35 C 39/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobců: 1. celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně 2. celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení částky 252 909 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 54 621 Kč spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z této částky od 26. 1. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům částku 198 288 Kč spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z této částky od 26. 1. 2019, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se domáhali slevy na nájemném za období od 25. 1. 2016 do 10. 1. 2019. Uvedli, že jsou nájemníky bytu [číslo] (dále jen„ Byt“) v budově [adresa] na adrese [adresa žalobce a žalobkyně] (dále jen„ Dům“) a žalobce je vlastníkem Bytu a Domu. Žalobci hradili nájemné ve výši 14 229 Kč měsíčně, které bylo stanoveno jako nájemné regulované. Dále uvedli, že Dům je již od roku 2015 rekonstruován, což žalobcům způsobuje nesnáze v podobě dlouhotrvající zvýšené míry hluku a prachu a požadovali tak slevu za žalované období ve výši 50 % ceny nájmu.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V prvé řadě uzavřel, že došlo k promlčení nároku, když žalobci se měli domáhat příslušné slevy z nájmu již v okamžiku, kdy se poprvé dozvěděli o tom, že vznikl nárok na její poskytnutí, což se stalo již v první polovině roku 2015, avšak žaloba byla podána až v roce 2019, tedy po uplynutí 3 leté promlčecí lhůty. I kdyby však lhůta doposud neuplynula, tak poskytnutí slevy v daném případě by bylo v rozporu se zákonem. Žalovaný byl přesvědčen, že žalobci bydleli v Domě s regulovaným nájemným. Zákonodárce však jako premisu poskytnutí slevy z nájmu uvádí slevu z nájemného sjednaného, přičemž žalovaný odkazoval na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku, která tento závěr potvrzuje. Dle jeho názoru tak není možné poskytnout slevu z nájemného regulovaného. I kdyby pak byly splněny podmínky pro poskytnutí slevy z regulovaného nájemného, měl by soud vycházet z nájmů v místě a čase obvyklých. Ke skutkovým závěrům pak žalovaný shodně prohlásil, že od roku 2015 probíhala v Domě komplexní rekonstrukce, která způsobovala občasný hluk a prach, přičemž k těmto omezením docházelo nárazově v okamžiku, kdy bylo třeba provést některé hrubé práce. Ve zbývajícím období žalobci nemohli být stavbou nikterak omezováni. Pokud jde o slevu z nájmu, tak žalovaný uvedl, že žalobcům tuto slevu poskytl, a to formou nezvyšování nájemného, když si byl dobře vědom, že nárok na podstatné zvýšení nájemného by měl.

3. Soud ze shodných prohlášení účastníků zjistil, že žalobce je vlastníkem Domu, který je rozdělen na bytové jednotky, jejichž je také vlastníkem. Žalobce vlastní tuto nemovitost nejméně od roku 2015. Žalovaní jsou nájemníky Bytu, který se nachází v přízemí Domu (jde o nejspodnější bytovou jednotku v Domě) a řádně hradí nájemné 14 229 Kč měsíčně. Žalovaný nejméně od března 2015 rekonstruuje předmětnou nemovitost. Žalobci vyzvali žalovaného k poskytnutí žalované slevy z nájmu.

4. Podle § 3074 odst. 1 o. z., nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

5. Podle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Podle § 2210 odst. 1 o. z., ukáže-li se během nájmu potřeba provést nezbytnou opravu věci, kterou nelze odložit na dobu po skončení nájmu, musí ji nájemce strpět, i když mu provedení opravy způsobí obtíže nebo omezí užívání věci. Podle odst. 2, trvá-li oprava vzhledem k době nájmu dobu nepřiměřeně dlouhou nebo ztěžuje-li oprava užívání věci nad míru obvyklou, má nájemce právo na slevu z nájemného podle doby opravy a jejího rozsahu.

7. Soud posoudil vztah účastníků a uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o nájmu bytu, která se řídí ustanoveními § 2201 a násl. o. z. Žalobci se domáhají slevy z nájmu dle § 2210 o. z. Soud se následně zabýval námitkou promlčení.

