35 C 315/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyloučení věci z exekuce

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal vyloučení stavby betonové nádrže pro umístění technologie studny akumulační jímky na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a objektu WC se žumpou o objemu 2 m3 na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše Katastrální území , adresa, z exekuce vedené u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, se sídlem , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 11 392,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 8. 2025 domáhal vyloučení stavby betonové nádrže pro umístění technologie studny a akumulační jímky na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a objektu WC se žumpou o objemu 2 m³ na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, (dále jen „Stavby“) z exekuce vedené u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , se sídlem , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Exekuční řízení“), která je vedena na základě návrhu žalovaného ze dne 21. 9. 2023 proti povinnému , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „povinný“), pro vymožení rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne 23. 8. 2022, č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /pats, sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /Pa (dále jen „Rozhodnutí“) ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne , datum, , č. j. , č. účtu, /KUSK, sp. zn. SZ , č. účtu, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „Odvolací rozhodnutí“). Exekučním soudem je zdejší soud, který vede exekuci pod č. j. , spisová značka, . Vykonávanou povinností je odstranění, a uhrazení nákladů řízení.

2. Žalobce předmětné vyloučení exekuce odůvodnil tak, že Rozhodnutím byla povinnému uložena povinnost odstranit Stavby a uhradit náklady řízení. Odvolacím rozhodnutím pak bylo Rozhodnutí potvrzeno a žalovaný jako oprávněný vyvolal Exekuční řízení, v němž se domáhá odstranění Staveb. Žalobci však náleží právo, které brání provedení exekuce, když žalobce spolu se , jméno FO, a manželi , jméno FO, byli stavebníky, kteří vybudovali Stavby, a na základě smlouvy ze dne 12. 8. 2002 si stanovili pravidla spoluvlastnictví tak, že žalobci se stali vlastníky podílu o velikosti 2/5. Toto jejich vlastnické právo k Stavbám pak brání výkonu rozhodnutí.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když žalobce není spoluvlastníkem dané nemovitosti. Předmětné stavby nebyly provedeny v souladu se stavebním zákonem. Dne 23. 11. 2008 nabyl povinný pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , čímž se stal vlastníkem i jeho příslušenství tedy Staveb. Povinný navíc v nalézacím řízení nikdy netvrdil a neprokazoval, že by nebyl jejich vlastníkem.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 12. 8. 2002 byla uzavřena smlouva o vytvoření společné věci, a to předmětných Staveb, mezi žalobcem, , jméno FO, a , jméno FO, a , jméno FO, . Na jejím základě se žalobce měl jako jeden ze stavebníků stát vlastníkem podílu na Stavbách o velikosti 2/5 (prokázáno touto smlouvou). Dne 23. 11. 2008 uzavřeli , jméno FO, a , jméno FO, jako prodávající a povinný jako kupující kupní smlouvu k prodeji pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , přičemž na tomto pozemku se nalézají 2 stavby, které nejsou součástí pozemku a patří jiným vlastníkům, a to WC a sportovní šatny. Na základě této smlouvy pak byl povinný zapsán jako vlastník pozemků (prokázáno smlouvou, návrhem na vklad a výpisem z katastru nemovitostí). Dne 23. 8. 2022 vydal stavební úřad v řízení o odstranění stavby Rozhodnutí, kterým mimo jiné nařídil povinnému odstranění Staveb. Dne 1. 12. 2022 odvolací orgán Odvolacím rozhodnutím Rozhodnutí potvrdil. Obě rozhodnutí jsou opatřena doložkou právní moci dne 19. 12. 2022 (prokázáno Rozhodnutím, Odvolacím rozhodnutím včetně sdělení o právní moci). Dne 14. 7. 2025 zmocnil žalobce svého zástupce k podání žaloby na vyloučení Staveb z exekuce (prokázáno plnou mocí) a dne 19. 8. 2025 podal žalobu ve věci.

5. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

6. Podle § 3054 o. z., stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

7. Podle § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“, předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

8. Podle § 120 odst. 2 obč. zák., stavba není součástí pozemku.

9. Soud si jako předběžnou otázku řešil, kdo je vlastníkem Staveb a uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že ty vznikly před 1. 1. 2014, jejich vlastnické právo se odvozuje od právních vztahů před tímto datem. Stavby do tohoto data byly ve smyslu obč. zák. samostatnými věcmi nezávislými na pozemku, na němž stály, přičemž po účinnosti o. z. se staly součástí pozemku jen v případě, že vlastnická struktura pozemku i staveb byla shodná (vizte např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 892/2016).

10. Pokud jde o budovy, tak se vlastníkem stavby stává stavebník, tedy osoba, která ji zbudovala, pokud měla vůli mít stavbu pro sebe. Je při tom nerozhodné, zda k jejímu zbudování má stavebník náležité povolení dle stavebních předpisů. (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2258/2007). Stavba pak je samostatnou věcí, pokud je výsledkem stavební činnosti a je samostatně vymezitelná od pozemku, na němž stojí, pokud není toliko úpravou samotného pozemku (vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2344/2022).

11. V daném případě se podává, že vlastníkem pozemku, na němž Stavby stojí, byl ke dni 1. 1. 2014 povinný, avšak stavebníkem Staveb byly jiné osoby (mimo jiné i žalobce). Minimálně jedna z uvedených Staveb (budova WC) při tom byla uvedena v nabývacím titulu a zjevně byla jako samostatná věc vnímána.

