35 C 50/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované, žalované, žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované, žalované, žalovaného a žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení bytem adresa 4. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované, žalované, žalovaného a žalované o zaplacení částky 476 849,70 Kč s přísl.

I. Žalovaní 1, 2, 3 a 4 jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 56 760 Kč spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z této částky od 1. 9. 2018 do zaplacení, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že 1. splátka je splatná v měsíci následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaná 1 je povinna zaplatit žalobci částku 420 089,70 Kč spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z této částky od 1. 9. 2018 do zaplacení a úrokem 6,5 % ročně z částky 476 849,70 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaní 2, 3 a 4 byli povinni zaplatit žalobci částku 420 089,70 Kč spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z této částky od 1. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná 1 je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 74 759,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

V. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení v částce 456 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit 3. žalované 76 % náhrady nákladů řízení v částce, jejíž přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám České republiky – Okresního soudu Praha-východ.

VII. Žalobce je povinen zaplatit 4. žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 456 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. České republice – Okresnímu soudu Praha-východ se náhrada nákladů řízení v souvislosti s ustanovením tlumočníka nepřiznává.

1. Žalobce se předmětnou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 1. 1. 2014 uzavřeli [jméno] [jméno] [celé jméno žalované] (dále jen„ zůstavitel“) a 1. žalovaná (oba dohromady dále jen„ dlužníci“) s žalobcem smlouvu o stavebním spoření [číslo] na základě které následně uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na poskytnutí částky 550 000 Kč Součástí smlouvy byly též žalobcovy obchodní podmínky. Dlužníci předmětné prostředky čerpali dne 24. 11. 2014 a byli povinni dluh hradit v pravidelných měsíčních splátkách žalobci. Dne 7. 7. 2015 zemřel zůstavitel. 1. žalovaná poté nehradila řádně splátky řádně a včas, žalobce zesplatnil celý dluh ke dni 31. 8. 2018. K tomuto datu činila jistina celou žalovanou částku. Žalobce tak požadoval po 1. žalované tuto jistinu spolu se sjednaným úrokem 6,5 % ročně a úrokem z prodlení 9 % ročně oboje ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu.

2. Žalobce dále požadoval předmětnou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení po žalovaných 2 – 4, když tito jsou zákonnými dědici po zůstaviteli a odpovídají proto za jeho dluhy.

3. Žalovaní 1, 2 a 4 s žalobou souhlasili, navrhovali jí vyhovět. Uvedli, že předmětné prostředky není možné vrátit, když byly užity na podnikání dlužníků. Tito žalovaní proto navrhovali, aby mohli dluh splácet po 5 000 Kč měsíčně.

4. Pokud jde o 3. žalovanou, vzal soud v úvahu, že jde o nezletilé dítě, které dle § 20 o. s. ř. není schopno se samo zastupovat před soudem, přičemž jeho jediným zákonným zástupcem je 1. žalovaná. Ta by však mohla být v kolizi zájmů s 3. žalovanou, když dle žalobce plněním některého z žalovaných zaniká též dluh ostatních žalovaných. Z tohoto důvodu byl 3. žalované ustanoven opatrovník, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. [číslo jednací].

5. Opatrovník pak navrhl úplné zamítnutí žaloby. Namítl, že požadovat po 3. žalované zaplacení dlužné částky by bylo v rozporu s dobrými mravy. Dále upozornil, že v dědictví po zůstaviteli 3. žalovaná uplatnila výhradu soupisu, když ona měla z dědictví získat částku 56 760 Kč, u které však ani není zřejmé, zda jí byla vyplacena.

6. Soud se nejprve zabýval svojí pravomocí, když žalovaní ke dni podání žaloby byli občané Vietnamské demokratické republiky. S ohledem na skutečnost, že všichni žalovaní mají bydliště na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů (viz čl. 4 nařízení Brusel I bis).

7. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že žalobce a dlužníci uzavřeli dne 1. 1. 2014 smlouvu o stavebním spoření [číslo] na základě které následně dne 5. 11. 2014 uzavřeli smlouvu o meziúvěru [číslo] na částku 550 000 Kč s úrokem úvěru 6,5 % ročně. Rozhodné právo si sjednali české, neboť ve smlouvě bylo výslovně odkazováno na české právní předpisy (prokázáno citovanými smlouvami). Dlužníci dne 24. 11. 2014 celou částku 550 000 Kč čerpali (prokázáno oznámením o čerpání úvěru). Dopisem ze dne 18. 7. 2018 žalobce odstoupil od smlouvy a požadoval v souladu s úvěrovými podmínkami zaplacení zbývající jistiny 476 849,70 Kč do 31. 8. 2018 (prokázáno touto výzvou). Žalovaní přes výzvy ničeho neuhradili (prokázáno předžalobními výzvami včetně dodejek).

8. Dne 7. 7. 2015 zemřel zůstavitel (prokázáno jeho úmrtním listem), který v době svého úmrtí bydlel na území České republiky a po kterém dědili všichni žalovaní, přičemž žalovaní 2, 3 a 4 nabyli po zůstaviteli každý pohledávku 56 760 Kč, kterou jim měla vyplatit 1. žalovaná. Žalovaní pak všichni uplatnili výhradu soupisu (prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 9. 2016, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 21. 9. 2016).

9. Soud se nejprve zabýval rozhodným právem smlouvy a uzavřel, že s ohledem na volbu práva učiněnou účastníky smlouvy se smlouva řídí právem České republiky (čl. 3 nařízení Řím I a § 87 zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém).

10. Žalobce a dlužníci uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobce poskytl dlužníkům částku 550 000 Kč a ti se ji zavázali uhradit společně a nerozdílně spolu s úrokem 6,5 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že dlužníci nehradili dluh řádně a včas, došlo ke dni 31. 8. 2018 k zesplatnění dlužné jistiny 476 849,70 Kč, kterou byli dlužníci povinni žalobci uhradit. Vzhledem k tomu, že tak neučinili, uložil soud 1. žalované (jako původnímu smluvnímu dlužníku) tuto částku žalobci uhradit, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a včetně sjednaného úroku z úvěru.

11. Následně pak soud posoudil odpovědnost ostatních žalovaných. Ti s žalobcem smlouvu neuzavřeli, avšak vystupují v pozici dědiců po zůstaviteli jako druhém spoludlužníku.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou rozhodného práva v dané věci. Soud konstatuje, že v době úmrtí zůstavitele byli všichni žalovaní občany Vietnamské demokratické republiky. Mezi Českou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou existuje smlouva ze dne 12. 10. 1982 publikovaná pod č. 98/1984 Sb., kterou soud na danou věc aplikoval.

13. Podle čl. 35 odst. 1 této smlouvy, dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v čase smrti. Podle odst. 3, dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.

14. Podle § 76 zákona č. 91/2012 Sv. o mezinárodním právu soukromém, právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, ve kterém měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti. Jestliže zůstavitel byl státním občanem České republiky a alespoň jeden z dědiců má v České republice obvyklý pobyt, použije se český právní řád.

15. Vzhledem k tomu, že citovaná smlouva neřeší právní úpravu přechodu dluhů na dědice a s ohledem na datum úmrtí zůstavitele posoudil soud přechod dluhů dle § 76 citovaného zákona dle práva České republiky, neboť zůstavitel bydlel v době smrti na jejím území.

16. Podle § 1701 odst. 1 o. z., dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

17. Podle § 1706 o. z., uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

18. Podle § 1707 o. z., každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.

19. Soud konstatuje, že předmětný dluh na jistině existoval ke dni úmrtí zůstavitele a stal se tak předmětem dědictví. Všichni dědicové pak obecně odpovídají společně a nerozdílně věřiteli za tento dluh, a to v plné výši, pokud na ně nedopadá výhrada soupisu. V takovém případě odpovídají ve smyslu § 1707 o. z. toliko do výše svého dědické podílu. Vzhledem k tomu, že žalovaní (s výjimkou 1. žalované) každý nabyli toliko částku 56 760 Kč a učinili výhradu soupisu, odpovídají za dluhy zůstavitele toliko v této hodnotě. Soud proto vůči nim ve zbytku jistiny (v částce 420 089,70 Kč) včetně úroku z prodlení z ní žalobu zamítl.

20. Soud se následně zabýval i zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 56 760 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že s touto částkou se žalovaní dostali do prodlení až po smrti zůstavitele, vznikla povinnost uhradit tento úrok z prodlení přímo žalovaným a limit daný ustanovením § 1707 tak na toto příslušenství nedopadá.

