35 C 60/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 228 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 045,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 045,26 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 3 182,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 254,74 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení nároků ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 11. 2018 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce požadoval zaplacení jistiny 4 000 Kč, poplatku 1 300 Kč (oboje splatné dne 19. 7. 2019), smluvní pokuty 1 928 Kč a nákladů uplatnění pohledávky 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, požadoval též zákonný úrok z prodlení.

2. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že poté, co žalobce řádně zkoumal schopnost žalované dluh splatit, strany dne 25. 11. 2018 uzavřely elektronicky smlouvu o zápůjčce, na základě které žalované byla poskytnuta částka 4 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem 1 300 Kč dne 19. 7. 2019. Žalovaná prostředky nevrátila. Pro tento případ měly strany sjednánu smluvní pokutu 0,1 % denně z celkové dlužné částky, zákonný úrok z prodlení ročně z celkové dlužné částky (včetně neuhrazeného poplatku) a sjednán poplatek za upomínání 500 Kč za každou z až 5 upomínek. Žalobce zaslal žalované 5 upomínek, žalovaná přes to dluh nesplnila.

4. Soud posoudil žalobcův nárok dle § 2390 a násl. o. z. jako smlouvu o zápůjčce. Zatímco žalobce plnil řádně dle smlouvy, žalovaná nikoliv, čímž se dostala do prodlení. Žalobci proto vznikl nárok na vrácení poskytnuté jistiny včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Soud poté zkoumal ostatní požadované platby.

6. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

7. Podle § 110 odst. 1 zákona, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

9. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/ (dále jen„ nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

10. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

11. V dané věci byla uzavřena smlouva podle zákona, přičemž soud se zaobíral otázkou, zda byla zachována její písemná forma, když předmětná smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku.

12. Zákonodárce v § 562 odst. 1 o. z. připouští, aby jednání, které má být učiněno v písemné podobě, nebylo činěno toliko v listinné podobě, ale umožňuje, aby bylo učiněno i jiným způsobem, a to konkrétně elektronicky nebo jinými technickými prostředky. Vyžaduje však v takovém případě způsob zachycení, který garantuje pro futuro přesný obsah jednání jednající osoby (jeho neměnnost), a je samo o sobě schopno identifikovat jednající osobu. Je při tom nepochybné, že tyto podmínky musí splňovat již samotné zachycení příslušného jednání a není možné jej dovozovat z jiných okolností věci (zaslání identifikační SMS s vygenerovaným kódem, zaslání identifikační platby z účtu jednajícího nebo držení kopií jeho dokladů totožnosti). Pokud ze samotného jednání není možné tyto 2 atributy (kdo přesně a jak přesně jednal) bezpečně zjistit, nelze než uzavřít, že jednání nebylo učiněno písemně.

13. V případě podpisu dokumentu jakýmkoliv elektronickým podpisem však obecně nejsou splněny podmínky zachování písemnosti, neboť ne každý elektronický podpis splňuje podmínky § 562 odst. 1 o. z a nemá tak vlastnosti vlastnoručního podpisu. Nařízení eIDAS ve svém čl. 25 odst. 2 stanoví, že kvalifikovaný elektronický podpis má vlastnosti vlastnoručního podpisu. Nelze proto než uzavřít, že elektronické podpisy, které nejsou kvalifikované, nelze považovat za podpisy vlastnoruční. Jiný výklad by činil toto ustanovení zcela nadbytečným. Ani z odst. 1 citovaného ustanovení nelze dovodit, že každý elektronický podpis zajišťuje stejné účinky jako podepsání dokumentu v listinné podobě. Toto ustanovení totiž ostatním elektronickým podpisům nedává schopnosti, které nemají, ale toliko zakazuje interpretujícím osobám ignorovat vlastnosti, které mají (pokud je mají). Ani ustanovení § 7 adaptačního zákona nedává zde vyjmenovaným podpisům žádné vlastnosti, které sami o sobě nemají, toliko umožňuje uživatelům je používat v jiném styku než ve styku s orgány veřejné moci. Elektronický podpis dává elektronickému dokumentu vlastnosti jednání v písemné formě, pouze pokud sám o sobě zajišťuje autentičnost obsahu jednání a jednající osoby. Tyto vlastnosti splňuje kvalifikovaný nebo uznávaný elektronický podpis.

14. Soud tak uzavírá, že není-li jednání opatřeno kvalifikovaným nebo uznávaný elektronickým podpisem jednající osoby, případně není učiněno způsobem, kterým lze jednoznačně zachytit jeho obsah a totožnost jednající osoby, nelze jednání považovat za jednání činěné v elektronické podobě dle § 562 odst. 1 o. z. K obdobnému závěru ostatně dospěl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142.

15. Žalobce tvrdil a prokazoval, že smlouva byla uzavřena tak, že žalovaná vyplnila údaje o své osobě do internetového formuláře, následně jí byla odeslána SMS s PINem, který žalovaná vyplnila, čímž došlo k uzavření smlouvy a podepsání smlouvy elektronickým podpisem. Soud však s ohledem na shora uvedené konstatuje, že tento způsob uzavření smlouvy sám o sobě není schopen zajistit neměnnost obsahu smlouvy a ani s vysokou mírou důvěry totožnost jednající osoby a prostý elektronický podpis nemůže mít účinky uznávaného elektronického podpisu. Soud tak uzavřel, že se nejedná o smlouvu uzavřenou písemně. Za takové situace náleží věřiteli toliko úrok v maximální výši dle § 110 odst. 1 zákona a k ujednáním o jiných platbách se poté nepřihlíží.

16. Soud za této situace žalobci přiznal jistinu, poplatek (který po obsahové stránce je úrokem) ve výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou v době uzavření smlouvy za období od 26. 11. 2018 do 19. 7. 2019 a zákonný úrok z prodlení z těchto částek.

17. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.

18. Pokud jde o zbývající část poplatku (respektive úroku), smluvní pokutu a poplatky, uzavřel soud, že se k těmto ujednáním nepřihlíží, strany si tyto poplatky a smluvní pokutu nesjednaly a žalobci tak na ně nárok nevznikl. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy míra úspěchu žalované mírně převyšovala míru jejího neúspěchu a náležela by jí náhrada nákladů řízení, avšak úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.