35 C 432/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 1.055,525Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 055 525 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně od 1. 10. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení 15 % ročně z částky 1 055 525 Kč od 13. 7. 2023 do 30. 9. 2023, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 88 835 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ soudní poplatek 26 388 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši zažalované částky s příslušenstvím, neboť uzavřel se žalovaným dne 16. 12. 2020 kupní smlouvu, jejíž součástí bylo ujednání, že po splnění splátkového kalendáře se žalobce stane vlastníkem vozidla zn. , jméno FO, (dále jen „vozidlo“), a to i přes to, že smluvní vztah žalovaného s vlastníkem vozidla, společností , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o. (dále jen „vlastník vozidla“), mu to neumožňoval, a tuto skutečnost žalobci zatajil. Podle této kupní smlouvy žalobce uhradil žalovanému celkem 1 055 525 Kč (akontace 500 000 Kč, kauce 47 000 Kč, 3 splátky po 23 500 Kč – celkem 70 500 Kč, 22 splátek po 17 521 Kč – celkem 385 462 Kč). Platby 3 splátek po 17 521 Kč uhradil žalobce jménem žalovaného na účet vlastníka vozidla – celkem 52 563 Kč, neboť se obával nenaplnění smlouvy. Přestože žalobce hradil žalovanému splátky, tak žalovaný na účet vlastníka vozidla úmyslně nehradil, což skončilo nuceným předáním vozidla jeho vlastníku.

2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal a uvedl, že naopak žalobce mu způsobil újmu a zmařil účel kupní smlouvy, když v rozporu s touto smlouvou přestal žalovanému splátky řádně a včas hradit.

3. Soud provedl účastníky předložené důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

4. Z kupní smlouvy o prodeji vozidla ze dne 16. 12. 2020 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným bylo zjištěno, že žalobce se zavázal uhradit cenu vozidla ve výši 1 300 000 Kč ve splátkách, přičemž měl uhradit akontaci ve výši 500 000 Kč, kauci 47 000 Kč, poté zbytek kupní ceny vozidla měl hradit v jednotlivých splátkách splatných vždy 30. den v měsíci počínaje 30. 1. 2021 po 23 500 Kč dle splátkového kalendáře vlastníka vozidla smlouvy č. , hodnota, . Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaný prohlásil, že není vlastníkem vozidla, ale jeho provozovatelem, přičemž výslovně uvedl, kdo je vlastníkem vozidla. Dále bylo sjednáno, že žalovaný bezprostředně po podpisu smlouvy zruší pojištění odpovědnosti za škodu a žalobce je povinen bezodkladně vozidlo pojistit. Ze závěrečných ustanovení plyne, že zaplacením celé kupní ceny, tedy zaplacením všech splátek, včetně splátek dle splátkové kalendáře vlastníka vozidla smlouvy č. , hodnota, , přechází na žalobce vlastnické právo k vozidlu, přičemž vozidlo bude v průběhu vztahu předáno do dispozice žalovaného oproti zaplacení shora uvedené kauce. Účastníci si také ujednali, že pokud by se ocitl žalobce v prodlení 3. splátky, bude mu vozidlo odebráno bez finanční kompenzace. V dolní části smlouvy na straně 2. je vlastnoručně dopsáno, že účastníci kupní smlouvu vnímají pouze jako závazné ujednání zavazující strany k podpisu smlouvy budoucí kupní s odkládací podmínkou, přičemž plnění, které poskytl žalobce, je plněním, které je hrazeno na kupní cenu, která bude sjednána v budoucí smlouvě.

5. Z výpisu účtu žalobce, resp. vybraných pohybů na jeho osobním účtu za období od 29. 7. 2020 do 3. 8. 2023, bylo zjištěno, že došlo k úhradě částek převodem na účet žalovaného ve výši tvrzené v žalobě, a to pravidelně dle rozpisu splátek nejdříve ve výši 23 500 Kč, poté 17 521 Kč.

6. Ze shodných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobce zaplatil žalovanému v plném rozsahu akontaci 500 000 Kč a kauci 47 000 Kč.

