35 C 358/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení , jméno , příjmení sídlem adresa o: ochranu osobnosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud žalovanému zakázal účastnit se fotbalových utkání, která se konají [čas konání] [anonymizováno 5 slov] v [umístění] [anonymizována dvě slova] [ulice] v [obec], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném písemné omluvy ve formě doporučeného dopisu na adresu žalobce následujícího znění: <i>Já, [celé jméno žalovaného], se tímto omlouvám [celé jméno žalobce] za to, že jsem ho (nejen) ve dnech [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] roku 2019, vždy po 20h, v restauraci na [obec] v [obec] za přímé účasti pánů [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], označil za lháře v souvislosti s tím, že nežije v městské části [obec] - [část obce], nazval jsem ho buzerantem (v pejorativním odkazu na údajnou homosexualitu pana [celé jméno žalobce]),</i> se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 7 376 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náhradu nákladů řízení státu v částce 871 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 1. 10. 2020 domáhal ochrany osobnosti, do které mělo být neoprávněně zasaženo tím, že žalovaný o žalobci uváděl nepravdivé informace týkající se jeho osobních a majetkových poměrů, a to v přítomnosti žalobcových přátel. Konkrétně žalovaný nazval žalobce lhářem, homosexuálem a dále o něm tvrdil, že nevlastní žádný rodinný dům, přestože žalobce žije od jara roku [rok] v rodinném domě v [obec] v ulici [ulice]. Tato nepravdivá tvrzení negativně ovlivnila jeho pověst, vážnost ve společnosti, čest i soukromí, jakož i jeho pověst v podnikatelských vztazích. Žalobce proto požadoval písemnou omluvu a dále, aby bylo žalovanému zakázáno účastnit se fotbalových utkání v [anonymizována tři slova] [ulice] v [obec], kde k šíření těchto nepravdivých tvrzení docházelo. V doplnění žaloby ze dne 4. 12. 2020 pak žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo k incidentu také koncem listopadu 2019, kdy mu žalovaný po příchodu do [anonymizováno] řekl:„ Ty zákeřná svině, buzerante, co sis to dovolil, ty hajzle, nekoktej, tak pojď, já jsem předpokládal, že tě vyprovokuju.“ Z toho žalobce dovozuje, že žalovaný má problémy se sebeovládáním a má silné sklony k agresivitě, proto žádá, aby byl žalovanému zakázán vstup na fotbalová utkání.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že s žalobcem byli v minulosti přátelé a chodili spolu hrát fotbal. Z důvodu neshod týkajících se činnosti žalobce ve [anonymizována tři slova] v [adresa], kde oba bydleli, však došlo ke zhoršení jejich vzájemných vztahů, což vyvrcholilo konfliktem na fotbalovém zápase, kde se hrubě a sprostě uráželi. Poté žalovanému přišly dvě výhružné zprávy, které ho měly odradit od další účasti na fotbalových utkáních, žalovaný tam však chodit nepřestal. Pokud jde o tvrzení, že žalobce nevlastní žádný dům, k tomu žalovaný uvedl, že žalobce několikrát pozval své přátele na kolaudaci domu v [obec], vždy to však následně zrušil, proto si z něho přátelé dělali legraci, zda vůbec nějaký dům vlastní. Žalovaný se na adresu údajného žalobcova domu vypravil a zjistil, že zde bydlí paní, která žalobce vůbec nezná. Pokud pak žalovaný někdy užil slovo„ buzerant“, tak rozhodně ne ve smyslu homosexuál, ale ve smyslu, že ostatní buzeruje, tj. obtěžuje.

3. Soud již jednou ve věci rozhodl rozsudkem dne 17. 12. 2020, č. j. 35 C 358/2020-39, kterým žalobu jako celek zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 12. 2021, č. j. 21 Co 266/221-107, citovaný rozsudek zrušil a vrátil věc soudu k dalšímu řízení, když uzavřel, že soud o části nároku nerozhodl a že žaloba vykazuje vady, které spočívají v nekonkrétnosti požadované omluvy.

