35 C 462/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o výživné pro zletilé dítě

I. Žalovaný je počínaje dnem 14. 12. 2020 povinen na výživu žalobkyně hradit částku 7 500 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2024 částku 9 000 Kč měsíčně, a to do každého 15. dne v měsíci.

II. Žaloba, aby žalovanému bylo zvýšeno výživné počínaje dnem 20. 12. 2020 do 13. 12. 2020, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovanému bylo v období od 14. 12. 2020 do 31. 8. 2024 zvýšeno výživné o dalších 8 500 Kč měsíčně a v období od 1. 9. 2024 o dalších 7 000 Kč měsíčně, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na dlužném výživném částku 78 300 Kč, splatnou v pravidelných měsíčních splátkách po 2 200 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po právní moci rozsudku.

V. Tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , rozsudek Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

VI. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se jako dcera žalovaného žalobou ze dne 14. 12. 2020 domáhala, aby počínaje dnem 20. 11. 2020 bylo zvýšeno výživného pro ni jako zletilé dítě žalovaného, a to z částky 6 300 Kč měsíčně na částku 16 000 Kč měsíčně. Uvedla, že není schopna se sama živit, neboť do školního roku 2023/2024 se soustavně připravovala na své budoucí zaměstnání studiem na střední škole a nyní navázala svým studiem na vysoké škole. Žalobce na výživu žalované přispívá na základě rozsudku Okresního soudu , adresa, -západ ze dne 10. 12. 2013, č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2014, č. j. , spisová značka, , částkou 6 300 Kč měsíčně. Nad rámec tohoto výživného přispíval žalovaný minimálně, a to formou darů k běžným příležitostem jako jsou narozeniny, svátek nebo Vánoce. Veškeré náklady žalobkyně tak nese domácnost její matky, zejména pak přítel její matky. Od posledního rozhodnutí se žalobkyni zvedly výdaje již jen vlivem plynutím času a jejím nástupem na střední a následně na vysokou školu.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v mezidobí došlo ke změně jeho poměrů, když uzavřel druhý sňatek a dne 19. 7. 2014 se mu narodil syn, nezletilý , Jméno žalovaného, . Jeho majetkové poměry při tom nedovolují zvýšit výživné na žalobkyni nad rámec částky 7 500 Kč měsíčně, a to mimo jiné i z důvodu, že žalovaný na základě rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů vyplatil matce žalobkyně částku 2 880 000 Kč, kterou je tato povinna žalovanému vrátit v rozsahu částky 1 269 719,30 Kč.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně je dcerou žalovaného, přičemž o její péči a výživě bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 30. 3. 2011, č. j. P 30/2010-118 a následně došlo ke změně tohoto rozhodnutí rozsudkem Okresního soudu , adresa, -, Anonymizováno, ze dne 10. 12. 2013, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2014, č. j. , spisová značka, , přičemž žalovanému bylo stanoveno výživné 6 300 Kč měsíčně. Soud při tom vycházel ze skutečnosti, že žalobkyni bylo v té době 9 let a navštěvovala 3. třídu základní školy. Otec v té době podnikal ve svých vlastních společnostech a jeho čistý měsíční příjem činil 22 000 Kč měsíčně. Společnosti se zabývaly pronájmem nebytových prostor a pronájmem aut. Sám žalovaný vozidlo tehdy nevlastnil, toliko využíval služební vozy. Byl rozvedený, měl aktuálně družku, která pracovala jako servírka. Ke zvýšení výživného došlo počínaje dnem 1. 1. 2012 (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků, citovanými rozsudky a rozsudkem o rozvodu manželství).

4. Žalovaný na základě takto stanoveného rozsudku platí žalobkyni řádně výživné (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků) a následně provádí další platby v souvislostí s běžnými událostmi a v rámci dárku k narozeninám jí zaplatil autoškolu (prokázáno shodnými tvrzeními a jejich výpověďmi a potvrzeními o provedených transakcích).

