35 C 70/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 81.880Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39 555,68 Kč, částku 998 Kč, částku 646 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 41 199,68 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, částku 20 568,95 Kč a úrok 9,84 % ročně z částky 38 567,92 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 9. 2023 dosáhne 139 492 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 16 278,32 Kč, částku 400 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 16 678,32 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, částku 3 433,05 Kč a úrok ve výši rozdílu mezio úrokem 66,32 % ročně z částky 47 977,46 Kč od 21. 9. 2023 do 14. 10. 2023 ve výši 2 038,32 Kč, 15 % ročně z částky 47 977,46 Kč od 15. 10. 2023 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 9. 2023 dosáhne 139 492 Kč ao úrokem 9,84 % ročně z částky 38 567,92 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 9. 2023 dosáhne 139 492 Kč,se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 10 813,45 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že poté, co zkoumal schopnost žalované dluh splnit, s ní uzavřel dne 17.2. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytl částku 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit žalobci spolu s úrokem 66,32 % ročně a pojištěním ve 36 měsíčních splátkách po 3 552 Kč. Žalovaná své povinnosti neplnila řádně a včas takže žalobce předmětný dluh zesplatil ke dni 16. 7. 2023. Tím se součástí jistiny stalo i veškeré příslušenství a vznikla nová jistina. Žalobce na základě toho požadoval původní jistinu ve výši 47 977,46 Kč, dlužný úrok za poskytnutí úvěru do dne zesplatnění ve výši 7 857,39Kč, smluvní pokutu za 2 neuhrazené splátky 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s uplatnění pohledávky za 2 měsíce v celkové výši 400 Kč, smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné nové jistiny, kterou kapitalizoval ke dni 21. 2. 2025 částkou 24 002 Kč a smluvní úrok z prodlení v limitech daných § 122 odstavec 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 17. 2. 2023 smlouvu u úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalované částku 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit žalobci spolu s úrokem 66,32 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 3 552 Kč (přičemž částka 3 229 Kč byla splátka dluhu a ve zbytku šlo o splátky pojištění), maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne 120 % částky, kterou má žalovaný uhradit podle části A smlouvy. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s úhradou každé splátky a náklady uplatnění pohledávky 200 Kč za každý měsíc, kdy žalovaná bude v prodlení. Strany si též ujednaly právo žalobce dluh zesplatnit s tím, že v takovém případě přirostou úroky k jistině. V případě prodlení žalované se zaplacením takto vzniklé jistiny si strany ujednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny (prokázáno návrhem smlouvy, dokladem totožnosti, akceptací, dodatkem ke smlouvě a přihláškou k pojištění). Žalobce poskytl žalované částku 50 000 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení). Žalovaná neplnila na základě smlouvy řádně (uhradila toliko splátky dne 13. 3., 30. 4., 15. 5. a 16. 6. 2023), takže byla 2x upomenuta a následně jí byl dluh zesplatněn s účinností ke dni 16. 7. 2023. Přes výzvu dluh neuhradila (prokázáno klientskou kartou, upomínkami, dokladem o zesplatnění, předžalobní výzvou). Obvyklé úroky poskytnuté bankami v místě a čase činily 9,84 % ročně (prokázáno sjetinou časových řad České národní banky získanou postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř.).

4. Žalobce před uzavřením smlouvy vycházel z příjmů žalované, které ověřil náhledem do banky (prokázáno těmito listinami), z prohlášení, že bydlí u rodičů, z výdajů stanovenými na základě statistických modelů a na základě registrů NRKI a SOLUS (prokázáno těmito registry a hodnocením klienta) a uzavřel, že žalovaná má dostatečné rezervy mezi příjmy a výdaji, aby byla schopna dluh uhradit.

5. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

10. Podle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 122 odst. 2 zákona, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti žalované uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Závazek žalované byl smlouvou koncipován tak, že žalobce poskytne žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž však celková částka, kterou měla žalovaná žalobci prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek uhradit, činila 116 244 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 66,32 % ročně.

15. Soud se nejprve zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě výpůjční úroková sazba činila 66,32 % ročně. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěru domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) činily 9,84 % ročně. Sjednaná výše ročního úroku tedy představuje více než šestinásobek úrokové sazby obvyklé v daném období. Je proto zcela zřejmé, že takovou výši úroku nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak jako ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období naprosto nepoměrnou. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný úrok za odporující dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok (odměny) sjednán, je proto absolutně neplatné.

16. Ze smlouvy je však nepochybné, že vůlí stran bylo sjednat úročení pohledávky. Soud proto stanovil úrok s ohledem na § 1802 o. z. za situace, kdy neexistuje právní předpis stanovující výši úroků, podle úroků poskytovaných bankami v místě a čase, tedy 9,84 % ročně.

17. Žalovaná uhradila na pohledávku postupně částku 12 916 Kč. Tuto částku soud nejprve započetl s ohledem na splátkový kalendář na přirostlé úroky a poté na jistinu.

18. Soud pak shledal nárok žalobce oprávněným co do jistiny poskytnutého úvěru, tj. co do částky 38 567,92 Kč, pojištění 646 Kč, úroku 9,84 % ročně kapitalizovaného ke dni zesplatnění částkou 987,76 Kč, stejného úroku z této nové jistiny, který byl omezen dle smlouvy na částku 139 492 Kč, a co do úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Soud dále shledal nárok žalobce oprávněným co do sjednané smluvní pokuty ujednané mezi účastníky ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z., tedy co do částky ve výši 998 Kč (2 x 499), když v řízení bylo prokázáno, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dvou splátek (v důsledku čehož byl celkový úvěr ke dni 16. 7. 2023 zesplatněn) a dále co do sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do dne vyhotovení žaloby, tedy co do částky 20 568,95 Kč.

20. Soud proto rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

21. Ve zbylém rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl včetně částky 400 Kč sestávající z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, když tato platba byla sjednána způsobem, že se po obsahové stránce jedná o smluvní pokutu (žalobci by na tyto prostředky vznikl nárok, i kdyby nijak pohledávku nevymáhal), která však překračuje limit daný § 122 zákona, neplatně sjednaného úroku požadovaného nad rámec úroku přiznaného, smluvní pokuty a úroku z prodlení, které žalobce požadoval z částek, s jejichž placením nebyla žalovaná v prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 813,45 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 094 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 81 880 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 490 Kč ve výši 3 042,90 Kč.