35 C 459/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 67 692,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67 692,12 Kč spolu s náklady uplatnění pohledávky 8 400 Kč a s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1 142,12 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, z částky 10 285 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 9 680 Kč od 20. 7. 2020 do zaplacení, z částky 9 680 Kč od 20. 7. 2020 do zaplacení, z částky 10 890 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, z částky 10 890 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení a z částky 16 335 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 44 211,59 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že má za žalovaným pohledávky z titulu několika přeprav zboží, které se uskutečnily ve dnech a) 14. 5. 2020 a 15. 5. 2020 mezi [příjmení], [příjmení] [anonymizováno], a [anonymizováno], [země], a to na základě objednávky [číslo] ze dne 14. 5. 2020, která byla fakturována dokladem [číslo] na částku 16 335 Kč splatnou 21. 7. 2020, b) 28. 4. 2020 a 29. 4. 2020 mezi [příjmení], [příjmení] [anonymizováno], a [obec], [země], a to na základě objednávky [číslo] ze dne 28. 4. 2020, která byla fakturována dokladem [číslo] na částku 9 680 Kč splatnou 1. 7. 2020, c) 23. 4. 2020 a 24. 4. 2020 mezi [příjmení], [příjmení] [anonymizováno], a [obec], [země], a to na základě objednávky [číslo] ze dne 23. 4. 2020, která byla fakturována dokladem [číslo] na částku 10 890 Kč splatnou 1. 7. 2020, d) 11. 5. 2020 a 12. 5. 2020 mezi [příjmení], [příjmení] [anonymizováno], a [obec], [země], a to na základě objednávky [číslo] ze dne 11. 5. 2020, která byla fakturována dokladem [číslo] na částku 9 680 Kč splatnou 19. 7. 2020, e) 14. 5. 2020 a 15. 5. 2020 mezi [příjmení], [příjmení] [anonymizováno], a [obec], [země], a to na základě objednávky [číslo] ze dne 14. 5. 2020, která byla fakturována dokladem [číslo] na částku 9 680 Kč splatnou 19. 7. 2020, f) 22. 4. 2020 a 23. 4. 2020 mezi [příjmení], [příjmení] [anonymizováno], a [obec], [země], a to na základě objednávky [číslo] ze dne 22. 4. 2020, která byla fakturována dokladem [číslo] na částku 10 285 Kč splatnou 29. 6. 2020 a g) 23. 4. 2020 a 24. 4. 2020 mezi [příjmení], [příjmení] [anonymizováno], a [obec], [země], a to na základě objednávky [číslo] ze dne 23. 4. 2020, která byla fakturována dokladem [číslo] na částku 10 890 Kč splatnou 29. 6. 2020, na kterou dne 23. 7. 2020 bylo částečně hrazeno, a to platbou v hodnotě 9 747,88 Kč. Žalobce se domáhal těchto pohledávek (dále jen„ žalované pohledávky“) spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady uplatnění pohledávky za každou z těchto pohledávek 1 200 Kč.

2. Žalovaný nesporoval vznik a výši těchto pohledávek jakož ani jiné skutečnosti, které žalobce k jejich vzniku, výši a splatnosti uváděl, avšak tvrdil, že předmětné pohledávky zanikly zápočtem ze dne 21. 7. 2020, kdy žalovaný započetl svoji pohledávku z titulu náhrady škody v celkové výši 67 692,12 Kč oproti žalovaným pohledávkám. Žalovaný uvedl, že dne 27. 3. 2020 a 30. 3. 2020 se uskutečnila objednávka [číslo] k převozu zboží (džusů) ze [právnická osoba] do [právnická osoba]. Ač předmětné zboží bylo řádně naloženo, v důsledku přepravy došlo k velkému hnutí závozu, čímž došlo k poškození zboží a z 2 218 přepravovaných kartonů jich muselo být 442 zlikvidováno, čímž vznikla škoda na tomto zboží v hodnotě 50 697,12 Kč, škoda na přetřídění zboží v hodnotě 14 217,50 Kč a škoda v nákladech na likvidaci odpadu v celkové hodnotě 6 346,45 Kč, přičemž tuto škodu uhradil žalovaný.