5. Žalobkyně byla do roku 2024 studentkou Gymnázia , adresa, a následně se stala studentkou Farmaceutické fakulty , právnická osoba, se sídlem v , adresa, , přičemž žalobkyně po celou dobu řádně studuje (prokázáno potvrzeními o studiu, záznamy studijních výsledků a shodnými tvrzeními účastníků). V souvislosti se studiem si hradí ubytování v částce 14 340 – 15 500 Kč měsíčně, cestovné do 3 000 Kč měsíčně, stravné 2 500 – 6 000 Kč měsíčně a hygienu 1 500 Kč měsíčně. Dále hradila náklady spojené se studiem 5 421 Kč. Během své střední školy hradila školné 50 000 Kč, hradila si učební pomůcky tak za 12 000 Kč, léky. V souvislosti se studiem vyjížděla do zahraničí za účelem studia byla na Maltě za 84 000 Kč, ve Skotsku za 30 000 Kč a v , právnická osoba, . Do roku 2022 jezdila se školou na pobyty k moři, které stály 25 000 Kč (prokázáno její výpovědí, výpovědí její matky a přítele její matky, fotografiemi a doklady).

6. Žalobkyně po celou žalovanou dobu bydlí se svou matkou, přítelem matky a polorodým sourozencem, nyní z důvodu studia částečně bydlí v , adresa, . Její matka má příjem 4 900 Kč měsíčně a žije z příjmů svého přítele. Majetek žádný nemá. Náklady domácnosti činí kolem 40 000 Kč měsíčně na bydlení a asi 20 000 – 40 000 Kč na jídlo, přičemž pro potřeby domácnosti vyčleňuje její přítel částku 150 000 Kč měsíčně (prokázáno výpovědí matky žalobkyně a jejího přítele).

7. Žalovaný dne 25. 1. 2024 uzavřel nové manželství (prokázáno oddacím listem), v němž se mu dne 19. 7. 2014 narodil nezletilý syn (prokázáno rodným listem). Žalovaný měl v žalovaném období čistý příjem 37 121 Kč pocházející z jeho společnosti , právnická osoba, (prokázáno jeho výpovědí ve spojení se sdělením účetní společnosti), přičemž tato částka odpovídá příjmům osob zaměstnaných v pozici automechanika (prokázáno sjetinou serveru platy.cz). Citovaná společnost vykazovala za rok 2020 zisk 80 282 Kč, za rok 2021 zisk 149 813 Kč, za rok 2022 zisk 325 142 Kč, za rok 2023 zisk 319 393 Kč (prokázáno daňovými přiznáními).

8. Dle účetních dokladů společnosti , právnická osoba, za roky 2020 - 2024 vykazovala tato společnost dluh vůči jedinému společníkovi (žalovanému) v roce 2019 v částce 2 977 000 Kč, v roce 2020 v částce 3 206 000 Kč, v roce 2021 v částce 3 271 000 Kč, v roce 2022 v částce 4 292 000 Kč, v roce 2023 v částce 9 652 000 Kč a v roce 2024 částku 4 911 000 Kč.

9. Společnost má kontokorentový úvěr 4 500 000 Kč (prokázáno sjetinou účtu a výpovědí svědka , Anonymizováno, ). Někdy v průběhu let 2022 a 2023 došlo k postupnému navyšování tohoto kontokorentového úvěru až na uvedenou částkou. Vlivem účetní chyby se tento úvěr zaúčtoval do rozvahy jako závazek vůči společníkům. Nelze při tom vyloučit, že chyba vznikala postupně, neboť si svědek nebyl jistý, kdy konkrétně k chybě došlo, ale byl si jistý, že úvěr se postupně navyšoval. Nic na tom nemění potvrzení svědka, že v roce 2023 byla chyba zaúčtována, když mohla být zúčtována postupně i v předchozích letech (prokázáno výpovědí svědka , Anonymizováno, ).