8. Podle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

9. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2, právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

10. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

11. Základní premisou promlčení je oslabení práva spočívající v nemožnosti jeho přiznání vlivem běhu času. Pokud věřiteli uplyne zákonem předvídaná doba, může se dlužník účinně bránit nároku tím, že namítne uplynutí této doby, která standardně činí 3 roky od okamžiku, kdy může být právo uplatněno poprvé. Při stanovení této doby u nájemních vztahů je však třeba vycházet nejen z toho, že nájemník věděl o dlouhodobém omezení svého nájemního práva, případně ztížení užívání předmětu nájmu, ale i to, že k němu skutečně dojde. Vzhledem k tomu, že se nájemník o skutečném rozsahu omezení dozvídá v principu až poté, co skutečně k tomuto omezení došlo (do té doby se maximálně může jednat o plány takového omezení, které se mohou lišit od reality), nelze než uzavřít, že promlčecí lhůta běží vždy ode dne následujícího po skončení příslušného období nájmu, neboť až v tento okamžik mu je znám přesný rozsah jeho omezení.

12. Pokud soud vycházel z tohoto předpokladu, tak musel uzavřít, že nárok žalobců promlčen nebyl. Žalobci se domáhali slevy za snížený komfort v užívání Bytu za období od 25. 1. 2016 do 10. 1. 2019, tedy počátkem běhu promlčecí lhůty je nejdříve datum 1. 2. 2016 (pro období ledna 2016), přičemž žaloba byla podána 26. 1. 2019. Soud tak uzavírá, že žaloba byla ohledně celého nároku podána v promlčecí lhůtě, když u dalších měsíců počala lhůta běžet později. Námitka tak nebyla vznesena důvodně.

13. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že žalobci nemají s ohledem na skutečnost, že platili nájemné v regulované formě, nárok na poskytnutí slevy, když ta se poskytuje z nájemného sjednaného. Soud se s tímto názorem žalovaného neztotožňuje, a to i přes odkaz na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku.

14. Je v principu nepochybné, že občanský zákoník předpokládá stanovení nájemného na základě dohody stran a není-li na základě výše nájemného obvyklého v místě a čase (viz § 2217 o. z.) a s jinými formami stanovení nájemného sám nepočítá. Tomu pak odpovídá i důvodová zpráva a komentářová literatura. Žalobcům však vznikla výše nájemného zcela jiným způsobem, a to na základě dřívější právní úpravy týkající se regulace nájemného (viz např. vyhláška ministerstva financí č. 176/1993 Sb. nebo zákon č. 107/2006 Sb.). Zákonodárce pak explicitně stanovuje způsob vypořádání takového nájemného, přičemž ten je vázán na aktivitu pronajímatele (viz § 3074 odst. 2 o. z.).

15. Obecně pak platí, že hodnota plnění (pronájmu) je dána výší jeho ceny (nájmu) v konkrétním případě. Je při tom irelevantní, jak tato cena byla stanovena, když cena obvyklá je obecně podpůrné hledisko tam, kde cena nebyla stanovena jinak (viz § 2246 odst. 2 o. z.). Pokud zákonodárce konstituje povinnost poskytnout nájemci slevu při určitém snížení komfortu užívání, pak je třeba vycházet z hodnoty tohoto užívání (tedy ze skutečného nájmu), nikoliv z hodnoty, kterou by nájemce za jiných okolností za toto užívání mohl platit. Nic na tom nemění ani skutečnost, že nájem je stanoven formou regulovaného nájmu, neboť zákonodárce nestanovil ve vztahu k regulovanému nájemnému jiné výjimky, než ty, které stanoví § 3074 odst. 2 o. z. Jiný výklad by popíral smysl a účel právní úpravy nájemného, a to včetně právní úpravy regulace nájemného a úpravy zvyšování tohoto regulovaného nájemného.

16. Žalovaný dále namítl, že žalobcům poskytl slevu s ohledem na rekonstrukci v tom smyslu, že přistoupil k nezvyšování nájemného s odkazem na ustanovení § 3074 odst. 2 o. z. Žalobci byli přesvědčeni, že tento způsob poskytnutí slevy je nepřípustný, když zvyšování nájemného vyžaduje určitou formu pronajímatelovy aktivity.

