35 C 452/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 100.000Kč s přísl.

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 29. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 26 281 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1. Žalobce se domáhal žalované částky s tím, že je vlastníkem pozemku , Anonymizováno, . č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a dále pozemku parc. č. , hodnota, (dále jen „nemovitost“). Žalobce měl v úmyslu provést přístavbu uvedeného domu s tím, že k této přístavbě potřeboval výjimku od stavebního úřadu. Obrátil se proto na žalovanou a jejího zesnulého manžela a ti dali v roce 2019 ústní souhlas s udělením výjimky, který následně potvrdili i písemně. Žalobce na základě tohoto souhlasu vyhotovil projektovou dokumentaci, za kterou uhradil částku 100 000 Kč. Žalovaná však svůj souhlas s výjimkou odvolala, čímž žalobci způsobila škodu v uvedené výši. Žalobce se proto po žalované domáhal uhrazení předmětné škody spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že předmětný nárok na náhradu škody je promlčen. Měla za to, že neporušila žádnou svoji povinnost, a i kdyby odvoláním svého souhlasu takovou povinnost porušila, není dána příčinná souvislost mezi odvoláním souhlasu a zastavením řízení stavebním úřadem. Žalovaný též uhradil předmětnou částku architektovi dříve, než byl souhlas udělen, přičemž není zřejmé, jak velkou část prostředků žalobce uhradil v souvislosti s výjimkou, když stejně nakonec prováděl přístavbu nemovitosti.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem nemovitosti a žalovaná s jejím manželem byli vlastníky sousední nemovitosti (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků). Dne 3. 7. 2020 uzavřeli žalobce, žalovaná a její manžel dohodu o stavbě na hranici pozemků, ve které žalovaná s manželem vyjádřili souhlas se stavbou na nemovitosti na hranici s jejich pozemkem, a to dle projektové dokumentace 05/2020 vyhotovené , tituly před jménem, , jméno FO, (prokázáno touto smlouvou). Stejného dne pak žalovaná s manželem předložili v tomto směru jednostranné vyjádření , právnická osoba, , adresa, odbor stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), což bylo prokázáno tímto vyjádřením.

4. Žalovaná a její manžel dále dali souhlas na situačním plánu ze září 2019, avšak nebylo prokázáno, kdy tento souhlas udělili, když takové datum u souhlasu není (prokázáno projektovou dokumentací včetně situačního plánu).

5. Dne 3. 6. 2020 podal žalobce na stavební úřad žádost o povolení výjimky (prokázáno touto žádostí). Dne 6. 7. 2020 (o státním svátku) převzal stavební úřad jednostranné vyjádření žalované a jejího manžela ze dne 3. 7. 2020 (prokázáno vyjádřením ze dne 3. 7. 2020), které dne 24. 7. 2020 odvolali (prokázáno tímto odvoláním). Dne 29. 7. 2020 sdělil stavební úřad mailem žalobci, že výjimka nebude udělena (prokázáno tímto mailem) a dne 30. 7. 2020 stavební úřad zamítl žalobcův návrh. (prokázáno rozhodnutím stavebního úřadu č. j. , Anonymizováno, /, adresa, /, Anonymizováno, ). Dne 10. 8. 2020 pak byl žalobce nahlížet do spisu (prokázáno jeho výpovědí). Dne 11. 8. 2020 sdělil stavební úřad žalobci, že bude nutné přesunout stavbu dál od hranic pozemků (prokázáno tímto mailem).

6. Dne 9. 9. 2020 žalobce podal novou žádost s přepracovanou projektovou dokumentací (prokázáno novou žádostí). Dne 10. 12. 2020 proběhlo místní šetření stavebního úřadu za účasti účastníků tohoto řízení, na kterém žalovaná sdělila, že již v létě odvolala svůj souhlas s výjimkou a opětovně toto odvolání učinila (prokázáno protokolem o místním šetření). Dne 18. 5. 2021 stavební úřad zastavil řízení o výjimce, neboť žalobce dne 10. 3. 2021 podal společné oznámení záměru s umístěním stavby podle požadavků stanovených stavebním zákonem a žádost se tím stala bezpředmětnou (prokázáno usnesením stavebního úřadu, č. j. , Anonymizováno, /, adresa, /, Anonymizováno, ).

