35 C 320/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 142 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 250 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 4. 8. 2021 ve výši 7,5 % a od 5. 8. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 892 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 2 892 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 4. 8. 2021 ve výši 7,5 % a od 5. 8. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, uzavřeli dne 25. 10. 2005 smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 8 892 Kč v 26 pravidelných týdenních splátkách po 342 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, na svůj dluh uhradila celkem toliko částku 5 750 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem (právnická osoba) a právnická osoba anonymizováno došlo s účinností od 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na předchůdce žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 12. 9. 2018.

2. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (žalobce je subjektem cizího práva) a dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 4 nařízení Brusel I. bis je mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. 4. právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 25. 10. 2005 smlouvu, na základě které věřitel žalované poskytl částku ve výši 6 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 2 892 Kč. Celková částka byla splatná v 26 pravidelných týdenních splátkách po 342 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 6 000 Kč převzala. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovanou postoupena na předchůdce žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2018. Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky.

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního subjektu a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran, při aplikaci ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. tak, že uzavřeli smlouvu o půjčce v souladu s ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroku plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti zpravidla téhož druhu. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

6. V souladu s § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

7. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Žalovaná měla při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, neboť jednala jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.). Proti tomu právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a má tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.) Uzavřená smlouva tak je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.).

9. Zejména je třeba použít § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., podle nichž se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

10. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a které představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas.

11. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Lze připomenout judikatorní závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

13. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán tzv.„ souhrnný poplatek“ ve výši 2 892 Kč. Tento pojem není ve smlouvě nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobce. Z povahy věci tak nejde o nic jiného než o úrok, aniž by tak nárok byl ve smlouvě označen, tedy o úrok skrytý.

14. Uzavřená smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou a adhezní, žalovaná v pozici spotřebitele tedy nemá možnost při kontraktačním procesu jakkoli ovlivnit obsah smlouvy a nepodílí se tedy ani na formulaci pojmu„ souhrnný poplatek“. Pokud žalobce, respektive její právní předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku.

15. Ujednání o„ souhrnném poplatku“ však nemůže v uvedené spotřebitelské smlouvě obstát testem dobrých mravů nejen co do způsobu ujednání, ale zejména ohledně výše požadovaný úroků. Ze smlouvy vyplývá, že souhrnný poplatek (= úrok) s ohledem na výši poskytnuté půjčky a s přihlédnutím ke sjednané splatnosti, je nepřiměřeně vysoký (činí 48,2 % z půjčené částky za 26 týdnů, tedy 96,4 % ročně). Taková výše je nepochybně zcela nepřiměřeně vysoká, ujednání o úrocích je proto v rozporu s dobrými mravy a nepožívá právní ochrany. Jedná se tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák., neboť se příčí dobrým mravům (k tomu viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího sp. zn. 22 Co 215/2015 nebo 27 Co 219/2015).

16. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 5 750 Kč. Tuto částku je pochopitelně nutno započíst na jistinu, neboť ujednání ve smlouvě týkající se souhrnného poplatku je z výše uvedených důvodů neplatné. Lze odkázat i na závěry Ústavního soudu, jenž ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 přijal a odůvodnil závěr, že ujednání spotřebitelské smlouvy zbavující spotřebitele práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen (neboť uhrazení jistiny znamená zastavení dalšího narůstání příslušenství a dalších sankcí), je takové ujednání neplatné pro rozpor s § 56 občanského zákoníku. Při neexistenci ustanovení o způsobu započítáváni v občanském zákoníku a neexistenci projevu vůle žalované, je třeba i v takovém případě aplikovat příslušné ustanovení obchodního zákoníku a započítávat platby nejprve na úroky (ty však platně sjednány nebyly) a poté na jistinu (§ 330 obch. zák.). Žalované tak zbývá uhradit částku ve výši rozdílu mezi vypůjčenou částkou a vrácenými prostředky.

17. K postoupení pohledávky na žalobce došlo s účinností ke dni 24. 8. 2018, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2018. Žalovaná měla prostředky vrátit v 26 týdenních a poslední splátku měl vrátit dne 25. 4. 2006. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení se zaplacením jistiny.

18. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny (výrok I.), ve zbytku nebyla žaloba uplatněna důvodně (výrok II.). Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši stanovené ke dni prodlení s tím, že soud přiznal žalobci úrok z prodlení ode dne 2. 7. 2015 s ohledem na to, že od tohoto data žalobce úrok z prodlení požaduje a jedná se o datum, kdy již žalovaná byla v prodlení s placením svého dluhu (§ 517 odst. 2 obč. zák., nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.