35 C 44/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení anonymizováno adresa o: ochranu osobnosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému omluvy následujícího znění: „ [právnická osoba], IČ: [IČO], sídlem [adresa žalované], [PSČ] [obec] se omlouvá [celé jméno žalobce], [IČO], sídlem [adresa žalobce], které spočívalo v pořízení audionahrávky ze schůzky konané dne 2. 9. 2020 v provozovně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [obec], jíž se účastnili zaměstnanci společnosti a pan [celé jméno žalobce] spolu se svým právním zástupcem, aniž by došlo k souhlasu pana [celé jméno žalobce] s pořízením takové nahrávky.“ se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému ve výroku citované omluvy, když uvedl, že mezi účastníky řízení probíhá u zdejšího soudu spor [spisová značka], jehož předmětem je vydání zadržených věcí (tonerů). V rámci sporu dne 2. 9. 2020 došlo ve výroku citované provozovně ke schůzce za účelem mimosoudního vyřešení sporu. Schůzky se účastnili 3 zaměstnanci žalovaného, žalobce a externí auditor. Žalovaný, ač neměl žalobcův výslovný souhlas, pořizoval z předmětné schůzky nahrávku, čímž zasáhl do žalobcových osobnostních práv. Tento zásah byl neadekvátní, když žalobce je slabší smluvní stranou, tedy žalobce by mohl pořizovat nahrávku toliko v situaci, kdy by k účelu, pro který byla pořízena, nemohl dojít jinou, méně invazivní cestou. Toto oprávnění však není dáno žalovanému jako straně silnější. Navíc žalovaný měl možnost prokazovat průběh schůzky jinak, když za něj v místnosti byli přítomni 3 zaměstnanci, kteří mohli průběh schůzky dosvědčit. Žalobce tak byl přesvědčen, že inkriminovaný zásah byl zásahem neoprávněným.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil skutkový děj uvedený žalobcem, avšak byl přesvědčen, že pořízení záznamu bylo v souladu s právními předpisy, a to legální výjimkou danou § 88 odst. 1 o. z. K tomu poznamenal, že mezi stranami probíhá větší množství soudních sporů (jde o řízení vedená u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Mezi účastníky je vyhrocená atmosféra, která vedla i k podání trestního oznámení, ve kterém žalobce označuje některé zaměstnance žalovaného za velmi nebezpečné osoby a obviňuje je ze spáchání několika trestných činů. Dále žalovaný poznamenal, že vůči zaměstnancům žalovaného jsou ze strany auditora najatého žalobcem užívána upozornění na občanskoprávní i trestněprávní odpovědnost konkrétních osob, což u nich vyvolává velmi nepříjemné pocity. Dále jsou ze strany auditora zasílány dotazy, které obsahují tvrzení difamujícího charakteru vůči žalovanému. Žalovaný tak byl přesvědčen, že z jeho strany došlo ke zcela adekvátnímu postupu při ochraně svých zájmů zejména v řízení [spisová značka].

3. Soud si v prvé řadě vymezil předmět žalovaného zásahu. Tento pak spočíval toliko v pořízení předmětné nahrávky, když pouze k tomu směřovala žalovaná omluva. Soud se již nezabýval následujícím dějem a tím, co s touto nahrávkou žalovaný měl dělat a skutečně dělal.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný vedou spor vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], předmětem sporu jsou movité věci, a to skenery. Dne 02. 09. 2020 proběhla schůzka v [anonymizováno] žalovaného, které je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, na které žalovaný pořizoval s vědomím všech zúčastněných audiovizuální záznam. Zástupce žalobce a přítomný externí auditor dali s nahráváním souhlas. Dále byl jednání účasten žalobce a 3 zaměstnanci žalovaného (prokázáno shodným tvrzením účastníků). Pokud jde o žalobce, tak ten se k provádění nahrávky vyjádřil až na konci jednání, kdy došlo mezi přítomnými ke konfliktu s tím, že žalobce s nahráváním nesouhlasil (prokázáno shodným tvrzením účastníků).

5. Žalovaný z jednání pořizoval nahrávku takovým způsobem, že v počátku nahrávky sdělil obsah úkonu a představil osoby, které jsou přítomny. Na toto nebylo v úvodu nahrávky nikterak reagováno. Celá nahrávka pak zaznamenává průběh jednání, přičemž je zřejmé, že se jedná o obchodní jednání související s mimosoudním řešením sporu vedeného u zdejšího soudu. Žalobce byl přítomen osobně, dále byl přítomen jeho zástupce a [anonymizováno] [příjmení] jako žalobcův externí auditor (prokázáno citovanou nahrávkou a shodnými tvrzeními účastníků).

6. Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že účastníci mají větší počet soudních sporů (prokázáno žalobou na určení ze dne 10. 2. 2020, žalobou na ochranu osobnosti ze dne 8. 9. 2020 a žalobou na vydání věcí ze dne 12. 3. 2020). Tyto spory eskalovaly až v podané trestní oznámení (prokázáno žádostí o sdělení informací), přičemž k tomu žalobce vedly události, které měly spočívat ve výhružkách a násilném prohledávání žalobcových vozidel (prokázáno trestním oznámením ze dne 3. 2. 2020). Žalobce si dále najal právní služby [anonymizováno] [příjmení], který spolupracuje se [právnická osoba], s. r. o., kde působí i [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], který ve věci vystupoval za externí auditní [právnická osoba], s. r. o. jako externí auditor (prokázáno sjetinou stránek [anonymizováno] [role v řízení] a dopisy [anonymizováno] [příjmení]). Tento externí auditor kontaktoval pana [příjmení] a pana [příjmení], k nimž vznesl dotaz ohledně sdílení informace o odstoupení od smlouvy, ve kterém auditor upozorňuje na osobní odpovědnost za šíření takovýchto informací, a to v rovině civilní i trestní (prokázáno těmito dotazy). Dále činil dotazy dalším osobám ([právnická osoba], [právnická osoba], [jméno] [příjmení], paní [příjmení], [právnická osoba]) za účelem objektivizace některých sporných postupů žalovaného pro účely policejního orgánu a státního zastupitelství (prokázáno těmito dotazy) a informoval o svém šetření [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] (prokázáno dopisem [anonymizováno] [příjmení] této instituci). Nakonec externí auditor zaslal jménem [právnická osoba], [anonymizováno], výzvu zaměstnancům žalovaného, aby se zdrželi jednání ve vztahu k žalobci, kterým by poškozovali dobré jméno této společnosti.

7. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

8. Podle § 81 odst. 1 o. z., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

9. Podle § 82 odst. 1 o. z, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

10. Podle § 84 o. z., zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

11. Podle § 88 odst. 1 o. z., svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

12. V obecné rovině platí, že každý člověk je nadán osobnostními právy, kterými jsou chráněny součásti jeho osobnosti, jako je např. jeho dobré jméno, čest, soukromí, ale i podoba a hlas. Nikdo není oprávněn do těchto práv neoprávněně zasahovat. Dojde-li pak k takovému neoprávněnému zásahu, může se poškozený domáhat, aby od takového zásahu bylo nadále upuštěno, aby bylo zabráněno jeho opakování, aby byl odstraněn závadný stav a případně aby mu byla poskytnuta satisfakce za takové jednání. K tomu, aby takové jednání bylo postižitelné, musí naplňovat 3 základní znaky, a to musí se jednat o zásah, tento zásah musí být neoprávněný a musí být způsobilé způsobit poškozenému nějakou újmu (není však potřeba, aby újmu reálně způsobilo). Není-li splněna některá z těchto podmínek, nezbývá než žalobu zamítnout (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 388/2015).

13. V daném případě došlo zcela zjevně k zásahu do žalobcových osobnostních práv, neboť žalovaný prostřednictvím svého zaměstnance pořídil žalobcovu obrazovou a zvukovou nahrávku, přičemž podoba člověka je chráněna § 84 – 90 o. z. Soud také konstatuje, že nenadálé pořízení žalobcovy nahrávky mu je způsobilé přivodit újmu a pokud by bylo takové nahrávání prováděno neoprávněně, bylo by namístě, aby se za ně žalovaný omluvil. Za této situace tak bylo provádění dalšího dokazování (výslechů svědků a žalobcův účastnický výslech) nadbytečné, když jejich výpovědi měly prokazovat vzniklou žalobcovu újmu.

14. Avšak aby se žalobce mohl domáhat ochrany proti shora uvedenému zásahu, muselo by se jednat o zásah neoprávněný.

15. Soud v prvé řadě konstatuje, že v daném případě žalovaný výslovně nedal souhlas s prováděním jeho nahrávání. Tento souhlas není možné dovozovat ze skutečnosti, že souhlas dal jeho zástupce, když žalovaný byl přítomen a mohl se vyjádřit sám. Obecně totiž platí premisa, že nevyjádřený nesouhlas automaticky neznamená, že osoba vyjadřuje svůj souhlas. Soud tak konstatuje, že nebyl naplněn předpoklad daný § 84 o. z.