17. Podle § 3074 odst. 2 o. z., ustanovení § 2249 odst. 1 se nepoužije v případě, že nájemné nebylo určeno ujednáním pronajímatele a nájemce nebo rozhodnutím soudu, ale na základě jiného právního předpisu. V takovém případě má pronajímatel právo navrhnout v písemné formě nájemci zvýšení nájemného; ustanovení § 2249 odst. 3 se použije obdobně.

18. Soud se zaobíral touto námitkou a musel konstatovat, že tato námitka byla vznesena důvodně. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalovaný v srpnu 2017 žalobcům sdělil, že si je vědom svého práva zvýšit nájemné dle citovaného zákonného ustanovení a že k němu s ohledem na probíhající rekonstrukci nepřistupuje (prokázáno dopisem ze dne 29. 8. 2017). Žalovaný pak ve své výpovědi uvedl, že žalobcům již od počátku uváděl, že jim nebude zvyšovat nájemné po dobu rekonstrukce. Vzhledem k tomu, že tato výpověď byla učiněna poté, co soud již sdělil svůj předběžný názor na tuto otázku, tak soud posoudil tento důkaz za nedostatečně přesvědčivý, aby z něj vycházel, když tato skutečnost nebyla nikým jiným potvrzena. Soud tak uzavřel, že žalobci byli informováni o poskytnutí slevy formou nezvyšování nájemného dopisem z konce srpna 2017. Návrh na zvýšení nájemného žalovaný podal až 11. 10. 2018 (tím opustil poskytování předmětné slevy) u [název soudu], který tento nájem stanovil na 24 800 Kč měsíčně (prokázáno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

19. Žalobci k tomuto namítali, že tento způsob poskytnutí slevy je nepřípustný, když zákonodárce stanovil formálně jednoznačný způsob navyšování nájemného ze strany pronajímatele daný ustanoveními § 2249 o. z.

20. Soud však konstatuje, že zákon je třeba vykládat dle jeho smyslu a s ohledem na úmysl zákonodárce (§ 2 odst. 2 o. z.). Smyslem ustanovení, na základě kterého má být nájemci poskytnuta sleva, je donucení pronajímatele, aby nájemce hradil za nájem věci méně, než na co by jinak měl pronajímatel nárok, aby byla nájemci saturována omezení takového užívání. Zákonodárce však nestanovil žádnou formu a způsob poskytnutí slevy. I když standardně se za slevu považuje snížení výše nájmu, bylo by přepjatě formalistické vykládat předmětné ustanovení tak, že nelze za poskytnutí slevy považovat jiné plnění, např. nezvyšování nájmu, i když by na něj jinak měl pronajímatel právo. Je při tom nutné odkázat na konstantní rozhodovací praxi Ústavního soudu České republiky, která dlouhodobě kritizuje aplikaci přepjatého formalismu při výkladu práva (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 1336/18 a v něm citovaná rozhodnutí). Výklad, který by byl přepjatě formalistický, by jednoznačně vedl k porušení principu spravedlnosti a takové rozhodnutí by bylo neústavní.

21. Soud tak uzavřel, že žalovaný v období od 25. 1. 2016 do 31. 8. 2017 žalobcům slevu spojenou s diskomfortem užívání Bytu (s výjimkou balkonu) neposkytoval (dále jen„ období 1“), v období od 1. 9. 2017 do 10. 9. 2018 jim poskytoval slevu formou nezvyšování nájemného (dále jen„ období 2“) a následně bylo nájemné zvýšeno soudní cestou a žalovaný tak již opět žalobcům slevu nikterak neposkytoval (dále jen„ období 3“).

22. Soud dále konstatuje, že ze shodných tvrzení účastníků je nepochybné, že žalobci po celé žalované období hradili měsíční nájemné 14 229 Kč.

