35 C 336/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem anonymizována dvě slova , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 38 710 Kč s přísl.

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům částku 27 710 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 5. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 5. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 3 151,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobci se v tomto řízení domáhají po žalovaném zaplacení částky 38 710 Kč s příslušenstvím. První nárok žalobců ve výši 27 710 Kč představuje poměrnou část zaplaceného školného za nezletilého syna. Tvrdili, že s žalovaným uzavřeli Smlouvu u poskytování služeb výuky, na jejímž základě mělo být poskytováno jejich mladšímu synovi základní a doplňkové vzdělávání (dále také jako„ Smlouva“). Pro školní rok 2018 2019 byli žalobci povinni zaplatit školné ve výši 159 000 Kč, v roce 2019 2020 pak 163 000 Kč. Žalobci při úhradě školného využili smluvně zakotvenou sourozeneckou slevu ve výši 15% a uhradili dne 26. 6. 2019 školné ve výši 138 550 Kč. S úrovní výuky nebyli žalobci od počátku spokojeni, když tato nerozvíjela potenciál žáka, který se při hodinách nudil a do školy se netěšil. Vyučování připomínalo spíše mateřkou školu a neodpovídalo výši poskytovaného školného. Zároveň měli výhrady vůči způsobu, jakým škola (ne) řešila konflikty mezi žáky, které vykazovaly prvky šikany. I přes opakované stížnosti se situace nezlepšila, proto žalobci s účinností od 1. 11. 2019 zajistili přestup syna do jiné základní školy. Dne 29. 11. 2019 pak vypověděli Smlouvu, která skončila uplynutím pětiměsíční výpovědní doby. Žalobci tvrdí, že jim dosud nebyla vrácena poměrná část již zaplaceného školného za měsíce květen a červen 2020, tj. měsíce přesahující den skončení Smlouvy, a tuto požadují.

2. Žalobci dále uplatňují svůj nárok na zaplacení částky 11 000 Kč. K tomu tvrdili, že se žalovaným uzavřeli smlouvu ze dne 13. 3. 2017, jejímž předmětem bylo poskytování výuky jejich starší dceři (dále také jako„ Smlouva 2“). Také s poskytováním této výuky nebyli žalobci spokojeni a rozhodli se, že dcera nebude ve studiu u žalovaného dále pokračovat, což mu oznámili dne 29. 4. 2020. Ještě za doby studia se dcera měla zúčastnit akce studentské výměny. V říjnu 2019 žalobci poskytli ubytování, stravu a zázemí nizozemské studentce, na což měl v termínu od 29. 3. 2020 do 3. 4. 2020 navazovat pobyt českých žáků v nizozemské hostitelské rodině. Dne 30. 12. 2019 žalobci uhradili žalovanému cenu zájezdu ve výši 11 000 Kč. Jelikož nebyl výlet z důvodu protiepidemických omezení uskutečněn, a dcera žalobců ukončila studium u žalovaného, vymáhají žalobci již uhrazenou cenu zájezdu ve výši 11 000 Kč. Tu jim žalovaný odmítá zaplatit s odůvodněním, že cena zájezdu měla zahrnovat letenku a náklady na pobyt žáků nizozemské školy v České republice O skutečnosti, že by se měli podílet na nákladech pobytu nizozemských žáků v České republice, však žalobci dopředu nevěděli.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. S odkazem na ustanovení Smlouvy především tvrdí, že přeplatek školného si byl oprávněn ponechat, neboť každý školní rok potřebuje mít zajištěn dostatek prostředků pro fungování a při sestavování rozpočtu vychází zpravidla z počtu přijatých žáků, od čehož se také odvíjí celková výše státních dotací. Přestup žáka tak pro školu představuje zásah do příjmové stránky rozpočtu. Žalovaný k tomu tvrdí, že na jeho straně nebyl žádný objektivní důvod bránící žákovi pokračovat ve vzdělání. Uvedl, že jako škola zapsaná ve školském rejstříku poskytuje v rámci vnitrostátního vzdělávacího systému veřejnou službu a její provoz je částečně dotován z veřejných prostředků, a proto nemůže být považován za podnikatele. Žalovaný dále odmítá i nárok žalobců na vrácení ceny zájezdu. Tvrdí, že žalobci byli seznámeni s podmínkami účasti na výměnném pobytu na informační schůzce proběhlé na začátku září 2019. Jak plyne i z povahy akce, měli žalobci nést náklady na pobyt hosta v České republice, včetně nákladů spojených s připraveným programem. Náklady na pobyt zahraničních žáků v České republice nakonec za žalobce uhradil sám žalovaný. Zbylá část z úhrady 11 000 Kč byla použita na nákup letenek, které však nakonec nemohly být využity. Refundaci žalovaný řeší, avšak prozatím bez výsledku, přičemž žalobcům nabízel i možnost, aby se nezletilá zúčastnila náhradního termínu, i když již není žákyní, nebo že za ni pojede náhradník. Žalovaný má za to, že svůj závazek splnil, když zajistil program a pobyt zahraničních studentů a letenky do Holandska.

