35 C 460/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 124 020 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 115 109 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 14. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 8 911 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 14. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49 210 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. V řešené věci se žalobce po žalovaném domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 124 020 Kč. Tvrdil, že žalovaný zastával od roku 2016 funkci statutárního orgánu a prezidenta žalobce, přičemž s ním byla uzavřena smlouva o výkonu funkce ze dne 1. 3. 2016 doplněná dodatkem ze dne 1. 2. 2017 (dále také jako„ Smlouva“ a„ Dodatek“). Na základě Smlouvy měla žalovanému za výkon funkce náležet odměna v původní výši 60 500 Kč měsíčně, následně zvýšená Dodatkem na 90 000 Kč měsíčně od 1. 2. 2017. Za měsíce prosinec 2017 a leden 2018 byla žalovanému vyplacena kromě běžné odměny dle Smlouvy také odměna mimořádná, a to ve výši vždy 90 000 Kč za každý z těchto měsíců. Celkem bylo žalovanému za prosinec 2017 vyplaceno 125 417 Kč a za leden 2018 pak 205 635 Kč. V lednové výplatě byla zahrnuta i proplacená dovolená a ostatní náhrady, přičemž ve sporu vedeném zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka soud ve spojení se soudem odvolacím rozhodl, že proplacení dovolené bylo učiněno v rozporu s uzavřenou Smlouvou. Žalobce potom v nyní řešeném sporu tvrdí, že za předmětné měsíce měla být žalovanému vyplacena smluvní odměna ve výši vždy 90 000 Kč, případně další výdaje specifikované v č. l. IV.

2. Smlouvy, nikoli však další jednorázové odměny. anonymizováno žalobce o přiznání zvláštních odměn žalovanému nikdy nerozhodovala a návrh neprojednala. Žalobce připomněl, že ani takové projednání nebo případné vzetí na vědomí, by nebylo dostačující, neboť, jak předpokládá Smlouva, další odměna nad rámec měsíčního základu by musela být stanovena písemně, což se nestalo. Z částky mimořádných odměn 90 000 Kč byla odvedena daň ve výši 18 900 Kč, sociální pojištění ve výši 5 850 Kč a zdravotní pojištění ve výši 4 050 Kč. Zbývající částka vyplacená žalovanému ve výši 62 010 Kč za prosinec 2017 a 62 010 Kč za leden 2018 představuje dle žalobce bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, jelikož vyplacení odměn bylo oprávněné a v souladu se zaběhlou praxí. Tvrdil, že o odměnách mohl rozhodnout z titulu své funkce prezidenta. Dle zavedené praxe o odměnách zaměstnanců, členů výkonného výboru a externích dodavatelů služeb nerozhodoval výkonný výbor, nýbrž právě prezident svazu, a to vždy na základě schváleného rozpočtu. Byl to tedy žalovaný, kdo jakožto prezident, vždy dával pokyn k vyplacení odměn, a to dle bodu anonymizováno.. Stanov a bodu anonymizováno. Smlouvy. Pravidla pro formální schvalování rozhodnutí o odměnách nebyla nastavena. Odměny zaměstnanců se tedy neprojednávaly, pokud nebyly přímo požadovány některým z členů anonymizováno. Formálně se však nikdy neschvalovaly, tj. ani odměny členů výkonného výboru za jejich činnost, byť byly třeba projednávány. Žalovaný v praxi vždy činil pokyn k proplacení přímo účetní a té také posílal podklady pro vyplacení mezd či odměn. V řešeném případě sledoval stejný postup, kdy určil odměny sobě i dalším zaměstnancům a toto písemně sdělil anonymizováno, která je měla projednat, přičemž na příslušném jednání se k tomu nijak neohradila, vzala to na vědomí. Žalovaný proto sporuje, že by jeho odměna nebyla projednána na jednání anonymizováno. K pozadí uvedl, že rezignoval poté, co byl k tomuto kroku vyzván na mimořádném jednání anonymizováno dne 17. 10. 2017. Na tomto mimořádném jednání od člena výkonného výboru vzešel návrh na proplacení odměn žalovanému a nebyl nikým jiným zpochybněn. V souvislosti se svým odchodem vypracoval žalovaný pro členy anonymizováno materiál s informacemi o činnostech souvisejících se zajištěním chodu sekretariátu a dotační agendou. Součástí materiálu byla i informace o vyplacení tří měsíčních odměn, pokud bude veškerá činnost související s odchodem žalovaného do jeho odchodu zajištěna, to vše bez nároku na čerpání volna do 31. 1. 2018. I po odchodu byl žalovaný výkonným výborem opakovaně žádán, aby nadále spolupracoval a pomohl dovést žalobce do řádných voleb. Ani po tuto dobu jeho nárok na proplacení odměn nikdo nezpochybnil. Členové anonymizováno o odměnách věděli, souhlasili s nimi a tyto nerozporovali.

