35 C 420/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o: ochranu osobnosti

I. Řízení se v části, ve které se žalobci domáhali úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 200 000 Kč od 23. 2. 2021 do 3. 7. 2021, zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost uveřejnit v periodiku [územní celek] a rozeslat obyvatelům [územní celek], ulice [adresa] [číslo] omluvu, a to v následujícím znění: <i>„ [územní celek] se tímto omlouvá [jméno] [celé jméno žalobce], a [celé jméno žalobkyně], oba bytem [adresa žalobkyně a žalobce] za šíření nepravdivých informací o nich prostřednictvím svých podání v rámci správního řízení vedeného u Energetického regulačního úřadu pod sp. zn. [číslo] a prostřednictvím dopisu starostky [územní celek] [příjmení] nadepsaného„ Vážení spoluobčané“ bez uvedení data vhozený do schránek občanů obce Větrušice, který reagoval na přípis od právního zástupce manželů [příjmení] adresovaný právnímu zástupci [územní celek] týkající se„ sporu mezi developery ulice [ulice] (manželi [anonymizováno] a [právnická osoba])“, zejména za tvrzení, že:</i> <i>od všech majitelů nemovitostí v ulici [ulice] ihned inkasovali poplatek za věcné břemeno užívání pozemku pod komunikací, avšak sami dnes za věcné břemeno obci odmítají zaplatit,</i> <i>vyhrožovali [právnická osoba] odpojením plynovodu,</i> <i>ulice [ulice] je„ příšerná“,</i> <i>vydírali občany ulice [ulice],</i> <i>jsou developery.</i> se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům na náhradě nemajetkové újmy částku 200 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 4. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 26 160,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobci podali žalobu, kterou se domáhali nároků z práv na ochranu osobnosti, a to za 2 neoprávněné zásahy žalovaného. Prvním zásahem žalovaný neoprávněně zasáhl do jejich práv, když dne 24. 8. 2020 zaslal své vyjádření Energetickému regulačnímu úřadu (dále jen„ ERÚ“), ve kterém hrubě, zkresleně a z části naprosto lživě vykresluje jednání žalobců. Ty se snaží vykreslit jako developery, kteří nedostávají svým závazkům, kteří se snaží bezdůvodně obohatit na úkor obce. Snahou žalovaného je vykreslit žalobce takovým způsobem, aby byly vyvolány antipatie vůči nim. Za toto jednání žalobci požadovali satisfakci v částce 50 000 Kč. Druhým zásahem pak bylo to, že žalovaný zaslal obyvatelům obce dopis„ Vážení spoluobčané“. V tomto dopise se snaží žalobce očernit, označuje je za developery, vykořisťující podnikatele, kteří vydírali obyvatele ulice [ulice] a faktického provozovatele plynovodu společnost [právnická osoba] (dále jen„ společnost“), že dojde k jejich odpojení od plynu, inkasovali poplatek za věcné břemeno pod komunikacemi, avšak nyní odmítají za jiné břemeno platit. Navíc v obou podáních žalovaný označuje ulici [ulice], kterou oni postavili a zkolaudovali dle projektové dokumentace, jako strašnou. Za toto jednání žalobci požadovali částku 150 000 Kč. Za obě jednání pak žalobci požadovali omluvu, jak je uvedena shora, a dále úrok z prodlení, který odvozovali od předžalobní výzvy.

2. Žalobci po zahájení jednání ve věci vzali žalobu zpět v části úroku z prodlení, jak je uveden shora. Soud s ohledem na souhlas žalovaného v tomto rozsahu řízení zastavil (§ 96 odst. 1 – 3 o. s. ř.).

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K prvému zásahu uvedl, že jde o zásah, který není neoprávněný. Žalovaný ve svém vyjádření konal toliko svoji povinnost a reagoval na výzvu ERÚ. Všechna žalobci označená tvrzení nejsou při tom ani schopna zasáhnout do jejich osobnostních práv. Pokud jde o druhý žalobci označený zásah, tak se jednalo o reakci na dopis žalobců ze dne 11. 10. 2020, ve kterém žalobci osočili žalovaného, že dělá vše pro to, aby obyvatelé obce byli bez plynu, a žalovaný se snaží žalobce vydírat. Žalovaný dále poznamenal, že jeho vyjádření jsou skutkově pravdivá (případně jde o hodnotící soudy) a jako taková nejsou způsobilá zasáhnout do práv žalobců.

4. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že žalobci vyzvali žalovaného k omluvě a zaplacení částky 200 000 Kč jako peněžitou satisfakci předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021. Žalovaný však s tímto nárokem nesouhlasil (prokázáno komunikací účastníků).

5. Soud dále po skutkové stránce k prvému tvrzenému zásahu uzavřel, že před ERÚ je vedeno řízení, ve kterém se žalovaný domáhá zřízení věcného břemene na pozemku žalobců (prokázáno shodným tvrzením účastníků). Dne 24. 8. 2020 žalovaný zaslal své vyjádření k věci včetně příloh, kde detailně popisuje skutkový děj ve věci sporného řízení. Z předmětného podání se nepodává žádná konkrétní tvrzení, která by se vymykala běžným podáním adresovaným státním institucím. Z podání je nepochybné, že žalovaný v něm hodnotí žalobce jako developery (neboť jako fyzické osoby zasíťovali a následně prodali 18 pozemků), kteří odmítají uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene za podmínek, které obec schválila, dále kteří vyzývají společnost k uzavření smluv k užívání plynovodu s tím, že jinak budou činit kroky k uzavření plynu apod. (prokázáno tímto podáním včetně příloh). Žalovaný toto podání učinil poté, co jej k tomu ERÚ vyzval (prokázáno touto výzvou).

6. Podle § 81 odst. 1 o. z., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

7. Podle § 82 odst. 1 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

8. V obecné rovině platí, že každý člověk je nadán osobnostními právy, kterými jsou chráněny součásti jeho osobnosti, jako je např. jeho dobré jméno, čest, soukromí, ale i podoba a hlas. Nikdo není oprávněn do těchto práv neoprávněně zasahovat. Dojde-li pak k takovému neoprávněnému zásahu, může se poškozený domáhat, aby od takového zásahu bylo nadále upuštěno, aby bylo zabráněno jeho opakování, aby byl odstraněn závadný stav a případně aby mu byla poskytnuta satisfakce za takové jednání. K tomu, aby takové jednání bylo postižitelné, musí naplňovat 3 základní znaky, a to musí se jednat o zásah, tento zásah musí být neoprávněný a musí být způsobilé způsobit poškozenému nějakou újmu (není však potřeba, aby újmu reálně způsobilo). Není-li splněna některá z těchto podmínek, nezbývá než žalobu zamítnout (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 388/2015).

9. Neoprávněným zásahem pak v principu nemůže být takové chování, kterým osoba plní své zákonné povinnosti, případně se domáhá svých práv u příslušného orgánu. Takovéto jednání nenaplňuje zákonné znaky porušení práva na ochranu osobnosti, s výjimkou situace, kdy ze strany podatele dochází k naprostému excesu, který zcela vybočuje z běžné míry lidského chování. Je tak třeba vždy podání, které je adresováno státním institucím, poměřovat okolnostmi konkrétního případu, přičemž je třeba i vycházet z té skutečnosti, že státní instituce jsou zvyklé na různá podání osob o různých intenzitách ataků proti jiným účastníkům řízení.

10. Poměřováno touto optikou žalovaný odpovídal ERÚ na jeho žádost. Tím žalovaný plnil povinnost uloženou mu ERÚ. Nešlo tak o svévolné podání adresované správnímu orgánu bez nějaké konsekvence. Po obsahové stránce se pak podání ze dne 24. 8. 2020 nikterak nevymyká standardu, který podávají účastníci soudům (a tedy i správním orgánům). Je sice nepochybné, že ve vztahu k žalobcům není psáno lichotivě, avšak nepřekračuje běžnou míru slušnosti danou v místě a čase. Za této situace žalovaný zasláním předmětného podání plnil povinnost uloženou mu správním orgánem při výkonu své činnosti, přičemž nepřekročil přípustné meze. Za této situace nebylo předmětné podání neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobců. Soud proto žalobu, pokud jde o tento zásah, zcela zamítl.