4. Za svá skutková zjištění soud přejal následující skutečnosti, které jsou mezi účastníky řízení nesporné: Žalovaný je soukromá základní škola poskytující základní vzdělávání dětí a je financována z části z veřejných rozpočtů. Žalobci se žalovaným uzavřeli dvě smlouvy, na základě kterých žalovaný poskytoval dvěma dětem žalobců základní vzdělávání a žalobci hradili školné za rok 2018 2019 a za rok 2019 2020, v tomto roce v částce 138 550 Kč za každé dítě. Dne 29. 11. 2019 žalobci vypověděli Smlouvu ohledně syna a tato nejpozději dne 30. 4. 2020 pozbyla platnosti. Dále mezi účastníky není spor o tom, že žalobci přihlásili svou nezletilou dceru na výměnný pobyt v Holandsku, za což zaplatili 11 000 Kč. Výměnný pobyt proběhl pouze v části návštěvy dítěte z holandské rodiny, avšak nezletilá v důsledku pandemické situace neodcestovala do Holandska v původním termínu. V odloženém termínu již nebyla žákyní žalovaného.

5. Po provedeném dokazování má pak soud dále za prokázané následující skutečnosti uvedené v odstavcích 6. až 9. tohoto odůvodnění.

6. Žalovaný je jako základní škola zapsán v rejstříku škol a školských zřízení vedeném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (prokázáno výpisem z rejstříku na č.l. 36).

7. V obou smlouvách uzavřených mezi účastníky se žalovaný zavázal poskytovat dítěti žalobců výuku základního vzdělávání a doplňkového vzdělávání. Výuka byla ve smlouvách definována jako denní výuka s aktivní účastí žáka ve vyučovacím procesu, která se bude konat ve školním roce, přičemž součástí výuky mohou být ze strany žalovaného také kurzy, studijní pobyty, exkurze a výlety. Dle čl. 3 Smlouvy se výuka skládá ze základního vyučování představujícího základní vzdělávání ve smyslu školského zákona a doplňkového vzdělávání, tj. jazykového klubu (tento trvá od 13:00 hodin do 14:40 hodin). Dle čl. 5 Smlouvy se účastníci dohodli, že účast žáka na vyučování je podmíněna úhradou školného, přičemž povinnost platit školné vyplývá ze soukromého charakteru školy. Školné dle č.l. 5 Smlouvy zahrnuje pobyt žáka ve škole, tj. v rozsahu základního vzdělávání a doplňkového jazykového klubu. Žalovaný je dle čl. 6 Smlouvy oprávněn vyloučit žáka z doplňkové výuky v případě neuhrazení školného, vysokého počtu neomluvených absencí, špatné komunikace zákonných zástupců a v případě opakovaného porušení školního řádu ze strany žáka. Článek 7.

3. Smlouvy pak zakotvuje oprávnění zákonných zástupců vypovědět Smlouvu v průběhu školního roku s pětiměsíční výpovědní dobou. Pro tento případ byla v následujícím článku 7.

4. Smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši již zaplaceného školného přesahujícího den skončení smlouvy. Již zaplacené školné si je škola oprávněna ponechat na úhradu smluvní pokuty (vše prokázáno Smlouvou). Dle čl. 5 se mají doplňkové aktivity školy hradit zvlášť na základě konkrétní kalkulace školy, přičemž s cenou těchto aktivit budou rodiče obeznámeni nejpozději týden před konáním takové aktivity (prokázáno Smlouvou 2). Žalobci měli výhrady vůči způsobu výuky poskytované žalovaným, která mnohdy připomínala výuku v mateřské škole a nerozvíjela potenciál dětí. K tomu v emailové formě upozorňovali na příklad volné zábavy nahrazující hodinu tělesné výchovy a českého jazyka na začátku září 2019, přičemž sdělili, že vzhledem k výši školného lze spravedlivě požadovat, aby měla výuka nadstandardní úroveň (prokázáno emailem žalobců ze dne 4. 9. 2019).

8. Soud má dále za prokázané, že dcera žalobců se měla v termínu 29. 3. 2020 až 3. 4. 2020 účastnit výměnného pobytu organizovaného žalovaným. Žalobci byli v prezentaci školy upozorněni, že hostitelské rodiny zajistí snídaně, svačiny a večeře hostů a možnost přespání. Dále byli s příslibem upřesnění v emailové formě informováni, že po celý týden budou probíhat společné aktivity žáků. Pokud jde o výjezd českých studentů, byli rodiče na slidu„ Informace k 29.3 – 3.4.2020 (My v Nizozemku)“ informováni, že přibližná cena zájezdu činí 5 000 Kč + 7 000 Kč za letenky (prokázáno prezentací na č.l. 30 – 34 spisu). Program výměnného pobytu byl následně upřesněn tak, že zahrnoval mimo jiné návštěvu Terezína, Návštěvu židovského hřbitova a synagogy, Sportovní den v Hop Areně Čestlice a bowling ve Vojkově, kde děti hradí jídlo na místě pro sebe i hosta (prokázáno emailem ze dne 1. 10. 2019). V prosinci 2019 byli žalobci vyzváni k vyplnění závazné přihlášky a byla jim oznámena cena zájezdu ve výši 11 000 Kč, kteroužto měli uhradit do konce roku (prokázáno emailovou výzvou ze dne 3. 12. 2019). V navazující přihlášce měli zákonní zástupci dětí možnost zaškrtnout, zda závazně přihlašují žáka na studentskou výměnu a dále museli zaškrtnutím pole ANO /NE potvrdit, zda berou na vědomí, že cenu zájezdu musí uhradit do 31. 12. 2019 (prokázáno Závaznou přihláškou ve formátu Google formuláře). Žalobci uhradili na účet žalované částku 11 000 Kč dne 31. 12. 2019 (prokázáno výpisem z účtu ze dne 31. 12. 2019). Žalovaný nakonec žalobcům vyúčtoval pobyt holandských žáků v Čechách, a to na částku 10 797 Kč, která zahrnuje náklady na výše zmíněné aktivity pořádané pro účastníky výměny, ubytování holandských učitelů a dopravu (prokázáno rozpočtem na č.l. 35). V emailové komunikaci vyložil, že část ceny zájezdu ve výši 6 100 Kč je určena na cenu letenky do Holandska a část ceny tvoří náklady na pobyt holandských žáků v České republice, zejména doprava žáků z letiště, na výlety, cestu do Terezína, vstupné, stravu ve škole a ubytování pedagogů (prokázáno emailem ze dne 5. 8. 2020).

9. Žalobci prostřednictvím svého právního zástupce vyzvali žalovaného k vrácení poměrné části školného a ceny zájezdu v předžalobní výzvě ze dne 3. 9. 2020, kterou odeslali na adresu sídla žalovaného (prokázáno Předžalobní výzvou a podacím archem).