21. Pokud 3. žalovaná namítala, že není zřejmé, zda jí předmětná částka 56 760 Kč byla vyplacena, tak tato skutečnost je pro posouzení věci irelevantní. V rámci dědického řízení vznikla pohledávka 3. žalované na vyplacení částky 56 760 Kč vůči 1. žalované. Bez ohledu na reálné vyplacení této pohledávky se navýšil majetek 3. žalované o tyto prostředky ať již z titulu vyplacených peněz, nebo z titulu vykonatelné pohledávky. Soud se proto nezabýval otázkou, zda tyto prostředky byly skutečně vyplaceny, nebo nikoliv.

22. Pokud 3. žalovaná namítala, aby přechod dluhů byl vyhodnocen v rozporu s dobrými mravy, tak tento závěr soud neučinil. Dědická dohoda, jak byla učiněna v dědickém řízení, musela být schvalována opatrovnickým soudem, přičemž ten již v době svého rozhodování o existenci dluhu vědět musel (z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 1. 9. 2016, č. j. [číslo jednací] je zřejmé, že v rámci dědického řízení se s tímto dluhem počítalo). Opatrovnický soud tak jednoznačně posoudil i okolnosti přechodu dluhů, které na dědictví váznou.

23. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl další dokazování pro nadbytečnost a uzavřel, že žaloba byla vůči 1. žalované podána důvodně, když ta vystupovala ve smlouvě jako primární dlužník, a soud proto žalobě vůči 1. žalované v plném rozsahu vyhověl. Jinak tomu bylo vůči zbývajícím žalovaným, kteří odpovídají toliko za dluhy zůstavitele ve výši jimi nabytého jmění. Soud proto žalobci vůči jim vyhověl toliko v tomto rozsahu a ve zbytku žalobu zamítl.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaní odpovídají za dluh solidárně (viz § 1707 o. z.), stanovil soud žalovaným tuto povinnost dle § 1872 a násl. o. z.

25. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval dle § 160 o. s. ř. a uložil žalovaným částku 56 760 Kč s příslušenstvím splácet po 5 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, když s ohledem na velikost tohoto dluhu budou schopni jej uhradit ve lhůtě 2 let, přičemž žalobce na začátku řízení uvedl, že by souhlasil se splátkami rozloženými do 5 let.

26. Ve zbytku pak soud vůči 1. žalované stanovil lhůtu 3 dnů dle § 160 o. s. ř., když ta by dluh splácela po 5 000 Kč jen na jistině po dobu dalších 7 let. Soud tak uzavřel, že nejsou u 1. žalované podmínky pro stanovení splátkového kalendáře a uložil jí dluh zaplatit ve standardní lhůtě.

27. O nákladech řízení žalobce vůči 1. žalované rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil 1. žalované uhradit žalobci celé náklady řízení v částce 74 759,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 23 843 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 476 849,70 Kč sestávající z částky 10 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 080 Kč ve výši 8 836,80 Kč.

28. Ve vztahu k ostatním žalovaným posoudil soud náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy byl žalobce úspěšný z 12 % a žalovaní z 88 %. Žalovaným tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 76 %.

29. Žalovaným 2 a 4 vznikly každému náklady nezastoupeného účastníka dle § 151 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky 254/2015 Sb. Soud tak každému z nich přiznal částku 300 Kč za každý ze 2 úkonů ve věci (příprava na jednání dne 17. 9. 2020 a účast na jednání dne 21. 12. 2020). Těmto žalovaným tak každému náleží 76 % z částky 600 Kč, tedy 456 Kč.

30. Vzhledem k tomu, že náklady řízení 3. žalované jsou odvozeny od odměny ustanoveného opatrovníka, které doposud nejsou známy, ponechal si soud rozhodnutí o jejich výši do samostatného usnesení dle § 151 odst. 6 o. s. ř. Místo plnění pak soud stanovil dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

31. V řízení vznikly též náklady státu v podobě tlumočníka, když nejméně 1. žalovaná neuměla česky. Soud s ohledem na skutečnost, že žalovaní mají právo na jednání v jazyce, kterému rozumějí (viz § 18 o. s. ř.) nepřiznal České republice náhradu těchto nákladů dle § 150 o. s. ř.