3. Žalovaný vznesl námitku nedostatku zastoupení žalobce, když návrh podal anonymizováno příjmení příjmení, ač jeho zmocnění nebylo projednáno anonymizováno žalobce. Soud však konstatuje, že zástupce byl zmocněn prezidentem žalobce, který dle výpisu ze spolkového rejstříku je oprávněn jednat za žalobce navenek samostatně. Plná moc tak byla udělena řádně. Nic na tom nemění pozdější změny ve vedení žalobce a ani případné překročení prezidentových pravomocí.

4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaný byl v období od 1. 3. 2016 do 3. 11. 2017 členem anonymizováno statutárního orgánu žalobce, respektive ve funkci prezidenta byl až do 31. 1. 2018. Dne 1. 3. 2016 byla uzavřena Smlouva o výkonu funkce a dne 1. 2. 2017 byl uzavřen její Dodatek. Za měsíce prosinec 2017 a leden 2018 byla žalovanému vyplacena řádná odměna dle Smlouvy, a dále byly vyplaceny další částky, takže za měsíc prosinec byla vyplacena částka 125 417 Kč a za leden 2018 částka 205 635 Kč. Mezi účastníky je nesporné, že žalovanému byly vyplaceny mimořádné odměny 2x 90 000 Kč Tyto nesporné skutečnosti přejal soud za svá skutková zjištění.

5. Další rozhodné skutečnosti soud zjistil z provedeného dokazování.

6. Ze Smlouvy o výkonu funkce ze dne 1. 3. 2016 bylo zjištěno, že se žalobce původně zavázal zaplatit žalovanému za jednání za spolek měsíční odměnu ve výši 28 000 Kč (čl. 4 Smlouvy ve spojení s čl. 2 Smlouvy) a za řízení pracovníků sekretariátu a organizaci jejich činnosti odměnu 32 500 Kč (čl. 4 Smlouvy ve spojení s čl. 2 Smlouvy). Žalobce se také zavázal nahradit žalovanému veškeré přiměřené výdaje vynaložené v souvislosti s výkonem činností dle Smlouvy, zejména výdaje na ubytování a cestovní výdaje. Odměny za činnost prezidenta byly splatné vždy k 10. dni v měsíci (čl. 4 Smlouvy) a žalobce se je zavázal hradit řádně a včas (čl. 3 Smlouvy). Smlouva neobsahuje úpravu poskytování mimořádných odměn. Strany ujednaly (čl. 6 Smlouvy), že veškeré změny a doplnění Smlouvy musí být provedeny písemně a ve formě číslovaných písemných dodatků, pro jejichž účinnost musí být schváleny statutárním orgánem. Článek 6.

3. Smlouvy stanoví, že se právní vztahy založené touto Smlouvou, jakož i právní vztahy s touto Smlouvou související řídí obecně závaznými právními předpisy, zejména občanským zákoníkem.

7. Z Dodatku číslo ke Smlouvě o výkonu funkce ze dne 1. 3. 2016 soud zjistil, že tímto dodatkem byla nově stanovena výše odměny prezidenta tak, že počínaje únorem 2017 se žalobce zavazuje uhradit žalovanému za činnost dle Smlouvy měsíční odměnu ve výši 90 000 Kč Ani tento Dodatek neupravoval nárok žalovaného na vyplácení jakýchkoliv mimořádných odměn.

8. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2017 se podává, že žalovanému bylo vyplaceno na účet 125 417 Kč, přičemž mzda činila 85 715 Kč, dovolená a ostatní náhrady 4 431 Kč, položka prémie činila 90 000 Kč, což souhrnně odpovídalo hrubé mzdě 180 146 Kč. Superhrubá mzda činila 241 396 Kč a základ daně 241 400 Kč. Zaměstnavatel uhradil částku 45 037 Kč na sociální pojištění a 16 213 Kč na zdravotní pojištění. Na zaměstnance připadalo 11 710 Kč na sociální pojištění a 8 107 Kč na zdravotní pojištění. Příslušná záloha na daň, včetně solidárního zvýšení, činila 40 916 Kč, základní sleva na daň 2 070 Kč a zvýhodnění na dítě 2 734 Kč. Po slevě činila záloha na daň 36 112 Kč. Uvedenému odpovídala čistá mzda 124 217 Kč, přičemž žalobci bylo po připočtení jiných nákladů ve výši 1 200 Kč vyplaceno na účet 125 417 Kč.