23. Soud se následně zabýval délkou a mírou obtěžování žalobců s prováděnou rekonstrukcí. K důkazu byly provedeny fotografie a video záznamy z průběhu rekonstrukce, přičemž z těch bylo bez pochyby prokázáno, že v průběhu rekonstrukce byla v Domě zvýšená prašnost a hluk. Dělníci přímo pod okny žalobců prováděli přípravné práce, přičemž na společném dvoře měli místo k deponování a jiným pracím, které nebylo třeba dělat„ na místě“. Z provedeného důkazu je nepochybné, že v Bytě byla v době pořízení záběrů vysoká míra prašnosti.

24. Ze znaleckého posudku [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že obvyklé nájemné v místě a čase bylo podstatně vyšší, než hradili žalobci, přičemž obvyklé nájemné činilo až částku 28 764 Kč měsíčně.

25. Z předložených nájemních smluv bylo prokázáno, že jednotliví nájemníci v Domě hradili nájemné, které bylo vyšší, než hradili žalobci. Tyto nájemní smlouvy byly uzavřeny v průběhu rekonstrukce.

26. Dopisem ze dne 10. 1. 2019 žalobci uplatnili slevu z nájemného za období od 10. 1. 2016 do 10. 1. 2019 v částce 256 122 Kč. Tuto částku žádali vyplatit do 17. 1. 2019. [Anonymizovaný odstavec.]

28. Z jiných listinných důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

29. Soud dále vyslechl vyšší počet svědků. 30. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vypověděl, že je advokátem, který spolu se svou ženou provozuje advokátní kancelář v Domě v místnosti přímo naproti Bytu. Pronajímá si tak nebytový prostor od žalovaného, který využívá výlučně v pracovní dny. V minulosti zastupoval jeho předchůdce proti žalobcům ve sporu, ke kterému se s ohledem na povinnost mlčenlivosti nevyjadřoval. Rekonstrukce v Domě probíhala od roku 2016 do roku 2019, kdy ještě v Domě dělníky vídal (svědek vypovídal 9. 12. 2019). Jejich kanceláře se dotkla hned dvakrát, a to když museli uvolnit sociální zařízení a následně když se prováděla v jejich objektu. Sociální zařízení museli uvolnit kvůli umístění výtahu ve společném předsálí, které měli spolu s žalobci. Samotné práce byly obtěžující jen částečně. To, když se prováděly např. bourací práce. Takové práce v principu v žalovaném období probíhaly maximálně v řádech dní. V Domě pro žalovaného pracovali obvykle 3 – 4 dělníci (v některých obdobích jich bylo i více). Materiál se skladoval ve vnitrobloku, s čímž byla spojena nějaká prašnost. Žalobkyně si stěžovala na prach, který jí nedělal [anonymizováno 5 slov] ([role v řízení] [anonymizována čtyři slova]) dobře.

31. Dále soud vyslechl svědka [jméno] [příjmení], který je nájemníkem v Domě někdy od roku 2015. Dům byl od té doby do současnosti v rekonstrukci. Nikdy nedostal žádný rozpis prací, pouze občas dostal nějaké informace na chodbě, mailem nebo přes SMS. Rekonstrukce na něj měla dopad, například se občas musel vyhýbat lešení. Zvýšené prašnosti si nevšiml, občas bylo nějaké vrtání a na 14 dní došlo k zakrytí Domu plachtou, ale obecně jej to nijak zvlášť neomezovalo. V Domě se dělala nová fasáda, výtah, schodiště, rozvody, internet, elektřina apod., na půdě se dělalo další patro. V Domě se uklízelo, vídal dělníky, jak vytírali, jednou za týden tam přišla nějaká paní uklízet. V okolí se v té době opravoval [anonymizována dvě slova].

32. Svědek [jméno] [příjmení], soused z vedlejšího domu sousedícího s Domem zdí, vypověděl, že je trápen tím, co se v Domě děje. Trápil jej hluk a prach, lítal k němu i polystyren. To se běžně dělo i o víkendech včetně nedělí. Stavba utichla až v roce 2019. Prakticky se pracovalo pořád, jen o víkendech končili se sbíječkami okolo 6 večer. Na střeše, když umístili plachtu, takto udělali tak neodborně, že jakýkoliv déšť byl slyšet jak rány bičem. Nevěděl, co všechno dělali, ale dělali to ve 2 – 3 lidech, takže jim všechno strašně trvalo. Nevěděl, zda stavba [anonymizována dvě slova] jeho užívání omezuje.

33. Svědkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně], dcera žalobců, uvedla, že rekonstrukce trvala dlouho, trvala o víkendech včetně nedělí i o svátcích, na Vánoce však byl klid. Ona v té době nějakou dobu u rodičů bydlela a prosila žalovaného, aby se aspoň o svátcích nepracovalo. Poté ještě rodiče pravidelně navštěvovala. Nejprve se dělala nástavba a pak přišly rekonstrukce bytů. To se pracovalo se sbíječkou. V Bytě byl neustále nepořádek, jakmile se pracovalo na dvoře, tak tam byl prach. [role v řízení] [anonymizováno 10 slov]. [role v řízení] [anonymizováno 7 slov]. Kdykoliv se něco dělalo, tak byl prach v Bytě. Cítila jej po celém Bytě, jen snad v dětském pokoji to bylo méně. Oba žalobci to nesli těžce. Ve společné předsíňce mezi Bytem a kanceláří [jméno] [příjmení] udělal žalovaný výtah, takže tam teď chodí lidé. Jsou slyšet do Bytu. V Domě pracují 2 – 4 dělníci, materiál si skladují v Domě případně po dvoře pod okny žalobců. V Domě byl nepořádek, i když se dělníci snažili uklízet, takto nebylo příliš dočista.

34. Svědkyně [jméno] [příjmení], která bydlí 1 patro nad Bytem, vypověděla, že si nepamatuje, kdy rekonstrukce začala, i když v té době v Domě bydlela. Nejprve uvedla, že to je tak rok až dva, poté sama uvedla, že to je málo. Nějakou dobu bydlela mimo svůj byt a pak se pracovalo nahoře, což„ byl božský klid“. Rekonstrukce ji rušila, protože ta je vždy rušivá. Pracovali o sobotách, ale v neděli tam byl klid. Je však zaměstnaná a pracuje i o víkendech. V Domě bylo nesnesitelně prachu, ale to bylo v době, kdy se dělal [anonymizována dvě slova], jinak bylo v Domě čisto, dokonce vytřeno. Pokud jde o prašnost ze dvora, tak ta se jí netýkala, protože tam nemá okna. Jednou byla na návštěvě u žalobců, ale pokud jde o prašnost, tak ta nebyla nijak strašná. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], v současnosti to však svědkyni nebylo známo.

35. Svědek [jméno] [příjmení], partner dcery žalobců, vypověděl, že žalobce často navštěvují. Potkával v Domě dělníky, a to i o nedělích. Pokud je nepotkal, tak je slyšel. Vždy tam byl hluk, někdy od sbíječek, někdy tam byl jiný hluk, třeba když se nosí suť. Prach byl v Domě pořád i na Štědrý den. Jak si prach sedá, takto trvá. Žalobkyně si na ten prach stěžovala. [anonymizováno 8 slov]. [role v řízení] [anonymizováno 5 slov]. V okolí neprobíhala jiná stavba, snad jen revitalizace [anonymizována dvě slova], ale ta na stav v Domě neměla vliv.

36. Svědkyně [jméno] [příjmení], která do července 2017 bydlela v protějším domě, vypověděla, že v Domě se standardně pracovalo i o sobotách, pokud jde o neděle, tak si nebyla jista. Když žalobkyni navštívila, tak musela kvůli hluku do půl hodiny odejít, protože jí bolela hlava. Sama nevěděla, jak často se vrtalo, ale měla otevřená okna, a to slyšela vrtačky každou chvíli. Vídala dělníky, jak hází suť do kontejneru. Ten nebyl nikterak zakrytý. Pro žalobce to bylo téma, stěžovali si na hluk a na prach. Pokud šlo o rekonstrukci [anonymizována dvě slova], tak v té době již v oblasti nebydlela. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

37. Svědkyně [jméno] [příjmení], dcera žalobců, vypověděla, že k nim jezdí tak 1 měsíčně. V posledních 4 letech to je strašné, je tam hluk, kravál, špína. Byly tam sbíječky, v prostoru na dvoře byl hluk. Žalobkyně byla na nervech. V Domě se pracovalo i o sobotách a občas i o nedělích. I když měli žalobci naklizeno, tak v peřinách byl cítit prach. Dělníci po Domě nosili nějaké kýble, ale že by uklízeli, to neviděla. Pokud jde o svátky, tak některé svátky se pracovalo, ale některé ne. Zejména proto, že dělníci byli věřící, tak své svátky dodržovali. [role v řízení] [anonymizováno 8 slov].

38. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že je známá žalobců a navštěvuje je tak dvakrát do roka. Od roku 2016 se tam stále pracovalo, byl tam prach a bordel v baráku. Pokud jde o nějakou změnu zdravotního stavu žalobkyně, tak o té nevěděla. [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno].

39. Žalovaný vypověděl, že v daném případě nebyla porušena legislativa, když se pracovalo v pracovních dnech mezi 6 a 22 hodinou a o víkendech mezi 7 a 20 hodinou. V nedělích se nepracovalo. Pracovalo se tam 11 hodin a přestávkou na oběd. V Domě se pravidelně uklízelo. Některé práce skutečně zasáhly Byt žalobců, a to například, když se dělaly stoupačky. V průběhu celé rekonstrukce v Domě byly nájemníci. Snažili se, co nejméně zasahovat do života nájemníků, ale pokud se dělaly jednotlivé byty, tak i bylo třeba některé nájemníky přestěhovat. Zásadní stavbou pak byl [anonymizována dvě slova], který přinášel prašnost do celé ulice.

40. Žalobkyně vypověděla, že stavba probíhala od roku 2015. Dělníci pracovali 6 dní v týdnu a někdy i o sobotách. Když se na to ptala jejich předáka, tak jí bylo řečeno, že si potřebují něco připravit na pondělí. V Domě byla strašná prašnost, musela i několikrát týdně vysávat. [anonymizováno 21 slov] [rok] [anonymizována čtyři slova]. Neustále se střídal hluk s klidem. Například byly chvíli sbíječky, pak klid, pak se ozvalo bouchání. Veškerý prach šel skrz dveře, respektive škvíru pod nimi.

41. Žalobce vypověděl, že dělníci pracovali ustavičně, a to i o svátcích. V Bytě byla vysoká prašnost, takže i jeho [anonymizována dvě slova] to dráždilo ke kašli. Když se dělaly stoupačky, takto všechno šlo k nim. Dodnes nebyla řádně zadělána (dala se tam překližka a montážní pěna). Materiál se ukládal v Domě případně na dvoře. Žalovaný jim účtoval úklid, ale k tomu rozhodně pravidelně nedocházelo.

42. Soud zhodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žalovaný jako vlastník Domu jej rekonstruoval, a to nejméně od března 2015 až do roku 2019. Všechny slyšené osoby se shodly, že se pracovalo v průběhu každého pracovního dne, přičemž se svědci v principu shodli, že se pracovalo od brzkých dopoledních hodin do večerních hodin (asi do 7 hodin). Pracovalo se i o víkendech, a to o sobotách. Slyšené osoby se v podstatné míře rozcházely v tom, zda se pracovalo i o nedělích, případně svátcích.

43. Soud v tomto bodě uzavírá, že na stavbě se pracovalo i o nedělích, avšak pouze o některých. Tuto skutečnost potvrdili žalobci i jejich dcery, přítel jedné z jejich dcer svědek [příjmení], ale i svědek [příjmení], který bydlel v sousedním domě. Naproti tomu vypovídal žalovaný a svědkyně [příjmení], že o nedělích se v Domě nepracovalo. Ostatní svědci toto nebyli schopni potvrdit a ani vyvrátit, případně se k této otázce nevyjadřovali, neboť do Domu o víkendu buďto nechodili (např. svědek [příjmení]), nebo si to vůbec nepamatovali (svědkyně [anonymizováno]). Soud konstatuje, že z provedeného dokazování pouze žalovaný a svědkyně [příjmení] popřeli, že by se v Domě pracovalo o nedělích, avšak tito lidé již dle své výpovědi tam v tu dobu nemuseli být. Žalovaný v Domě nebydlel (docházel tam) a svědkyně [příjmení] mívá o víkendech směny, takže nemusela jen něco takového zaznamenat (všichni slyšení s výjimkou svědka [příjmení] se shodli, že nedělní práce byli výjimečné). Obdobné závěry je pak možné učinit i ve vztahu ke svátkům, přičemž je zřejmé, že v období některých svátků se nepracovalo, když slyšené osoby svorně uvedly, že v době pravoslavných Vánoc dělníci dodržovali své svátky, ale většina slyšených potvrdila, že i v době katolických Vánoc byl klid.