4. Soud usnesením ze dne 7. 1. 2022, č. j. 35 C 358/2020-111, řízení zastavil ohledně pokuty 50 000 Kč, kterou by měl žalovaný státu zaplatit pro případ nesplnění žalobcem požadované omluvy, a to pro zpětvzetí.

5. Na výzvu soudu žalobce opravil a rozšířil žalobu podáním ze dne 4. 2. 2022. Soud unesením ze dne 7. 2. 2022, č. j. 35 C 358/2020-114, rozšíření žaloby nepřipustil, neboť dosavadní řízení by nemohlo být podkladem změněného rozhodnutí, avšak připustil opravu omluvy ve znění, jak je uvedena ve výroku II. tohoto rozsudku.

6. Soud následně provedl dokazování. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že v minulosti chodili společně s dalšími přáteli pravidelně hrát fotbal do [anonymizována tři slova] [ulice] v [obec]. Poté mezi nimi došlo ke konfliktu, který se týkal činnosti žalobce ve [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [adresa], kde v té době oba bydleli. Tento spor však nebyl předmětem řízení a soud proto zamítl všechny důkazy, které se jej týkaly, pro nadbytečnost.

7. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že s žalobcem i žalovaným chodili společně hrát fotbal, zřejmě však mezi nimi došlo k nějaké rozepři, protože v poslední době, když byl žalovaný na fotbale, tak žalobce nepřišel. Na fotbale i v hospodě se běžně používají expresivní výrazy, ale nepamatoval si, že by nějak soustavně zaznívalo slovo„ buzerant“. Nevzpomněl si ani na to, že by žalovaný někdy narážel na žalobcovu sexuální orientaci. Pokud jde o žalobcův dům tak tam nikdy nebyl. Nevzpomněl si, že by někdo mluvil o tom, že by žalobce neměl dům, nebo kde by se na něj zmohl. Panovala však určitá nedůvěra vůči žalobcovým tvrzením ohledně jeho domu, protože ho párkrát sledovali a zjistili, že se vrací do svého původního bydliště v bytovém domě. Žalobce je také několikrát pozval do svého domu, ale pozvání vždy nakonec zrušil.

8. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobce i žalovaný jsou jeho přátelé, znají se z fotbalu. Vztahy mezi nimi zřejmě nejsou dobré, ale neví přesně z jakého důvodu. Nevybavuje si, že by žalovaný o žalobci někdy řekl, že je buzerant nebo lhář, nebo že by se žalovaný nějak vyjadřoval ohledně žalobcova domu. Sám měl pochybnost o tom, zda žalobce nějaký dům vlastní, neboť ho žalobce několikrát pozval na kolaudaci, vždy to však následně zrušil. Svědek se také díval do katastru nemovitostí a zjistil, že majitelem té nemovitosti je někdo jiný. Tuto pochybnost měli i další spoluhráči. Žalovaný se při těchto debatách nijak nevymykal, nesnažil se stáčet hovor směrem k žalobcově osobě a hovořil pouze o věcech, které ostatní běžně věděli, protože se již v minulosti mezi nimi probíraly. Na žalobcovu sexuální orientaci žalovaný nikdy nenarážel. Pokud by žalobce byl homosexuál, svědkovi ani nikomu jinému v jejich skupině by to zřejmě nevadilo.

9. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že účastníci jsou kamarádi z fotbalu. Protože jde o kontaktní sport, tak se účastníci akce běžně označují pejorativními výrazy, přičemž žalovaný nevybočoval z kolektivu. Nepamatoval si, že by někdy žalovaný žalobce osočoval výrazy, které narážejí na sexuální orientaci, ale i kdyby žalobce homosexuálem byl, tak by to nemělo žádný dopad na komunitu. Pokud jde o žalobcův dům, tak pochyboval, že nějaký vlastní. Vycházel z obecné nedůvěry, protože žalobce je opakovaně zval do svého domu na kolaudaci, ale vždy z toho sešlo.

10. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že oba účastníky zná z fotbalu již několik let. Chodí na fotbal pravidelně a je zcela běžné, že při fotbale proudí emoce a přítomní si vzájemně i nadávají. Nikdy však žádný spor nepřerostl v nic většího. V tomto směru pak žalovaný nevybočoval z řady. Nepamatoval si, že by žalovaný (nebo někdo jiný) žalobce někdy označil za homosexuála. Dokonce o něčem takovém se poprvé dozvěděl u výslechu. Pokud jde o žalobcovo bydlení, tak je žalobce opakovaně zval na kolaudaci domu, ale vždy z toho sešlo.

11. Provedením shora uvedených důkazů měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy žalobce na doplnění dokazování výslechem dalšího svědka [celé jméno svědka] zamítl jako nadbytečný, neboť skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu.

12. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalobce a žalovaný společně s dalšími osobami chodili na fotbal a poté na pivo. V rámci těchto setkávání byla jistá míra vulgarit běžná a pramenila z emocí, které na fotbale byly. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalovaný se nijak nevymykal běžnému standardu a nijak žalobce neosočoval v tom směru, že by byl homosexuálem. Všichni slyšení svědci totiž něco takového popřeli a takováto„ informace“ pro ně byla zcela nová. Lze tak vyloučit, že by žalovaný kdykoliv narážel na žalobcovu sexuální orientaci. Pokud jde o označení žalobce jako lháře, a to zejména v souvislosti s jeho bydlením, lze bezpečně konstatovat, že všichni slyšení svědci měli významné pochybnosti o pravdivosti žalobcova tvrzení, že vlastní nějaký rodinný dům. Tato pochybnost však nevyplývala z jednání žalovaného, ale z žalobcova jednání, když své přátele opakovaně zval na kolaudaci, kterou rušil. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobce sděloval legitimní důvody, pro které akci vždy zrušil.

13. Soud za této situace zamítl dokazování týkající se žalobcových poměrů, když ty s ohledem na právní názor nemohly mít jakýkoliv vliv na rozhodnutí soudu.

14. Podle § 81 o. z., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

15. Podle § 82 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Soud posoudil žalobu a dospěl k závěru, že ta nebyla podána po právu. Žalobce se domáhal dvou žalobních nároků, a to zákazu žalovanému chodit na fotbalová utkání a omluvy.

17. Pokud jde o žalobní nárok, aby soud žalovanému zakázal účastnit se fotbalových utkání, která se konají [anonymizována tři slova] od [anonymizováno] hodin v [anonymizována tři slova] [ulice] v [obec], tak tento soud zamítl. Osoba, vůči níž došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv, se totiž může domáhat satisfakce za takovéto jednání, případně ukončení stále probíhajícího zásahu, zamezení jeho opakování, případně odstranění jeho následku. Soud však při svém rozhodování nemůže postupovat způsobem, který neúměrně zasahuje do práv protistrany. Není proto možné omezovat žalovaného způsobem, který sám o sobě není žádným zásahem do osobnostních práv oprávněného.

18. Soud pak konstatuje, že žalovaný samotnou účastí na fotbalových utkáních nikterak nezasahuje do žalobcových osobnostních práv. Pokud by soud žalovanému takovou činnost zakázal, překročil by ustanovení § 82 o. z. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.

19. Soud dále posoudil nárok na požadovanou omluvu.

20. Žalobce se domáhal ochrany osobnosti, když v rámci těchto žalob musí být bez pochyby prokázáno, že k zásahu došlo, že se jej dopustil žalovaný (že za něj odpovídá), že tento zásah byl neoprávněný a že byl způsobilý žalobci způsobit újmu bez ohledu na to, zda ji objektivně způsobil. Není-li splněna některá z těchto podmínek, nezbývá než žalobu zamítnout (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 388/2015). Při hodnocení otázky, zda přiznat žalobci satisfakci je navíc třeba brát v úvahu, že člověk žije ve společnosti a musí vykazovat jistou dávku nadhledu, tedy musí být schopen přijmout i určitou míru neúcty vůči své osobě (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, č. j. 21 Co 203/2019-84).