7. Výpovědí svědkyně , jméno FO, dozorující referentky stavebního úřadu, která pro tyto účely byla zbavena povinnosti mlčenlivosti, bylo prokázáno, že žalobce požádal o výjimku, která by mu však s největší pravděpodobností nebyla udělena, a to primárně s ohledem na zastínění pozemku žalované a jejího manžela, kdy tento pozemek byl příliš stísněný. Připustila sice, že měla připravené vyhovující rozhodnutí, toto však nemínila vydat a ve spise bylo ponecháno omylem. Připravovala jej s ohledem na svou přípravu k odborným úřednickým zkouškám, avšak po konzultaci s kolegy bylo uzavřeno, že v daném případě není možné výjimku připustit. Pokud jde o fungování úřadu, vypověděla, že nahlížení účastníka do spisu se nikterak nezaznamenává, nejde-li o spis, který je vytahován z archivu. Připustila, že v době prázdnin se mohlo stát, že podání ze dne 24. 7. 2020 nebyl ještě dne 10. 8. 2020 součástí spisu, byť jde o velmi nepravděpodobnou situaci.

8. Pokud žalobce namítal zaujatost svědkyně, neboť měla vztah k žalované (ta byla učitelkou jejích dětí), tak tento argument není dostatečně pádným důvodem domnívat se, že svědkyně ve své výpovědi lhala. Svědkyně tento vztah sama uvedla a dále připustila některé chyby ve svém procesním postupu, takže její výpověď lze vnímat jako autentickou a pravdivou.

9. Žalobce v období od 26. 6. 2019 do 3. 6. 2020 uhradil v několika platbách architektovi částku 100 000 Kč (prokázáno sjetinami transakcí) a dále nejméně dalších 891 508 Kč, přičemž rozpočet byl stanoven na 3 377 216,5 Kč (prokázáno potvrzením a platbách a přehledem).

10. Žalovaná přes výzvu dluh neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou včetně dodejky).

11. Žalobce vypověděl, že v roce 2019 přišel za žalovanou a jejím manželem s tím, že žádal souhlas o udělení výjimky s přístavbou v blízkosti hranice jejich pozemku. Tento souhlas byl ústně dán, takže na základě toho si nechal vyhotovit projektovou dokumentaci, za kterou jen kvůli této výjimce uhradil částku 100 000 Kč. O odvolání souhlasu se dozvěděl až 10. 12. 2020, kdy mu toto bylo sděleno žalovanou na místním šetření. Do té doby o odvolání souhlasu nevěděl, odvolání nebylo součástí spisu ani dne 10. 8. 2020, kdy do spisu nahlížel.

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Soud nepřistoupil k výpovědi svědka , jméno FO, , a to i přes skutečnost, že četl jeho čestné prohlášení, a vedoucí stavebního odboru, když skutečnost, zda a na čem se po telefonu domluvili pro případnou úpravu projektu, aby mohla být výjimka udělena, neboť z této skutečnosti nevyplývá, že by výjimka udělena byla, přičemž dozorující referent vypověděl, že by výjimka ani u druhé žádosti udělena nebyla. Soud tak tyto důkazy zamítl jako důkazy nezpůsobilé k prokázání nároku. Soud dále zamítl všechny další důkazní návrhy pro nadbytečnost.

13. Soud jen pro úplnost uvádí, že nehodnotil čestné prohlášení svědka , jméno FO, , když žalovaná s tímto postupem nesouhlasila, přičemž hodnocením čestného prohlášení by soud obcházel ustanovení § 126 o. s. ř. Soud tak má za to, že šlo o nepřípustný důkaz, a proto k němu nepřihlížel.