9. Z výplatní pásky za měsíc leden 2018 bylo zjištěno, že za tento měsíc činila„ mzda“ žalovaného 90 000 Kč a položka prémie taktéž 90 000 Kč. Dále byla zanesena náhrada za dovolenou a ostatní náhrady ve výši 128 712 Kč. Souhrnná hrubá mzda žalovaného činila dle výplatní pásky 308 712 Kč. Superhrubá mzda činila 413 674 Kč a základ daně 413 700 Kč. Zaměstnavatel uhradil částku 77 178 Kč na sociální pojištění a 27 784 Kč na zdravotní pojištění. Na sociální pojištění bylo odvedeno 20 067 Kč a na zdravotní pojištění 13 893 Kč. Příslušná záloha na daň, včetně solidárního zvýšení, činila 75 271 Kč, základní sleva na daň 2 070 Kč a zvýhodnění na dítě 2 884 Kč. Po slevě činila záloha na daň 70 317 Kč. Uvedenému odpovídala čistá mzda 204 435 Kč, přičemž žalobci bylo po připočtení jiných nákladů ve výši 1 200 Kč vyplaceno na účet 205 635 Kč.

10. Z e-mailů a následujících spisu bylo zjištěno, že žalovaný v minulosti komunikoval s adresátem email (soud ve spojení s tvrzeními účastníků dovozuje, že se jednalo o účetní) ohledně vyplácení odměn konkrétních osob. Takto dne 25. 6. 2017 požádal, aby panu příjmení byla do výplaty zahrnuta odměna 2x2 000 Kč. V prosinci 2017 oznamoval změnu mzdového výměru u pana příjmení po zkušební době z 30 000 Kč na 35 000 Kč, dále oznamoval nástup nové zaměstnankyně a ukončení poměru jiných zaměstnanců. V emailu ze dne 29. 10. 2017 shrnoval jednotlivé odměny pro vypočtené zaměstnance, mezi nimiž byla i odměna pro něj samotného ve výši 70 000 Kč. Dne 25. 10. 2016 emailem s předmětem„ Odměny/13 platy“ zasílal souhrn částek odměn pro jednotlivé jmenované zaměstnance, mezi nimiž také figuroval, tentokrát s odměnou 60 000 Kč.

11. Z dokumentu Materiál pro jednání anonymizováno k projednání 3.11.2017 soud zjistil, že žalovaný pro statutární orgán shrnoval možnosti dokončení potřebné agendy pro různé varianty jeho rezignace. Zároveň pro sebe navrhl kompenzaci ve výši 3 platů za čtyři a půl roku dlouhou práci.

12. Ze zápisu z 24. jednání anonymizováno žalobce ze dne číslo bylo zjištěno, že anonymizováno žalobce požádala žalovaného o zvážení možnosti spolupráce do konání konference dne 23. 6. 2018 O odměnách nejsou zmínky.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 2.11.2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce sdělil žalovanému, že dvě odměny ve výši 90 000 Kč byly žalovanému vyplaceny neoprávněně a požádal o sdělení právního titulu pro výplatu těchto odměn. Zároveň vyzval žalobce k zaplacení částky 133 140 Kč nejpozději do 13. 11. 2020, s tím, že tak činí ve smyslu § 146a o.s.ř.

14. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č. j. číslo jednací ze dne 24.1.2020 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 85 235,55 Kč s příslušenstvím. Pro částku 43 476,45 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobce se v tomto řízení domáhal částky 128 712 Kč, která byla žalovanému vyplacena za rok 2017 jako nevyčerpaná dovolená (s odvody na sociální a zdravotní pojištění a se zálohami na daň z příjmu bylo žalovanému vyplaceno 205 635 Kč) s tím, že smlouva o výkonu funkce žalovaného neopravňovala k přijetí jakéhokoli obdobného plnění. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že náhrada za nevybranou dovolenou nebyla ve Smlouvě nijak sjednána, odměna za činnost byla dle Smlouvy stanovena v paušální výši, a ani podpůrně se nemůže uplatnit úprava zákoníku práce ohledně náhrady za nevyčerpanou dovolenou, mimořádná odměna nebyla schválena, případně nebyla schválena dostatečně určitě, pročež žalovanému nevznikl nárok na proplacení dovolené a bezdůvodně se obohatil. Žaloba byla zamítnuta pro částku 43 476,45 Kč, o kterou se žalovaný neobohatil, jelikož žalobce tuto odvedl příslušným orgánům na zákonných odvodech. Soud k tomu uvedl, že je věcí žalobce, aby si tuto částku vypořádal cestou veřejného práva s příslušnými subjekty, které toto plnění přijaly, a nikoli cestou soukromého práva proti žalovanému, kterému nebylo v tomto rozsahu plněno. Krajský soud v Praze rozsudkem č.j. číslo jednací ze dne 10.12.2020 rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, vyjma částky 38 569 Kč, pro kterou žalobu dále zamítl. Jednalo se část daně ve výši 5 569 Kč, o kterou se žalovaný neobohatil nad rámec výpočtu soudu prvního stupně, který chybně vypočetl výši rozdílové daně, když nezohlednil skutečnost, že solidární daň se platí až od určité výše příjmů. Rozdíl mezi zálohou na daň ve výši 70 317 Kč, kterou odvedl žalobce, a zálohou na daň ve výši 35 432 Kč, která měla být odvedena z odměny ve výši 180 000 Kč (odměna dle mzdového listu ponížená o neoprávněně vyplacené náhrady za dovolenou), měla správně činit 34 885 Kč. Dále odvolací soud žalobu zamítl také pro částečně důvodné uplatnění námitky započtení.