11. Soud se následně zabýval druhým zásahem vůči žalobcům. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalobci dne 11. 10. 2020 zaslali dopis obyvatelům [územní celek] označený„ Vážení sousedé“. V tomto dopise informují obyvatele obce ohledně vývoje věcí ve sporu k plynovodu. Žalobci žalovaného obviňují, že se nesnaží řešit problémy občanů s plynem, ale získat co největší zisk ze smlouvy, přičemž obci tento stav 10 let vyhovoval. Výslovně pak uvedli, že„ Z plynovodu nám neplyne žádný zisk, přípojku plynu také nemáme, přesto se nás snaží obec vydírat.“ (prokázáno tímto dopisem).

12. V reakci na tento dopis zaslal žalovaný nedatovaný dopis nejméně obyvatelům ulice [ulice] nadepsaný„ Vážení spoluobčané“. V tomto dopise polemizuje s dopisem žalobců, které označuje za developery, zpochybňuje tvrzení o blokování jednání ohledně plynovodu. Žalobci prodali větší množství pozemků, které byly všechny zasíťované, tedy náklady na plynárenské zařízení tak již byly žalobcům uhrazeny. Naopak však nechtějí uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene inženýrských sítí za cenu stanovou obcí. V roce 2018 pak žalobci vyhrožovali společnosti, že ji odpojí od plynovodu a zamezí přístup plynu do domácností (prokázáno tímto dopisem).

13. Soud posoudil dané jednání principy, které jsou uvedeny v odstavci 8 tohoto rozsudku, přičemž vycházel i z toho, že při hodnocení otázky, zda přiznat poškozenému satisfakci, je třeba brát v úvahu, že člověk žije ve společnosti a musí vykazovat jistou dávku nadhledu a musí být schopen přijmout i určitou míru neúcty vůči své osobě (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, č. j. 21 Co 203/2019-84). Zásahem nezpůsobilým k poskytnutí satisfakce je pak v obecné rovině výrok, který je pravdivý, ale i výrok, který stojí na pravdivém základu, pokud není způsobilý navodit výraznou újmu poškozenému. Při hodnocení dané věci je však vždy vycházet z okolností konkrétního případu.

14. Při aplikaci těchto úvah pak soud vycházel ze znění žalobou požadované omluvy, a to s ohledem na skutečnost, že tyto výroky považovali žalobci za stěžejní, když je výslovně požadovali saturovat.

15. Pokud jde o tvrzení, že žalobci vyinkasovali poplatky za věcné břemeno užívání pozemku pod komunikací, avšak sami dnes za věcné břemeno obci odmítají zaplatit, tak k tomu soud uvádí, že žalovaný toliko uvedl, že žalobci prodali pozemky zasíťované a tedy náklady na plynovod již měli zaplaceny v ceně těchto pozemků. Mezi stranami nebylo sporu, že žalobci v ulici [ulice] prodávali větší množství zasíťovaných pozemků. Ostatně toto vyplynulo i z provedeného dokazování, a to z kupních smluv k 3 dotčeným pozemkům, návrhů na vklad včetně příloh a nabídky RPS plus. Mezi stranami pak nebylo sporu o tom, že mají spory ohledně vedení inženýrských sítí pod pozemky, přičemž strany se nemohou dohodnout ohledně hodnoty těchto věcných břemen. Je při tom notoricky známým faktem, že účastníci sporu vidí některé věci rozličně a takto je i prezentují. Soud konstatuje, že tato tvrzení jsou postavena na racionálních základech, když žalobci skutečně prodali zasíťované pozemky a skutečně nechtějí uzavřít smlouvy k věcnému břemeni za podmínek, které požaduje protistrana (byť k tomu nepochybně mají důvody).

16. Pokud žalovaný v dopise uvedl, že žalobci vyhrožovali společnosti a vydírali obyvatele ulice [ulice] odpojením plynovodu, tak soud konstatuje, že z dopisu se explicitně nepodává, že by uvedené„ vydírání“ bylo adresováno přímo obyvatelům obce. Obsah tohoto sdělení plně koresponduje se sdělením o vyhrožování společnosti (jde tak o stejné jednání). Soud však konstatuje, že byť formulace evokuje spáchání trestného činu, tak jde o expresivnější sdělení, které se zakládá na proběhlé události. Žalobci dopisem ze dne 1. 11. 2018 vyzývali společnost k ukončení užívání distribuční plynové soustavy (prokázáno tímto dopisem). Po obsahové stránce tak žalobci nutili společnost odpojit obyvatele ulice od dodávek plynu. I když ze strany žalobců nejde o žádný trestný čin, neboť se dovolávali svého minimálně domnělého práva, je možné, aby běžný člověk vnímal toto chování běžnou optikou za vydírání. Pokud žalovaný užil takového výrazu, není možné jej vnímat jako zásah neoprávněný. Navíc je třeba připomenout, že to byli první právě žalobci, kdo užil takovéto výrazy. Za této situace nemůže jít k tíži žalovaného, že k žalobcům přistupuje stejně.