3. Žalobce sporoval, že by za škodu na zboží odpovídal, když dle jeho názoru došlo k nesprávnému zabalení a naložení zboží, které provedl žalovaný respektive odesílatel.

4. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou vzniku a existence prvotního nároku. Mezi stranami v tomto však nebylo žádného sporu a soud tak na základě shodných prohlášení účastníků vzal žalobou tvrzený skutkový stav ohledně vzniku nároku a jeho výše za prokázaný. Soud s ohledem na to již neprováděl další dokazování a pro zjednodušení odkazuje na skutkový stav uvedený v 1. odstavci tohoto odůvodnění (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků).

5. Po právní stránce soud posoudil žalobcovy nároky podle právní úpravy dané mezinárodní smlouvou vyhlášenou v České republice vyhláškou ministerstva zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) ve znění jejích změn a doplnění (dále jen„ úmluva“). Vzhledem k tomu, že žalobce pro žalovaného předmětné zboží přepravil, vznikl žalobci nárok na žalované pohledávky jako sjednanou odměnu za tyto přepravy. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením těchto pohledávek a žalobce je musel po žalovaném vymáhat, vznikl žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a nároku na 7 náhrad za uplatnění pohledávky 1 200 Kč dle stejného citovaného nařízení.

6. Soud se následně zabýval vznesenou námitkou započtení.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 27. 3. 2020 a 30. 3. 2020 se uskutečnil dle objednávky [číslo] převoz zboží, a to 2 218 kartonů džusů [anonymizováno] na 32 paletách o celkové hmotnosti 20 440 kg, a to ze [právnická osoba] (od prodejce) do [právnická osoba] (ke kupujícímu). V místě vykládky nebylo zboží převzato z důvodu velmi hnutého závozu a bylo odvezeno k přebalení do společnosti [právnická osoba] (prokázáno shodným prohlášením účastníků, objednávkou, listem CMR, dodacím listem, příjmovým dokladem společnosti [právnická osoba]). Náklady na toto přebalení byly fakturovány prodejci částkou 14 217,50 Kč a následně přefakturovány žalovanému (prokázáno fakturou společnosti [právnická osoba], [číslo] fakturou společnosti [právnická osoba], [číslo]), náklady na likvidaci odpadu činily částku 6 346,45 Kč, které byly fakturovány prodejci a následně přefakturovány žalovanému (prokázáno fakturou společnosti [právnická osoba], [číslo] fakturou společnosti [právnická osoba], [číslo]). Soud v tomto bodě nevycházel z předložených průvodek odpadu, neboť ty se musely vztahovat k jinému odpadu, a to s ohledem na datum jejich vystavení.

8. Soud se dále zabýval hodnotou zničených 442 kartonů (prokázáno reklamačním protokolem), které [právnická osoba] vyčíslila dokladem [číslo] na částku 50 697,12 Kč (prokázáno touto fakturou) jako cenou v místě a čase obvyklou (prokázáno vyjádřením společnosti). Mezi stranami nebylo sporu, že předmětné džusy se neobchodují na burze, byl však spor ohledně ceny obvyklé. Soud však v tomto směru považoval zkoumání této ceny prostřednictvím znaleckého posudku za nadbytečné, když předmětné zboží je na trh uváděno výrobcem a cena, za kterou se v místě a čase zboží obchoduje, nemůže být nižší, než je cena, za kterou zboží prodává výrobce dalším distributorům. I kdyby taková cena byla v místě a čase vyšší, nemělo by to na rozhodnutí soudu žádný dopad, neboť soud může řešit věc jen do výše zápočtu.