10. Při hodnocení provedených důkazů soud vyšel z toho, že tyto se logicky doplňují a korespondují s nespornými tvrzeními účastníků, přičemž ve vzájemné souvislosti představují dostatečný základ pro rozhodnutí. Další důkazy nebyly prováděny, neboť nebyly způsobilé přispět k dalšímu objasnění relevantního skutkového stavu nebo směřovaly k prokázání skutečností, které nejsou způsobilé zvrátit právní hodnocení řešené věci. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti. <i>11. Dle ustanovení § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.</i> <i>12. Dle ustanovení § 1746 o.z., mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>13. Podle ustanovení § 8 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen„ školský zákon“), právnické osoby nebo fyzické osoby zřizují školy a školská zařízení jako školské právnické osoby nebo jako právnické osoby podle zvláštních právních předpisů, jejichž předmětem činnosti je poskytování vzdělávání nebo školských služeb podle tohoto zákona, a to i v případě, že převažujícím předmětem činnosti takové právnické osoby je podnikání podle zvláštních právních předpisů.</i> <i>14. Podle ustanovení § 162 odst. 4 školského zákona Ministerstvo poskytuje na zvláštní účet kraje finanční prostředky na činnost škol a školských zařízení, které nezřizuje stát, kraj, obec, svazek obcí nebo registrovaná církev nebo náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy.</i> 15. Po právní stránce soud uzavřel, že účastníci mezi sebou uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 1 o.z., jejímž předmětem byl závazek žalovaného poskytovat dětem žalobců základní a doplňkové vzdělávání. Žalobci vystupovali v předmětné věci jako osoby povinované z titulu rodičovské odpovědnosti zajistit nezletilým dětem vzdělávání, žalovaný vystupoval v pozici právnické osoby, která je školským zařízením poskytujícím vzdělávání a je zapsána do rejstříku škol. Jako takový je pak dle školského zákona příjemcem dotace na činnost škol a školských zařízení neveřejné povahy.

16. S ohledem na povahu činnosti žalovaného a plně ve shodě s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2019, sp.zn. 33 Cdo 3805/2018, soud konstatuje, že při uzavření obou Smluv žalovaný nevystupoval v pozici podnikatele poskytujícího službu ve smyslu evropského práva a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, nýbrž poskytoval veřejnou službu ve smyslu § 2 odst. 3 školského zákona. Z tohoto důvodu Smlouvu nelze posoudit jako spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 o.z., pročež se na poměr účastníků nevztahují související zákonná omezení. Argument žalobce, že Smlouva je neplatná pro nastavení nerovnováhy práv v neprospěch spotřebitele či nedodržení informační povinnosti, proto neobstojí.

17. Soud se dále neztotožnil s výkladem žalobců, že školné ve výši 138 550 Kč nebylo úplatou za poskytování základního vzdělávání, nýbrž úplatou za poskytování doplňkového vzdělávání – jazykového klubu. Tento výklad vylučuje především ustanovení článku 5.