15. Soudy obou stupňů při tom vycházely z obdobných listinných důkazů a dále vyslechly všechny svědky, kteří byli účastni inkriminovaných jednání žalobcovy anonymizováno.

16. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.

17. Při hodnocení provedených důkazů soud vyšel z toho, že tyto se logicky doplňují a korespondují s nespornými tvrzeními účastníků, přičemž ve vzájemné souvislosti představují dostatečný základ pro rozhodnutí.

18. Další důkazy nebyly prováděny, neboť nebyly způsobilé přispět k objasnění rozhodného skutkového stavu nebo směřovaly k prokázání skutečností, které nejsou způsobilé zvrátit právní hodnocení řešené věci. Toto platí zejména v případě návrhu žalobce na výslech svědků z řízení sp. zn. spisová značka, který by nepřinesl žádná další relevantní zjištění ohledně důvodnosti nároku na odměnu. Pokud jde o důkaz rozpočtem navržený žalovaným k prokázání rozpočítání mzdových nákladů, tento nemohl přinést další relevantní zjištění, když skutečnost, že v minulosti žalovaný o odměnách rozhodoval na základě rozpočtu, není rozhodná. Mohlo být sice dále prokázáno, zda tyto odměny (ne) byly přiznávány hospodárně, avšak důkaz nesměřuje k prokázání samotného oprávnění žalovaného k rozhodování o odměnách. Obdobně soud také neslyšel navržené svědky k prokázání okolností rezignace a k prokázání skutečnosti, že návrh na mimořádnou odměnu původně nevzešel od žalovaného, neboť tato skutečnost neměla pro posouzení jeho nároku žádný vliv. I kdyby se tyto skutečnosti prokázaly, nezvrátily by výsledek sporu, pro který nebyly směrodatné motivy rozhodnutí o vyplacení odměny, nýbrž dodržení formy předvídané Smlouvou (srov. právní hodnocení).

19. Na základě shora uvedených zjištění učinil soud následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalovaný působil pro žalobce jako prezident, přičemž za žalobce jednal, řídil jeho pracovníky a organizoval jejich činnost. Za výkon funkce mu dle Smlouvy náležela odměna ve výši 60 500 Kč, která byla následně zvýšena Dodatkem na 90 000 Kč měsíčně. Smlouva o výkonu funkce přitom obsahovala ujednání o této základní odměně a dále o náhradách výdajů vynaložených v souvislosti s výkonem činnosti. Naopak neobsahovala žádné ujednání o mimořádné odměně ani způsobu jejího přiznání. Smlouva předpokládala, že veškeré její změny a doplnění musí být učiněny písemně a ve formě číslovaných dodatků, které musí být schváleny anonymizováno. V rámci fungování žalobce bylo zavedenou praxí, že žalobce přiznával pracovníkům i dalším osobám, včetně sebe, odměny, přičemž proplacení bylo realizováno účtárnou na pokyn žalovaného bez dalšího. Požadavek na přiznání odměny ve výši 3 měsíčních platů za své více než čtyřroční působení vznesl žalovaný v písemném materiálu pro jednání anonymizováno, který řešil otázky předání agendy v souvislosti s rezignací pro účely jednání dne 3. 11. 2017. Projednání odměny žalovaného statutárním orgánem či udělení, byť i jen konkludentního, souhlasu s vyplacením odměn nebylo prokázáno žádným z provedených důkazů, a to ani zápisem z jednání anonymizováno ze dne 1. 12. 2017. Žalovanému bylo za prosinec 2017 vyplaceno na účet celkem 124 417 Kč a za leden 2018 celkem 205 635 Kč, přičemž přesný rozklad složek výplaty soud přejal za svá skutková zjištění tak, jak je uvedeno v odst. 7. a 8. tohoto odůvodnění. V obou výplatách je zahrnuta částka mimořádné odměny žalovaného ve výši 90 000 Kč, přičemž tato byla zahrnuta i do výpočtu základu daně a byly z ní strženy příslušné zákonné odvody. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení neoprávněně vyplacených odměn předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2020, a to ve lhůtě do 13. 11. 2020.

