35 C 256/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci zástavního věřitele: osobní údaje zástavního věřitele proti zástavním dlužníkům: 1. celé jméno zástavního dlužníka , datum narození bytem adresa zástavního dlužníka 2. celé jméno zástavní dlužnice , datum narození bytem adresa zástavní dlužnice zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o: nařízení soudního prodeje zástavy

I. K uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši jistiny 1 329 773,53 Kč, kapitalizovaného úroku 460 525,83 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 209 700,64 Kč z titulu smlouvy [číslo] jistiny 3 274 407,83 Kč a části úroků 725 592,17 Kč z titulu smlouvy [číslo] se nařizuje soudní prodej zástavy: pozemků [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa], [anonymizována dvě slova], parc. [číslo] vše k. ú. [obec] u [obec] [územní celek].

II. Zástavním dlužníkům se ukládá zaplatit společně a nerozdílně zástavnímu věřiteli náhradu nákladů řízení v částce 6 500 Kč s tím, že přiznané náhrady nákladů tohoto řízení se lze domáhat výhradně z výtěžku zpeněžení zástavy.

1. Zástavní věřitel se domáhal nařízení soudního prodeje zástavy tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Uvedl, že dne 15. 11. 2012 uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na částku 2 000 000 Kč (dále jen„ prvá smlouva“) a dne 8. 1. 2013 uzavřel se stejnou společností smlouvu o úvěru [číslo] na částku 4 000 000 Kč (dále jen„ druhá smlouva“). Obě tyto smlouvy byly zajištěny až do výše stejné jako je hodnota jistiny každé z nich zástavní smlouvou ze dne 20. 11. 2012, kterou zástavní dlužníci zřídili ve prospěch zástavního věřitele zástavní právo na pozemcích [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [číslo] vše k. ú. [obec] u [obec] [územní celek] (dále jen„ nemovitosti“). Původně se domáhal předmětné pohledávky vůči společnosti [právnická osoba] v rámci insolvenčního řízení, avšak společnost skončila v konkurzu a pohledávky nebyly v plném rozsahu uspokojeny. Zástavní věřitel se tak domáhal jejich uspokojení ze zřízeného zástavního práva.

2. Zástavní dlužnice 2) navrhla zamítnutí návrhu. Pokud jde o vznik prvé smlouvy, nepopřela její existenci ani to, že k jejímu zajištění bylo zřízeno zástavní právo předmětnou zástavní smlouvou na nemovitostech. Měla však za to, že pohledávka je promlčena a zástavní právo zajišťovalo toliko přesně stanovené příslušenství. Zástavní věřitel navíc nedodržel smlouvu, když se zavázal nemovitosti prodat toliko ve veřejné dražbě a navíc nevyzval zástavní dlužníky ke složení jistoty. Již jen z těchto důvodů měl být návrh zamítnut. Pokud jde o nároky z druhé smlouvy, tak uvedla, že ty nejsou řádně zajištěny zástavní smlouvou, neboť nedala se vznikem takového zástavního práva svůj souhlas. Z předložených listin je navíc nepochybné, že zástavní věřitel se nechová jako řádný hospodář, když akceptoval, že hodnota nemovitostí se během několika měsíců prakticky zdvojnásobila. Nakonec namítala, že zástavní věřitel by mohl navrhnout soudní prodej zástavy z roku 2003, ale neučinil tak.

3. Zástavní dlužník 1) ve svém vyjádření plně odkázal na vyjádření zástavní dlužnice 2).

4. Vzhledem k tomu, že zástavní dlužník 1) zcela odkazoval v řízení na vyjádření činěná zástavní dlužnicí 2), přistoupil soud k tomu, že dále bude argumentaci zástavní dlužnice 2) považovat za vyjádření obou zástavních dlužníků.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] se zástavním věřitelem uzavřela prvou smlouvu dne 15. 11. 2012 na částku 2 000 000 Kč a druhou smlouvu dne 8. 1. 2013 na částku 4 000 000 Kč, přičemž výše úroků byla odvozena od sazby 1M PRIBOR (prokázáno těmito smlouvami včetně podmínek). Citovaná společnost se dostala do konkurzu, přičemž předmětné pohledávky činí spolu s příslušenstvím ke dni rozhodnutí soudu nejméně částky uvedené v návrhu a tyto pohledávky nebyly popřeny (prokázáno z upraveného seznamu pohledávek společně s přihláškou), přičemž výše vymezeného úroku korespondovala se szabou 1M PRIBOR (prokázáno touto sazbou). Zástavní dlužníci uzavřeli dne 20. 11. 2012 se zástavním věřitelem smlouvu o zástavě nemovitostí. Zastaveny byly nemovitosti, a to pro pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno] z titulu prvé smlouvy do výše 2 000 000 Kč se řádně ukončenou splatností 13. 11. 2015, a to včetně nároků z odstoupení ze smlouvy, a z titulu blíže neurčené smlouvy o úvěru, která vznikne v budoucnu (nejdříve tak dne 21. 11. 2012) až do výše 4 000 000 Kč s řádnou konečnou splatností 31. 12. 2017, a to včetně nároků z odstoupení ze smlouvy. Strany si sjednaly výkon práva mimo jiné ve veřejné dražbě a právo zástavních dlužníků složit jistotu ve výši obvyklé ceny zástavy, čímž toto právo zanikne (prokázáno zástavní smlouvou ze dne 20. 11. 2012). Zástava je řádně zapsána v katastru nemovitostí (prokázáno výpisem z tohoto katastru).