2. Smlouvy, které výslovně stanoví, že školné zahrnuje pobyt žáka ve škole v rozsahu základního vzdělávání a doplňkového jazykového klubu. Zároveň se účastníci v č.l. 5 shodli na tom, že účast žáka na vyučování (tj. bez omezení na jeho doplňkovou část) je podmíněna úhradou školného. Již z těchto smluvních ustanovení je zjevné, že úhrada kryla celý rozsah poskytovaného vzdělávání, nikoli pouze vzdělání doplňkové. Tento závěr je dále utvrzen ustanovením čl. 6 odst. 3 Smlouvy, dle kterého lze žáka v případě neuhrazení školného vyloučit pouze z doplňkového vzdělávání, když z charakteru základního vzdělávání je zřejmé, že nezletilý na něj docházet musí a nemůže v něm být nijak omezen. Proto pak úhrada 138 550 Kč musela zákonitě pokrývat i vzdělání základní, z něhož žáka vyloučit nelze. Konečně, žalobci v žalobě mezi důvody pro ukončení Smlouvy uvádějí, že úroveň výuky a práce s dětmi v mnohém připomínala spíše mateřskou školu a především neodpovídala výši školného, přičemž dále zmiňují například výhrady k hodinám matematiky. Dále v emailové komunikaci vyjádřili své výhrady k vyučování tělesné výchovy, které přesahovalo do hodin českého jazyka, a zmínili, že vzhledem k výši školného, nepovažují tento způsob výuky za odpovídající. Z těchto výtek lze usuzovat, že žalobci nepovažovali výši školného za přiměřenou výuce v celém rozsahu, nikoli pouze doplňkové výuce jazykového klubu. Byli si tedy vědomi, že školné se hradí za celý rozsah poskytovaného vzdělávání. <i>18. Podle ustanovení § 123 odst. 1 a 3 školského zákona lze vzdělávání v základních a středních školách, které nejsou zřízeny státem, krajem, svazkem obcí nebo obcí, a ve vyšších odborných školách poskytovat za úplatu, která je příjmem právnické osoby, která vykonává činnost dané školy. Výši úplaty podle odstavců 1 až 3 stanoví v případě škol a školských zařízení zřízených jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou právnická osoba, která vykonává činnost těchto škol a školských zařízení.</i> <i>19. Podle ustanovení § 555 o.z. se právní jednání posuzuje dle svého obsahu.</i> <i>20. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>21. Podle ustanovení § 1800 odst. 2 o.z., obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná.</i> 22. Soud je toho názoru, že žalovaný měl na úhradu školného za měsíce květen a červen 2020 nárok, a to nehledě na terminologii užitou v čl. 7 Smlouvy, neboť právní jednání je třeba posuzovat podle obsahu. Žalobci Smlouvu podepsali s vědomím, že v případě výpovědi pozbydou i školné přesahující den skončení smlouvy, tj. ve výsledku úplatu uhrazenou za celý školní rok. Tato smlouvou označená„ smluvní pokuta“ je obsahově příspěvkem na provoz školského zařízení, který je přiměřený, neboť je spojen s úhradou celého školního roku a pokrývá výpadek v příjmu na konkrétního žáka. Propadnutí celé výše úplaty není nepřiměřeným ujednáním, neboť žalovaný potřebuje dopředu zajistit finanční prostředky na své fungování a vychází z předpokladu, že bude danému žákovi v příslušném školním roce poskytovat vzdělání, k čemuž také přihlíží při tvorbě rozpočtu. Pro zakotvení možnosti ponechat si celou výši školného na daný školní rok měl tedy žalovaný rozumný důvod, a proto nelze příslušné smluvní ustanovení hodnotit jako zvláště nevýhodnou doložku dle ustanovení § 1800 o.z., a to ani, kdyby Smlouva byla vyhodnocena jako uzavřená adhezním způsobem. Žalovaný byl připraven splnit svůj závazek ze Smlouvy pro celý školní rok, proto nebylo ani v rozporu s dobrými mravy, když si ponechal školné zaplacené na žáka, s jehož výukou počítal. V tomto světle neobstojí argument žalobců, že riziko„ odpadnutí“ žáka je kryto dlouhou výpovědní dobou, když škole bude chybět příspěvek, který svou povahou poměrně kryje její provoz v rozsahu celého roku. Konečně, vyloučen je i argument žalobců, že školné může být hrazeno ve dvou splátkách, tedy, že pokud by zaplatili jen jednu splátku, žalovaný by druhou část školného nedostal, a stejně by se musel v rozpočtu s výpadkem žáka vypořádat. Je třeba připomenout, že výpovědní doba je nastavena široce a v momentě splatnosti druhé části školného 15. ledna již zpravidla výpovědní doba přesahuje do druhého pololetí. Nelze navíc odhlédnout od skutečnosti, že při kalkulaci rozpočtu je třeba vycházet nejen z jednotlivých aktiv, ale také z jejich likvidity. Jinými slovy řečeno, již zaplacené prostředky jsou škole k dispozici a může proto s nimi v plném rozsahu počítat při hrazení svých povinností a naplňují v plném slova smyslu důvody sporného ustanovení smlouvy.

23. Soud tak uzavřel, že nárok na vrácení poměrné části školného žalobcům nevznikl.

24. Soud se dále zabýval nárokem žalobců na úhradu částky 11 000 Kč zaplacené za výměnný pobyt. <i>25. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 26. Smlouvu o realizaci výměnného pobytu soud posoudil jako nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 o.z. Tato byla rámcově navázána na Smlouvu 2, která v čl. 1 definuje výměnné pobyty jako součást výuky. Dále je v čl. 5 předvídáno, že doplňkové aktivity, mezi něž výměnný pobyt nepochybně spadá, budou vždy hrazeny na základě kalkulace dané nejpozději týden předem.

