35 C 255/2023
č. j. 35 C 255/2023-14
V PLATNOSTIOkresní soud Praha-východ rozhodl, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, protože věřitel nezkoumal schopnost žalovaného dluh splnit. Soud přiznal žalobci nárok na vrácení jistiny 13 500 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 21. února 2019. Žaloba na částku 6 269,83 Kč byla zamítnuta, protože smlouva je neplatná a žalobce nemá nárok na tyto poplatky. Soud přikázal žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 810,72 Kč, což představuje 36 % celkové výše nákladů.
Plný text
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 769,83 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z této částky od 21. 2. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 6 269,83 Kč spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z této částky od 21. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 810,72 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že jeho předchůdce společnost právnická osoba, uzavřela dne 20. 12. 2018 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 13 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí dne 20. 2. 2019. Žalovaný dluh nevrátil. Původní věřitel postoupil pohledávku na společnost právnická osoba smlouvou ze dne 17. 1. 2023, která pohledávku stejného dne smluvně postoupila na žalobce. Žalobce požadoval jistinu, dlužný poplatek a úroky z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce společnost právnická osoba, uzavřela dne 20. 12. 2018 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 13 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí dne 20. 2. 2019 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně příloh ve spojení se sděleními banky a potvrzením o vyplacení). Původní věřitel postoupil pohledávku na společnost právnická osoba smlouvou ze dne 17. 1. 2023, která pohledávku stejného dne smluvně postoupila na žalobce (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek). Žalovaný dluh přes výzvu nevrátil (prokázáno předžalobní výzvou).
4. Žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy k prokázání svého tvrzení, že ze strany původního věřitele byla zkoumána schopnost žalovaného dluh splnit. Žalobce se k jednání nedostavil a nemohl být k tomuto poučen dle § 118a o. s. ř. Soud tak uzavřel, že žalobce nezkoumal schopnost žalovaného dluh splnit.
5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C - 679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).
6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce ani jeho předchůdce nezkoumali schopnost žalovaného dluh splnit, uzavřel soud, že předmětná smlouva je absolutně neplatná a přiznal žalobci jako nástupci původního věřitele nárok na vrácení jistiny za titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.
8. Následně soud zamítl žalobu v rozsahu, ve které se žalobce domáhal neplatně sjednaných poplatků, a to včetně příslušenství.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 810,72 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %).
10. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 769,83 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.