17. Pokud žalovaný označil žalobce za developery, je třeba uvést, že žalobci vykazují některé znaky developerů. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalobci nabyli do svého vlastnictví pozemky, které byly rozparcelovány, byly na nich postaveny domy, zasíťované pozemky i s domy prodali (prokázáno kupní smlouvou k pozemku, smlouvou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kupními smlouvami k 3 dotčeným pozemkům, návrhy na vklad včetně příloh a nabídky RPS plus) a vystavěli komunikaci pro tyto domy (prokázáno kolaudačním souhlasem). Je při tom nepochybné, že žalobci vystupují nebo v minulosti vystupovali ve společnosti, která se těmito věcmi zabývá (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]).

18. I když základním znakem developera je skutečnost, že jde o podnikatele v oblasti stavebnictví, tak v daném případě není toto označení nepřiměřené. Žalobci i dle svých vyjádření (byť jako nepodnikající fyzické osoby) vybudovali větší množství domů s příjezdovou cestou a energetickými řady, přičemž tyto nemovitosti z větší části rozprodali. I když po formální stránce nejsou podnikateli a toliko spravovali svůj majetek, v očích neodborné veřejnosti jako podnikatelé musejí být vnímáni (a to i s ohledem na to, že vlastní v oboru podnikající společnost). Za této situace toto tvrzení není způsobilé žalobcům způsobit žádnou újmu.

19. Pokud žalovaný označil ulici [ulice] jako příšernou, vycházel tak ze stavu a způsobu provedení ulice, přičemž toliko hodnotil její provedení, když ulice nebyla po celé délce asfaltová (prokázáno jejími fotografiemi). Hodnotící soud, pokud není zcela nepřiměřený a nevychází z nepravdivého základu, není možné postihovat v rámci ochrany osobnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 608/2007, ze dne 29.11.2007).

20. Soud posoudil tvrzení žalovaného učiněná v inkriminovaném dopise a uzavřel, že nejsou v principu způsobilá ohrozit žalobce na jejich dobrém jménu a pověsti a nezasahují do jejich osobnostních práv takovým způsobem, aby bylo třeba uložit žalovanému saturovat jakoukoliv újmu. Jediné výrazy, u kterých by v teoretické rovině žalobci mohli požadovat satisfakci, jsou výrazy„ vydírat“ a„ vyhrožovat“, které evokují to, že žalobci spáchali trestný čin. Je však třeba uvést, že to byli právě žalobci, kteří jako první přišli s touto terminologií. Nemůže proto jít k tíži želovaného, že ji převzal, zvlášť za situace, kdy žalobci postupovali způsobem, který by laik jako takovéto jednání mohl vnímat.

21. Za této situace soud uzavřel, že nejsou splněny předpoklady § 81 a násl. o. z. a je proto třeba žalobu v plném rozsahu zamítnout.

22. Soud jen pro úplnost dodává, že s ohledem na dostatečně zjištění skutkový stav bylo další dokazování nadbytečné a soud je proto zamítl. Navíc důkazní návrhy z podání žalobců, které bylo doručeno soudu dne 22. 4. 2022, byly navrženy 2 dny po koncentrační lhůtě. Jsou tak dle § 118b o. s. ř. nepřípustné. Nic na tom nemění skutečnost, že samotné listiny byly založeny včas, protože pro řádné označení důkazu je třeba tvrdit, k jakému tvrzení je důkaz navrhován, a ani skutečnost, že podání bylo adresováno Okresnímu soudu Praha-západ včas, když ten není orgán, který má povinnost podání doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.). Soud závěrem uvádí, že z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 160,01 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 1. 2022, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 3. 2022, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 4. 2022 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 5. 2022 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 619,84 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 3. 2022 náhrada 2 309,92 Kč za 247 ujetých km v částce 1 609,92 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 5. 2022 náhrada 2 309,92 Kč za 247 ujetých km v částce 1 609,92 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 619,84 Kč ve výši 4 540,17 Kč.

24. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.