20. Při právním hodnocení sporu soud vycházel z obecné úpravy právnických osob a zvláštní úpravy spolků v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), dále z úpravy příkazní smlouvy, která se subsidiárně použije pro vztah spolku a jeho statutárního orgánu. Dále soud vycházel z úpravy výkladu právního jednání, úpravy bezdůvodného obohacení a při posuzování jeho výše zohledňoval úpravu příslušných daňových předpisů a předpisů z oblasti sociálního zabezpečení.

21. Podle ust. § 243 o.z. jsou orgány spolku statutární orgán a nejvyšší orgán, případně kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy mohou orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li tím klamný dojem o jejich povaze.

22. Spolek je korporací a právnickou osobou, proto na jeho fungování v otázkách výslovně neupravených dopadá i obecná úprava orgánů právnických osob, zejména ust. § 159 o.z. Doktrinální výklad (srov. komentář k ust. § 159 v: Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014) dochází k závěru, že na vztah právnické osoby a člena jejího voleného orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o příkazní smlouvě. Naopak nelze subsidiárně aplikovat úpravu zákoníku práce, když na daný vztah nelze pohlížet jako na vztah nadřízenosti a podřízenosti ve smyslu závislé práce. V kontextu tohoto sporu je závěr o vyloučení použití pracovněprávních předpisů umocněn skutečností, že Smlouva ve svém článku 6.3. stanovila, že se právní vztahy z ní vzniklé řídí zejména ustanoveními občanského zákoníku.

23. Dle ustanovení § 2340 o.z.se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Dle § 2438 o.z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

24. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

25. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

26. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

27. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na vyplacení odměny ve výši á 90 000 Kč za měsíce prosinec 2017 a leden 2018 neměl žalovaný nárok.

29. Žalobce, jakožto zapsaný spolek, a žalovaný svůj poměr upravili Smlouvou o výkonu funkce, která výslovně vylučuje změny a doplnění, s výjimkou písemných číslovaných dodatků schválených statutárním orgánem. Její obsah, a to i pokud jde o úpravu odměňování, je proto třeba vnímat jako konečný a vyčerpávající. Pokud nebyla prokázána existence schváleného dodatku, který by řešil nebo měnil původní úpravu odměňování, což se v řešeném případě nestalo, je nutno vycházet z toho, že žalovanému za výkon funkce náležela výhradně jen plnění předpokládaná ve Smlouvě, resp. Dodatku č. 1, kterým se zvyšovala standardní odměna. Je proto třeba uzavřít, že žalovaný měl za výkon své funkce nárok jen na základní odměnu ve výši 90 000 Kč, případně na náhradu přiměřených nákladů v souvislosti s výkonem činnosti (č.l. 4 a 4.

2. Smlouvy ve znění jejího Dodatku č. 1). Pakliže následně v souvislosti se svou rezignací zadal pokyn, aby mu byly vyplaceny mimořádné odměny, jednal mimo rámec předvídaný Smlouvou a pro přijetí daných částek neměl právní titul. V řízení nebylo prokázáno, že by měl žalovaný na zvláštní odměny nárok z jiného právního důvodu (např. jiný závazek, soudní nebo správní rozhodnutí) a tento neplyne ani z žádného ustanovení právních předpisů.

30. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani zaběhnutá praxe, kdy žalovaný o odměnách, a to nejen svých, v minulosti opakovaně rozhodoval a dával pokyn k jejich proplacení bez jakýchkoli výhrad ze strany žalobce. Existence této zavedené praxe nemůže představovat oprávněný důvod pro vyplacení odměny (relevantní právní titul), a to zejména s ohledem na znění čl. 6 Smlouvy, jehož účelem zjevně bylo zamezit obdobným situacím a podmínit rozhodování o otázkách Smlouvou neupravených (tedy i o otázkách mimořádného odměňování) splněním písemné formy a souhlasem anonymizováno.