27. Jelikož byla Smlouva 2 platně skončena, odpadl titul, na který byla navázána i nepojmenovaná smlouva o zajištění výměnného pobytu a tedy i tato konkrétní smlouva. Pakliže žalovaný tvrdí, že žalobci nemohli od smlouvy o výměnném pobytu odstoupit, protože zajistil program a pobyt zahraničních studentů a letenku do Nizozemska, není tento argument z pohledu soudu přiléhavý. Jak již bylo uvedeno, smlouva o výměnném pobytu byla rámcově navázána na samotnou Smlouvu 2 a s jejím ukončením zaniká také.

28. Soud konstatuje, že z provedeného dokazování je nepochybné, že ve věci daného zájezdu účastníci řízení nejprve podstoupili prezentaci, na základě které jim bylo sděleno, že předpokládaná cena zájezdu byla stanovena na částku 12 000 Kč, přičemž úhrada této částky se jevila jako podmínka účasti na zájezdu (k tomu srov. příslušný titulek prezentace„ Informace k 29.3 – 3.4.2020 (My v Nizozemku)“). Následně v době od 13. do 18. 10. 2019 byli v České republice ubytováni studenti z Nizozemska (nesporné tvrzení účastníků ve spojení s prezentací). Až dne 3. 12. 2019 zaslal žalovaný žalobcům návrh na uzavření smlouvy, dle které měl zajistit zájezd pro nezletilou do Holandska v termínu od 29. 3. 2020 do 3. 4. 2020 za cenu 11 000 Kč (prokázáno e-mailem ze dne 3. 12. 2019) a žalobci tuto nabídku akceptovali dne 4. 12. 2019 (prokázáno Závaznou přihláškou) a prostředky zaplatili (shodné tvrzení účastníků).

29. Soud proto uzavřel, že cena zájezdu je konečná a kryje druhou etapu výměnného pobytu. Skutečnost jakým způsobem žalovaný stanovil cenu zájezdu (tedy jako rozpočítání nákladů na pobyt zahraničních studentů na území České republiky na jednotlivé dítě navýšené o cenu letenky) je pro posouzení nároku irelevantní. Soud se proto nezaobíral tím, zda tuto kalkulaci žalobci předem znali a zamítl proto důkazní návrh žalovaného na výslech svědkyně (učitelky), která měla vypovídat, co přesně žalobcům při prezentování zájezdu sdělila. V posuzované věci je proto třeba vyjít ze závěru, že žalobci uhradili náklady za letenku své dcery a zbylé náklady jejího pobytu v Holandsku. Tento však nakonec nebyl realizován.

30. Žalobci tak provedli úhradu ve výši 11 000 Kč, přičemž důvod této platby již odpadl. Pakliže si danou úhradu žalovaný ponechal, získal na jejich úkor majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnění je proto povinen dle § 2991 o.z. vrátit.

31. Soud konstatuje, že i žalobci jsou povinni vrátit to, oč se bezdůvodně obohatili na úkor žalovaného. V dané věci je nepochybné, že žalobce hradil za žalované nenaplněnou letenku. Za tu však žalovaný dostal zpětně poukaz, který mu bude refundován po 1. 1. 2022 v téměř plné výši (prokázáno e-mailem poskytující společnosti). Z tohoto důvodu je proto požadavek na proplacení letenky minimálně předčasný, když není známa její skutečná hodnota.

32. Soud s ohledem na tyto závěry žalobě v této části vyhověl a uložil žalovanému dluh uhradit včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

33. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, s přihlédnutím k úspěchu účastníků ve věci. Žalovaný byl v řízení úspěšný co do částky 27 710 Kč, což odpovídá 72 % úspěchu, oproti 28 % neúspěchu. Náleží mu proto 44 % náhrada nákladů řízení. Tyto v plné výši sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 710 Kč sestávající z částky 2 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 25. 9. 2020 a z částky 2 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 11. 2020 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 920 Kč ve výši 1 243,20 Kč.

35. Celková výše nákladů právního zastoupení žalovaného tak činí 7 163,20 Kč. Při zohlednění poměru úspěchu 44 %, činí celková částka, kterou jsou žalobci povinni uhradit na náhradě nákladů řízení žalovanému 3 151,80 Kč.