10. Kromě toho došlo k vkladu prostředků od žalovaného v celkové částce 5 000 000 Kč. Tyto prostředky získal žalovaný za pomocí 2 půjček, a to půjčky od , adresa, 000 000 Kč ze dne 13. 9. 2023 (prokázáno sdělením banky ohledně převodu na účet společnosti, výpovědí žalovaného, předloženým originálem smlouvy na jednání dne 16. 1. 2025 a výpovědí svědka , jméno FO, ) a půjčky od , jméno FO, na částku 2 000 000 Kč, ke které došlo mezi lety 2015 – 2022, když 6. 12. 2022 (tedy ještě před tím, než žalobkyně začala zvýšení výživného požadovat) byl vyhotoven dodatek č. , hodnota, k této smlouvě (prokázáno tímto dodatkem předloženým na jednání dne 16. 1. 2025, výpovědí svědka , jméno FO, a žalovaného).

11. Soud za této situace uzavřel, že do závazků společnosti vůči žalovanému se dostaly zápůjčky žalovaného vůči třetím osobám v hodnotě asi 5 000 000 Kč, které žalobce vložil do společnosti, a nesprávně zaúčtované závazky z kontrokorentního úvěru 4 500 000 Kč. Za této situace měl soud za vyřešenou otázku této položky rozvahy společnosti a to, jakým způsobem se žalobce k prostředkům dostal. Soud neměl v tomto případě důvod pochybovat o výpovědi svědků a neměl proto důvod nařizovat v tomto směru znalecké zkoumání, když z uvedených důkazů je nepochybné, že dluhy vůči bance a vůči žalovanému byly postupem času navyšovány.

12. Žalovaný na základě pravomocného rozsudku zdejšího soudu uhradil matce žalované na vypořádání společného jmění manželů částku 2 880 000 Kč, které získal prostřednictvím hypotéky (prokázáno sdělením banky a rozhodnutím zdejšího soudu, jakož i rozhodnutím exekutora a exekučním návrhem). Rozsudek zdejšího soudu, jakož i Krajského soudu v Praze ohledně společného jmění manželů byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu a matce žalované bylo v následném řízení uloženo vrátit žalovanému částku 2 879 999,80 Kč (prokázáno rozsudkem Okresního soudu , adresa, -, Anonymizováno, ze dne 26. 4. 2018, č. j. , spisová značka, ), přičemž toto pohledávka zanikla z části zápočtem a ve zbytku se žalovaný domáhá částky 1 269 719,30 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení (prokázáno exekučním návrhem a usnesením soudního exekutora).

13. Žalovaný je vlastníkem domu se zahradou, ve kterém bydlí se svojí ženou, synem a rodiči (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí a výpovědí žalovaného a jeho matky). Dále vlastní bytovou jednotku, kterou na základě smlouvy bezplatně užívá jeho matka. Ta tuto jednotku využívala nejprve tak, že v ní nechávala bydlet příbuzné (děti, vnoučata) a od roku 2024 ji pronajímá za částku 10 000 Kč měsíčně (prokázáno výpovědí matky žalovaného, žalovaného, výpisem z katastru nemovitostí a smlouvou mezi žalovaným a jeho matkou). Žalovaný hradí 2 hypotéky u společnosti , právnická osoba, . v částce 27 804 kč měsíčně (prokázáno sdělením banky a jeho výpovědí), energie a náklady domácnosti asi 15 000 Kč měsíčně (prokázáno jeho výpovědí). Kromě jeho příjmu operuje domácnost s důchody jeho rodičů v celkové částce asi 36 000 Kč (výše důchodů byla prokázána z výpovědi matky žalovaného) a příjmem manželky žalovaného asi 7 500 Kč. Tu jí vyplácí jeho společnost (prokázáno výpovědí žalovaného). Nezletilý syn , Jméno žalovaného, dělá jako koníček hokej, jiný nákladný koníček nemá (prokázáno výpovědí matky žalovaného). Náklady na hokej jsou hrazeny prarodiči tak, že ti předávají měsíčně žalovanému částku 4 000 Kč (tedy 48 000 Kč ročně) a dále mu kupují na sezónu hokejku a brusle (prokázáno výpovědí matky žalovaného a výpovědí žalovaného). Členské poplatky činily za rok 2024/2025 ročně částku 5 600 Kč pro přípravku, 12 000 Kč pro 1. třídu, 15 800 Kč pro 2. třídu, 19 500 Kč pro 3. třídu, 24 200 Kč pro 4. třídu a 33 600 Kč pro 5. třídu, přičemž v předcházejícím roce byly o 5 % nižší (prokázáno sdělením výše příspěvků). Pokud žalovaný tvrdil, že poplatky za roky 2020-2025 byly uhrazeny v částce 89 850 Kč, soud s ohledem na ceník těchto příspěvků za rok 2024/2025 tuto skutečnost nedokazoval pro nehospodárnost a vzal toto tvrzení dle § 136 o. s. ř. za prokázané.