31. Forma a způsob schválení změny smlouvy v řešeném případě nebyla dodržena a uvedený nedostatek nemůže zhojit ani žalobcem tvrzené„ konkludentní“ schválení odměny, kdy anonymizováno žalobce měla vyplacení odměny projednat a toto vzít na vědomí. K tomu nejprve soud konstatuje, že toto tvrzení žalovaného nebylo v řízení prokázáno. Jediným vzdáleně souvisejícím důkazem je záznam z jednání anonymizováno ze dne 1. 12. 2017, která požádala žalovaného o zvážení možnosti další spolupráce. O projednání odměn či jejich vzetí na vědomí nejsou v tomto záznamu zmínky. Stejně tak z dostupných důkazů nelze ani dovodit, že by byl kdy anonymizováno projednán Materiál pro jednání anonymizováno dne 3. 11. 2017, v němž byl návrh na přiznání odměny obsažen. Jen nad rámec soud upozorňuje, že všechny osoby účastné jednání anonymizováno, kde měla anonymizováno tyto odměny vzít na vědomí, soud vyslechl v rámci řízení sp. zn. spisová značka, kdy z těchto výslechů nebylo možné dovodit, že by žalovanému byla schválena jakákoliv mimořádná odměna, natož její výše. Opětovný výslech těchto svědků by tak nepřinesl nic nového a byl by nehospodárný.

32. Zároveň je třeba mít na paměti, že Smlouva nepočítá s možností konkludentního schválení, resp. vzetí na vědomí, jejích změn, tedy ani udělení odměn nad rámec čl.

4. Bylo by v rozporu s jejím textem a účelem, kdyby, i přes zjevný nedostatek formy a schválení, bylo proplacení nesjednaných mimořádných odměn aprobováno.

33. V tomto směru jen soud poukazuje na tvrzení žalovaného, že předmětné odměny projednala žalobcova anonymizováno tím, že je vzala na vědomí. Po obsahové stránce tak tvrdil, že došlo ke změně obsahu Smlouvy. K tomu je třeba říci, že tento způsob změny Smlouvy nebyl mezi stranami nikterak sjednán, když Smlouva vyžadovala změnu písemnou formou číslovaných dodatků. I když v obecné míře lze i za takovéto situace změnit smlouvu ústní formou, musí takováto změna být učiněna způsobem, ze kterého nelze než dovodit, že strany vyjádřily jednoznačnou vůli opustit písemnou formu změny smlouvy. Za této situace jen prosté vzetí na vědomí nemůže být dostatečným podkladem pro závěr, že žalobce se rozhodl odchýlit od písemné formy. Soud již proto dále toto tvrzení neprokazoval.

34. Soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že měl v gesci rozdělování odměn již z povahy své funkce prezidenta (k tomu odkázal na čl. 2 a 2.

2. Smlouvy). Dle uvedených článků se prezident zavazuje za žalobce jednat se třetími osobami a svým právním jednáním jej zavazovat, přičemž je oprávněn za žalobce jednat samostatně ve všech věcech týkajících se žalobce. Dále se zavázal řídit pracovníky sekretariátu a organizovat jejich činnost. Pod takto vypočtené činnosti však dle soudu nelze subsumovat oprávnění prezidenta ke stanovení vlastních odměn. Nejedná se totiž o právní jednání žalobce vůči třetím osobám (čl. 2) ani úkon v rámci řízení podřízených pracovníků (čl. 2). Extenzivní výklad, kterým by bylo dovozováno, že žalovaný mohl dle č.l. 2 rozhodovat i o výši svých odměn, by byl dle soudu v rozporu s vůlí stran promítnutou v textu Smlouvy.

35. Pokud tak žalovaný dovozuje svoje oprávnění rozhodovat o svých mimořádných odměnách, neboť tak mohl činit ve vztahu k zaměstnancům (dodavatelům), je toto přirovnání zcela nepřiléhavé. Vztah zaměstnanec – zaměstnavatel (případně vztah dodavatel – odběratel) se řídí zcela jinými pravidly než vztah statutární orgán – právnická osoba. Žalovaný jako orgán žalobce ve vztahu k zaměstnancům vystupoval v pozici zaměstnavatele a ve vztahu k nim by tak v principu mohl činit opravdu samostatně, a to již jen z důvodu, že toto postavení vyplývalo ze zápisu spolkového rejstříku. Obdobně pak mohl rozhodovat o odměnách ve vztahu k dodavatelům služeb, neboť i v tomto případě zastupoval žalobce navenek. Avšak kroky, které činil ve vztahu ke své osobě, činil ve vztahu k orgánu žalobce. Rozhodně se proto nejedná o zastupování žalobce navenek.

36. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že žalovanému bylo na mimořádné odměně plněno bez právního důvodu, a tento je povinen vydat, oč se obohatil. Výše tohoto obohacení však neodpovídá žalobou uplatněné částce 124 020 Kč, jelikož žalobce nevyplatil žalovanému plnou částku odměn, nýbrž ji ponížil o zákonné odvody na pojistné a o zálohu na daň z příjmu. Pakliže žalobce příslušnou částku daně a pojistného odvedl příslušným orgánům, nemohlo se toto promítnout jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť mu v tomto rozsahu žádné prostředky na úkor žalobce nepřibyly. Soud se proto zabýval výší částky, kterou žalobkyně odvedla z mimořádných odměn na zákonných odvodech a na dani, a to pro každou výplatu zvlášť.

37. Dle příslušného mzdového listu pro měsíc prosinec 2018 činila hrubá mzda žalovaného 308 712 Kč. Aby soud určil, kolik bylo z částky mimořádné odměny (90 000 Kč) uhrazeno na pojistné na sociální pojištění, postupoval tak, že částku celkové hrubé mzdy (308 712 Kč) vydělil celkovou částkou zaplacenou na sociální pojištění (20 067 Kč), přičemž dospěl ke koeficientu 15, 38406338765137. Tímto koeficientem následně vydělil částku neoprávněně vyplacené prémie ve výši 90 000 Kč a dospěl k částce 5 850 Kč. Tento výsledek udává, kolik bylo z částky mimořádné odměny uhrazeno na sociálním pojištění. Obdobně bylo postupováno i v případě pojistného na veřejné zdravotní pojištění, tedy částka 90 000 Kč byla vydělena koeficientem 22, 22068667674368, který vyšel po vydělení hrubé mzdy (308 712 Kč) částkou zaplacenou na zdravotním pojištění (13 893 Kč). Výsledná částka 4 050 Kč udává, kolik bylo zaplaceno na zdravotním pojištění z nedůvodně vyplacené prémie 90 000 Kč. Dále soud musel vypočítat kolik z celkově odvedené zálohy na daň ve výši 70 317 Kč, připadalo na částku neoprávněně vyplacené odměny. Dle mzdového listu v měsíci lednu 2018 činila hrubá mzda žalovaného 308 712 Kč. Na základě této částky žalobce odvedl pojistné na sociální pojištění ve výši 77 178 Kč a na zdravotní pojištění ve výši 27 784 Kč. Superhrubá mzda pak činila 413 674 a základ daně 413 700 Kč. Při 15 % zdanění činila daň 62 055 Kč, ke které dále přistupovala 7% solidární daň ve výši 13 216 Kč. Záloha na daň po odpočtech na děti (2 734 Kč) a poplatníka (2 070 Kč) činila 70 317 Kč. Soud tedy vzal částku hrubé mzdy, na kterou měl žalovaný dle Smlouvy nárok, ve výši 90 000 Kč a k této připočetl zákonnou částku na sociální pojištění (25 %, tj. 22 500 Kč) a na zdravotní pojištění (9 %, tj. 8 100 Kč). Superhrubá mzda pro částku standardní odměny tak činila 120 600 Kč. Tomuto základu daně odpovídala daň ve výši 18 090 Kč, přičemž solidární daň se pro tuto částku neplatí (0 %). Záloha na daň po odpočtech na děti (2 734 Kč) a poplatníka (2 070 Kč) tak činila částku 13 136 Kč O tuto částku tak proto musela být ponížena celkově odvedená záloha na daň ve výši 70 317 Kč, stejně tak jako o částku 34 885 Kč, která byla na dani nedůvodně odvedena v důsledku proplacení dovolené (srov. rozsudek KS v Praze č. j. číslo jednací ze dne 10. 12. 2020). Zbývající částka 22 296 Kč představuje část zálohy nesprávně odvedené na daň z příjmu v důsledku zohlednění mimořádné odměny. S ohledem na uvedené, soud uzavírá, že se žalobce v případě odměny za leden 2018 bezdůvodně obohatil o částku 57 804 Kč (90 000 Kč - 9 900 Kč - 22 296 Kč).