16. Žalovaný však namítá, že touto nahrávkou chtěl hájit své zájmy vyplývající ze sporu vedeného pod sp. zn. [spisová značka], přičemž vycházel ze skutečností, že ze strany žalobce a jím najatého externího auditora dochází vůči žalovanému a jeho zaměstnancům k nemístným tlakům.

17. Soud konstatuje, že i za staré právní úpravy bylo možné pořizovat nahrávky jednání mezi obchodními partnery (jakož i jinými subjekty), avšak k tomuto postupu nebylo možné přistoupit automaticky bez dalšího a bylo vždy nutné brát v úvahu okolnosti daného případu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn 30 Cdo 1585/2012, nebo nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14). Ode dne 1. 1. 2014 se však změnila situace, když do tohoto data zákon vůbec neumožňoval pořizování nahrávek za účelem ochrany práv jednotlivce (tento důvod byl toliko dovozován judikatorně), avšak současná právní úprava dává k dispozici generální licenci k pořizování takovýchto nahrávek. Je třeba souhlasit se stranou žalující, že takovýto zásah nemůže být bezbřehý a musí být postaven na konkrétních okolnostech případu, nicméně pokud zákonodárce dává explicitně konkrétní licenci, není možné postupovat pouze přísně restriktivně, ale je třeba na sporné jednání aplikovat test proporcionality.

18. Při poměřování okolností případu je proto třeba primárně brát v úvahu, zda nahrávaná osoba o záznamu věděla, co bylo nahráváno (jaké byly okolnosti nahrávání), z jakého důvodu byla předmětná nahrávka pořízena a proč nemohlo dojít k jinému způsobu zachycení děje. V reakci na tato zjištění je možné stanovit, zda postup zasahující osoby byl přiměřený. Soud tyto své úvahy poté aplikoval na předmětnou věc.

19. Nejprve se zabýval otázkou povědomosti žalobce s předmětnou nahrávkou. Je při tom zřejmé, že nahrávka nebyla pořízena tajně, žalobce o ní musel vědět, když na nahrávku byla hlasitě diktována jména všech zúčastněných a nahrávka není nikterak skrývána. Nelze tak z tohoto pohledu obviňovat žalovaného, že by žalobce nahrál tajně bez jeho vědomí. Žalobce se proti nahrávání ohradil až v průběhu děje (dle žalobcova tvrzení to bylo až na samém konci jednání), přičemž jeho zástupce s nahrávkou dal souhlas. Je tak třeba konstatovat, že se žalobce mohl k pořizování a podmínkám nahrávání vyjádřit. Pokud tak neučinil, byl žalovaný v průběhu nahrávání minimálně v dobré víře, že nečiní ničeho protiprávního a že žalobce proti nahrávání ničeho nenamítá.

20. Žalobce namítal skutečnost, že v dané věci je slabší smluvní stranou a z tohoto důvodu by nemohl být vůbec nahráván. Soud však konstatuje, že tento názor se podává z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14, který ovšem vycházel ze zcela jiných předpokladů. Citované rozhodnutí vzniklo za situace, kdy předmětná nahrávka byla pořízena nejenom bez souhlasu dotčené osoby, ale i bez jejího vědomí, tedy potají. To zjevně nebyl tento případ. Aplikovat citovaný nález na danou věc tak je nepřiměřené, neodpovídající situaci účastníků a skutkovému ději.

21. Následně se soud zabýval otázkou, co bylo nahráváno. Při tomto hledisku je třeba brát v úvahu, zda dochází k nahrávání projevu zcela veřejného (např. projev veřejně činné osoby k publiku), nebo naopak zcela soukromého (např. záznam rodinného života). V daném případě bylo zaznamenáváno jednání osob, které ze své podstaty bylo sice určeno uzavřenému okruhu osob, avšak nebylo nikterak osobní povahy. Účastníci sporu v dané věci oba vystupovali jako podnikatelé, byť žalovaný byl v postavení ekonomicky silnějšího subjektu, a předmětné setkání tak bylo setkání obchodních partnerů v rámci mimosoudních jednání. Provádění záznamu z takovéhoto pak povětšinou nepožívá tak přísné ochrany (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004). Nahrávka navíc nebyla pořízena nějakým difamujícím způsobem, naopak byla prováděna maximálně korektně.