14. Soud neprováděl další dokazování pro nadbytečnost a neprováděl důkazy navržené po koncentraci řízení, neboť ty byly dle § 118b o. s. ř. nepřípustné.

15. Soud tak po skutkové stránce uzavřel, že od posledního rozhodnutí soudu ohledně poměrů účastníků v tom směru, že žalobkyně v mezidobí skončila základní školu, nastoupila nejprve na střední školu a od září roku 2024 na vysokou školu. Spolu s těmito skutečnostmi došlo k navýšení nákladů na její živobytí, přičemž zejména započetím studia na vysoké škole vznikly žalobkyni náklady spojené se studiem na specializované škole v , adresa, (zejména náklady na bydlení a dopravu). Žalovaný v mezidobí uzavřel manželství, narodilo se mu další dítě a navýšily se mu příjmy i náklady. Pokud žalobkyně uzavřela, že žalovaný zastírá své majetkové poměry, soud tento názor s žalobkyní nesdílí. Příjem žalovaného se pohybuje v mezích příjmů osob pracujících v jeho oboru, z provedeného dokazování nevyplynuly žádné nadstandardní výdaje domácnosti, když výše hypotéčních plateb odpovídá příjmům žalovaného a jeho domácnosti. Výdaje spojené s hokejem polorodého bratra žalobkyně pak hradí jeho prarodiče v hotovosti. Soud tak vyšel z příjmu žalovaného asi 37 000 Kč v žalovaném období a z příjmu z pronájmu bytu, který byl žalovanému darován, v částce 10 000 Kč. Tento příjem je doložen od roku 2024, když před tím byl byt poskytován příbuzným žalovaného.

16. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

17. Podle § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

18. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

19. Podle § 921 odst. 1 o. z., výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

20. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

21. Podle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

22. Soud posoudil žalovaný nárok a uzavřel, že ten je v období od 20. 11. 2020 do 13. 12. 2020 podán v rozporu s § 922 odst. 1 o. z., když výživné na dítě lze přiznat nejvýše za 3 roky před podáním žaloby. Ta byla podána dne 14. 12. 2023. Pokud žalobkyně požadovala zvýšení výživného za období před tímto datem, učinila tak opožděně. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zcela zamítl.

23. Následně se soud zaobíral otázkou výživného do 14. 12. 2020 a uzavřel, že v tomto období byla žaloba podána oprávněně. Žalobkyni bylo stanoveno výživné naposledy v době, kdy byla ve 3. třídě základní školy. V žalovaném období při tom již nastoupila na střední školu a následně na vysokou školu. Již jen vlivem běhu času došlo ke změně poměrů na její straně a navýšení jejích potřeb. Soud při stanovení potřeby zvýšit výživné hrazení na žalobkyni vyšel ze 2 událostí, pro které byl důvod ke zvýšení výživného, a to nástup žalobkyně na střední školu (tato událost již byla aktuální k datu počátku žalovaného období dne 14. 12. 2020) a nástup žalobkyně na vysokou školu od 1. 9. 2024, když se žalovanému zároveň zvedla potencialita příjmů. Soud tímto rozdělením výše výživného reflektoval žalobkyní citovaný nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. I. ÚS 1760/24.

24. Soud při stanovování výše výživného vzal do úvahy vznik nové vyživovací povinnosti žalovaného, avšak tato změna nemůže být důvodem pro snížení aktuálně stanoveného výživného, neboť k ní došlo těsně po předchozím stanovení výživného, tedy důvody pro navyšování výživného vlivem běhu času postupně převyšují zvýšené náklady vzniklé vznikem další vyživovací povinnosti.

25. Podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti pak s ohledem na příjem žalovaného mělo výživné za prvé zmiňované období být přibližně 6 660 Kč na druhé zmiňované období přibližně 8 460 Kč. Navýšení hodnoty výživného pro žalobkyni od roku 2024 podle doporučujících tabulek způsobil příjem, kterého se žalovaný dobrovolně vzdal, když ponechal nájemné z pronájmu bytu v jeho vlastnictví své matce. Pokud jeho matka uvedla, že byt darovala žalovanému, náleží platby spojené s jeho užíváním právě jemu. Nic na tom nemění důvody, pro které mu jeho matka byt darovala. Pokud žalovaný ponechává toto nájemné matce, zbavuje se dle § 913 odst. 2 o. z. příjmu, který by jinak mohl dostat. Před rokem 2024 však žalovanému z tohoto pronájmu příjem nemohl plynout, neboť byt užívala jeho širší rodina a bylo by v rozporu s dobrými mravy tento příjem započítávat.

26. Soud při stanovování výše výživného vyšel z těchto doporučujících hodnot, avšak vzal do úvahy poslední rozhodnutí soudu ohledně výživného. To stanovilo výživné na částku 6 300 Kč měsíčně, přičemž od tohoto stanovení výživného nedošlo k žádné konkrétní okolnosti (s výjimkou narození druhého potomka), jež by vedla k závěru, že výživné je nutné snížit. Naopak z provedeného dokazování plyne, že žalobci se zvýšily příjmy a jeho majetková situace tak je lepší, než byla při posledním rozhodování. Ani existence zápůjček, které bude muset v budoucnu splácet, na tom nic nemění, neboť nijak neovlivňují jeho aktuální finanční situaci. Navýšení částky výživného při tom musí být proporční k výši stanovené pro nezletilé dítě. Soud proto za této situace zvýšil výživné za období do 31. 8. 2024 na částku 7 500 Kč, neboť tato odpovídá osobním, majetkovým a příjmovým poměrům žalovaného, na kterých je žalobkyně oprávněna se podílet. Za období od 1. 9. 2024 pak soud navýšil tuto částku s ohledem na nástup na vysokou školu a s ohledem na vznik potenciálního příjmu žalovaného na částku 9 000 Kč měsíčně.

27. Následně soud zamítl žalobu, pokud jde o další navyšování výživného na částku 16 000 Kč měsíčně.

28. Vzhledem k tomu, že soud přiznal žalobkyni zvýšení výživného zpětně, rozhodl též o dlužném výživném, jež vzniklo díky tomuto zvýšení, které činí částku 1 200 Kč měsíčně za období do 31. 8. 2024 a částku 2 700 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2024 do 12. 6. 2025. Ke dni vyhlášení rozsudku byl žalovaný v prodlení s 45 splátkami po 1 200 Kč a 9 splátkami po 2 700 Kč. Soud proto uložil žalovanému uhradit dluh 78 300 Kč. Soud však s ohledem na majetkovou situaci domácnosti žalobkyně a situaci žalovaného uzavřel, že žalobkyně předmětný dluh nepotřebuje akutně uhradit. Soud proto ve smyslu § 160 o. s. ř. uložil žalovanému uhradit dluh ve splátkách po 2 200 Kč. Při těchto splátkách žalovaný uhradí dluh asi za 3 roky.

29. Pokud jde o náklady řízení soud neaplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobní žádání bylo nepoměrně vyšší přiznané částce. Soud proto uzavřel, že v daném případě by měl o nákladech řízení rozhodnout v dikci § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k situaci žalobkyně, která není schopna se sama živit, přičemž všechny její potřeby hradí osoba, která k tomu není povinna (přítel její matky) uzavřel soud, že jsou dány okolnosti zvláštního zřetele hodné a nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. Toto rozhodnutí soudu nemůže být pro něj překvapivé, když žalobkyně takovéto uspořádání nákladů navrhovala ve své závěrečné řeči a žalobce měl možnost se k tomuto návrhu vyjádřit.