38. Pokud jde o výpočet výše bezdůvodného obohacení za měsíc prosinec 2017, soud postupoval obdobně. Na základě výpočtu jako shora soud dospěl k závěru, že v důsledku zohlednění mimořádné odměny byla příslušným orgánům odvedena na zákonné pojistné částka 9 900 Kč (soud učinil zcela shodný výpočet jako za období ledna 2018, když sazba těchto odvodů se meziročně nezměnila). Dále soud počítal poměrnou výši daně odvedené ze standardní odměny, aby tuto mohlo následně odečíst od odvedeného základu daně. Dle mzdového výměru pro prosinec 2017 byla stanovena hrubá mzda žalovaného na 180 146 Kč, k čemuž přistupuje pojistné hrazené zaměstnavatelem na sociální pojištění 45 036,5 Kč (25%) a na zdravotní pojištění 16 213,14 Kč (9 %). Tomu odpovídala superhrubá mzda 241 396 Kč a základ daně 241 400 Kč. Při 15 % sazbě činila daň 36 210 Kč a solidární daň o sazbě 7 % pak 4 705 Kč (180 146 Kč - 112 928 Kč, tedy limit pro solidární zvýšení zálohy za rok 2017). Záloha na daň po odpočtech za děti (2 734 Kč) a poplatníka (2 070 Kč) činila 36 111 Kč. Pro částku hrubé mzdy 90 146 Kč (částka odpovídající hrubé mzdě po odečtení žalované mimořádné odměny), zvýšenou o pojistné na sociální zabezpečení ve výši 25 % (tj. 22 536,5 Kč) a pojistné na zdravotní pojištění ve výši 9 % (tj. 16 213,14 Kč), činila superhrubá mzda 120 795,64 Kč a základ daně 120 800 Kč. Tomuto základu odpovídala 15 % daň ve výši 18 120 Kč a solidární daň byla nulová. Po odpočtech na děti (2 734 Kč) a na poplatníka (2 070 Kč) činila záloha na daň 13 316 Kč. Od celkově odvedené zálohy na daň ve výši 36 112 Kč, proto soud odečetl částku 13 316 Kč, kterážto částka připadala na daň ze standardní odměny, a dospěl k rozdílu 22 795 Kč. Žalobci má být proto vydána částka 57 305 Kč (hrubá odměna 90 000 Kč – rozdíl odvodů 9 900 Kč – rozdíl záloh na dani 22 795 Kč).

39. S ohledem na uvedené, soud uzavírá, že žalovaný se na úkor žalobce v důsledku vyplacení mimořádné odměny obohatil o celkovou částku 115 109 Kč. Soud proto žalovanému uložil tyto prostředky zaplatit ve lhůtě dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobci náleží také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanovený ode dne 14. 11. 2020, což je den následující po uplynutí lhůty stanovené žalovanému k plnění dle předžalobní výzvy. Ve zbytku požadovaného plnění byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. V řízení měl žalobce převážný úspěch a neúspěch v poměrně nepatrné části (115 109 Kč vs. 8 911 Kč), a proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 201 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 124 020 Kč. Sazba odměny za jeden úkon právní služby tak činí 6 100 Kč. Právní zástupce žalobce v tomto řízení učinil celkem tři úkony právní služby, za něž mu náleží mimosmluvní odměna o plné sazbě (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t.) a účast na jednání soudu dne 21.6.2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t.), a dále jeden úkon právní služby o poloviční sazbě (tímto byla jednoduchá předžalobní výzva dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t.). Dohromady činí mimosmluvní odměna 21 350 Kč ( (6 100 Kč x 3) + (1 x 3 050 Kč)). Součástí nákladů právního zastoupení je také paušální náhrada hotových výdajů (á 300 Kč) za učinění 4 úkonů právní služby v celkové výši 1 200 Kč. Právnímu zástupci žalobce dále náleží náhrada dle § 14 odst. 2 a.t. ve výši poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání dne 20.5.2021, které se nekonalo, tedy ve výši 3 050 Kč. Za učiněné cesty k jednání dne 20.5.2021 a 21.6.2021 náleží právnímu zástupci žalobce náhrada cestovních výdajů ve výši 5 944 Kč, která se skládá z doložených výdajů na jízdenky ve výši 1 380 Kč a cestovného za cestu osobním automobilem z Ostravy do Prahy a zpět ve výši 4 564 Kč (při spotřebě vozu 5,9 l na 100 Km, celkové vzdálenosti 760 Km a ceně paliva 27,20 Kč činí náhrada pohonných hmot 1 220 Kč a základní náhrada 3 344 Kč). Dle § 14 odst. 1 a.t. náleží advokátu také náhrada za čas strávený cestou k jednání ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, což v daném případě, kdy právní zástupce žalobce strávil na dvou zpátečních cestách celkem 20 hodin, činí 4 000 Kč. Takto stanovená odměna (odměna za učiněné úkony 21 350 Kč + paušální náhrada 1 200 Kč + náhrada za promeškaný čas za nekonané jednání 3 050 Kč + cestovné 5 944 Kč + náhrada za čas strávený na cestě 4 000 Kč) byla dále zvýšena o 21% DPH, jíž je právní zástupce plátcem, tedy o 7 465 Kč na částku 43 009 Kč. Včetně soudního poplatku tedy náhrada nákladů žalobce činí 49 210 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.