35 C 351/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A , Anonymizováno datum bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , Anonymizováno Datum narození žalobkyně B Anonymizováno Adresa žalobkyně B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o rušené držbě

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení držby žalobkyň k pozemkům , Anonymizováno, . č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , v kat. území , adresa, , obec , adresa, , se zamítá.

II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se stavby oplocení na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 2 a , Anonymizováno, , v kat. území , adresa, , obec , adresa, , a odstranit toto oplocení tvořené 7 plotovými sloupky zelené barvy a 8 drátěnými plotovými dílci zelené barvy, umístěné na hranici těchto pozemků tak, že probíhá od rohu kůlny (stavby stojící na uliční čáře) k rohu garáže (stavby umístěné ve vnitřním rohu pozemku st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) a zasahující částečně na pozemek , Anonymizováno, ; a uvést pozemky parc.č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , v kat. území , adresa, , obec , adresa, , do původního stavu, zejména zasypat díry vzniklé hloubením patek sloupků, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhají ochrany proti zásahu do pokojné držby spočívající v tom, že žalovaný zahájil stavbu oplocení na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , v kat. území , adresa, (dále jen „dotčené pozemky“). Žalobkyně uvedly, že spolu s žalovaným jsou spoluvlastníky dotčených pozemků, když v současné době probíhá u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, řízení o vypořádání spoluvlastnictví. Každý ze spoluvlastníků vlastní podíl o velikosti 1/3. Doposud všechny pozemky užíval výlučně žalovaný, když on (spolu s manželkou) vlastní sousední pozemek parc. č. st , Anonymizováno, /, Anonymizováno, kat. území , adresa, (dále jen „pozemek žalovaného“), na kterém stojí rodinný dům, přičemž dotčené pozemky byly odděleny plotem od pozemku žalovaného. Po vyřízení dědictví žalovaný ploty odstranil a připojil dotčené pozemky ke svému domu, čímž žalobkyně vyloučil z možnosti jejich užívání. Dne 19. 9. 2024 se žalobkyně dozvěděly, že žalovaný na dotčených pozemcích opětovně postavil plot o výšce 150 cm a délce 20 m, přičemž ten ještě dne 12. 9. 2024 nestál.

2. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř., domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle odst. 2, domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.

3. V daném případě je z fotografií předmětného plotu a z výpovědi žalobkyně a) před policejním orgánem nepochybné, že předmětný plot není připojen se zemí pevným základem, nýbrž sloupky oplocení jsou toliko zakopány v zemi. Za této situace předmětný plot není možné vnímat jako stavbu. Soud proto rozhodl o návrhu bez nařízení jednání.

4. Podaná žaloba je zvláštním typem žaloby, žalobou z rušené držby (dle ustanovení § 176 a násl. o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 177 odst. 1 o. s. ř. soud v tomto řízení postupoval tak, že ve věci nenařizoval jednání a ve stanovené 15denní lhůtě o žalobě rozhodl, neboť z podané žaloby se nepodává, že by se žalobkyně dovolávaly ochrany svého domnělého vlastnického práva narušovaného stavbou. Žaloba nebyla před rozhodnutím žalovanému doručena, jak je k ustanovení § 180 o. s. ř. uváděno v Soudcovském komentáři, Wolters Kluwer, Praha, 2023, rozhoduje-li soud „od stolu“, tedy bez nařízení jednání, usnesení vyhotoví a doručí účastníkům (žalovanému) spolu s žalobou do vlastních rukou.

5. Z provedeného dokazování bylo bez pochyby prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky dotčených pozemků s tím, že každý vlastní podíl ideální 1/3 na dotčených pozemcích (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Mezi pozemky se v období od roku 2015 nejméně do 12. 9. 2024 nenacházel plot (prokázáno znaleckým posudkem č. 5116/104/2015, ortofotomapami a prohlášením , jméno FO, ). V mezidobí žalovaný na dotčených pozemcích postavil plot a připravil další díry pro umístění sloupků, a to tak, že fakticky oddělil část dotčených pozemků a připojil je k sousednímu domu (prokázáno fotografiemi, úředním záznamem o podaném vysvětlení a prohlášením , jméno FO, ).

6. Podle § 178 o. s. ř., v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

7. Podle § 179 o. s. ř., v řízení nelze rozhodnout o náhradě újmy vzniklé rušením držby.

8. Podle § 987 o. z., držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

9. Podle § 988 odst. 1 o. z., držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

10. Podle § 993 o. z., neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

11. Podle § 1003 o. z., držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

12. Podle § 1007 odst. 1 o. z., byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Podle odst. 2, vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

13. Obecná teorie práva vychází z premisy, že účastníci předkládají soudu svá tvrzení, tato tvrzení následně soud hodnotí a v případě potřeby přistupuje k provádění dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Pokud je již z tvrzení účastníka nepochybné, že žaloba není po právu, soud takové tvrzení na základě principu hospodárnosti nedokazuje a žalobu bez dalšího zamítne.

14. V daném případě na základě shora uvedeného postupu soud uzavřel, že žaloba nebyla podána po právu. Z žalobních tvrzení je nepochybné, že jednoznačným posledním pokojným stavem byl stav před tím, než žalovaný odstranil plot mezi dotčenými pozemky a pozemkem žalovaného. Dle žaloby tímto odstraněním plotu po vyřízení dědictví dotčené pozemky „fakticky připojil ke svému domu na pozemku st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a žalobkyně vyloučil z jejich užívání.“ Žalobkyně dále tvrdily, že dotčené pozemky doposud výlučně užíval žalovaný.

15. Z tvrzení žalobkyň tak soud uzavírá, že žalovaný nejpozději v roce 2015 (blíže nebylo možné stanovit datum odstranění původního plotu, nicméně v tomto roce vznikly fotografie, kde mezi pozemky žádný plot nebyl zachycen) vypudil žalobkyně z užívání (toto jednání žalovaného však nebylo předmětem žaloby), které tak pro sebe nevykonávaly žádné užívací právo, čímž v září 2024 nenaplňovaly podmínky držby takového práva dle § 987 o. z. a nemohly tak být z držby vypuzeny.

16. Pokud žalobkyně uvádí, že stavbou plotu v září 2024 žalovaný žalobkyně vypudil z jejich užívání, tak z žaloby se nepochybně podává toliko, že žalobkyně na dotčené pozemky potřebovaly přístup zejména za účelem jejich ocenění a geodetického zaměření (tedy nikoliv k tomu, aby je mohly užívat). Soud tak uzavřel, že z tvrzení žalobkyň jednoznačně vyplývá, že dotčené pozemky využíval před stavbou plotu výlučně žalovaný.

17. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaný výlučně užíval dotčené pozemky, tvrdí, že držel užívací právo, které naopak ony nedržely. Neexistuje-li držba práva, není možné zkoumat její řádnost, poctivost nebo pravost a není možné z ní nikoho vypudit. Pokud žalovaný svým jednáním v roce 2024 žalobkyně nevypudil z jejich držby, nebyla naplněna hypotéza ustanovení § 1007 o. z. a není možné žalobě vyhovět.

18. Soud za této situace neprováděl další dokazování pro nadbytečnost a žalobu jako celek zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.