9. Žalovaný žalobci fakturoval veškerou tuto škodu fakturou [číslo] ze dne 5. 5.2020 (pokud jde o zničené zboží a protřídění) a fakturou [číslo] ze dne 26. 5. 2020 (pokud jde o odstranění odpadů). Následně dopisem ze dne 11. 12. 2020 provedl zápočet obou faktur vůči žalovaným pohledávkám (prokázáno fakturami a dopisem). Soud konstatuje, že nebylo zjištěno, kdy tento zápočet byl skutečně žalobci zaslán (přičemž okamžik provedení zápočtu má vliv na okamžik zániku pohledávky a tudíž i zániku běhu úroku z prodlení), avšak soud s ohledem na svůj další právní názor tuto skutečnost nezjišťoval.

10. Soud dále zjistil kurz zúčtovací jednotky SDR ke dni vyhlášení rozsudku v hodnotě 31, 338 Kč za jednotku SDR (prokázáno kurzovním lístkem ČNB, který je dostupný www.kurz-cnb.cz).

11. Podle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2, započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

12. Podle § 1987 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

13. Podle čl. 23 odst. 1 – 4 úmluvy, má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Hodnota zásilky se určuje podle burzovní ceny, a není-li burzovní cena, podle běžné tržní ceny, a není-li ani burzovní ani běžná tržní cena, podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti. Náhrada škody však nesmí přesahovat 8,33 zúčtovacích jednotek za kilogram chybějící hrubé hmotnosti. Kromě toho se hradí dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky, a to při úplné ztrátě v plné výši a při částečné ztrátě poměrným dílem; jiné škody se nehradí.

14. Předpokladem platnosti jednostranného zápočtu je existující splatná pohledávka osoby, která započítává, a existující pohledávka druhé strany. Neexistuje-li pohledávka, kterou dlužník uplatňuje k zápočtu, nebo není-li splatná, nemůže být předmětem zápočtu (viz § 1987 o. z.).

15. Pohledávka žalobce v době zápočtu existovala. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci škodu nejprve vyúčtoval, čímž ji učinil dle § 1958 odst. 2 o. z. splatnou, a poté došlo k provedení zápočtu, který byl dostatečně určitý, uzavřel soud, že v tomto ohledu by zápočet splňoval všechny náležitosti.

16. Soud se následně zabýval existencí pohledávky žalovaného.

17. V dané věci žalovaný započítával 3 pohledávky, a to hodnotu zničeného zboží, hodnotu protřídění a přebalení zboží a hodnotu likvidace odpadu v celkové hodnotě 67 692,12 Kč. Soud v prvém kroku konstatuje, že maximální hodnota škody, kterou je dle čl. 23 úmluvy po žalobci možné požadovat činí částku 1 063 238, 484 Kč (8,33 SDR/kg x hodnota zúčtovacích jednotek 31,338 Kč/SDR x hmotnost likvidované zásilky 4 073 kg). Hmotnost likvidované zásilky soud získal na základě poměru počtu likvidovaných kartonů 442 na počtu převážených kartonů 2 218 z celkové hmotnosti převáženého zboží 20 440 kg.

18. Soud nejprve zkoumal právní základ těchto pohledávek.

19. Pokud jde o hodnotu likvidace odpadu 6 346,45 Kč, tak za tuto škodu žalobce nikterak neodpovídá. Žalobce jako dopravce dle úmluvy odpovídá toliko za škodu, která vznikne na samotné zásilce (v podobě zničení nebo ztráty), případně která je vyjmenována v čl. 23 úmluvy, avšak za jinou škodu neodpovídá. Povinnost hradit jiné náklady žalobce nemá a nikdy neměl. Obecně pak náklady na odstranění škody mezi v čl. 23 úmluvy vyjmenované náklady nepatří, takže tyto náklady nese vždy objednatel přepravy (žalovaný). Ve vztahu k dané věci tak žalobce za škodu 6 346,45 Kč neodpovídá a v tomto rozsahu je zápočet nedůvodný.