44. Pokud jde o následky a dopady rekonstrukce je nepochybné, že předmětná rekonstrukce měla do života žalobců podstatný vliv. Každá rekonstrukce s sebou nese určitou míru hluku a prašnosti, přičemž je také zřejmé, že míra hluku a prašnosti se v čase mění. Obecně je pak třeba konstatovat, že každý člověk i s ohledem na své potřeby, styl života, pohled na svět apod. má jiný práh vnímání toho, co je nesnesitelná míra hluku a nepořádku. Je tak nepochybné, že osoby, které nemusejí být soustavně přítomny v průběhu prací (svědek [anonymizováno], svědek [příjmení]), budou podstatně tolerantnější k míře svého omezení než osoby, které v nemovitosti tráví celé dny.

45. Z provedeného dokazování je zřejmé, že práce v Domě probíhaly v zásadě soustavně po nejméně období 5 let. I když hlučné práce probíhaly nárazově (ostatně to potvrdila svědkyně [příjmení] svým prohlášením o„ božském klidu“), tak nějaká míra hluku byla v průběhu celé stavby, a to zvlášť za situace, kdy část stavby probíhala žalobcům pod okny. To, že část nájemníků toto nevnímala jako problém, neznamená, že pro žalobce to problematické nebylo. Navíc žalobci měli Byt v přízemí, přičemž pod jejich okny se nacházel kontejner na suť (dle svědků nezakrytý) a skladoval se i materiál. Je tak nepochybné, že v Bytě (čemuž odpovídají i výpovědi svědků) byla zvýšená prašnost a hluk, a to po velmi dlouhou dobu.

46. Argument žalovaného, že tento stav byl způsoben [anonymizována tři slova], neobstojí. Je sice nepochybné, že tato [anonymizováno] musela a měla dopad na stav předmětného bydlení, avšak je zřejmé, že největší zátěž trvala řádově několik měsíců (viz výpověď svědkyně [příjmení]), přičemž je třeba si uvědomit vzdálenost tohoto [anonymizováno] od Domu. Pokud se žalovaný hájí tím, že stav v budově byl způsoben výlučně [anonymizována dvě slova], tak k tomu je třeba poznamenat, že již jen z logiky věci je zřejmé, že i když tato [anonymizováno] jako velká stavba na konci ulice vliv mít musela, tak primárním zdrojem stavu Domu musela být jeho rekonstrukce.

47. Žalovaný sice nechal provádět úklid Domu (viz výpověď svědkyně [příjmení]), ale tento úklid nemohl z principu být udělán perfektně. Ostatně je zřejmé, že v Domě se předpokládala práce další den a vysoká míra úklidu by představovala tzv. sisyfovskou práci. Je tak třeba brát s rezervou výpověď svědkyně [příjmení], že chodby byly umyté (byť soud nepochybuje, že byly stírány). [Anonymizovaný odstavec.]

49. Soud tak uzavřel, že vlivem dlouhodobé rekonstrukce Domu došlo ke zhoršenému způsobu využívání Bytu a požadavek žalobců na vrácení části nájmu v podobě slevy na něm, je po právu.

50. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

51. Soud při stanovení slevy vycházel z jednotlivých období, způsobu poskytnutí a neposkytnutí slevy, jakož i výše nájemného.

52. V případě období 1 soud vzal v úvahu skutečnost, že rekonstrukce Bytu ještě neprobíhala takovou dobu. Vzal též v úvahu, že z provedeného dokazování je nepochybné, že žalobci bydleli v Bytě za nájemné, které bylo v podstatné míře sníženo pod nájemné v místě a čase obvyklé. Soud proto vzal tuto skutečnost v úvahu při stanovování slevy na nájemném, a uzavřel, že adekvátní sleva z nájmu činí hodnotu 20 % měsíčně, přičemž překročení této procentní sazby by vedlo k bezohlednosti urážející běžné lidské cítění.

