5. V řízení bylo zjištěno: Smlouvou ze dne 9. 7. 2014 žalovaný přistoupil k dluhu z titulu nezaplacení ceny za dodanou elektřinu ve výši 21 249 Kč, a tento uznal co do důvodu a výše a zavázal se uvedenou částku uhradit včetně příslušenství. Tuto částku se zavázal žalobci uhradit v plné výši, spolu s úroky z prodlení z částky každého nedoplatku ode dne jeho splatnosti do zaplacení, a to dle rozpisu splátek ve výši 2 233 Kč splatných počínaje dnem 30. 7. 2014 vždy každého následujícího měsíce až do 30. 4. 2015. Žalovaný zároveň prohlásil, že v případě neuhrazení kterékoli ze splátek ve stanoveném termínu, se celý zbytek dluhu stává splatným. V záhlaví Smlouvy je žalovaný jakožto přistupující dlužník označen bydlištěm a korespondenční adresou [adresa žalovaného] (prokázáno Smlouvou o přistoupení k dluhu ze dne 9.7.2014). Mimořádnou fakturou za sdružené dodávky elektřiny [číslo] ze dne 14. 4. 2014 bylo žalovanému vyúčtováno 21 439 Kč se splatností dne 28. 4. 2014 (prokázáno touto mimořádnou fakturou). Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou datovanou dnem 13. 4. 2021 k zaplacení neuhrazené pohledávky ve výši 13 032 Kč, jejímuž vzniku předcházelo uzavření smlouvy na dodávku elektřiny s panem [celé jméno žalovaného] ([datum narození]), faktická dodávka elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], uskutečnění odběru elektřiny v daném odběrném místě, vystavení faktury za odběr elektřiny v daném odběrném místě a její zaslání na zvolenou adresu pro doručování, uhrazení faktury pouze co do částky 9 420,00 Kč, úmrtí odběratele [celé jméno žalovaného] 12. 4. 2007 a uzavření Smlouvy o přistoupení k dluhu ze dne 9. 7. 2014 se žalovaným (prokázáno výzvou k plnění ze dne 13. 4. 2021). Téhož dne, tj. 13. 4. 2021, právní zástupce žalobce zaslal žalovanému prostřednictvím České pošty zásilku na adresu [obec a číslo] (prokázáno Podacím archem ze dne 13. 4. 2021).

6. Z ostatních důkazů nezjistil soud další relevantní skutečnosti nad rámec již shora uvedených.

7. Na základě nesporných skutečností a výše uvedených zjištění soud uzavřel, že žalovaný smlouvou ze dne 9. 7. 2014 přistoupil k dluhu svého otce za dodávky elektřiny. V této smlouvě se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku 21 249 Kč dle splátkového kalendáře zde uvedeného. Bylo ujednáno, že v případě, kdy nebude řádně a včas uhrazena kterákoli ze splátek ve stanoveném termínu, stává se splatný celý zbytek dluhu najednou. Dluh vznikl, žalovaný jej uznal, avšak plnil pouze v částečné výši, přičemž nadále žalobci dluží jistinu ve výši 11 829 Kč. K plnění byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce výzvou ze dne 13. 4. 2021, která byla odeslána na adresu [obec a číslo], ačkoli zde žalovaný v této době již nebydlel.

8. Po právní stránce soud uzavřel, že žalovaný ve smyslu ust. § 1892 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přistoupil k dluhu ve výši 21 249 Kč z titulu dodávek elektřiny jeho předchůdci. Stal se tak novým dlužníkem vedle dlužníka původního a byl spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. Žalovaný svůj dluh zároveň uznal písemným prohlášením obsaženým v této Smlouvě, čímž byla dle § 2053 o.z. založena domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, a tato domněnka nebyla ničím vyvrácena.

9. Jelikož je nespornou skutečností, že žalovaný dluží žalobci jistinu ve výši 11 829 Kč, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

10. Soud uložil žalovanému taktéž povinnost uhradit žalované příslušenství.

11. Dle ust. § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Jak vyplývá z citovaného ustanovení, nárok na zaplacení úroků z prodlení vzniká věřiteli přímo ze zákona, pokud sám řádně splnil své povinnosti a jeho dlužník je naopak s plněním dluhu v prodlení. Námitka žalovaného o tom, že výzva k plnění mu byla zaslána na špatnou adresu, pročež se o vzniku dluhu nedozvěděl, proto nemá významu, jelikož splatnost úroků z prodlení nebyla závislá na úkonu žalobce, nýbrž nastala bez dalšího ze zákona v důsledku prodlení. K tomu soud odkazuje na doktrinální výklad v komentářové literatuře, která uvádí:„ vzhledem k tomu, že úroky z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky (§ 513), splatnost se váže k samotné jistině; nastává tedy okamžitě po vzniku úroků. Nejde o samostatný nárok, pro který by se uplatňovala obecná úprava splatnosti jako na samostatně stojící peněžitou pohledávku (jako je tomu u smluvní pokuty). Předpokladem uplatnění nároku na zaplacení úroku z prodlení není vyúčtování tohoto nároku (tak již např. KS v Ostravě 12 Cm 287/1993).“ (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, dostupné v systému Beck Online).

13. Navíc nelze tvrdit, že žalovaný o vzniku dluhu nevěděl. Je třeba připomenout, že sám k tomuto dluhu přistoupil, v plném rozsahu jej uznal a podepsal splátkový kalendář, ve kterém jej měl splácet. Nemohl se domnívat, že předmětný dluh zanikl tím, že se ze svého tehdejšího bydliště odstěhoval, nebo že by se z tohoto důvodu na jeho povinnosti něčeho měnilo. Nebylo tedy povinností žalobce, aby žalovaného zvlášť vyzýval ke splnění povinnosti.

14. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že žalobce s podáním žaloby vyčkával dlouhých sedm let. Toto bylo věcí jeho volby a bez dalšího neoslabuje jeho nárok. Plynutí času mohlo mít relevanci pouze pro řešení námitky promlčení, tato však nebyla vznesena. Nadto je třeba připomenout, že uzná-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.

15. Výzva ze dne 13. 4. 2021 byla předžalobní výzvou ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a jako taková měla sloužit k zabránění vzniku nákladů řízení v případě, že by dlužník dluh zaplatil. Ostatně aktivita žalobce v podobě předžalobní výzvy je předpokladem pro jeho úspěch ohledně náhrady nákladů řízení. Taková výzva však není předpokladem samotného vzniku nároku na žalovanou částku nebo její příslušenství.

16. V řešeném případě bylo proto na žalovaném, aby v duchu zásady, že práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt) sledoval své závazky a měl přehled o plnění svých splatných dluhů. Pakliže tak nečinil, nemůže se nyní dovolávat absence výzvy nebo chyby žalobce ve volbě doručovací adresy. K tomu pouze pro doplnění soud uvádí, že na žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby sledoval změny adres svých zákazníků nebo dlužníků či v tomto směru dokonce aktivně zjišťoval, zda se na adrese, uvedené navíc ve smlouvě jako adresa pro doručování, dlužník skutečně zdržuje. Dle soudu žalobce bez dalšího nemohl změnu adresy dovozovat z ukončení smlouvy (žalovaný mohl například zvolit jiného odběratele a na uvedené adrese se dále zdržovat), z adresy odběrného místa jeho matky či z dalších smluv později uzavřených se žalovaným (zejména s ohledem na objem žalobcem vymáhaných pohledávek).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 526,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 829 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 1 580 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na ústím jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 080 Kč ve výši 646,80 Kč.