20. Pokud jde o náklady na přebalení zboží, jedná se o náklady, které byly učiněny, aby nedošlo ke kompletnímu zničení zásilky. Jde tak o náklady nutně vynaložené ke snížení vzniklé škody. Ač tyto náklady nejsou explicitně vyjmenovány v čl. 23 úmluvy, rozhodovací praxe k úmluvě v tomto směru dospěla k závěru, že jde o škodu, za kterou dopravce odpovídá, protože tím žalovaný minimalizuje výši škody, která by jinak vznikla (viz rozhodnutí OLG Hamburg, 24. 10. 1991 - 6 U 103/91). Jiný výklad by vedl k absurdnímu závěru, že objednatel by měl nést náklady, které vznikly v souvislosti se snižováním škody způsobené dopravcem, které by jinak dopravce musel nést. Takovýto výklad by se příčil základům běžného lidského cítění. To, že žalovaný podstatně snížil vzniklou škodu, proto nemůže jít k jeho tíži.

21. Soud za této situace uzavřel, že pokud jde o škodu 61 345,67 Kč, jde o škodu, za kterou by žalobce mohl v obecné rovině odpovídat, neboť jde o tržní cenu zboží zničeného během přepravy a náhradu za zmírnění takto vzniklé škody.

22. Podle čl. 17 odst. 4 úmluvy, Dopravce je s přihlédnutím k ustanovení článku 18 odst. 2 až 5 zproštěn odpovědnosti, vznikne-li ztráta nebo poškození ze zvláštního nebezpečí souvisejícího s jednou nebo více z těchto skutečností: a) použití otevřených vozidel bez plachet, bylo-li takové použití vozidel výslovně dohodnuto a poznamenáno v nákladním listě; b) chybějící obal nebo vadný obal zásilky, která je pro svoji povahu, není-li řádně balena nebo není-li balena vůbec, vystavena ztrátám nebo poškozením; c) manipulace, naložení, uložení nebo vyložení zásilky odesílatelem, příjemcem nebo osobami jednajícími za odesílatele nebo příjemce; d) přirozená povaha určitého zboží, pro kterou podléhá úplné nebo částečné ztrátě anebo poškození, zejména lomem, rzí, vnitřním kažením, vysýcháním, unikáním, normálním úbytkem nebo působením hmyzu nebo hlodavců; e) nedostatečné nebo vadné značky nebo čísla jednotlivých kusů zásilky; f) přeprava živých zvířat.

23. Podle čl. 18 odst. 2 úmluvy, osvědčí-li dopravce, že podle okolností případu mohla ztráta nebo poškození zásilky vzniknout z jednoho nebo z několika zvláštních nebezpečí uvedených v článku 17 odst. 4, má se za to, že vznikly z těchto nebezpečí. Oprávněný může však prokázat, že škoda nebyla způsobena ani zcela ani zčásti některým z těchto nebezpečí.

24. Podle čl. 9 odst. 2 úmluvy, neobsahuje-li nákladní list výhrady dopravce s jejich odůvodněním, platí právní domněnka, že zásilka a její obal byly v okamžiku převzetí dopravcem v dobrém zjevném stavu a že počet kusů, jejich značky a čísla se shodovaly s údaji v nákladním listě.

25. Žalobce tvrdil, že neodpovídá za vzniklou škodu, neboť došlo k nesprávnému naložení závozu samotným odesílatelem a že zboží bylo nesprávně zabaleno.

26. Jak poukazoval žalovaný, tak v dané věci vznikla vyvratitelná domněnka spočívající v tom, že zboží bylo při předání žalobci řádně zabaleno, neboť z nákladního listu CMR nevyplývá ničeho o tom, že by proti způsobu zabalení měl žalobce jakékoliv výhrady (prokázáno tímto listem). Žalobce však prokázal, že předmětné zboží bylo zabaleno na paletách, obehnáno fólií proti rozpadu a tyto palety pak byly umístěny v několika vrstvách na sobě, přičemž tento způsob balení je pro přepravu nákladní dopravou nedostatečný (prokázáno zprávou [právnická osoba] [anonymizováno], která se zabývá likvidací pojistných událostí, včetně příloh a zprávou pojišťovny).