7. Z čl. 7 Všeobecných podmínek úvěrového financování (leasing) vlastníka vozidla, plyne, že úvěrovaný nesmí předmět financování zcizit, přenechat do držby nebo užívání třetí osobě nebo zatížit předmět financování jakýmikoliv právy ve prospěch třetích osob.

8. Z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, , zaměstnance vlastníka vozidla, soud zjistil, že vozidlo bylo žalovaným zakoupeno na úvěr v roce 2018 s tím, že leasingový úvěr měl být splácen na 6 let. Mezi vlastníkem vozidla a žalovaným bylo ujednáno, že žalovaný nemůže převést ani poskytnout vozidlo třetí osobě po dobu trvání leasingové smlouvy. Svědek též potvrdil, že žalovaný nikdy nedostal souhlas s poskytnutím vozidla třetí osobě.

9. Ze splátkového kalendáře ze dne 1. 4. 2021 ke smlouvě č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a vlastníkem vozidla týkající se financování vozidla plyne den převzetí předmětu financování, a to 15. 11. 2018, lhůta pro vrácení úvěru do 15. 6. 2025 a výše úvěru v částce 1 050 000 Kč v počtu 79 splátek. Předložen byl také předpis splátek s přehledem všech obratů na smlouvě č. , hodnota, , ze kterého je patrné, jaké částky měly být uhrazeny a jaké uhrazeny byly, přičemž k 27. 6. 2024 je evidován dluh -21 968,77 Kč. Jednotlivé výše splátek se kryjí, resp. jsou totožné se splátkami podle kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným.

10. Z odstoupení od leasingové smlouvy č. , hodnota, ze dne 16. 1. 2023 vyplývají důvody odstoupení mezi vlastníkem vozidla a žalovaným, a to prodlení s platbou splátek po měsíci listopad 2022 a neuzavření havarijního pojištění.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu relevantnímu pro následné právní posouzení věci. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Potřeba dalších důkazů nevyšla v řízení najevo.

12. Účastníci uzavřeli dne 16. 12. 2020 smlouvu označenou jako kupní smlouva o prodeji vozidla, která je svým obsahem smlouvou o budoucí smlouvě kupní, na základě které se dohodli, že žalobce převezme vozidlo do užívání (tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná a nepřímo vyplývala z předmětné smlouvy, když se žalobce zavázal v den předání vozu uhradit vratnou kauci), kupní cena vozidla bude uhrazena ve splátkách, přičemž první splátka ve výši 500 000 Kč a kauce ve výši 47 000 Kč byla uhrazena na účet žalovaného (to učinili účastnici při prvém jednání dne 17. 6. 2024 nesporným), poté byly žalobcem zaslány platby 3 splátek po 23 500 Kč, platby 22 splátek po 17 521 Kč a platby 3 splátek po 17 521 Kč na účet vlastníka vozidla. Žalobce se rozhodl plnit na účet vlastníka vozidla z důvodu obavy o naplnění smlouvy. Po zaplacení celé kupní ceny vozidla mělo dojít k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalobce, když i závěrečná ujednání, stejně i vlastnoručně napsaný dodatek ke smlouvě s tímto postupem počítal. K převodu vlastnického práva však již nedošlo, neboť splátky zaslané žalobcem, v rozporu se smluvním ujednáním, žalovaný nehradil vlastníkovi vozidla, v důsledku čehož došlo k odstoupení od leasingové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a vlastníkem vozidla.

