35 C 409/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení anonymizováno adresa o: zřízení služebnosti cesty

I. Žaloba, aby soud zřídil služebnost cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu vozidly přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] u [obec], ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] u [obec], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 54 813 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Žalobou ze dne 10. 12. 2019 se původní žalobkyně domáhala zřízení služebnosti cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu vozidly přes pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (ve kterém jsou všechny níže zmíněné parcely) ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v tomtéž katastrálním území, a to za úplatu stanovenou soudem.

2. Žalobkyně tvrdila, že jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále také jako„ pozemky žalobkyně“ či„ pozemky panující“) nemůže tyto řádně užívat, neboť nejsou spojeny s veřejnou cestou. Veřejná cesta dle žalobkyně vede na pozemku parc. [číslo] evidovaném v katastru nemovitostí jako orná půda. K této veřejné cestě však nemá přístup, protože od konce cesty je oddělena pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaných (dále také jako„ pozemek žalovaných“ či„ služebný pozemek“). Navrhla proto zřízení služebnosti cesty přes služebný pozemek ve prospěch pozemků panujících, a to za úplatu, kterou by měl stanovit soud. Dle žalobkyně se developer, aktuální vlastník pozemku parc. [číslo] zavázal ke zřízení veřejné komunikace na tomto pozemku a k jejímu předání do užívání obce. Pozemek parc. [číslo] je veden v územním plánu obce jako veřejná komunikace, stejně tak jako v územním rozhodnutí o umístění developerského projektu vlastníka cesty.

3. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Předně namítali, že pozemek parc. [číslo] je ornou půdou v soukromém vlastnictví a není veřejnou cestou. Jelikož pozemek není veřejnou účelovou komunikací, žalobkyně nemá v současné situaci zajištěnu možnost jízdy ani ze strany aktuálního vlastníka cesty. Žalovaní dále namítli, že žalobkyní navrhované řešení nepředstavuje nejpřirozenější přístup k jejím nemovitostem (jako vhodnější vnímají žalovaní spojení pozemků žalobkyně přes pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] či přes pozemek parc. [číslo] nebo také přes pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] k obecní komunikaci na pozemku parc. [číslo]). Dle žalovaných žalobkyně rovněž pro účely naplnění zákonných předpokladů dostatečně nezdůvodnila, jaké jsou její konkrétní potřeby, jak hodlá svůj pozemek užívat, a proč je pro tento účel nezbytný průjezd přes pozemek žalovaných. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby je dle žalovaných také skutečnost, že škoda, která by byla způsobena zřízením služebnosti cesty přes jejich pozemek, převyšuje výhody nezbytné cesty. Žalovaní svůj pozemek pořídili za účelem výstavby rodinného domu, avšak jsou omezeni v možnosti zastavěnosti pozemku co do 30 %. Aktuální projekt, který si nechali za tímto účelem vypracovat, pracuje se zastavením na hranici této kapacity. Aby splnili zákonné požadavky zastavěnosti, museli by v případě zřízení nezbytné cesty nákladně přepracovat aktuální projekt a snížit svůj životní komfort. Takovou škodu nepovažují za přiměřenou výhodám nezbytné cesty. Žalovaní také uvedli, že žalobkyně si způsobila předmětnou situaci sama, když se svojí hrubou nedbalostí připravila o možnost zajistit si k pozemkům přístup.

4. Ve věci byl již vyhlášen jeden rozsudek, a to rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 35 C 409/2019 – 29, kterým byla žaloba zcela zamítnuta. Zdejší soud dospěl k závěru, že na pozemku par. [číslo] není zřízena ke dni rozhodnutí soudu veřejná cesta, na kterou by se mohla žalobkyně napojit. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2020, č. j. 27 Co 176/2020-83, když ten dospěl k závěru, že ke dni jeho rozhodnutí již na dotčeném pozemku se nachází veřejná cesta. S ohledem na skutečnosti stranami tvrzené pak odvolací soud rozsudek zdejšího soudu zrušil a uložil mu, aby se zabýval otázkou nejméně obtěžující cesty, kudy vede nejpřirozenější přístup, případně konkrétně kudy má přes pozemek žalovaných má vstup na pozemky žalobkyně vést a jaká má být stanovena úplata. Odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení však nedospěl k závěru, ze kterého by bylo možné dovodit, že uložil zdejšímu soudu vyhotovit geometrický plán.