14. Soud tak má za prokázané, že žalovaná a její manžel nejpozději v roce 2020 písemně odsouhlasili udělení výjimky žalobci se stavbou v blízkosti hranic pozemků. Pokud žalobce vypověděl, že se tak ústně stalo již v roce 2019, jde o osamocený důkaz, když souhlas na situačním plánu z roku 2019 není datován. Nicméně již od roku 2019 platil žalobce prostředky architektovi za projektovou dokumentaci v částce nejméně 100 000 Kč, přičemž z provedeného dokazování se jednoznačně nepodává, zda celá částka souvisí s přístavbou, na kterou dopadala potřeba výjimky. Žalobce podal 2 žádosti o výjimku v roce 2020. Ani jedné však nebylo vyhověno, když první návrh byl zamítnut a o druhém bylo řízení zastaveno, neboť se stalo bezpředmětným. I kdyby však návrh byl věcně projednán, nebylo by mu vyhověno, a to s ohledem na stísněnost pozemku, který je dne ve vlastnictví žalované.

15. Soud se zabýval otázkou, kdy se žalobce dozvěděl o odvolání souhlasu žalovaných a uzavřel, že se tak poprvé prokazatelně stalo dne 10. 12. 2020, neboť žalovaná dřívější zjištění přes poučení podle § 118a o. s. ř. neprokázala. Je sice nepochybné, že ke dni 10. 8. 2020, kdy žalobce nahlížel do spisu, bylo toto odvolání podáno stavebnímu úřadu, avšak s ohledem na výpověď referentky nebylo prokázáno, že odvolání bylo založeno do spisu.

16. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení. Soud konstatuje, že zde běží 2 nezávislé promlčecí lhůty, a to lhůta, která počíná běžet od okamžiku, kdy škoda vznikla, která je označována jako objektivní a činí 10 let a při úmyslně způsobené škodě pak 15 let (§ 636 odst. 1 a 2 o. z.), a dále lhůta, která počíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený poprvé dozvěděl že došlo ke škodě a kdo ji způsobil, která je označována jako subjektivní a která je dlouhá 3 roky (§ 620 a 629 odst. 1 o. z.).

17. Pokud jde o běh subjektivní lhůty, tak tato lhůta počala běžet dne 10. 12. 2020, kdy se žalobce poprvé prokazatelně dozvěděl o odvolání souhlasu žalované. Objektivní lhůta počala běžet nejdříve v roce 2019. Žaloba byla podána již dne 8. 12. 2023, tedy včas.

18. Podle § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

19. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Podle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

21. Pro vznik nároku na náhradu škody musí být splněny 3 základní předpoklady, a to vznik škodní události (např. jednání, kterým škůdce poruší svou povinnost), vzniklá škoda a příčinná souvislost mezi škodní událostí a škodou. Absentuje-li byť jen jediná okolnost, nevzniká nárok na náhradu škody, přičemž není-li vztah mezi škodní událostí a vzniklou škodou, tedy vznikla-li by škoda bez ohledu na škodní událost, není dána příčinná souvislost a poškozený nemá nárok na náhradu škody (vizte např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2020, č. j. 30 Cdo 3405/2019-382 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 1807/2001, ze dne 24. 4. 2003).

22. V daném případě pak soud konstatuje, že příčinná souvislost mezi odvoláním souhlasu žalované a jejího manžela a vzniklou škodou není dán, a to již jen z toho důvodu, že žalobci by dle výpovědi referentky stavebního úřadu předmětná výjimka nebyla dána z důvodu stísněnosti pozemku žalované. Stanovisko žalované by na to nemělo žádný vliv. Za této situace soud konstatuje, že po provedeném dokazování má za to, že příčinná souvislost v daném případě není dána.

23. Soud jen nad rámec konstatuje, že příčinná souvislost by nemusela být dána ani z důvodu, že žalobce uhradil předmětné prostředky za projektovou dokumentaci již v roce 2019, přičemž z provedeného dokazování není jednoznačně postaveno na jisto, že projektová dokumentace nebyla ani z části použitelná pro pozdější řízení a ani to, kdy skutečně žalovaná a její manžel dali souhlas s budoucí výjimkou, neboť jediným důkazem, který toto potvrzuje, je účastnický výslech žalobce, což soud nepovažuje za dostatečné. Tyto skutečnosti by však již vyžadovaly další dokazování, které však v souvislosti se shora uvedeným závěrem bylo zamítnuto pro nadbytečnost.

24. Soud za této situace žalobu jako celek zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 281 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 2. 2024 a z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 5. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 600 Kč ve výši 4 536 Kč a dále.