13. Podle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

14. Podle § 580 odst. 2 o. z., neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

17. Podle § 2006 odst. 1 o. z., stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby až po určené době. Podle odst. 2 téhož ustanovení nemožnost plnění prokazuje dlužník.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. S ohledem na výše uvedená ustanovení soud po právní stránce uzavřel, že žalobce se žalovaným uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní podle § 1785 o. z. Jejím obsahem byla dohoda, že žalovaný poskytne žalobci vozidlo k užívání, žalobce bude hradit dojednané splátky a následně po jejich uhrazení bude vlastnické právo k vozidlu převedeno na žalobce. Takto uzavřená smlouva je však rozporná s ujednáním žalovaného a vlastníka vozidla, neboť žalovaný nebyl oprávněn umožnit užívání vozidla žalobci bez souhlasu vlastníka vozidla. Tím se stalo jeho jednání právně nemožným a založilo to neplatnost smlouvy dle § 580 odst. 2 o. z. Právně nemožné jednání je zcela zjevně v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, přičemž s ohledem na dikci smlouvy je naprosto nepochybné, že vůle stran poskytnout žalovanému vozidlo k užívání je nedělitelnou součástí celé smlouvy. Smlouva tak je od počátku nemožná, tedy od počátku neplatná a tato neplatnost je dle § 588 o. z. absolutní.

21. I kdyby však předmětná smlouva byla vnímána jako platná, tak závazek žalovaného se stal nesplnitelným, neboť přestal hradit splátky vlastníkovi vozidla, čímž by došlo k zániku smlouvy uzavřené se žalobcem v důsledku následné nemožnosti plnění podle § 2006 o. z. Pokud žalovaný odkazoval na ujednání smlouvy, kde si strany sjednaly sankci pro neuhrazení 3. splátky spočívající v odebrání vozidla bez nároku na finanční kompenzaci, je aplikace tohoto ujednání v rozporu s § 6 odst. 2 o. z., když to byl právě žalovaný, který nehradil splátky vlastníku vozidla, čímž donutil žalobce k hrazení splátek vlastníkovi vozidla místo žalovaného.

22. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená se žalobcem je neplatná (případně zanikla), soud posoudil částky, které přišly na účet na žalovaného, stejně i částky, které plnil žalobce jménem žalovaného na účet vlastníka vozidla, jako bezdůvodné obohacení žalovaného podle § 2991 o. z., neboť částky tvoří jeho majetkový prospěch bez právního důvodu případně z důvodu, který odpadl. Bylo prokázáno, že žalobce zaslal žalovanému a jménem žalovaného na účet vlastníka vozidla, částky ve výši, které byly tvrzeny v žalobě (výrok I.), proto soud rozhodl o vrácení těchto částek žalobci.

23. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z., když přitom soud vyšel z toho, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce žalovaného k úhradě dlužných částek z titulu bezdůvodného obohacení vyzval upomínkou před podáním samotné žaloby a že žalovanému byla doručena žaloba až dne 28. 9. 2023, přičemž žaloba je kvalifikovaná výzva k plnění. Vzhledem k uvedenému soud dospěl k závěru, že splatnost dlužné částky nastala dle ust. § 1958 o. z. až 2. dne po doručení žaloby, tj. dne 30. 9. 2023, když den následující po doručení žaloby byl teprve prvním dnem plnění. Proto soud rozhodl tak jak uvedeno ve výroku I. a žalobě jako důvodné vyhověl co do zažalované částky s příslušenstvím jdoucím od 1. 10. 2023 (výrok I. rozsudku) a ve výroku II. rozsudku rozhodl tak, že příslušenství jdoucí z dlužné částky ve výši specifikované ve výroku II. zamítl.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst.1 o.s.ř.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl neúspěšný jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 88 835 Kč. Absence předžalobní výzvy není podle § 142a o. s. ř. důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, neboť ani po doručení žaloby žalovaný zažalovanou částku nezaplatil (vizte usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 26 389 Kč, z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky za podání žaloby dne 3. 8. 2023 (za část řízení, kdy žalobce nebyl zastoupen advokátem), dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 055 525 Kč sestávající z částky 12 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 12. 6. 2024, z částky 12 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 7. 2024, z částky 12 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 6. 2024 a z částky 12 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 9. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 360 Kč ve výši 10 786 Kč.

26. Co se týká výroku IV. soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, o povinnosti žalovaného zaplatit odpovídající část soudního poplatku ve výši 26 388 Kč na účet Okresního soudu Praha-východ, neboť soud žalobci zcela vyhověl a žalobce je osvobozen od hrazení soudních poplatků v rozsahu 50 % usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 35 C 432/2023-39, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2024, č. j. 21 Co 11/2024-51.