5. V průběhu řízení původní pozemek žalobkyně postoupila na svoji dceru. Obě shodně navrhly prostřednictvím společného zástupce záměnu účastníků dle § 107a o. s. ř. Soud tomuto návrhu na jednání dne 13. 12. 2021 vyhověl usnesením č. j. 35 C 409/2019-168, toto doručil společnému zástupci původní žalobkyně a žalobkyně a zástupci žalovaných. Všichni zúčastnění se pak obratem vzdali práva na odvolání, čímž rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 12. 2021. Toho dne tak nová žalobkyně vstoupil do práv a povinností žalobkyně původní a přejala stav řízení, který zde byl (§ 107a odst. 3 a § 107 odst. 4 o. s. ř).

6. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že původní žalobkyně vlastnila pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a žalovaní jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] tamtéž. Pozemek žalovaných se nachází mezi pozemky žalobkyně a pozemkem parc. [číslo] ke kterému žalobkyně žádá zřídit služebnost cesty.

7. Po provedeném dokazování prostřednictvím výpisu z katastru nemovitostí pak bylo prokázáno, že současná žalobkyně tyto pozemky nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 15. 11. 2021.

8. Mezi účastníky zůstal spor o tom, zda je pozemek parc. [číslo] veřejnou cestou, zda je zřízení služebnosti cesty přes pozemek žalovaných nejlepším možným řešením, a zda je zásah do práv žalovaných přiměřený ve vztahu k potenciálně vzniklé škodě. Tuto otázku však již pravomocně vyřešil Krajský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 6. 11. 2020, č. j. 27 Co 176/2020-83, ve kterém konstatoval, že předmětná komunikace je komunikací veřejnou.

9. Soud vázán právním názorem vysloveným ve zrušovacím usnesení následně zkoumal další relevantní skutečnosti.

10. Z pozemkové mapy včetně ortomapy, kterou soud provedl z nahlížení do katastru nemovitostí, bylo zjištěno, že v dotčeném území se nachází pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pod ním kopírují jejich délku úzký pruh pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] (pozemky žalobkyně a pozemky sousedící ve směru na západ od pozemků žalované). Na pozemky žalobkyně po jejich délce navazuje pozemek parc. [číslo] (pozemek žalovaných) a na sousední pozemky navazuje v jižním směru pozemek par. [číslo] který se táhne i podél několika sousedních pozemků včetně pozemku žalovaných.

11. Z informativních výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] jsou ve společném jmění manželů [příjmení].

12. Z přípisu ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se na žalované obracela s návrhy řešení situace nedostatku přístupu k veřejné komunikaci, která se buduje na pozemku parc. [číslo]. Nabízenými variantami byly prodej, nájem i zřízení věcného břemene. Nebylo však zřejmé, kdy se na ně obracela.

13. Z Plánovací smlouvy ze dne 26. 3. 2013 soud shledal, že společnost [právnická osoba], [IČO], tehdy sídlem [adresa], jakožto investor výstavby pro individuální bydlení navrhované na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], uzavřela s [anonymizováno] [obec] smlouvu, jejímž předmětem je stanovení podmínek úprav stávající komunikace a budování inženýrských sítí. Jmenovaná společnost se v této smlouvě zavázala vybudovat v dané lokalitě na svých pozemcích veřejnou infrastrukturu.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí žalovaných ve spojení s darovací smlouvou bylo prokázáno, že původní žalobkyně nabyla pozemky panující na základě darovací smlouvy až poté, co svoje pozemky nabyli žalovaní.

15. Soud dále provedl místní ohledání a na místě samém zjistil následující skutečnosti: Terén v dané oblasti je poskládán terasovitě, a to tak, že jednotlivé pozemky představují úzké pásy souvislé rovné plochy, takže pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jsou pozemky, které vytvářejí souvislou linii rovné plochy. Jako vstup do této linie je zřízen nájezd z hlavní pozemní komunikace vedoucí od severu na jih, která je umístěna západně od těchto pozemků a podél které parkovala vozidla účastníků při místním ohledání. Nájezd je vybudován na pozemek parc. [číslo] (pozemek sousední k pozemkům žalobkyně). Délku těchto pozemků na jižní straně kopíruje úzký pruh pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] Tyto 2 pozemky v terénu představují mírný svah, který překonává asi 1 m převýšení oproti pozemku žalovaných a části pozemku parc. [číslo] (viz dále). Pozemky par. [číslo] jsou oploceny plotem, na pozemcích však není žádná budova ani známka stavební činnosti, přičemž na místním ohledání strany učinily za nesporné, že tento stav je v místě již dlouho. Pozemek žalovaných je následně první v samostatném souvislém pásu pozemků, které jsou na stejné výškové úrovni. Pod těmito pozemky je zřízena veřejná komunikace na pozemku par. [číslo]. Tato veřejná cesta není umístěna na celém pozemku, když prostor jižně od pozemku parc. [číslo] západně od pozemku parc. [číslo] je částečně ve stejné výškové úrovni jako pozemek žalovaných a ve zbytku je postavena cesta (s asi 2 metrovým srázem z vymezeného prostoru na cestu). Cesta více východně od dotčeného místa dosahuje úrovně výšky terénu pozemku žalovaných (případně převýšení je zcela zanedbatelné), ale v tomto místě, kde se napojuje na původní veřejnou komunikaci, která je na západ od sporných pozemků, překonává výškové převýšení, takže u nejzápadnějšího cípu pozemku žalovaných představuje převýšení mezi cestou a pozemkem asi 2 m a v nejvýchodnějším cípu asi 1,5 m.