22. Soud se také zabýval otázkou, proč daná nahrávka byla pořízena. Z provedeného dokazování bylo zřejmé, že smyslem pořízení bylo dokumentovat průběh jednání pro řízení [spisová značka], a to i s ohledem na složité spory účastníků (viz jednotlivé žaloby), dříve žalobcem podané trestní oznámení, které je mimo jiné postaveno na různé interpretaci skutkového děje mezi účastníky, a upozorňování na civilní a trestní odpovědnost za různá sdělení, ke kterému přistoupil [anonymizováno] [příjmení].

23. Soud konstatuje, že z pohledu žalovaného bylo inkriminované jednání potenciálním konfliktem mezi zúčastněnými ohledně průběhu děje a jeho výsledku, jakož i důkaz ohledně případného proběhlého, nebo neproběhlého incidentu mezi účastníky. Ostatně mezi účastníky nebylo sporu ohledně předchozího incidentu mezi žalobcovými řidiči a zaměstnanci žalovaného, přičemž obě strany zjevně tento incident vidí zcela jinak. Nahrávka jako důkaz stavu jednotlivých skenerů a jejich předání tak byla pouze dílčí částí důvodu jejího vzniku jako budoucího důkazu. Za této situace tak neobstojí argument, že postačovalo toliko nahrávat zařízení a nikoliv celou schůzku včetně osob zúčastněných, protože poté by již nahrávka neplnila plnohodnotně svou funkci.

24. S tím souvisí i další žalobcova námitka, že k prokázání postačovaly toliko svědecké výpovědi přítomných osob. Soud však tento názor rozhodně nesdílí.

25. Pokud by se žalovaný spolehl na svědecké výpovědi zúčastněných osob, tak by stál v situaci, kdy by vypovídalo 6 různých osob, které by všechny byly na výsledku zainteresovány (každý jinak). Již toliko touto skutečností by zatížil případnou svoji schopnost prokázat okolnosti skutkového děje problematikou věrohodnosti jednotlivých svědků. Naproti tomu tímto problémem nahrávka obecně netrpí.

26. Navíc bez ohledu na věrohodnost každého svědka, o jeho výpovědi platí, že je postavena na lidské paměti. Je notorietou, že lidská paměť není zcela spolehlivé médium, když není možné jednoznačně určit, co si v jakém okamžiku vybaví. To je potom ovlivněno mnoha faktory jako je přirozené zapomínání, aktivní rozpomínání, nevědomé doplňování vzpomínek např. svým přesvědčením a názory, případně zaměření se na různé okolnosti děje (každý ze zúčastněných si zapamatovává to, co je pro něj podstatné, avšak každý z nich vnímá za podstatné trochu něco jiného). Výsledkem fungování těchto principů při 6 svědeckých výpovědích dostane posluchač až 6 různých popisů děje, které se v něčem shodují a v něčem rozcházejí, přičemž každý z těchto popisů se v čase mění (jinak bude vypovídat svědek těsně po jednání, jinak za několik měsíců). Oproti tomu audiovizuální nahrávka je v principu v čase neměnná, jsou z ní zřejmé stále stejné detaily, a to i ty méně podstatné. Z těchto důvodů je nahrávka jako médium a tedy důkaz spolehlivější.

27. Soud tak konstatuje, že za situace, kdy spory mezi účastníky jsou natolik vyhrocené, že mezi nimi padají i trestní oznámení, která se dotýkají výkladu skutkového děje, nelze spoléhání se na výpovědi přítomných osob považovat za adekvátní náhradu proti pořizování audiovizuální nahrávky i zúčastněných osob.

28. Vzhledem k tomu, že předmětná nahrávka byla pořizována s vědomím všech zúčastněných osob, žalovaný pořizoval nahrávku jednání, které nebylo osobní povahy (dokonce se až blížilo jednání úřední povahy), za situace, kdy účastníci měli velké množství sporů a jednání bylo potenciálně významně konfliktní, a výpovědi jednotlivých zúčastněných osob nelze považovat za zcela adekvátní náhradu, nelze než uzavřít, že pořízení nahrávky za účelem zdokumentování průběhu, obsahu a výsledku jednání je v souladu s § 88 odst. 1 o. z.

29. Vzhledem k tomu, že žalovaný pořídil nahrávku za užití legální licence danou citovaným ustanovením, jeho postup není možné označit za neoprávněný zásah do žalobcových osobnostních práv. Soud za této situace žalobu zamítl jako nedůvodnou.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.

31. Soud žalovanému nepřiznal nárok na zaplacení vyjádření k předžalobní výzvě, když toto vyjádření nemělo přímou souvislost s řízením a nejedná se tak o náklad řízení (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č. j. 30 Co 16/2021-47).