6. Zástavní věřitel se již v minulosti domáhal soudního prodeje zástavy nemovitostí z titulu jiné zástavní smlouvy z 10. 1. 2013, přičemž tento prodej byl usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2016, č. j. [číslo jednací], nařízen, avšak výkon rozhodnutí byl zastaven usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 8. 2020, č. j. [číslo jednací], a toto rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], potvrzeno. Důvodem tohoto zastavení byla skutečnost, že soudní prodej zástavy byl nařízen na základě zástavní smlouvy z 10. 1. 2013, když zde existovala platná zástavní smlouva ze dne 20. 11. 2012, přičemž není možné k jedné pohledávce a zástavě zřídit 2 zástavní smlouvy (prokázáno citovanými rozhodnutími).

7. Soud uzavřel, že skutkový stav je dostatečně prokázán, takže nebylo nezbytně nutné doplňovat další navržené důkazy pro nadbytečnost. Vzhledem k tomu, že pro posouzení věci není nezbytně nutné tvrzené skutečnosti prokázat, soud neduplikoval důkazy provedené v rámci předcházejícího exekučního řízení a spokojil se toliko se závěry exekučního soudu. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

8. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s., soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.

9. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 152 obč. zák., zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

12. Podle § 155 odst. 1 obč. zák., zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Podle odst. 3, zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky. Podle odst. 4, zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době.

13. Podle § 121 odst. 3 obč. zák., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

14. Soud posoudil návrh a uzavřel, že z provedeného dokazování je nepochybné, že zástavní věřitel a společnost [právnická osoba] uzavřeli 2 úvěrové smlouvy podle § 497 a násl. obch. zák. (tedy prvou a druhou smlouvu), přičemž součástí nároků jsou nesplacené jistiny, úroky a úroky z prodlení.

15. Dále soud uzavřel, že zástavní dlužníci zajistili explicitně nároky z prvé smlouvy zástavním právem k nemovitostem, a to na základě smlouvy ze dne 20. 11. 2012. Ve smlouvě stanovili maximální výši zastavené pohledávky z této smlouvy, přičemž bylo uvedeno, že řádná konečná splatnost je dána dne 13. 11. 2015. Strany tak ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. a § 152 a násl. obč. zák. uzavřely zástavní smlouvu k nemovitostem Strany si sice dohodly řádnou konečnou splatnost pohledávek, ale z termínu řádná nelze než dovodit, že toto ujednání se vztahuje i na příslušenství vzniklé po tomto datu, přičemž s ohledem na § 155 odst. 1 a § 121 odst. 3 obč. zák. se toto zástavní právo vztahuje i na úroky a úroky z prodlení.

16. Soud tak uzavřel, že ve vztahu k prvé smlouvě zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

17. Pokud jde o druhou smlouvu, strany v zástavní smlouvě ze dne 20. 1.1 2012 zajistily též další blíže nespecifikované úvěrové smlouvy, které vzniknou v budoucnu. Limitací těchto smluv byla celková částka 4 000 000 Kč a řádná konečná splatnost v termínu 31. 12. 2017. Zástavní dlužníci namítali, že toto zajištění se nevztahuje na druhou smlouvu. Soud však s tímto názorem nesouhlasí.

18. Je obecně přípustné, aby si účastníci zástavní smlouvy sjednali zajištění pohledávek určitého druhu, pokud je dána jejich maximální limitace v hodnotě a zároveň je limitováno období, ve kterém pohledávky budou vznikat. Vzhledem k tomu, že zástavní smlouva hovoří o budoucím úvěru, který bude splatný do 31. 12. 2017, si strany stanovily limitaci nejen obdobím (den následující po uzavření smlouvy až do 31. 12. 2017), ale i hodnotou (4 000 000 Kč). Druhá smlouva zněla právě na částku 4 000 000 Kč splatnou do 31. 12. 2017, proto účastníci naplnili ustanovení § 155 odst. 4 obč. zák. a ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. a § 152 a násl. obč. zák. uzavřeli platnou zástavní smlouvu, která zajistili i druhou smlouvu. Soud s ohledem na to uzavřel, že strany platně zajistily zástavním právem k nemovitostem nejen jistinu z druhé smlouvy, ale i příslušenství k ní, které vzniklo v souvislosti s neplněním této smlouvy (viz § 155 odst. 1 a § 121 odst. 3 obč. zák.), přičemž důvody ohledně příslušenství po rozhodném datu jsou pro obě smlouvy stejné.