16. Z opatření obecné povahy [číslo] obce Vodochody bylo prokázáno, že na pozemcích žalobkyně je zřízena stavební uzávěra, která brání výstavbě na těchto pozemcích. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí správní žalobu (což soudu sdělila u jednání), provedl soud dle § 120 odst. 2 o. s. ř. k důkazu též rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], kterými byly opravné prostředky proti tomuto opatření obecné povahy zamítnuty.

17. Soud dále provedl důkaz návrhem územního plánu, z něhož bylo prokázáno, že se plánuje možnost zastavět pozemky žalobkyně pouze za podmínek vyhotovení regulačního plánu a uzavření dohody o přeparcelaci.

18. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec výše učiněných zjištění či nesporných skutečností. Další navržené důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost.

19. Soudu z úřední činnosti je známo, že původní žalobkyně v předmětné linii vlastní další pozemky východním směrem a u zdejšího soudu vede další spor o zřízení nezbytné cesty pod sp. zn. [spisová značka] (ostatně žalovaní navrhovali spojení těchto věcí).

20. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně je vlastníkem pozemků v [katastrální uzemí]. Nemá přímý přístup k pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví soukromé developerské společnosti. Tohoto pozemku by ráda využívala jako veřejné cesty. V přímém spojení s kýženou cestou jí brání pozemek žalovaných, přes který žádá umožnit průjezd a průchod. Tomu se žalovaní, i přes snahu žalobkyně o smírné řešení sporu, brání.

21. Na pozemku parc. [číslo] je veřejná účelová komunikace a další komunikace se nachází západním směrem za pozemkem parc. [číslo] vede od severu na jih. U komunikace je možné parkovat. Pozemky parc. [číslo] jsou oploceny, není však na nich provozována stavební činnost.

22. Dle ustanovení § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

23. Dle ustanovení § 1029 odst. 2 o. z., nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

24. Dle ustanovení § 1032 odst. 1 o. z., soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

25. Dle ustanovení § 1032 odst. 2 o. z., nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

26. Dle ustanovení § 1033 odst. 1 o. z., obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

27. Ze shora citovaných ustanovení § 1029 - 1033 o. z. plynou zákonné předpoklady pro zřízení nezbytné cesty, tedy, (a) že nemovitost vlastníka není dostatečně spojena s veřejnou cestou a (b) z tohoto důvodu nemůže vlastník na této nemovitosti řádně hospodařit či ji jinak řádně užívat. Nezbytnou cestou při tom je třeba zajistit přístup k veřejné cestě a je ji při tom nutné zřídit vždy přes pozemek, který bude takovýmto zásahem nejméně zatížen způsobem, který je nepřirozenější, přičemž nesmí existovat žádná překážka daná ustanovením § 1032 o. z. Nezbytná cesta pak musí být vlastníku panujícího pozemku zřízena způsobem, který je nezbytný pro obhospodařování takového pozemku.

28. Soud tuto optiku aplikoval na předmětný spor a dospěl k závěru, že cesta vedoucí přes pozemek žalovaných není cestou nejpřirozenější. V daném případě při stanovování přirozené cesty je třeba brát v úvahu aktuální situaci v terénu, když soud rozhoduje podle stavu ke dni svého rozhodnutí (viz § 154 odst. 1 o. s. ř.).

29. Soud se nejprve zabýval tím, jakým konkrétním způsobem musí žalobkyně spravovat předmětný pozemek za situace, kdy tento pozemek není nikterak zastavěn a ani není možné jej v současné době zastavět a nelze předpokládat, že by se něco takového v budoucnu změnilo. Žalobkyně při tom může vozidlo zaparkovat ani ne několik desítek metrů od panujícího pozemku.