27. Žalobce k otázce osvědčení, že ke škodě mohlo dojít na základě takto chybného zabalení zboží, předložil zprávu shora jmenované společnosti a vyjádření pojišťovny [anonymizována tři slova]. Obě tyto instituce shodně uvedly, že tento způsob zabalení mohl mít stěžejní podíl na posunutí zboží při závozu. Žalobce k prokázání této skutečnosti navrhl též znalecký posudek.

28. Soud však odkazuje na ustanovení čl. 18 odst. 2 úmluvy, na základě kterého postačuje žalobci toliko osvědčit, že na základě vadně zabaleného zboží mohlo dojít ke vzniku škody. Rozhodovací praxe při tom vychází z toho, že osvědčením nějaké skutečnosti znamená, že se tento skutkový stav jeví na podkladě provedeného dokazování jako pravděpodobný (viz DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Praha: C.H. Beck, 2009. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400 -107-9). Je sice pravdou, že tato rozhodovací praxe se primárně týká nařizování předběžných opatření, ale je třeba ji vztáhnout i na citované ustanovení. Úmluva tak dopravci (žalobci) umožňuje tolik vytvořit pravděpodobný rámec pro rozhodnutí a není třeba v takovém případě učinit jednoznačný závěr o osvědčovaném sledu věcí. Kdyby vysoké smluvní strany chtěly uložit dopravci jednoznačné prokázání příčiny vzniku škody, bylo by citované ustanovení nadbytečné, nebo jinak formulované.

29. Vzhledem k tomu, že z předložených listin se jeví jako pravděpodobné, že příčinou hnutí závozu bylo jeho nesprávné zabalení, neutvrzoval soud tento závěr žalobcem navrženým znaleckým posudkem a přistoupil k tomuto závěru jako k vyvratitelné právní domněnce.

30. Tuto domněnku by sice mohl žalobcem navrhovaný znalecký posudek nejen potvrdit, ale i vyvrátit, avšak žalovaný, v jehož zájmu by takový posudek v tuto chvíli byl, jej nenavrhl, stejně jako nenavrhl žádný jiný důkaz k prokázání svého tvrzení, že shora uvedený způsob zabalení byl způsob dostatečný. Soud tak uzavřel, že došlo k naplnění ustanovení čl. 18 odst. 2 úmluvy a není tak dán důvod žalovaného poučovat dle § 118a o. s. ř. Soud s ohledem na tyto závěry zamítl návrh na nařízení znaleckého zkoumání pro nadbytečnost.

31. Jen pro úplnost soud dodává, že z výslechu svědka [příjmení] ani z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

32. Vzhledem k tomu, že byla zjištěna okolnost, pro kterou žalobce za uvedenou škodu neodpovídá, nebylo třeba zkoumat, zda zde neexistuje další důvod, pro který by byla shledána námitka započtení jako nedůvodná. Soud proto zamítl další návrhy na provedení dokazování pro nadbytečnost.

33. Soud tak uzavírá, že žalobcova pohledávka na základě zápočtu, na který se žalovaný odkazoval, nezanikla a žaloba tak byla shledána důvodnou. Soud s ohledem na tyto závěry žalobci přiznal žalované pohledávky včetně úroků z prodlení a nákladů uplatnění pohledávky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil dle § 160 o. s. ř.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 211,59 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 708 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 692,12 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 820 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 11. 2020, z částky 3 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 12. 2020, z částky 1 910 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 4. 2021 s tím, že odměna byla z původní částky 3 820 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena, z částky 3 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 5. 2021, z částky 3 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 6. 2021 a z částky 3 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 11. 2021 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 550,49 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 4. 2021 náhrada 1 156,04 Kč za 176 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 5. 2021 náhrada 1 156,04 Kč za 176 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 11. 2021 náhrada 1 238,41 Kč za 176 ujetých km (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 7,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 300,49 Kč ve výši 7 203,10 Kč.