12. Obě Stavby pak byly příslušným stavebním úřadem vnímány jako stavby podle stavebního zákona. Tím by splnily podmínku danou judikaturou jako výsledek stavební činnosti a bylo by namístě zkoumat, zda již tehdy nebyly příslušenstvím jiné věci (zejména pokud jde o betonovou nádrž).

13. Z provedeného dokazování se též podává, že žalobci svědčí titul, na němž se stal spoluvlastníkem podílu na Stavbách. Následně by bylo namístě zkoumat, zda a jakým způsobem nabyl vlastnické právo ke Stavbám povinný, zvláště za situace, kdy budovu WX explicitně smluvní strany kupní smlouvy z roku 2008 vyloučily z převodu.

14. Soud však již nedoplňoval tyto další okolnosti z důvodu hospodárnosti a pro účely rozhodnutí vyšel z žalobcových tvrzení, že jde o samostatné věci, které od roku 2001 jsou ve spoluvlastnictví jiných osob než je povinný a žalobce na nich vlastní podíl o velikosti 2/5.

15. Podle § 129 odst. 1 zákona ř. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. Podle odst. 10, účastníky řízení o nařízení odstranění stavby jsou povinný, osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, na kterých je odstraňovaná stavba umístěna nebo stavbám na nich, jakož i osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být odstraňováním stavby přímo dotčena.

16. Podle § 27 odst. 1 písm. b) s. ř., účastníky řízení jsou v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Podle odst. 3, účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků podle odstavce 2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1.

17. Podle § 73 odst. 1, nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. Podle odst. 2 s. ř., pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není dotčeno. Pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci, je pravomocné rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.

18. Podle § 84 odst. 1 s. ř., osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v § 27 odst.

1. Podle odst. 2, neoznámení rozhodnutí se nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil. Na takového účastníka se hledí, jako by mu správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením podle § 83 odst. 2.

19. Podle § 83 odst. 2 s. ř., v případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle § 68 odst. 5 lze odvolání podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného usnesení podle § 70 věty první, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.

20. Podle § 72 odst. 1 věta 1. s. ř., rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením.

21. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

22. Podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným.

23. Podle § 74 odst. 2 s. ř., rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je vykonatelné, je-li v právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti, jejím uplynutím.

24. Soud se zaobíral žalobou podanou žalobcem a uzavřel, že dle žalobních tvrzení je žalobce spoluvlastníkem Staveb, které mají být odstraněny. Jako spoluvlastník těchto nemovitostí je dle § 129 odst. 10 a § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona účastníkem řízení o odstranění stavby, přičemž má postavení účastníka podle § 27 odst. 1 s. ř. Žalobce tak mohl proti Rozhodnutí podat odvolání ve lhůtě 90 dnů od okamžiku, kdy se o jeho existenci prokazatelně dozvěděl, neboť v tento okamžik se na něj hledí, jako by mu bylo doručeno bez řádného poučení o odvolání (§ 84 odst. 2, § 83 odst. 2 a § 72 odst. 1 s. ř.).

25. Postup podle § 267 o. s. ř. směřuje proti nařízené exekuci, kdy třetí osobě náleží právo, do něhož je jejím výkonem neoprávněně zasahováno. To však v daném případě nenastává. Žalobce jako účastník řízení je vázán pravomocným rozhodnutím správního orgánu, které bylo vydáno v řízení, jehož byl ve smyslu § 27 s. ř. účastníkem. Nic na tom nemění ani případná skutečnost, že s ním nebylo řádně jednáno (takovýto nedostatek Rozhodnutí má žalobce řešit ve správním řízení), pokud se s ním seznámil (což se zjevně stalo nejpozději 14. 7. 2025), nebo přes skutečnost, že mu Rozhodnutí nebylo fyzicky doručeno. Vázán tímto Rozhodnutím je žalobce povinen jej strpět, a to bez ohledu na existenci jeho vlastnického práva k věci, která je předmětem tohoto Rozhodnutí.

26. Předmětné Rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci. Doložka právní moci je osvědčením dle § 154 a násl. s. ř. (vizte rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 3 As 56/2004, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. III. ÚS 456/97), přičemž byla vydána orgánem veřejné moci při výkonu jeho pravomoci. Je tak dána presumpce její správnosti a případnou nesprávnost je třeba tvrdit a prokázat (vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2597/2018).

27. V daném případě však nebylo tvrzeno, že by Rozhodnutí nebylo pravomocné a ani toto nebylo prokazováno. Kdyby však rozhodnutí nebylo pravomocné, jednalo by se o důvod k zastavení exekuce, nikoliv k vyloučení věci z exekuce.

28. Soud pro úplnost konstatuje, že případné chybné datum této právní moci je irelevantní. I kdyby se tedy žalobce seznámil s rozhodnutím až v den podpisu plné moci 14. 7. 2025, uběhla by mu odvolací lhůta 13. 10. 2025 a Rozhodnutí by k dnešnímu dni bylo pravomocné a žalobce by dle § 73 odst. 2 s. ř. zavazovalo.

29. Soud tak uzavírá, že ke dni jeho rozhodnutí tu není právo, které by bránilo výkonu rozhodnutí, neboť Stavby buď nejsou věcmi v právním slova smyslu, nebo žalobce není jejich vlastníkem, nebo je vázán Rozhodnutím a tím je povinen jej strpět, případně zda je dán důvod pro zastavení exekuce, přičemž toto řízení nemá suplovat rozhodnutí exekučních orgánů o zastavení exekuce. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 392,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 11. 2025 náhrada 1 165,29 Kč za 74 ujetých km v částce 565,29 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5.3 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 415,29 Kč ve výši 1 977,21 Kč.