30. I když v obecné míře platí, že se při zřízení nezbytné cesty preferuje zajištění přístupu za pomocí vozidla, tak toto není pravidlem nutným. Soud by měl druh přístupu vždy posoudit individuálně podle okolností daného případu a případně přisoudit toliko právo průchodu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4015/2016). V daném případě pak není dána nutnost žalobkyně na průjezd vozem, maximálně na průjezd drobnou zahradní technikou za účelem správy zeleně. I když soud vnímá přání žalobkyně parkovat na svém vlastním pozemku, tak jí v daném případě nic nebrání parkovat podél původní pozemní komunikace a dojít pár desítek metrů na svůj pozemek, zvlášť když na něm nebydlí a s ohledem na jeho velikost nelze očekávat, že by na něm hospodařila s velkou technikou. Žalobkyni by tak byl namístě zřídit přístup pěší, když přístup prostřednictvím vozidla pro ni toliko představuje pohodlnější spojení.

31. Soud proto posuzoval vhodnost přístupu přes pozemky parc. [číslo] (respektive [číslo]) na straně jedné a pozemku parc. [číslo] na straně druhé (zbývající přístup označený žalovanými přes pozemky [anonymizováno] nevede k žádné veřejné komunikaci).

32. Soud konstatuje, že bez zásahu do terénu bude v obou případech třeba překonat tyto pozemky po jejich nejdelší hraně, přičemž tato delší hrana je vždy z celého pozemku dobře vidět a její délka je v zásadě u obou pozemků stejná. V případě pozemku žalovaných to je dáno převýšením oproti veřejné cestě na západní (kratší hraně), které je pro běžného člověka neschůdné. Pokud by byla nezbytná cesta zřizována bez zásahu do terénu, tak by žalobkyně při cestě přes pozemek žalovaných musela překonávat po dvakrát převýšení 1 – 1,5 metru nepohodlně do svahu. Oproti tomu na pozemek parc. [číslo] je již dnes zřízen pohodlný nájezd pro auto (tedy i pro pěší). V obou případech pak žalobkyně bude muset překonat v zásadě stejnou vzdálenost po rovině. Soud tak bez dalšího konstatuje, že bez zásahu do terénu je cesta přes pozemek parc. [číslo] více přirozená, přičemž obě cesty jsou pro vlastníky pozemků stejně obtěžující.

33. Soud se zaobíral i zřízením přístupu za pomoci překonání nerovnosti v terénu pomocí stavebních úprav (například za pomoci schodů), když na západní straně pozemku žalovaných a na hraně pozemků parc. [číslo] je převýšení zhruba 2 metry, avšak postup po této hranici by byl pro vlastníky dotčených pozemků méně invazivní (vzdálenosti od veřejné cesty jsou v tomto místě nejmenší). Soud konstatuje, že v případě úpravy terénu je pro všechny zúčastněné nejméně obtěžující úpravou úprava na pozemku par. [číslo] v místě, kde je vytvořena vyvýšenina zeminy v terénu, která je ve stejné úrovni jako pozemek žalovaných a která vznikla jako zbytek terénu, jenž nebyl upravován při stavbě silnice. Tato vyvýšenina je v jiných ohledech hospodářsky nevyužitelná (je zjevně příliš malá a ani nenavazuje výrazněji na jiný souvislý pozemek) a provedení terénní úpravy je tak pro všechny nejméně zatěžující. Následně, aby se žalobkyně mohla dostat na své pozemky, však bude muset překonat buď pozemky parc. [číslo] nebo [číslo]. V tomto případě pozemek žalovaných je v přímé rovině, kterou žalobkyně musí překonat a následně vstoupit do malého svahu na jejím pozemku parc. [číslo]. Nic jí však nebrání dojít na stejné místo po svahu, který je již na rohu pozemku [číslo], přičemž z pohledu pozemku [číslo] bude žalobkyně méně viditelná (bude stát níže) než z pohledu pozemku žalovaných. Tento rohový cíp je pro majitele pozemků parc. [číslo] (soud dovozuje shodného majitele s ohledem na průběh oplocení) minimálně využitelný, když oproti pozemku, který je v jedné rovině, jde o svažující se terén, který„ nikam nevede“. Soud tak konstatuje, že v tomto případě jsou oba přístupy pro žalobkyni stejně adekvátní, avšak přístup přes pozemek [číslo] je méně obtěžující.

