35 C 295/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 210 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 12. 7. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3 310 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 12. 7. 2022 do zaplacení a částku 900 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 576,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že poté, co zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, s ním dne 11. 6. 2022 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytl částku 10 000 Kč, kterou se zavázal žalovaný vrátit spolu s poplatkem„ Presto“ ve výši 330 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 2 980 Kč dne 11. 7. 2022. Žalovaný však svůj dluh nezaplatil. Žalobce se proto domáhal zaplacení předmětné částky spolu se smluvní pokutou 900 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci dne 11. 6. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se zavázal žalovaný vrátit spolu s poplatkem„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 2 980 Kč dne 11. 7. 2022. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu (prokázáno smlouvou o úvěru, VOP, ověřením totožnosti, přehledem transakcí spolu se sdělením banky). Žalovaný však svůj dluh nezaplatil (prokázáno výzvami). Žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, a to pomocí nahlédnutím do jeho bankovních záznamů a statistickým modelem (prokázáno přehledy). Žalobce však nepředložil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že nahlížel do známých registrů, či se zajímal o skutečné výdaje žalovaného.

4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).

5. Žalobce dle svého tvrzení zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit na základě údajů žalovaným sdělených a dále kontrolou žalovaného v jednotlivých registrech. K tomu k důkazu předložil své vlastní potvrzení, že ověřil příjmy žalovaného dostatečným způsobem (prokázáno dokumentem„ Identifikované příjmy“), přičemž žalovaný měl dle dokumentu„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“ identifikované příjmy ve výši 14 172 Kč a výdaje žalovaného stanovil žalobce na 1 člena domácnosti v celkové výši 4 435 Kč. K otázce kontroly žalovaného v registrech (jako je např. [příjmení]) pak žalobce nepředložil jediného relevantního důkazu.

6. Soud konstatuje, že žalobce zcela chybně vyhodnotil schopnost žalovaného dluh splnit. Pokud vycházel z celkových výdajů v částce 4 435 Kč a splátky dluhu v částce 13 145 Kč za existence příjmů v částce 14 172 Kč, je zřejmé, že již jen známé výdaje v měsíci červenci 2022 činily podle žalobce částku 17 580 Kč, tedy převyšovaly celkové příjmy žalovaného o více než třetinu. Žalovaný tak zjevně neměl na to, aby předmětný dluh vrátil. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný měl dluh uhradit za 1 měsíc, nemohl si na ni ani v jednotlivých měsících na dluh našetřit.

7. Žalobce tak svým postupem zatížil smlouvu vadou, pro kterou je neplatná.

8. Soud za této situace uložil žalovanému vrátit poskytnuté prostředky z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 o. z.

9. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.

10. Následně soud zamítl všechny neplatně sjednané poplatky a pokuty, a to včetně příslušenství k nim.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 576,40 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 210 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.