53. Soud tak stanovil výši slevy na nájemném tak, že vyšel z nájemného 14 299 Kč, tuto částku vynásobil hodnotou 0,2, čímž získal měsíční slevu ve výši 2 845,80 Kč. Žalobcům pak přiznal slevu za únor 2016 – srpen 2017 (19 měsíců) a poměrnou část ledna 2016 v částce 550,80 Kč.

54. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

55. Vzhledem k tomu, že žalobci žalovaného vyzvali dopisem ze dne 10. 1. 2019, kterým stanovili splatnost dne 17. 1. 2019, uložil soud žalovanému vrátit přeplatek na slevě na nájemném v částce 54 621 Kč jako bezdůvodné obohacení placené na základě titulu, který odpadl (§ 2991 o. z.), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.

56. Pro období 2 a 3 pak soud vyšel ze skutečnosti, že předmětná rekonstrukce trvala již déle než 3 roky a bylo třeba již vycházet rámcově z nájemného v místě a čase obvyklého, když žalovaný poskytnutou slevu v období 2 odvozoval od nezvyšování nájemného na tuto mez. Soud při stanovování tohoto nájemného pak vyšel z částky, kterou stanovil [název soudu] pro období 3 a výši adekvátní slevy stanovil v mezích hodnoty 35 – 40 % měsíčně. Pokud by soud vyšel z této míry slevy a výše nájemného v období 3, musel uzavřít, že adekvátní nájemné po slevě, které by žalobci měli žalovanému platit, by se pohybovalo od částky 14 880 Kč do částky 16 120 Kč (60 - 65 % stanového nájemného).

57. Pokud však jde o období 2, tak soud musí konstatovat, že nebylo prokázáno nájemné v místě a čase obvyklé, avšak s ohledem na znalecký posudek znalkyně [příjmení] a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], by bylo nehospodárné provádět v tomto směru další dokazování (§ 136 o. s. ř.), když výše tohoto nájemného i s ohledem na předložený znalecký posudek by se rámcově musela pohybovat kolem obdobné částky, která byla stanovena pro období 3 a žalovaným poskytnutá sleva byla žalobcům poskytnuta ve výši v přibližně odpovídající závěrům tohoto rozsudku pro období 3. Soud s ohledem na to uzavřel, že i když přesnou výši poskytnuté slevy pro období 2 nezjistil, tak je zřejmý její rámcový rozsah, který odpovídá soudem učiněným závěrům pro období 3. Soud proto žalobu za toto období zcela zamítl, když poskytnutá sleva byla adekvátní.

58. Pokud jde o období 3, tak soud konstatuje, že při stanovení míry přiměřené slevy 35 – 40 % je třeba vycházet nikoliv ze zaplacené částky, ale z částky, která byla stanovena rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Tuto částku však žalobci doposud nezaplatili žalovanému v plném rozsahu (z vyjádření jejich zástupce je zřejmé, že nad rámec původního nájemného nehradili). Částka, kterou doposud hradili, nedosahuje ani minimální míry zlevněného nájemného, jak jej stanovil soud. Vzhledem k tomu, že žalobci zjevně nepřeplatili nájemné po slevě, nemohl se žalovaný na jejich úkor obohatit dle § 2991 o. z. a soudu nezbylo než žalobu v tomto rozsahu zamítnout.

59. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. Soud vycházel ze skutečnosti, že žalobci byli úspěšní, pokud jde o období od 25. 1. 2016 do 31. 8. 2017, přičemž míra úspěchu žalobců byla dána na volní úvaze soudu. Soud tak přistoupil k aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a pro účely nákladů řízení přistoupil v tomto období k přiznání plného úspěchu ve věci. Za období od 1. 9. 2017 do 10. 1. 2019 pak žalobci byli zcela neúspěšní, když soud jim za toto nepřiznal vyplacení žádných prostředků. Vzhledem k tomu, že doba těchto období byla v principu stejná, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.