19. Ostatně ke stejným závěrům dospěl i Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 12. 2. 2021, č. j. [číslo jednací].

20. Soud tak uzavřel, že ve vztahu k druhé smlouvě zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

21. Zástavní dlužníci dále namítli, že v obou úvěrových smlouvách je uvedena rozdílná hodnota zajištěné nemovitosti. Zástavní věřitel si tak počínal mimořádně neopatrně, když akceptoval nárůst její hodnoty na dvojnásobek. Takováto skutečnost však nemá žádný dopad na platnost úvěrové smlouvy, jakož i na platnost smlouvy zástavní. Soud proto námitku shledal jako nedůvodnou.

22. Zástavní dlužníci dále namítli promlčení pohledávek. Soud však konstatuje, že takováto skutečnost není způsobilá ovlivnit rozhodnutí o soudním prodeji zástavy, když jde primárně o námitku, kterou se musí zabývat soud exekuční (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 2. 12. 2004, 21 Cdo 1467/2004).

23. Pokud zástavní dlužníci namítali, že ve smlouvě si sjednali povinnost zástavního věřitele domáhat se nároků ze zástavní smlouvy formou veřejné dražby a povinnost zástavního věřitele vyzvat zástavní dlužníky ke složení jistoty, nejsou tyto argumenty pravdivé. Zástavní smlouva sice hovoří o prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě, ale toliko jako o jedné z možností a sjednává právo volby dražebníka. Pokud jde o soudní prodej zástavy, tak ten ve smlouvě není vyloučen, přičemž tento způsob byl ke dni uzavření smlouvy přípustným institutem (viz § 200y – 200aa o. s. ř. platného a účinného v době uzavření zástavní smlouvy). Pokud jde o druhý argument, tak si účastníci sjednali pro zástavní dlužníky možnost složit hodnotu nemovitostí do rukou zástavního věřitele a tím se vyvázat ze zástavní smlouvy. Smlouva však zástavnímu věřiteli nezakládá povinnost zástavní dlužníky k tomu nejprve vyzvat a tedy ten nemohl tímto nekonáním smlouvu porušit.

24. Závěrem zástavní dlužníci uvedli, že pohledávky z prvé i druhé smlouvy pak nejsou vůči zástavním dlužníkům vykonatelné. Soud však konstatuje, že tato skutečnost není podmínkou, kterou zákonodárce stanovil v § 358 z. ř. s. k vyhovění návrhu. K takovéto podmínce nedospěla ostatně ani judikatura. Ostatně takový postup by obecně byl neproveditelný, když zástavní dlužníci nemají vůči zástavnímu věřiteli povinnost žádného konkrétního finančního plnění a tudíž by žaloba na plnění proti nim musela být v principu neúspěšná. Právem zástavního věřitele je toliko prodat předmět zástavy a z výtěžku uspokojit svoji pohledávku. Námitka tak byla vznesena zcela nedůvodně.

25. Soud proto s ohledem na shora uvedené vyhověl návrhu zástavního věřitele v plném rozsahu.

26. Jen pro úplnost soud konstatuje, že zástavní právo vzniklé v roce 2003 vzniklo na základě jiné skutečnosti a pro jinou pohledávku, než ty, které jsou nyní předmětem řízení. Odkaz na toto zástavní právo tak je v tomto řízení právně bez významu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s poukazem na právní názor Nejvyššího soudu ČR vyjádřený v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, podle něhož„ v usnesení, kterým vyhoví žalobě zástavního věřitele a nařídí soudní prodej zástavy (§ 200z o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), soud rozhodne též o povinnosti zástavního dlužníka k náhradě nákladů řízení; přizná-li zástavnímu věřiteli náhradu nákladů řízení, nestanoví (nemusí stanovit) zástavnímu dlužníku lhůtu k jejich zaplacení. Přiznané náhrady nákladů řízení o soudní prodej zástavy se zástavní věřitel může ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci domáhat jen z výtěžku zpeněžení zástavy, dosaženého jejím prodejem; nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) k uspokojení náhrady těchto nákladů řízení z jiného majetku povinného je nepřípustné.“.

28. Soud proto přiznal zástavnímu věřiteli, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.