34. Soud tak uzavřel, že v obou variantách vedení nezbytné cesty průchodem vychází ve smyslu § 1033 odst. 1 o. z. jako nejpřirozenější přístup ten, který vede přes pozemky parc. [číslo] nebo [číslo] tedy přes pozemky, které nejsou ve vlastnictví žalovaných.

35. Soud se s ohledem na § 1033 odst. 1 a § 1029 odst. 2 o. z. zabýval i otázkou, zda případné oplocení těchto pozemků nebrání zřízení nezbytné cesty. Soud však konstatuje, že samotné oplocení není důvodem pro zamítnutí žaloby o zřízení nezbytné cesty, neboť předmětné ustanovení primárně slouží k ochraně soukromí majitelů služebních pozemků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015).

36. Soud za této situace žalobu jako nedůvodnou zamítl.

37. Soud jen nad rámec uvedeného uzavírá, že žalobkyně se do této situace dostala vědomě, přičemž i to by byl důvod, pro který by žaloba byla na zamítnutí dle § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. Z provedeného dokazování a důkazů soudu navržených před 1. jednáním je nepochybné, že původní žalobkyně nabyla předmětný pozemek na základě darovací smlouvy dne 9. 10. 2019 (viz darovací smlouva navržená dne 5. 1. 2020), žalovaní nabyli svůj pozemek na základě kupní smlouvy ze dne 11. 7. 2019, přičemž zápis do katastru nemovitostí byl proveden již dne 20. 8. 2019 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí navrženým již v žalobě). Z logiky věci je nepochybné, že již v době, kdy původní žalobkyně uzavírala darovací smlouvu, bylo jednoznačné, že nemovitost je bez přístupu k veřejné cestě a žalobkyně musela mít povědomí o této situaci a přes to darovací smlouvu uzavřela.

38. Současná žalobkyně pak nabyla vlastnické právo jako dcera své předchůdkyně za situace, kdy probíhalo soudní řízení ohledně nezbytné cesty, které v rámci prvního rozhodnutí ve věci bylo pro předchůdkyni žalobkyně neúspěšné. Vlastnické právo přijala na základě darování, tedy na základě toho, že se svojí předchůdkyní měla dobré vztahy a musela tak vědět o stavu řízení (tomu ostatně odpovídá fakt, že se nechala zastoupit stejným zástupcem). Žalobkyně tak bez dalšího spoléhala na to, že soud žalobě vyhoví. Tím naplnila předpoklad § 1032 odst. 1 písm. b) o. z.

39. Žalobkyně v tomto směru namítala, že na jednání dne 12. 3. 2020 došlo ke koncentraci řízení. Koncentrace řízení však dopadá toliko na skutková tvrzení a důkazní návrhy, nikoliv však na námitky právní a na právní hodnocení, které může účastník vznést, pokud je možné o těchto námitkách učinit závěr na podkladě včasných tvrzení a navržených důkazů. Pokud pak z tvrzení a důkazů, které měl soud k dispozici před zákonnou koncentrací řízení, vyplývá nějaká okolnost, ze které by bylo zřejmé, že námitka by nemusela být důvodnou, pak je námitku třeba hodnotit jako nedůvodnou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1835/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 141/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 29 Odo 100/2006).

40. V daném případě byly všechny skutečnosti a důkazy k nim ohledně nabytí vlastnického práva původní žalobkyní vzneseny ještě v rámci koncentrační lhůty, přičemž aplikace ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. je toliko právní hodnocení zjištěného skutkového stavu. Jde tak o argument přípustný v rámci koncentrace řízení.

41. Pokud jde o otázku nabytí vlastnického práva současnou žalobkyní, tak v jejím případě je dána výjimka z koncentrace dle § 118b o. s. ř., neboť jde o zcela novou skutečnost, která nastala až po zákonné koncentraci řízení.

42. S ohledem na tyto závěry soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 813 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 000 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč, z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 1. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 3. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 7. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 11. 2020 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za účast při úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 3. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 3. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 3. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 000 Kč (2 x 1 000 Kč) za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 4. 4. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 2 500 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 11. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 12. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 000 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 45 300 Kč ve výši 9 513 Kč.

44. Soud žalovaným nepřiznal úkon spočívající v návrhu na doplnění odůvodnění odvolacím soudem, když tento úkon byl zcela zjevně neúčelně vynaložen, když po obsahové stránce žalovaní chtěli, aby se odvolací soud vyjádřil ke skutečnosti, která nebyla předmětem odvolání.