21. V projednávaném případě měl žalovaný o žalobci uvést, že je lhář, buzerant a dále měl tvrdit, že žalobce nevlastní rodinný dům v [obec] Ani jeden ze svědků však nebyl schopen potvrdit, zda tyto výroky z úst žalovaného opravdu zazněly či nikoliv. Všichni svědci shodně uvedli, že na fotbalových utkáních i následném posezení v hospodě se běžně používaly i expresivní výrazy. Toto však bylo v rámci jejich konverzace běžné a žalovaný nikterak nevybočoval z tohoto rámce. Pokud jde konkrétně o výraz buzerant, sám žalovaný připustil, že je možné, že tento výraz někdy použil, nenarážel tím však na žalobcovu sexuální orientaci, nýbrž ho použil ve smyslu, že ostatní„ buzeruje“, tj. obtěžuje. Skutečnost, že žalovaný nikdy nenarážel na sexuální orientaci žalobce, potvrdili všichni slyšení svědci. Pokud jde o dům žalobce, z výpovědi všech svědků je zřejmé, že nejenom žalovaný, nýbrž i ostatní členové skupiny včetně obou svědků měli podezření, že žalobce ve skutečnosti žádný rodinný dům nevlastní, k čemuž je vedly relevantní skutečnosti, a to výpis z katastru nemovitostí, jakož i to, že žalobce své pozvání, aby ho přišli do jeho domu navštívit, opakovaně rušil. Žalovaný však dle výpovědi svědků tuto pochybnost nikterak před ostatními spoluhráči nezdůrazňoval a bavil se s nimi o tom pouze v rámci běžného hovoru.

22. Na základě provedeného dokazování tak dospěl soud k závěru, že i pokud by k pronesení předmětných výroků ze strany žalovaného došlo, tyto výroky nebyly způsobilé přivodit žalobci žádnou reálnou újmu. Pokud jde o výraz buzerant, soud má za to, že tento výraz nemohl žalobci způsobit v očích jeho přátel žádnou újmu, když expresivní výrazy se ve skupině žalobcových přátel běžně používaly, ať už při hře, nebo při následné konverzaci v hospodě. Pokud pak jde o výraz lhář a o tvrzení, že žalobce žádný dům nevlastní, toto tvrzení rovněž nemohlo způsobilost žalobci újmu, když podezření, že žalobce neuvádí ohledně vlastnictví domu pravdu, měli nezávisle na přispění žalovaného i ostatní členové skupiny. Žalovaný o tom s ostatními hovořil pouze v rámci běžného hovoru po fotbalovém zápase, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že to nebylo chování žalovaného, co tento názor skupiny způsobil. Označení někoho za lháře v běžném lidském hovoru je navíc právě tím běžným projevem neúcty, který musí každý člověk snést.

23. Soud proto uzavřel, že žádný z těchto výroků nebyl způsobilý poškodit pověst, čest či snížit vážnost žalobce ve společnosti. Soud tedy uzavírá, že žádný z výše uvedených výroků nebyl způsobilý přivodit žalobci jakoukoliv újmu a žaloba proto byla v tomto rozsahu zamítnuta.

24. Nepřiléhavý je při tom i žalobcův odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2020, sp. zn., 25 Cdo 167/2019, když tento rozsudek se týká zcela jednoznačného vulgárního útoku na sexuální orientaci žalobce v té věci, přičemž tento útok byl veden v prostředí anonymním a mezi osobami, které mezi sebou nemají specifický vztah.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 376 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 3. 2022 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 600 Kč ve výši 1 176 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem ze dne 16. 11. 2020 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 300 Kč a nákladů účastníka nezastoupeného advokátem ze dne 17. 12. 2020 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 300 Kč.

26. Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 23. 3. 2022, když toto podání nepřineslo žádné nové relevantní skutečnosti, představovalo jen rekapitulaci věci a bylo tak učiněno zcela neúčelně.

27. Protože žalobce byl v řízení neúspěšný, byla mu uložena též povinnost uhradit náklady státu, které v řízení vznikly (dle § 148 odst. 1 o. s. ř.) Tyto náklady spočívají ve svědečném přiznaném svědkovi [jméno] [příjmení] za účast při jednání dne 17. 12. 2020 v částce 871 Kč.